Úspěch na ženský způsob

10. listopadu 2009, 11:42 - Renata Lichtenegerová
10. listopadu 2009, 11:42

Ženám – podnikatelkám se v Česku daří v mnoha oborech, i v takových, které obvykle bývají spíše doménou mužů. To je jedno ze zajímavých zjištění zakladatelek soutěže Ocenění českých podnikatelek – OCP.

Autor: Profimedia

Mezi vítězkami letošního ročníku je například majitelka úspěšné realitní kanceláře Maxima Reality.

Podnikatelka a logopedka Ilona Kejklíčková založila v roce 1990 v Brně soukromou kliniku LOGO, zdravotnické zařízení specializované na diagnostiku a terapii vad řeči, hlasu a sluchu. Letos získala cenu České spořitelny – Výjimečná osobnost roku 2009 v soutěži Ocenění českých podnikatelek – OCP. V dalších kategoriích zvítězily Jana Erbová, jednatelka velkoobchodu se železářským zbožím AC-T Servis, generální ředitelka a majitelka realitní kanceláře Maxima Reality Marta Slánská a ředitelka a majitelka personální společnosti Callis Inter Helena Mikulínová.

Žádný obor není tabu

Soutěž Ocenění českých podnikatelek – OCP se letos konala podruhé. Zúčastnit se jí mohou jen Češky, které jsou stoprocentními majitelkami firem. Nominovány jsou především na základě finanční analýzy veřejně dostupných údajů zpracovaných odborným garantem. Tím se pro letošní rok stala akciová společnost CCB – Czech Credit Bureau, která mimo jiné dodává obchodní informace o firmách. Do finále postoupilo celkem sedmnáct podnikatelek. O konkrétních vítězkách v jednotlivých kategoriích rozhodla ze sedmdesáti procent právě ekonomická analýza, ze třiceti procent pak společenský přínos jejich firem.

Zakladatelkami soutěže jsou Jana Švenková, partnerka auditorské a poradenské společnosti Mazars Audit, a Helena Kohoutová, jednatelka agentury Helas, která se specializuje na pořádání společenských, kulturních a sportovních akcí. Za jedno z nejzajímavějších zjištění, která jim přinesly dva proběhnuvší ročníky soutěže, považují tyto dámy fakt, že ženy vynikají v nejrůznějších oblastech podnikání. „Že si ženy hravě poradí i s obory na první pohled mužskými, se ukázalo už v rámci loňského prvního ročníku soutěže. Firma jedné z vítězek například vyráběla zámky a trezory, další stavěla plynovody a kanalizace,“ říká Helena Kohoutová. Také letos se ve finále soutěže sešly firmy s nejrůznějším zaměřením, mimo jiné dopravní společnost, personální agentura či soukromá základní škola. „Bylo pro nás například milým překvapením, že žena stojí v čele úspěšné realitní kanceláře Maxima Reality. Všechny ty příběhy letošních sedmnácti finalistek jsou ostatně velmi zajímavé a inspirativní,“ pokračuje Kohoutová.

Že se v případě soutěže Ocenění českých podnikatelek – OCP nejedná o náhodu a ženy se skutečně nebojí žádných oblastí podnikání, potvrzuje i Hana Šutarová, prezidentka Asociace podnikatelek a manažerek ČR, která má zhruba 250 členek po celé republice. „Jedna naše členka například provozuje kamenolom. Co se týče zaměření, najdete v naší organizaci úplně vše, od kadeřnic a majitelek květinových studií až po dámy, které dovážejí nebo vyrábějí stavebniny. Zkrátka od A do Z průřez celým hospodářstvím,“ říká.

Od fyzické osoby k vlastní klinice

Podnikat začala Ilona Kejklíčková nejprve jako fyzická osoba. „Pacientů a klientů rychle přibývalo, tak jsem postupně rozšiřovala služby. Firma se transformovala z fyzické na právnickou formu a postupně vyrostla z malé společnosti na střední,“ říká Kejklíčková. Součástí kliniky je nyní i oddělení psychiatrie, neurologie, interní lékařství, fyzioterapie, dětský denní stacionář a lůžkové oddělení. „Počátky byly opravdu kruté. Tím, že jsem si přála splnit projekt, který byl v naší republice ojedinělý, jsem se potýkala se zdravotní pojišťovnou, která se úhradám v navrhovaném rozsahu bránila,“ vzpomíná. Dnes už je podle ní situace lepší. „Pevně věřím, že nyní již i odborníci vědí, že naše práce má smysl a snažíme se ji vykonávat co nejlépe. A zdravotní pojišťovny se staly našimi velice dobrými partnery,“ říká podnikatelka.

Kejklíčková je také místopředsedkyní občanského sdružení LOGO, které podporuje osoby postižené závažnými poruchami komunikace a hybnosti. Cílem je integrace takto postižených lidí do společnosti, do systému vzdělávání, a pokud je to možné, i na trh práce.

Nemusím se stydět za svá rozhodnutí

V kategorii velká společnost letos zvítězila Helena Mikulínová, majitelka zlínské společnosti Callis Inter. Od roku 1989 podnikala spolu se společníky v obchodní činnosti se zaměřením na stavebnictví a na zemědělské komodity. Poté pracovala na různých manažerských pozicích, také jako manažer personální společnosti. „Zaujal mě lidský faktor. Často se říká, že práce s lidmi je složitá a náročná, ale mě baví, a proto jsem se rozhodla, že tento obor se stane základním pilířem mého podnikání,“ konstatuje.

„Společnost Callis Inter se zaměřením na personální služby jsem rozjížděla koncem roku 2003 jen s jednou asistentkou,“ líčí Mikulínová. První nabízenou službou byl výběr pracovníků do trvalých pracovních poměrů. Ze začátku bylo nejtěžší vybudovat nejen dobré jméno společnosti, ale hlavně vzájemný vztah důvěry s klienty. „Domnívám se, že je to jeden ze základů úspěšného podnikání. Dobré jméno a vztahy se tvoří těžce a dlouho, ale ztratit je lze velmi rychle a lehce,“ tvrdí Mikulínová.

Zhruba po roce podnikání rozšířila činnost firmy také o propůjčování zaměstnanců. „Tuto službu využívají naši klienti například při výkyvech výroby, v době dovolených a při jiných mimořádných akcích,“ přibližuje. V současné době zaměstnává přes sto lidí, z nichž většinu tvoří právě „propůjčovaní“ zaměstnanci, převážně dělnických profesí.

Společnost nabízí také školení obchodních dovedností, zpracování mzdové a personální agendy, personální audit aj. Od začátku svého působení na trhu sídlila firma ve Zlíně, nedávno bylo její sídlo oficiálně přesunuto do Prahy. Klientelu společnosti Callis Inter s celorepublikovou působností tvoří desítky tuzemských a zahraničních firem.

„Za svůj největší životní úspěch považuji vybudování úspěšné a stabilní společnosti poctivou cestou, a také, že se při pohledu zpět nemusím stydět za svá rozhodnutí,“ říká podnikatelka.

Už jsem nechtěla být chudá

Právě důraz na etiku podnikání a morálku je podle Heleny Kohoutové a Jany Švenkové jednou z věcí, která letošní výherkyně i finalistky spojuje. Podobné jsou podle ní také důvody, proč se jednotlivé dámy rozhodly podnikat. „Na začátku měly tyto ženy většinou buď spoustu nápadů, které nemohly ve svém předchozím zaměstnání uplatnit, nebo je k podnikání přiměla složitá životní situace,“ shrnuje Kohoutová. Řada dnes úspěšných podnikatelek podle ní své firmy zakládala proto, že se jim nedařilo skloubit klasické zaměstnání s rodinným životem, a chtěly si proto vytvořit prostor, který by si mohly do velké míry řídit po svém.

„Už jsem nechtěla být chudá,“ shrnuje svou motivaci k založení vlastní společnosti Marta Slánská, letošní výherkyně v kategorii střední firma. Realitní kancelář Maxima Reality založila v roce 1996. Začínala prý s 230 korunami. Jedna z věcí, na něž je dodneška nejvíce hrdá, je to, že si na podnikání nikdy nepotřebovala půjčovat peníze.

Než zahájila svou podnikatelskou kariéru, živila se vším možným. Působila jako fotografka či asistentka v advokátní kanceláři. Před revolucí byla jeden čas dokonce uklízečkou, jako disidentka totiž nemohla jinou práci sehnat. „Díky této zkušenosti jsem se naučila dělat cokoliv a nepřemýšlet o tom. To mi v začátcích podnikání hodně pomohlo. Pracovala jsem šestnáct hodin denně a hroutila se jen mezi jednou a druhou hodinou ranní, pak už ne,“ popisuje Slánská.

Před založením vlastní firmy uvažovala ještě o reklamní agentuře. Nakonec zvolila reality. „Můj první kontakt s oborem byl takový, že jsem rozdělila náš byt na dvě poloviny. V jedné jsem žila já se synem, druhou jsem pronajímala,“ vypráví. Poté začala jako fyzická osoba zprostředkovávat pronájmy bytů. Už po čtrnácti dnech přibrala do podnikání první makléře. Po roce založila společnost s ručením omezeným.

Téměř od začátku pracoval v Maximě také syn paní Slánské David Černík, který v současné době působí ve firmě jako jednatel a manažer kontrolingu. „Když jsme vstupovali na trh, nebyla konkurence ani zdaleka tak silná jako dnes. Bylo zde jen několik málo silnějších hráčů, které by z dnešního pohledu bylo možné označit za středně velké realitní kanceláře,“ popisuje Černík.

Maxima funguje jako realitní kancelář pro Prahu a okolí. Přes šedesát procent klientů společnosti přichází na doporučení. I proto prý Maximu neohrožují nové realitní společnosti postupně vstupující na trh. Společnost zaměstnává zhruba osmdesát lidí. „Někteří makléři pro nás pracují i deset let. Vytvořit stabilní tým lidí, kteří by byli schopní a zároveň poctiví, bylo jednou z nejtěžších věcí vůbec,“ konstatuje Slánská.

Skok do neznáma

Mezi malými firmami se letos nejlépe umístila společnost AC-T Servis. Tu v roce 1999 založila Jana Erbová. Plánovala tehdy věnovat se účetnictví. V roce 2001 se jí náhodou naskytla příležitost dovážet do Česka železářské zboží jedné německé společnosti, která už sama neměla o provozování velkoobchodu v tuzemsku zájem. Po dohodě s manželem se Erbová rozhodla tuto možnost využít. S obchody začala z domova a jako první sklad jí sloužila garáž. „Byl to tak trochu skok do neznáma. Zpočátku jsem si nebyla úplně jistá, že to bude z existenčního hlediska správné rozhodnutí. Byli jsme jako rodina se dvěma dětmi v situaci, kdy jsme spláceli hypotéku, takže jsem ještě nějakou dobu chodila i do svého původního zaměstnání,“ říká podnikatelka. Dnes její společnost sídlí ve vlastní budově v Praze 9, kterou nedávno rekonstruovala, a zaměstnává přes dvacet lidí. Obchoduje mimo jiné s dveřním kováním, doplňky ke dveřím a krbovým nářadím. Odběrateli jsou hobbymarkety, například Hornbach, OBI, Bauhaus a Baumax, dále pak železářské obchody, výrobci a dodavatelé dveří, truhláři, stolařství, interiérová studia či výrobci kuchyní. „Zboží nakupujeme v Česku a různých zemích Evropské unie. Vyvážíme na Slovensko a do Maďarska,“ přibližuje Erbová.

**Autoritu zkrátka mám

Všechny tyto úspěšné podnikatelky označují za jednu z největších překážek na cestě za pracovním úspěchem nutnost skloubit vedení firmy s rodinným životem. Ženám dá prý také více práce vydobýt si u zaměstnanců a obchodních partnerů nezbytnou autoritu. „Na ženské podnikání se v Česku stále ještě pohlíží s úsměvem a nadhledem,“ říká k tomu Hana Šutarová z Asociace podnikatelek a manažerek.

Své o tom ví i Jana Erbová. „Studovala jsem ekonomickou školu, obor zahraniční obchod, a v rámci studia jsme chodili na praxe. Už tehdy nás náš profesor ekonomie brzdil, abychom se jako děvčata nikam moc nechystala, že budeme spíš přepisovat dálnopisy a dopisy, protože obchod dělají muži,“ vzpomíná. „Naštěstí žijeme ve střední Evropě, od mých středoškolských studií uteklo dvacet let a situace je v mnohém jiná. I tak mám ale pocit, že to mají ženy prostě těžší. Muži je jednak neberou příliš vážně, myslí si, že žena obchodu nerozumí. Spousta mužů má také to patriarchální smýšlení, že žena patří ke sporáku, a ona přitom může být v podnikání leckdy lepší,“ dodává.

Podnikatelky se ale shodují na tom, že případné předsudky nejsou ničím, co by se nedalo překonat. „Ono to není o tom, jak se na vás lidé dívají. Já jsem ze začátku také bojovala s tím, zda mě zaměstnanci budou či nebudou brát, trápila se, co si o mně lidé myslí. Byla jsem vychovávána jako neprůbojná a jemná žena, tudíž jsem neměla dostatek sebevědomí,“ říká Marta Slánská.

„Dneska už o tom, jestli v lidech vzbuzuji autoritu, vůbec neuvažuji. Já ji zkrátka vzbuzuji a tečka,“ dodává podnikatelka.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče