Úspěšný obchodník s masem je v investicích opatrný

19. dubna 2004, 00:00 - ZDENĚK VAVŘICH, DANA MEISSNEROVÁ publicisté
19. dubna 2004, 00:00

K PODNIKÁNÍ NEJSOU POTŘEBA PENÍZE, ALE DŮVĚRA A JISTOTA, ŽE SE FINANČNÍ PROSTŘEDKY VRÁTÍ. JE TEDY TŘEBA BÝT DŮVĚRYHODNÝM PARTNEREM PRO DODAVATELE.

Podnikatel Ladislav Steinhauser postavil firmu na svých vědomostech

Správná a obezřetná strategie umožnila rozvoj, přestože jiné firmy bankrotovaly

K PODNIKÁNÍ NEJSOU POTŘEBA PENÍZE, ALE DŮVĚRA A JISTOTA, ŽE SE FINANČNÍ PROSTŘEDKY VRÁTÍ. JE TEDY TŘEBA BÝT DŮVĚRYHODNÝM PARTNEREM PRO DODAVATELE. TAKTO ZHODNOTIL SVÉ PODNIKÁNÍ LADISLAV STEINHAUSER, MAJITEL STEJNOJMENNÉHO PODNIKU, KTERÝ SE ZABÝVÁ JATEČNICTVÍM, ZPRACOVÁNÍM MASA A PRODUKCÍ MASNÝCH VÝROBKŮ.

PROFIL FIRMY

NÁZEV: STEINHAUSER, S. R. O.

DATUM VZNIKU: 1991

FORMA PODNIKÁNÍ: SPOL. S RUČENÍM OMEZENÝM

PŘEDMĚT PODNIKÁNÍ: PORÁŽKA ZVÍŘAT, DODÁVKY MASA A MASNÝCH VÝROBKŮ

KLÍČOVÁ OSOBNOST: LADISLAV STEINHAUSER (MAJITEL A ŘEDITEL)

CÍL: V NEJBLIŽŠÍM OBDOBÍ UDRŽET PRAVIDELNÝ 25PROCENTNÍ MEZIROČNÍ NÁRŮST VÝROBY

Během několika měsíců ukončilo provoz šestašedesát jatek v ČR, především malých a středních. K nynějším bankrotům přispěly zejména nedostatečné investice v minulých letech a potřeba nově investovat do zařízení (spojená i se vstupem do EU). Některé firmy nyní finančně nezvládly přechod na evropskou legislativu. Přesto je konkurence stále velká. Přes tvrzení zemědělců o vysoké ziskovosti oboru zpracování masa se obecně po loňských investicích úvěrové zatížení masných podniků prodloužilo o dalších několik let. Existují ale také firmy, které tyto problémy tolik netíží. Mezi nimi je i společnost Steinhauser.

RENOMÉ SE NESMÍ ZTRATIT

K základní filozofii jediného majitele firmy Steinhauser patří investovat pouze tolik peněz, kolik vydělá. „Nechci se dostat do situace, abych si vzal úvěr větší, než je měsíční obrat. Ano, je to přízemní, jistě bych dnes dostal mnohem vyšší úvěr. Ale chci mít jistotu, že i v dobách méně příznivých budu schopen všem svým závazkům dostát. I banka, aby půjčila, musí mít jistotu, že se jí peníze vrátí. Pokud potřebuje podnik více, musí si vydělat a na případný vyšší úvěr zvýšit svůj obrat a zisk. Podnikání je vlastně jednoduché, pokud se především dodržují pravidla, která si sám sobě podnikatel stanoví,“ říká Ladislav Steinhauser. Podle něho je důležité, aby si firma vybudovala dobré jméno a tuto pozici si udržela. Je to největší vklad do podnikání. V žádném případě se nesmí toto renomé ohrozit, natož ztratit. V případě podnikání se svým jménem platí tato zásada dvojnásobně.

NARODIL SE ŘEZNÍKEM

Majitel vyrostl v rodině řezníků. Této profesi se věnovali už jeho dědeček i otec. „S bratrem jsme nikdy neuvažovali o ničem jiném, než se věnovat tomuto oboru. Vystudovali jsme vysokou školu veterinární a já jsem zůstal dvanáct let na akademické půdě jako asistent - samozřejmě pro obor hygiena a technologie masa. Jako třicetiletý jsem dostal nabídku postavit na zelené louce Centrum hygieny potravinových řetězců - ústav pro výzkum potravin. Byla to životní příležitost a obrovská škola. Po změně režimu jsem hned v lednu 1990 požádal o živnostenský list pro vydávání neperiodických publikací a začal prodávat první knihy, které se mi do té doby kupily jen v zásuvkách,“ uvedl Steinhauser. Dozrávalo však ke zlomu. Nemalou měrou k němu přispěly i rodinné problémy Steinhausera - rozhodl se, že se postaví na vlastní nohy. „Právě o V ánocích jsem rodině oznámil, že chci podnikat a zbudovat malou masnou výrobu s denní produkcí asi do tří tun výrobků. Významně mi pomohl otec, který byl v důchodu, ale chtěl dále pracovat,“ vzpomíná podnikatel. Začátky byly těžké, banky v té době poskytovaly půjčky za úrokových podmínek blížících se zdnešního pohledu lichvě. Peníze chyběly všude - na provoz, na opravy, na výstavbu. Starý areál pronajatých jatek u Tišnova, ve kterém začínala firma vyrábět, nutně potřeboval investovat. Už po půl roce zahájili stavbu nové budovy masné výroby. Prvním problémem bylo sehnat úvěr na výstavbu. Druhým - splácet ho. „Tenkrát jsem se rozhodl být v půjčování peněz opatrný. Přístup bank mne naučil spoléhat se sám na sebe. Tuto filozofii dodržuji dodnes,“ konstatoval.

ZAČÍNAL SKROMNĚ, PROSADIL SE KVALITOU

Firma začínala skromně, majitel si zpočátku rozvážel výrobky sám v automobilu Oltcit. „Pamatuji si, že se po vyndání zadních sedadel do auta vešlo šestnáct beden s uzeninami. Nabízel jsem je různým prodejnám. Nikdo nás ale jako nové výrobce neznal, takže prodej byl obtížný. Vsadili jsme na kvalitu. Nikdy jsme se neuchýlili k používání nějakých masných náhrad - na trh jsme pronikli i přes vyšší cenu. Ukázalo se, že jde o dobrý tah, podnik se začal rozbíhat do vyšších obrátek vlastně sám,“ vysvětlil Steinhauser. P řestože firma získala důvěru a v současnosti ji každý finanční ústav na rozvoj podniku rád půjčí desítky milionů, majitel vždy výši investic dlouze zváží. „Mnohdy by mohlo jít o cestu do pekla. Banka má své peníze v podniku vždy velmi dobře pojištěné. Opakuji, nejvíce se bojím o jméno, které mohu ztratit za pár dní. Investice nesmím nikdy přehnat, a hlavně musím mít neustále dostatek prostředků na provoz,“ poznamenal.

MANAŽERY SI VYCHOVÁVÁ SÁM

Klíčová rozhodnutí v podniku řeší majitel sám, ale vždy po diskuzi s nejbližším vedením. Přestože je mu padesát let, jeho vrcholový management tvoří mladí lidé od 25 do 30 let - sedmadvacetiletý zástupce ředitele (majitele), který má na starosti obchod, osmadvacetiletá ekonomka, sedmadvacetiletý vedoucí technického úseku a stejně mladý vedoucí výroby. Jde o absolventy vysokých škol s krátkou praxí nebo i „kluky z výroby“ - dnes dálkové studenty. Vychovává je v duchu, že řídí svůj vlastní podnik. „Nechci člověka, jenž je hotový ekonom, nebo mistra, který umí perfektně míchat uzeniny. Chci pouze iniciativní lidi. Tento způsob se mi osvědčil. Zřejmě jsem poznamenaný tím, že jsem stále kantor. Nechci mít lidi zatížené zažitými zvyklostmi, ale takové, které práce baví a jsou loajální k firmě. Někdy mi vedení říká, že jsem měkký, že dokáži přehlédnout ichyby. Zaměstnanci pracují ve firmě s dobrým jménem, mají jistotu práce, slušné platy či obědy zdarma,“ doplnil majitel. Ředitel má vedle svých řídicích povinností iúkol šířit v podniku dobré klima mezi zaměstnanci. Lidé v pohodě udělají mnohem více práce, ve stresu mnohem více chyb. „To říkají všechny manažerské příručky. Když procházím kolem vrátnice, vzpomenu na poznámku staršího vrátného, že s úsměvem to jde lépe od ruky. Nejvíce síly mi ubírají byrokratická opatření, drobnosti ovlivňující chod firmy zvenčí,“ konstatoval majitel.

NESPOLÉHÁ NA JEDNOHO ODBĚRATELE

Firma začínala s produkcí 60 kilogramů, v současnosti poráží denně kolem 500 prasat, což je okolo 50 tun vyexpedovaného masa. Má svou vlastní dopravu zvířat i masa, opravárenské dílny a šest podnikových prodejen. Ke svým odběratelům se chová specificky, když si vytváří určitou pojistku - nezaměřuje se pouze na jednoho odběratele. Jde o systém zahrnující velké obchodní řetězce, bourárny a masné výroby, balírny, velkoobchody, přímé zásobování prodejen, ale i ambulantní rozvozy, které dodávají výrobky za hotové peníze do malých vesnických obchodů. Žádný odběratel se však nedostane přes 25 procent podílu výroby. Do budoucna firma nevylučuje, že bude chtít se svými výrobky proniknout na zahraniční trhy. Před vstupem do Evropské unie firma vynaložila značné prostředky na tzv. oválné razítko, aby mohla zásobovat obchody v celém společenství. Od března tohoto roku je zapsaná na bruselském seznamu podniků oprávněných vyvážet své zboží do Evropské unie.

V Tišnově je moderní provoz, odpovídající požadavkům EU

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče