Útěk z firmy může stát tisíce

16. června 2008, 00:00 - Petra Sýkorová
16. června 2008, 00:00

UKONČENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU - Někteří zaměstnanci ještě nepochopili, že zákoník práce pamatuje s několika povinnostmi i na ně. Pracovní smlouvu chápou jako kus papíru. Když pak jednoho dne zjistí, že se jim do práce nechce, prostě nepřijdou. To se jim ale nemusí vyplatit.

Do firem míří zástupy flexibilních, nadějných a spolehlivých lidí. Jejich jediným snem je pracovat právě pro společnost, s jejímž personalistou zrovna hovoří. Tak se alespoň při přijímacím pohovoru většina z nich snaží působit. Když zaměstnavatele přesvědčí, že to myslí upřímně, sepíší spolu smlouvu.

Změna je život

Jenže dnešní zaměstnanci dokážou být flexibilnější, než se firmám hodí. V pátek podepíšou pracovní smlouvu, podle které mají nastoupit v pondělí. Jenže už v sobotu přijdou na to, že jejich vysněná firma ideální není a že jinde jim bude lépe. Na stole jim sice leží jakási smlouva, ale hlavu si s ní příliš nelámou. Nepříjemnou zprávu zaměstnavateli raději nesdělí a na celou epizodu co nejrychleji zapomenou.

V pondělí ráno se na ně potom jejich zaměstnavatelé těší marně. Ke vzniku pracovněprávního vztahu přitom podle zákona není vůbec nezbytné, aby zaměstnanec do práce dorazil. Vzniká totiž dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce. Ve firmě tak nastává situace, která se dá přirovnat k Cimrmanovu Hamletovi bez Hamleta. Zaměstnanecký vztah vznikl a zaměstnanec nikde. Co může zaměstnavatel v takové situaci dělat?

Zákoník práce s takovou situací přímo počítá. V § 36 stanoví, že jestliže zaměstnanec ve sjednaný den nenastoupí do práce, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo do týdne o této překážce neuvědomí zaměstnavatele, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit. „Odstoupením se pracovní smlouva ruší od samého počátku. To znamená, že se na ni hledí tak, jako by nikdy nebyla uzavřena,“ vysvětluje právnička Lucie Stachová z advokátní kanceláře Enenkl Vyroubal Brudný. Pro zhrzeného zaměstnavatele je to tedy nejjednodušší a nejčistší řešení – dovoluje mu jednoduše zapomenout.

„S podobnými případy se v praxi setkáváme. Řešíme je odstoupením od smlouvy. Lidé, kteří se tak zachovali, se projevili jako nespolehliví a nedůvěryhodní. Novou šanci pracovat ve firmě už proto obvykle nedostanou,“ říká k tomu personalistka společnosti Automotive Lighting Petra Gočiková.

Přišel, viděl, odešel

Někteří zaměstnanci jsou vytrvalejší a do práce dorazí. Pobudou den, dva, ale záhy zjistí, že všechno není tak růžové, jak se při pohovoru zdálo. Slibovaný přátelský kolektiv je smečka podivínů a konkurenční firma jim přitom nabízí o pár tisíc vyšší plat. Dva dobré důvody k tomu, aby třetí den nepřišli. Sjednání tříměsíční zkušební doby v pracovní smlouvě je přitom spíše pravidlem než výjimkou, a tak vlastně ani chodit nemusí. Měli by, ale nutit je nikdo nemůže.

Podle § 66 zákoníku práce totiž mohou smluvní strany pracovní poměr ve zkušební době zrušit, a to i bez uvedení důvodu. Písemné oznámení o tom by měli druhému účastníku vztahu doručit zpravidla alespoň tři dny přede dnem, kdy chtějí poměr ukončit. To říká zákon. Ovšem tato jeho slova nejsou příkazem. Je to spíš jen jakýsi popis pravidel slušného chování. S jejich porušením není spojena žádná sankce.

Pracovník, který se chystá od zaměstnavatele odejít ve zkušební době, mu proto nic předem hlásit nemusí. Dokonce mu nemusí ani psát. V souvislosti se zrušením pracovního poměru ve zkušební době zákon písemnou formu tohoto úkonu nepožaduje. Zaměstnanci proto k úspěšnému ukončení jeho kariéry ve firmě stačí zvednout telefon a sdělit zaměstnavateli, že už do práce nepřijde. „V takové situaci obvykle se zaměstnancem končíme sami. Pracovní poměr ale skončí až dnem doručení oznámení o ukončení pracovního poměru. Mezidobí ode dne, kdy pracovník přestal chodit do zaměstnání, do dne doručení oznámení pak posuzujeme jako absenci,“ popisuje Gočiková.

Místo odchodu vyhazov

Přijde-li zaměstnanec do práce i po třech měsících, může si zaměstnavatel oddechnout. Je pravděpodobné, že se zaměstnanec nějakou chvíli zdrží. Od té chvíle totiž pro pracovníka platí povinnost dodržet dvouměsíční výpovědní dobu, nebo se se zaměstnavatelem dohodnout na jiných podmínkách rozvázání pracovního poměru.

Jenže ani tato povinnost není všespásná. Odmítne-li firma zaměstnance „pustit na dohodu“, může se jí stát, že ten sice do práce chodit bude, ale jen jaksi formálně. Místo toho, aby plnil své úkoly, třeba jen hledí z okna nebo konverzuje s kolegy. „Zaměstnavatel v takovém případě může použít nástroje, které má zavedeny interními předpisy. Může odejmout nebo snížit osobní ohodnocení, prémie a podobně. A pokud pracovník úkoly neplní vůbec, lze s ním okamžitě rozvázat pracovní poměr z titulu porušení povinností zvlášť hrubým způsobem,“ vysvětluje místopředsedkyně Unie podnikových právníků Jitka Hlaváčková.

I po skončení zkušební doby se může stát, že zaměstnanec jednoho dne řekne jen sbohem a odejde, anebo dokonce zmizí bez jediného slova. Opuštěný zaměstnavatel ho k návratu násilím nutit nemůže. Nepřesvědčí-li pracovníka po dobrém, nezbývá než začít mu psát neomluvené absence. „Po třech a více dnech jsou takové absence v praxi považovány za kvalifikovaný důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru,“ uvádí Hlaváčková.

Zaměstnanec tím vlastně dosáhne svého cíle – jeho pracovněprávní vztah je ukončen. Má to ale háček. Tím je kdysi pověstná „třiapadesátka“. Nový zákoník práce z ní sice udělal pětapadesátku, ale skrytý háček zůstal nezměněn. Je to číslo paragrafu, podle kterého může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr. A háček je to proto, že se objeví v potvrzení o zaměstnání, které bývalý zaměstnanec musí předložit novému zaměstnavateli. Číslo 55 v takzvaném zápočtovém listu přitom nese jasnou zprávu: potížista.

Zbraně zhrzeného zaměstnavatele

„Zákoník práce s okamžitým zrušením pracovního poměru počítá jen pro fázi pracovního vztahu po uplynutí zkušební doby. Žádné jeho ustanovení nebrání tímto způsobem ukončit pracovní vztah se zaměstnancem, který je ve zkušební době nebo do zaměstnání vůbec nenastoupil,“ upozorňuje na širší možnosti využití nepříjemného paragrafu Lucie Stachová. „Ovšem uvážíme-li případný vznik sporu se zaměstnancem, není využití této možnosti tak bezpečné jako zrušení pracovního poměru ve zkušební době či odstoupení od pracovní smlouvy, které se v těchto případech nabízejí. Dokázat splnění podmínek pro okamžité zrušení pracovního poměru je totiž složitější,“ dodává.

Tím ale zaměstnavatelovy možnosti, jak vyrovnat účty se zaměstnaneckým zběhem, nekončí. Zaměstnanci mizející „po anglicku“ mívají tendence zapomínat na právo zaměstnavatele požadovat po nich náhradu škody. Snad je tomu tak proto, že ani zaměstnavatelé svého práva příliš často nevyužívají. „Pro podobné účely je možné postihnout mzdu za odpracované dny, kterou zaměstnavatel ještě nestihl vyplatit, a to prostřednictvím takzvaného započtení,“ radí advokát Ladislav Kolačkovský. Vymoci od nespolehlivého zaměstnance další peníze ale bývá časově i administrativně náročné. Mnoho zaměstnavatelů proto raději nad ztraceným pracovníkem mávne rukou a věnuje se raději svým obchodům.

Ti, kterým jde o princip, ale mají šanci uspět. Podle zákona totiž pracovník odpovídá za škodu, kterou způsobil zaviněným porušením povinností v souvislosti s plněním pracovních úkolů. A porušil-li povinnosti úmyslně, je povinen nahradit nejen skutečnou škodu,
ale i ušlý zisk. Chodit do práce je nepochybně základní zaměstnancova povinnost, a to od prvního dne vzniku pracovního poměru. Rozhodne-li se svévolně ji porušit, musí počítat s následky. Jejich cena přitom může být několikanásobně vyšší než zaměstnancův měsíční plat.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče