Uprostřed čínského podnikatelského snu

14. října 2015, 10:29 - Petr Švihel
14. října 2015, 10:29

Z malé kavárny na pekingském předměstí se David Vichra dostal do středu tamního jogurtového byznysu.

Touha zažít novou a ještě větší výzvu dovedla Davida Vichru do Čeng-čou, osmimilionového hlavního města nejchudší čínské provincie Che-nan. V roce 2011 se chytil příležitosti. Jeho spolupracovník z Číny mu nabídl možnost bydlet u něj v bytě celý rok zdarma. Pro Davida to bylo dostatečně lákavé. V Čeng¬čou se zapsal na kurz základů čínštiny na jeden rok a každý den trávil pár hodin i na místní univerzitě, kde se snažil přivyknout místnímu chování a zvykům.

Po roce intenzivního vzdělávání uměl, jak sám říká, pár slov čínsky. Země ho ale přitahovala stále víc. „I díky nabídce od firmy Nokia jsem se po roce v osmimilionovém městě přestěhoval do města třikrát většího,“ líčí David přesun do Pekingu. „Krásné na tom bylo to, že bez jakýchkoli znalostí IT jsem skončil v Nokii jen díky češtině,“ dodává.

Skvělé pracovní podmínky i finanční ohodnocení atakující platy ve Velké Británii ho udržely v branži následující tři roky. Osobně měl ale k oboru lokalizace mobilních telefonů daleko. A rostla v něm myšlenka na další výzvu: postavit se na vlastní nohy.

Špatný šálek kávy

Naskočil na čínskou módní vlnu otevírání kaváren a také si jednu otevřel. Kvůli vysokým nájmům musel stále ještě rozjíždějící podnik podporovat penězi, které si vydělal prací na přestavbách ambasád.

„Otevření kavárny byla v podstatě šílenost, koníček a nezkušenost v jednom. Pokud to zkrátím, tak po roce stresů s financemi, protože jsem platil 30 tisíc korun za pronájem 20 metrů čtverečních zcela mimo známé centrum Pekingu, jsem dospěl k rozhodnutí, že tímhle směrem to nepůjde, a pokud ano, tak velmi těžko,“ shrnuje kavárenské začátky David Vichra.

Jak sám popisuje, dostal během jednoho roku obrovskou lekci. A mimoděk zjistil, že v kavárně prodává více jogurtu, který si začal vyrábět, než kávy. Dokonce si vytvořil stále rostoucí skupinu zákazníků, kteří k němu na jogurty chodili. Proto se po roce nevzdal a provedl další restart. Zrušil kavárnu a našel si místo pro centrální kuchyni, kde začal produkovat pouze jogurty.

Stylem pokus omyl

Své jogurty dělal David v kavárně od jejího založení. Potřeboval na něco své zákazníky nalákat. Pražil vlastní kávu, nabízel i vietnamskou kávu, která mu pasovala k místnímu stylu. Přesto svůj boj s konkurencí prohrával. „Přemýšlel jsem, co jiného a originálního nabídnout. Věděl jsem, že je jednoduché vyrobit jogurt,“ popisuje David Vichra.

S každou vyrobenou várkou pomalu přicházel na ideální recepturu. Objevil správnou teplotu i nádoby – staly se jimi keramické džbány. Prodeje se mu každý měsíc zvyšovaly i díky tomu, že jogurty nedoslazoval. Tamní jsou přitom velmi sladké. Další alternativou byly pro obyvatele Pekingu velmi drahé dovážené jogurty řeckého typu.

Byznys díky spokojeným zákazníkům

První měsíc prodal jogurty v objemu stovek korun, další v objemu tisíce korun a po roce fungování prodává měsíčně jogurty za stovky tisíc, které už je schopen využívat k investicím.

„V podstatě jsem byl do jogurtového byznysu vhozen spokojenými zákazníky,“ shrnuje David Vichra s tím, že aktuálně se snaží vše zlegalizovat. Může to znít překvapivě. Čínská realita je ale taková, že většina začínajících firem nemá žádné licence. Boj s byrokracií je únavný a na úřadech je nutností trpělivost a profesionální čínština. Proto má David pomocníka, který řeší veškeré papírování.

„V těchto dnech se nám podařilo získat licenci pro distribuci mléčných výrobku, kterou jsme si museli zařídit v jiné provincii, jelikož v Pekingu to nelze,“ říká český podnikatel v Číně.

Pro jeho rozvoz jogurtů je to zásadní zpráva, protože má dobré vztahy s více než padesáti místními supermarkety a tato licence podnikatele opravňuje k širšímu prodeji jeho výrobku. David Vichra také podepsal smlouvu s místním výrobcem, který bude vyrábět jogurt podle jeho receptu a pod jeho jménem. V dalších měsících má před sebou český podnikatel další výzvu. S jogurty chce vstoupit i do známého řetězce Seven Eleven. Znamená to ale boj s konkurencí, která dokáže pro území Pekingu vyrobit každý den více než 60 tisíc jogurtů.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče