Úzký prostor k uplácení

26. února 2010, 16:16 - Mgr. Rudolf Marek
26. února 2010, 16:16

Nákup obrněných transportérů nezapadá do českých korupčních stereotypů

Aféra, kterou rozpoutal deník Mladá fronta Dnes kolem nákupu pandurů pro českou armádu, má dobrý základ, z něhož ale deník vyvozuje vratké závěry. Problémem nákupu transportérů nebylo uplácení, dostupné informace naopak korupci nenasvědčují. Většina z toho, co líčí deník MfD, se totiž týká tak dávné minulosti, že k rozhodujícímu roku 2005, kdy firma Steyr vyhrála výběrové řízení, už nemají výpovědi rakouských svědků – bývalých zaměstnanců zbrojovky Steyr Wolfganga Habitzla a Herwiga Jedlaucnika – o tom, koho zamýšleli korumpovat v roce 2002 a 2003, příliš relevantní vztah. Minulý týden deník uvedl, že má tajnou smlouvu na nákup transportérů pandur mezi Steyrem a ministerstvem obrany, kde je jako klíčová kontaktní osoba uveden právě Jedlaucnik. V původní smlouvě o nákupu pandurů, která byla v roce 2008 vypovězena, je podle informací týdeníku EURO Jedlaucnik skutečně jmenován jako jedna z deseti až patnácti kontaktních osob, které měly na starosti otázky technické, projektové, offsetové, právní a další. Podle informací týdeníku EURO ale Jedlaucnik z pozice projektového manažera o ničem nerozhodoval.
„Byl to úředník, který neměl šanci o ničem rozhodovat. Neměl žádnou z pravomocí ředitelů nebo obchodních ředitelů. Jde o klasický případ pomsty obyčejného úředníka, kterého k ničemu nepustili a který byl nakonec i vyhozen,“ sdělil zdroj z firmy Steyr. Jedlaucnik sám MfD povrdil, že poté, co do Steyru nastoupilo nové vedení, už se jeho radami neřídilo.

Žádné špinavé praktiky Tendru se v roce 2005 zúčastnily čtyři zbrojovky. Po odstoupení BAE Systems zůstaly ve hře kromě rakouského Steyru ještě finská Patria a německý Rheinmetall. Všechny firmy dodaly po jednom obrněnci v základní verzi a ministerská komise po jejich praktickém otestování určila za vítěze Steyr. Podle tehdejšího ministra obrany Karla Kühnla byla nabídka Steyru o miliardu levnější a Steyr nabídl citelně vyšší objem přímých offsetů. „Jsou téměř osmimiliardové, u Patrie to bylo pět miliard korun,“ vysvětlil Kühnl ČTK 25. ledna 2006. Zbrojovka Patria poté sice zažalovala ministerstvo obrany kvůli netransparentnosti výběrového řízení u Městského soudu v Praze a poslala stížnosti na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Evropské komisi, po půlroce však veškerá obvinění stáhla. V téže době začala podezření z korupce během tendru šetřit i policie, jež však žádné prohřešky nezjistila a předala vyšetřování Vojenské policii. Ta případ odložila. Dlužno dodat, že to byl poslední tendr ministerstva obrany na tak finančně významnou zakázku. Martin Barták po svém nástupu na ministerstvo obrany pak už z pozice prvního náměstka přinejmenším jen přihlížel stamilionovým nákupům bez výběrových řízení, ať již šlo o letadla Casa C-295M nebo obrněná vozidla Iveco MLV a Dingo 2 (více na s. 28). V době, kdy Steyr vyhrál výběrové řízení, firmu plně ovládala americká firma General Dynamics. Ta s praktikami, o nichž píše MfD, neměla nic společného. Kvůli povinnosti ministerstva obrany nakupovat přes českého prostředníka, dokonce preventivně zřídila vlastní společnost Defendia CZ zaregistrovanou v Česku. Od září do listopadu roku 2007 téměř každý týden testovala ve Vyškově ministerská komise pro kontrolní zkoušky dva ze sedmnácti již pro českou armádu vyrobených pandurů a po dohodě s výrobcem se postupně odstraňovaly drobné závady a nesrovnalosti se zadávací dokumentací, jak je u každého armádního prototypu běžné. „Takové závady se obvykle odstraní při doplňkových kontrolních zkouškách,“ prozradil týdeníku EURO jeden z členů komise, jenž si nepřál být jmenován.
Ještě v září 2007 byli dodatečně do komise jmenováni dva poradci Martina Bartáka. Kromě Petra Szönyie to byl Jan Mareš. Ten před příchodem na ministerstvo šéfoval Národnímu bezpečnostnímu úřadu, z jehož vedení odstoupil, aby očistil jméno úřadu kvůli podezření z napojení na gang konkurzního soudce Jiřího Berky. Po Marešově nástupu do komise nabral do té doby poklidný vývoj kontrolních zkoušek jiný směr. Jeho nejčastějším výrokem v komisi byla podle svědků slova: „Já tomu sice nerozumím, ale jako právník s tím nemohu souhlasit.“

Položky a kapitoly Nyní malá odbočka pro pochopení systému kontrolních zkoušek. Každý stroj je testován v řadě kapitol podle smluvních bodů, u pandurů jich bylo 93. Každá z těchto kapitol má vlastní formulář, podle něhož se kontroluje a odškrtává 50 až 100 položek. Je-li ze 100 položek 99 v pořádku a jedna nikoli, zaznamená se do formuláře výsledek zkoušky jako negativní u všech sto položek. Tímto způsobem ministerstvo obrany dospělo k závěru, který také zveřejnilo, že transportéry nevyhověly ve 24 z 93 smluvních bodů. Celkově ovšem smlouva požadovala splnění 1200 náležitostí. Z nich nakonec neprošlo jen 18, nikoli 24, protože některé byly v armádní dokumentaci zdvojeny. Transportéry tedy podle těchto čísel nevyhověly ne ve čtvrtině požadavků, jak tvrdilo ministerstvo, ale jen z půldruhého procenta, což je u tak složitého stroje, jaký si ministerstvo objednalo, nebývale nízký podíl. Navíc šlo často o odstranitelné drobnosti jako odprýskávající barva va hliníkovém nosiči pro maskovací sítě, nepřesnosti v účinku klimatizace a topení či použití alternativního paliva standardizovaného NATO, které byla ve zkouškách označeho jako nevyhovující (viz EURO 7/2008).
Místo doplňkových kontrolních zkoušek pak Martin Barták, tehdejší náměstek ministryně obrany Vlasty Parkanové, na tajném zasedání vlády 7. prosince 2007 oznámil, že pandury nesplnily plnou čtvrtinu požadavků, což bylo důvodem k tomu, aby ministerstvo obrany odstoupilo z důvodu neplnění smluvních podmínek od smlouvy na dodávky 199 obrněných transportérů Pandur. Jednou z navržených variant řešení bylo vyhlášení nové veřejné zakázky na dodání potřebného počtu obrněných vozidel.

Zabránili arbitráži Zveřejněné důvody vypovězení smlouvy dávaly společnosti General Dynamics oporu pro soudní spor nejprve v Česku, v případě prohry pak i v mezinárodní arbitráži. S pečlivě zdokumentovanými obstrukcemi mohla firma po České republice požadovat až patnáct miliard korun za to, že nedokázala ochránit její investici. Firma měla v ruce i další dokumenty. V téže době totiž ministerstvo obrany nechalo projít kontrolními zkouškami nákladní automobily Tatra, které nejenže nebyly dodány v řádném termínu, ale nesplňovaly zadání ministerstva také v 29 kapitolách. U Tatrovek však k vypovězení smlouvy nedošlo a vše se vyřešilo v rámci doplňkových kontrolních zkoušek.
Pro General Dynamics bylo obchodně výhodnější vydělat si peníze v arbitráži, ale v době, kdy Topolánkova vláda jednala o umístění amerického radaru v Brdech, nechtěla jít s českým státem do žádného sporu. Přistoupila proto na dohodu o snížení počtu dodávaných obrněnců, přestože měla všechny trumfy v rukou. To si uvědomil i tehdejší premiér Mirek Topolánek, který před týdnem potvrdil: „Zabránili jsme arbitráži.“ Premiér pak „přiměl“ Bartáka, aby pokračoval v nákupu pandurů a vyhnul se tím mezinárodnímu skandálu. Topolánkova domněnka, že nákupem 107 místo 199 pandurů ušetřil České republice šest miliard korun, je však mylná. Oněch šest miliard se v rozpočtu přesunulo na obchody převážně zprostředkované třemi dobře známými firmami: Omnipolem (Casa C-295M, zbraňové stanice Kongsberg) MPI Group (Dingo 2, Skylark, rušiče RCIED, munice atd.) a Praga-Exportem (Iveco MLV). Všechny proběhly bez tendrů, což přinejmenším vyvolává nepříznivý dojem. Nic takového se v případě pandurů nestalo. Na korupci, navíc na vládní úrovni, jsou Američané mimořádně citliví. Výše zmíněné nestandardní obchody bez výběrového řízení a offsetů zaujaly i Bezpečnostní a informační službu. Zpravodajská služba se sice ze zásady nemůže veřejně vyjadřovat k případům, jimiž se zabývá, ale na přímý dotaz mluvčí BIS Jan Šubrt odpověděl: „Obecně k tomu mohu říci, že oblast zbraní – jejich výroba, prodej a obchod – je předmětem našeho zájmu.“

* BOX 1
Cenová šaráda Pozornost vzbudily také nesprávné závěry vyvozené z pořizovacích nákladů na transportéry Pandur II. Jejich cena 14,4 miliardy korun je však snadno odůvodnitelná. Naopak je pravděpodobné, že vzhledem k tomu, že si vojáci objednali de facto 107 „mercedesů“ v této pancéřové třídě, dostali ještě slušnou cenu. Deník Mladá fronta DNES argumentuje, že portugalské ozbrojené síly koupily 260 pandurů za 10,7 miliardy korun, v průměru 41 milionů za kus. České ministerstvo obrany vyšel jeden pandur na 134 milionů. V Portugalsku bylo pořízení Pandurů tak laciné mimo jiné proto, že se tam v posledním kole střetly firmy Mowag a Steyr, jež si vzájemně srážely cenu, navíc šlo o více než dvojnásobný počet vozidel. A hlavně vybavení strojů pro portugalskou armádu sestávalo pouze z jednoho obyčejného rádia. Z drahých specialit české verze tam není nic. Když odečtete od české ceny DPH, klesá cena na 110 milionů za kus, a když přičtete provedení de luxe s bojovou věží, klimatizací, inerciální navigací, laserovým detektorem, zadýmovači, chemickým detektorem, filtroventilací, k tomu munici, školení, logistiku, speciální nářadí a další záležitosti, nelze se české ceně divit. Tím spíš, že se nejedná o sériový výrobek, nýbrž o na míru šité speciály. Jinou otázkou je, zda bylo nezbytné pořizovat právě takové speciály, ale ta již nepatří do popsaného příběhu.
K navýšení jednotkové ceny přispělo také snížení počtu odebraných pandurů. Ilustruje to příklad jedné menší tuzemské subdodavatelské firmy, která neměla problém o pandurech promluvit. Společnost a její partneři investovali do vývoje a přípravy softwaru i hardwaru systému velení dvacet milionů korun. Tento fixní náklad ale místo na 199 pandurů vyúčtovali Steyru pro 107 pandurů. „Bylo od začátku jasné, že cena vyskočí asi o třetinu,“ řekl jednatel firmy týdeníku EURO. „A Steyr se ani moc necukal. Vše probíhalo sice chaoticky, ale v zásadě transparentně,“ dodal. BOX 2
Chronologie tendru na pandury 29. července 2004 – Výběr poradenské firmy PricewaterhouseCoopers ČR. Duben 2005 – Vypsáno výběrové řízení na dodávku 234 obrněných kolových transportérů. 27. května 2005 – Uzavřena první fáze výběrového řízení.
22. června 2005 – Odevzdání vyplněných dotazníků (lhůta prodloužena do 20. července 2005).
20. července 2005 – Odevzdání vyplněných dotazníků. • V rámci předkvalifikace předložily vyplněné předkvalifikační dotazníky tyto společnosti: • BAE Systems Land & Armaments L.P. (USA) • BUMAR Sp. Z o. o. (Polsko) • Globtrade Air, s. r. o. (Česká republika) • Iveco Fiat – OTO Melara S.c.r.l. (Itálie) • Patria Vehicles Oy (Finsko) • Rheinmetall Landsysteme GmbH (SRN) • Steyr Consortium (Rakousko)
17. srpna 2005 – Ukončení první etapy zadávacího řízení. Na základě analýz a provedeného hodnocení předložených předkvalifikačních dotazníků rozhodla meziresortní komise o tom, že do 2. etapy zadávacího řízení postoupily společnosti: • BAE Systems • Patria • Rheinmetall • Steyr
20. září 2005 – Firma BAE Systems odstoupila z výběrového řízení.
4. října 2005 – Začalo testování transportérů.
14. listopadu 2005 – Podání nabídek firmami Patria (obrněnec AMV) a Steyr (Pandur II).
25. ledna 2006 – Vláda schválila nákup obrněných transportérů od firmy Steyr.
9. června 2006 – Ministr obrany Karel Kühnl podepsal smlouvu na dodávku 199 obrněných transportérů s opcí na dalších 35 strojů.
11. prosince 2007 – Ministryně obrany Vlasta Parkanová oznámila, že na jednání 7. prosince 2007 byla vláda seznámena se skutečností, že ze strany dodavatele kolových obrněných transportérů není smluvní vztah řádně a včas plněn. Vláda jednomyslně souhlasila s vypovězením smlouvy se společností Defendia CZ k 10. prosinci 2007. 10. ledna 2008 – Na žádost společnosti Patria se uskutečnilo jednání se zástupci ministerstva obrany v čele s Martinem Bartákem. Zástupci Patrie informovali o možnostech spolupráce s resortem obrany v projektu pořízení obrněných transportérů. Ministerstvo obrany vzalo informace na vědomí.
5. března 2008 – Vláda vzala na vědomí informaci ministryně Parkanové o dalším průběhu projektu přezbrojení armády kolovými obrněnými transportéry a souhlasila s dalším jednáním s dodavatelem transportérů Pandur. Armáda specifikovala minimální počet vozidel na 107 kusů v šesti modifikacích.
9. dubna 2008 – Podepsáno memorandum o porozumění mezi ministerstvem obrany a dodavatelem obrněných transportérů Pandur. 13. března 2009** – Podepsána smlouva na pořízení 107 obrněných transportérů.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče