Úspěch se musí odpracovat

27. června 2005, 00:00 - JIŘÍ PINKA
27. června 2005, 00:00

ŠÉF SPOLEČNOSTI HAMÉ LEOŠ NOVOTNÝ: Aby uspěl proti konkurenci, koupil nebo i zavřel řadu moravských podniků. Dnes vyrábí konzervy také v Rumunsku a Rusku. "Baví mě dobývat trhy," říká Leoš Novotný, generální ředitel a šéf představenstva známé konzervárenské firmy Hamé.

foto: Tomáš Turek/Euro

ŠÉF SPOLEČNOSTI HAMÉ LEOŠ NOVOTNÝ: Aby uspěl proti konkurenci, koupil nebo i zavřel řadu moravských podniků. Dnes vyrábí konzervy také v Rumunsku a Rusku. „Baví mě dobývat trhy,“ říká Leoš Novotný, generální ředitel a šéf představenstva známé konzervárenské firmy Hamé. * Postupně jste vybudoval největší konzervárenskou společnost v České republice. Jak jste sehnal peníze na privatizaci babického závodu?

V době, kdy začínalo odstátňování, jsem obešel dvacet poboček bank a narýsoval jim světlé zítřky, jak by to v Babicích jednou mohlo vypadat. Vyslyšel mě až ředitel Komerční banky v Pardubicích, který věřil mému projektu. Celá účetní hodnota továrny byla tehdy osmdesát milionů korun, a na to jsem získal úvěr. Čtyři roky jsem splácel a bylo to vyřešeno.

* Tak jednoduché to asi nebylo. Bylo to o tom změnit myšlení lidí a přesvědčit „staré kozáky“ na různých postech od výroby až po techniky, že firma bude žít, jen když bude prodávat. Vybral jsem z fabriky asi patnáct lidí, kteří měli aspoň trochu buňky pro prodej, a dal jim vedle jejich běžné činnosti určitý region, kde dva až tři dny v měsíci prodávali. Mělo to kouzelný efekt. * Jaký? V té době, kdy byl průměrný měsíční plat kolem dva a půl tisíce korun, si na provizích vydělávali dvacet, třicet nebo i čtyřicet tisíc. Dopadlo to tak, jak jsem očekával - ze sto šedesáti milionů korun obratu jsem měl příští rok tři sta padesát a pak čtyři sta devadesát a tak dále. Loni naše tržby dosáhly téměř čtyř miliard korun. * Co všechno podle vás umožnilo závratný růst Hamé? Lidé byli motivováni za prodej. Třeba šéf technického útvaru, který předtím údržbáře spíše chránil, protože kluci byli jeho, pochopil, že zboží se musí dodat včas. Pak v té fabrice málem spal, protože z prodeje měl svých deset až třicet tisíc. K tomu se přidávají další atributy, jako to, že musíte mít nějakou vizi. Asi byla správná, protože se podařila. * Inspiroval jste se v zahraničí? Já samozřejmě uznávám vzdělání a školy, které jsou základ, ale aby se někdo stal úspěšným podnikatelem, tak musí mít intuici a tah na branku. To se nedá nikde naučit - prostě můžete mít tři Oxfordy a může z vás být pouze dobrý úředník s klotovými rukávy. Pak může být člověk, který nemá vzdělání a denně nás přesvědčuje, že má dar k obchodu a je úspěšný. * Provedl jste celou řadu akvizic. Půjčoval jste si peníze? Ne, i když bankéři už znají Hamé jako společnost, která má historii a velmi dobré výsledky. Stačily nám peníze na financování a oběh zásob. * Nedávno jste koupili konzervárnu v Rumunsku, kam se vaše zboží těžko dostávalo. Šlo o to proniknout na východ za každou cenu? Každý stát si chrání svoje potravináře, i v Rusku to už předtím bylo podobné. Veterinární opatření, kterým Rusové několikrát zakázali dovoz výrobků živočišného původu, nám komplikují život. Když tam dva tři měsíce nedodáváte, tak se trh samozřejmě přeorientuje na místní výrobce. To byl jeden z důvodů, proč vlastně jsme začali vyrábět v Rusku nebo Rumunsku. Druhým důvodem je kurz dolaru, který ze čtyřiceti korun spadl na dvacet dva. * Spuštění výroby v Moldávii bylo pouze přestupní stanicí? Do Ruska jsme vyváželi velké objemy, kolem tří tisíc tun paštik. Administrativní bariéry nám ztěžovaly obchod, takže bylo jasné, že musíme začít vyrábět přímo v Rusku. Trh jsme ale do té doby museli udržet, takže jsme v Moldávii, která má s Ruskem nulové clo, rozjeli práci ve mzdě na našich strojích. Bohužel máme nyní problém s tím, jak je dostat zpět. * Když Rusko zastavilo dovoz, tak už jste tam měl vlastní závod? Připravoval jsem se, protože se to riziko rýsovalo a kdo ten trh trochu cítí, tak věděl, že to může přijít. * Vystihnul jste tedy správný okamžik? Ano. V době, kdy byly několikrát zavedeny celní bariéry, tak jsem vyráběl v Moldávii. Polská, slovenská nebo třeba česká konzervárna tam nemohla, a já jsem na tom trhu byl. To byl první úspěch. Když Rusové opět od loňského září do letošního března zarazili dovoz kvůli veterinárním opatřením, tak už jsem tam od června měl fabriku. Tak jsem měl kliku, že? * To ano. Ale není to o klice. Je to o tom, že člověk to má v hlavě dva tři roky dopředu. Říkám to neskromně, ale s pokorou. V segmentu paštik jsme dnes už v Ruské federaci číslem jedna. * Jste na východě, ale západ je určitě lákavý. Chystáte se tam? Určitě. Naše první kroky vedou samozřejmě na východ, protože ten trh můžeme lépe získat, přestože tam jsou administrativní těžkosti. Stojí výrazně menší peníze, není totiž tak saturovaný jako v Německu, Rakousku nebo jinde. Když jsem loni dělal v Česku reklamu za skoro za dva miliony dolarů, tak o naší paštice věděla skoro každá babka. Když to udělám v Německu, tak je to pod prahem vnímání. Jednou z cest je prodej pod cizí privátní značkou, tedy vyrábět pro někoho, kdo ten trh má dobytý, ale nejde mu to, jak by si představoval. * Takže levnější varianta. Přesně tak. Další možností je prodej pod privátní značkou nějakého řetězce. Také jste v anonymitě, ale přesto to má pozitivní dopad. * Na významu po všech vašich akvizicích nabývá logistika. Uvažujete, že byste si na dopravu najali cizí firmu?

Domnívám se, že logistiku zatím umíme, i když máme nabídky na outsourcování dopravy a skladového hospodářství. Jeden z kroků, a opravdu v tom vidím velkou úsporu do budoucna, je výstavba centrálního skladu v Uherském Hradišti. Stavět se začne na konci letošního nebo začátkem příštího roku. Sklad za dvě stě dvacet až dvě stě padesát milionů korun se bude nacházet v centru našich českých závodů a bude sloužit i pro jiné země než Česko a Slovensko.

* Jak konkrétně řídíte podnik? Můžete to popsat? Na to by vám asi odpověděli moji kolegové, jak řídím nebo neřídím, protože člověk má trošku tendenci si to celé sebestředně přisvojovat. Je to dost centrální, možná hodně diktátorské, protože za rok dávám kolem čtyř až pěti tisíc úkolů. Každou neděli je vyhodnocuji. V devět hraji tenis a od půl dvanácté lehnu na práci a sedm osm hodin se připravuji na porady. Na pondělní dvouhodinové poradě se čtou úkoly a já říkám, jak se bude dál pokračovat. Pak následuje exportní porada, protože vývoz považuji po dobytí českého a slovenského trhu za hodně důležitý. Na další, volnější schůzce, dostávají lidé slovo, aby říkali své myšlenky a vize. Porady „ruská“ a „rumunská“ se týká našich závodů v zahraničí, jsou ale převážně centrálně řízeny z Česka. A to je zhruba celé. * Šéfujete také extraligovému klubu. Fandíte hokeji? Jsem prezident klubu, ale nepovažuji se za nějakého superfandu. Beru to jako marketingový nástroj, který může pomoci byznysu i hokeji. A ono se to daří - loni jsme vyhráli mistrovský titul a letos jsme byli druzí. * Kolik času jste věnoval podnikání a jak hodnotíte svůj úspěch? Ať si někdo nemyslí, že je to jenom o štěstí. Úspěch se musí odpracovat. Každých pět let bylo jiných. První „pětiletka“ byla o velké dřině o spoustě nejistoty, protože nikdo nemá cestičku vymetenou. Musel jsem prorazit proti konkurenci, zavřít nebo koupit řadu podniků. Další roky byly o stabilizaci společnosti a jejím rozvoji. Od roku 2000 šlo spíš o dobývání zahraničních trhů. * Kde se vlastně vzal název Hamé? Nikdo neví, co název Hamé znamená. Podnik s tímto názvem vlastnil v roce 1920 nějaký pan Hubík, pak byl samozřejmě státní a jmenoval se Závod Babice. Když jsem do firmy přišel, tak jsem si kladl otázku, jaký zvolit název, aby se dobře pamatoval a zněl. Všiml jsem si takového starého plakátu asi z roku 1925, na kterém bylo napsáno „Hamé“ a vyobrazen sedící medvěd. Řekl jsem si - to je přesně ono. * Takže jste název a značku převzali z první republiky? Přesně tak. Ten obrázek mám zarámovaný, je to taková archiválie a z toho to vlastně všechno vzniklo. Původně jsem chtěl firmu nazvat Biofruct. Zpracovávali jsme hodně zeleniny a myslel jsem si, že se od konkurence odlišíme, když budeme více hlídat cizorodé látky. Říkal jsem si tehdy, že to může zákazníka oslovit. Samozřejmě byla to těžká chyba, protože platilo: kdo nabídne nejlepší cenu a nejlepší podmínky, ten zvítězí. Nějaké „biozelí“ nikoho nezajímalo, a tak jsem se musel bleskově přizpůsobit trhu. * Prý přibývá konzervantů a dalších podivných látek. Je to pravda?

Vystudoval jsem potravinářskou biochemii, a tak o této problematice něco vím. Vývoj nezastavíte v žádné branži, limonádami začínaje a třeba kečupy konče. Naše branže je hodně konzervativní a k zásadním změnám nedošlo.

* Zájem spotřebitelů o konzervované potraviny stále klesá. Naproti tomu chlazený sortiment je podle odborníků z branže velmi perspektivní. Co vy na to?

Chce to koukat se kolem sebe. Nejsem padlý na hlavu, takže vím, že od portfolia, na které jsme byli zvyklí, se bude zájem posouvat směrem k čerstvému a chlazenému jako v zemích původní evropské patnáctky.

* Kam se tedy bude obor v dalších letech ubírat? Zájem poroste o kojenecké výživy, maminky na ně budou mít více peněz a nebudou je muset připravovat doma. Nahoru půjdou kečupy, naopak sterilovaná zelenina, která se hodně konzumovala před revolucí, půjde asi ještě trošku dolů. Křivka spotřeby nahrává čerstvým potravinám. * Kladete si otázku, kde bude v té době Hamé? Základem je, jakou motivaci se podaří vytvořit pro lidi, kteří u nás táhnou byznys dál. Zda chtějí být dál Kolumbové a dobývat trhy, zda je to baví a uspokojuje. Pro většinu členů vrcholového týmu to už není práce pro peníze, ale pro vnitřní uspokojení. To je to nejzákladnější. * A vás to ještě baví? Stoprocentně. Ale jsou tady nadnárodní hráči. A tlak na Hamé ve smyslu „prodej to“ už přišel. * Dělal na vás někdo nátlak?

To není o nátlaku - nikdo mě nemůže donutit, abych firmu prodal. Můžu ji rozpustit a nechat zavřenou jenom proto, že mě to přestalo bavit. Jsem svobodný člověk, ale pragmatik, takže jestliže přijde někdo, kdo dá adekvátní cenu, tak to prodám. Jsou dvě tendence, které mohou proti sobě bojovat: ta první je o motivaci lidí a uspokojení z práce a proti tomu může přijít nabídka, o které hovořím.

Ing. LEOŠ NOVOTNÝ - Narodil se v roce 1961 ve Velkém Meziříčí. Po absolvování potravinářské biochemie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, obor konzervace potravin, nastoupil v roce 1985 do státní inspekce jakosti potravin. Zanedlouho se dostal do podniku Slovácké konzervárny v Uherském Hradišti, který měl jeden z osmi závodů právě v Babicích. Zde pracoval jako vedoucí útvaru řízení kontroly jakosti. Po roce a půl přešel na místo výrobního ředitele. Jak sám říká, tam ho ve správný čas zastihla ta správná doba. Přišla revoluce a v sedmadvaceti letech se stal ředitelem státního závodu. „Podal jsem projekt na přímý prodej pro předem určeného zájemce,“ vzpomíná. Získal bankovní úvěr a roce 1991 začalo Hamé. Leoš Novotný je ženatý a má dvě děti. Ve volné čase hraje tenis, ale jeho největším koníčkem je myslivost, za kterou neváhá jezdit ani do zahraničí. Nedávno začal opět kouřit, ale neustále s tímto zlozvykem bojuje. EXPANZE V ZAHRANIČÍ 2004 - otevření výrobního závodu v Rusku nedaleko města Vladimir 2005 - akvizice rumunské konzervárny Romconserv, tamního pátého největšího výrobce, ve městě Caracal **JAK SE HAMÉ ZVĚTŠOVALO „V roce 1992 jsem koupil konzervárnu v Uherském Hradišti a v roce 1996 převzal Bzenec, kde se vyráběla zelenina. Další rok jsme se pustili do úplně nové branže převzetím Fruty Podivín vyrábějící marmelády, džemy a povidla. Sortiment jsme tam rozšířili o kojenecké výživy. Ty tehdy v podstatě monopolně vyráběla firma Nutricia,“ říká Leoš Novotný. Expanze Hamé pokračovala v roce 1999 převzetím osmi závodů společnosti Otma, z nichž šest směřovalo do konkurzu. Po strávení tohoto velkého sousta, „dvojky“ na někdejším trhu, následovala v roce 2001 Veselá pastýřka s chlazeným sortimentem, což byl pro Hamé nový perspektivní byznys. V roce 2002 až 2003 došlo k ovládnutí Znojmie a Fruty Lednice, kde má nyní Hamé logistické centrum.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče