Úspěšní byznysmeni se z Ameriky nevracejí

21. března 2013, 10:58 - Tomáš Stingl
21. března 2013, 10:58

Radko Jelínek je průkopníkem českého podnikání v počítačových technologiích. Programy začal psát jako soukromník dokonce už před sametovou revolucí pro tehdejší Čedok nebo úřady OPBH. Dnes je spolumajitelem přední firmy Sprinx Systems, která mimo jiné staví nejvýkonnější tuzemský superpočítač nazvaný Amálka a snaží se uspět v USA.

Jako vůbec jeden z prvních lidí jste se ještě za socialismu stal živnostníkem v programování. Jak ty syrové začátky vypadaly, daly se tehdy vůbec sehnat v Československu moderní počítače?

Už tenkrát jsme tu měli kupodivu velmi dobrou techniku. Pašovala se v krabicích od kávy, posílali nám to emigranti, kteří z Československa odešli po roce 1968. Také tu měla oficiální zastoupení firma IBM, u níž se daly nové počítače získat. Američané zároveň tiše přivírali oči nad tím, že si lidé pirátsky kopírovali programy.

K moderním počítačům jste se zřejmě tehdy dostal také na akademické půdě.

Ano, studoval jsem technickou kybernetiku na pražském ČVUT, kde jsme měli k dispozici například Intel 8008, což byl tehdy nejmodernější mikroprocesor světa. V celé ČSSR existovaly v té době jen čtyři kusy. No a jeden můj kolega nakonec ten pražský exemplář odpálil… Obecně v osmdesátých letech platilo, že vědě a průmyslu dominovaly sálové superpočítače. A dneska se vlastně po všem tom vývoji trend zase k těm sálovým strojům vrací. Jen už se tomu říká jinými, vznešenými jmény, ale princip je pořád stejný – řadíte vícero procesorů a počítačů k sobě, aby se urychlily výpočty.

Technika byla k mání už před revolucí, ale jak to bylo s podmínkami pro soukromé podnikání?

Já měl už od roku 1988 jakési IČO, takovou knížku, do níž jsem musel zapisovat faktury. Třeba jsem dělal programy pro cestovní kancelář Čedok nebo pro Obvodní podnik bytového hospodářství čili OPBH. Většinou šlo o programy na účetnictví nebo zpracování mezd. Pro vysokou školu ČVUT jsem zase dělal projekt s děrnými štítky na vyhodnocení přijímacích zkoušek. A opět platí – ten programový kód byl vlastně podobný, jaký píšeme dnes. Jen počítače teď zpracovávají za stejnou dobu mnohonásobně větší množství dat.

Po sametové revoluci jste měl tedy náskok, pokud jde o zkušenosti i peníze.

No, nějaké peníze jsem sice nastřádal, ale tehdy stál kvalitní počítač třeba 180 tisíc korun, což byla cena rodinného domku. Takže jsem výdělky zase rychle utrácel za vybavení.

Získal jste pak zkušeností v několika firmách včetně zahraničních a nakonec jste spojil osud se Sprinx Systems. S čím jste do podniku přicházel?

Původně to byla firma projektová, dělala jednotlivé zakázky na klíč pro jiné společnosti. To se týkalo i někdejšího vybudování portálu Atlas, který vytvářela ve spolupráci se společností Microsoft. Atlas se tehdy zařadil mezi tři největší internetové portály v Česku. Mým úkolem bylo přeměnit Sprinx Systems na firmu produktovou, která bude programy nejen vyvíjet, ale bude je i sama pod svým jménem prodávat. Dneska je naším klíčovým produktem CRM systém, který slouží firmám k řízení byznysu. A ten neustále zdokonalujeme.

V současnosti patříte v Česku v tomto oboru mezi největší firmy. Jaký máte obrat?

V poslední době jsme koupili dvě menší firmy, takže máme už přes 100 zaměstnanců a obrat přesahuje 100 milionů korun ročně. Většinu z toho zatím utržíme na českém trhu, ale prodáváme třeba už i do Ruska, Turecka nebo Spojených států amerických.

Věnujete se také konstrukci nejvýkonnějšího českého superpočítače.

Máte pravdu. Postavili jsme ho a průběžně zdokonalujeme pro Akademii věd pod názvem Amálka. Dnes už se skládá zhruba z pěti stovek propojených menších počítačů. Využívá se například k různým výpočtům simulací kosmických procesů. Je zajímavé, že tyhle superpočítače si dnes mohou dovolit i menší instituce, protože technika šla cenově hodně dolů. Třeba dnešní Amálka by stála před sedmi lety 100 milionů korun, dneska ale takto výkonný stroj postavíme tak za tři nebo čtyři miliony. Takže už si je pořizují menší organizace i na takové zdánlivě banální operace, jako jsou třeba výpočty tabulek v Excelu. Nezdá se to, ale pokud máte tabulku s 10 tisíci řádků a stovkami sloupců plných vzorečků, běžný počítač to bude počítat mnoho hodin, ovšem sálový stroj to stihne za pár minut.

Zajímavý program jste dělali pro automobilku BMW.

Je to internetový konfigurátor, na kterém si zájemce o koupi auta může přímo v prohlížeči zkusit sestavit vůz podle svých představ. Nastaví si všechno od tvaru disků na kola až po barvu použitého laku. V prohlížeči se všechno hned graficky znázorní a program také propočítá cenu zvolené kombinace. Tenhle konfigurátor jsme už udělali ve verzích pro 27 zemí.

Vzpomenete si na nějaký nápad, se kterým jste v oblasti softwaru přišli jako první?

Někdy jsou to zdánlivé maličkosti. Před pěti lety jsme si třeba uvědomili, že kdysi nešlo v žádném prohlížeči na internetu přesouvat jednotlivé boxy na stránce podle vůle uživatele. Zdálo se to jako jednoduchá funkce, ale žádný prohlížeč to nedokázal. Tak jsme vypracovali řešení. Samozřejmě to pak rychle všichni převzali.

V Česku je to samý génius

Čeští podnikatelé poukazují na akutní nedostatek technicky vzdělaných odborníků. Týká se to i oblasti IT?

Není to tak jednoznačné, protože trh se vyvíjí. Třeba techniků zaměřených na hardware jsou tu k dispozici tisíce, a nikdo je už nechce. Současný trend je totiž takový, že hardware se už neopravuje, ale rovnou vyměňuje za nový. Pak tu máte ten typ programátorů někde na okrese, co poskytují služby 15 místním podnikatelům, kterým stačí základní servis.

Průměrných ajťáků, kteří udělají webové stránky nebo položí kabel pro připojení k internetu, je tu dostatek. Kdo ale schází, jsou opravdu špičkoví programátoři schopní uspět i v zahraničí. Nám do firmy pořád někdo doporučuje nějaké údajné génie, ale když si je vyzkoušíme, zjistíme, že nám nemají co nabídnout. A pokud je někdo opravdu talentovaný a přitom v praxi použitelný člověk a zkusí štěstí v zahraničí, už se do Česka nevrátí. Je to emigrace talentů. A emigrace je jednosměrný proces.

Počítačové technologie se živelně vyvíjejí. Jaká podle vás čeká IT služby pro menší firmy budoucnost?

Jak už jsem naznačil, kruh se uzavírá tam, kde začal. Trend se vrací zase k sálovým počítačům. Jenom se tomu dneska říká módně outsourcing nebo cloud. Firmy si nechávají poštu nebo jiná data opatrovat externě, což je levnější. Jen prostě nevíte, kde vlastně ten sálový počítač s vašimi daty fyzicky je.

Američané o demoverze nestojí

Vaše firma také vyrazila zkusit štěstí do zahraničí. Ve Spojených státech jste otevřeli už dvě pobočky. První v Kalifornii v Los Angeles a pak ještě jednu na východním pobřeží v New Yorku. V čem se zámořský trh liší oproti tomu českému?

Američané si především pořád hlídají, aby byli ve všem svobodní. A váží si svého času. Projevuje se to i při nákupech. V Česku chce každý nejdřív demoverzi programu. Ve Spojených státech chtějí rovnou koupit kompletní produkt, s nímž můžou volně nakládat.

Jak se tahle přímočarost projevuje při jednání s obchodními partnery?

Američané dost dají na první dojem a na to, zda se vám podaří vzbudit důvěru. Když uděláte chybu, druhou šanci už nedostanete. Musíte nejen mluvit jejich jazykem, ale také myslet jakoby jejich hlavou.

Dívají se tedy na firmu ze střední Evropy jako na potenciálně méně kvalitního dodavatele?

Jim je v zásadě jedno, jestli jsem Čech, Polák nebo Američan. Vždyť tam je stejně skoro každý taky přistěhovalec a třeba spousta Poláků tam trvale žije. Ale to je právě ono. Musíte působit jako ten Polák, co žije za rohem a vyzná se v místních poměrech. Pak vás berou a nikdo váš původ neřeší. To je také důvod, proč jsme pro naše americké pobočky najali místní lidi.

Není to drahé?

Je to strašně drahé. Dá se říct, že to, co nominálně zaplatíte v Česku v korunách, skoro platíte tam v dolarech. Jako kdyby měnový kurz byl vlastně jedna k jedné. Pro otevření pobočky v Americe musíte počítat s investicí minimálně 10 milionů korun. My jsme potřebovali místní lidi hlavně do telefonického helpdesku. Američané jsou zvyklí řešit uživatelské problémy po telefonu. Ani nečekají, že by se někdo sebral a jel řešit problém přes tři unijní státy osobně.

Vy sám máte v současnosti ve Sprinx Systems na starost právě expanzi v USA. Jaké máte s tamějšími pobočkami plány?

Ten trh testujeme, máme tam zatím jen pět stálých zaměstnanců. Dospěl jsem k tomu, že pokud chceme ve Spojených státech uspět ve velkém, musíme se tam odstěhovat. Proto v současnosti já a také další kolegové řešíme, zda jsme tenhle citlivý krok připraveni udělat. Je to i osobní otázka, pokud má například někdo malé děti. Stěhování by už totiž bylo natrvalo. Pokud se někdo ze zámoří vrátí a pak nám vypráví, jak tam byl úspěšný, vždycky to ve mně vzbuzuje trošku podezření. Úspěšní byznysmeni se z Ameriky obvykle nevracejí.


Radko Jelínek vystudoval technickou kybernetiku na Elektrotechnické fakultě ČVUT. Pracoval jako programátor, byl spoluzakladatelem společnosti Unisoft a BSA. Působil také ve společnostech Gartner Group či Microsoft. Před 11 lety začal pracovat ve společnosti Sprinx Systems, je jedním z jejích majitelů.

Firma, která vyvíjí CRM systémy a další software, v současnosti dává práci zhruba stovce lidí a má obrat přes 100 milionů korun ročně. Mezi koníčky Radka Jelínka patří golf, tenis a také obchodování na burze.


Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče