Univerzity přicházejí o monopol

12. října 2011, 14:04 - Jakub Křešnička
12. října 2011, 14:04

Technologie výrazně mění způsob podnikání i vzdělávání. Univerzity si musejí zvyknout na konkurenci

Univerzity si donedávna užívaly status místních monopolů, s postupující globalizací ale musejí bojovat o vlastní místo, říká John Delaney, děkan Joseph M. Katz Graduate School of Business na University of Pittsburgh, která působí i v Praze. Její executive MBA program označil list The Financial Times za jeden z padesáti nejlepších na světě.

MBA kurzů je mnoho, jaké má na českém trhu místo program University of Pittsburgh? Snažíme se to nejlepší z Pittsburghu přinést do Prahy. Dnes je trendem dělat on-line kurzy s vysíláním přes satelity, to ale podle nás snižuje hodnotu vzdělání. Nemůže jít jen o teorii, to bychom pouze předávali informace, a tak si zakládáme na tom, že ve spolupráci s našimi partnery si mohou naši studenti hned vyzkoušet v praxi to, co se naučí.

Kdo u vás může studovat, pokud tedy počítáme se znalostí angličtiny? Uchazeč by měl mít minimálně bakalářský titul a za sebou nějakou praxi. V průměru to bývá třináct let. Pokud by vedle sebe stáli lidé bez praxe a s dvacetiletou praxí, bylo by velmi obtížné kurz efektivně pojmout. Snažíme se hledat budoucí lídry, kteří mají silné schopnosti, vysoké ambice a jsou schopni dobře prezentovat sebe sama.

Jaká je cena vašeho EMBA programu? Spolu s DPH to vychází přibližně na 53 tisíc dolarů. Některým studentům přispívají i jejich zaměstnavatelé. Člověk, který si myslí, že na náš program má schopnosti, ale nedostává se mu financí, může dostat finanční podporu z grantu. I my máme určité omezené možnosti stipendií, například podpůrné programy pro ženy, pro lidi z neziskových a nevládních organizací.

Váš program je označován jako celosvětový, máte pobočky v USA, Brazílii a Česku. To stále zbývají tři další kontinenty. Který přijde na řadu teď? Chystáme se na expanzi do Asie, ve hře jsou Indie a Čína. Zkoušíme, jak bude fungovat spolupráce s partnery, které potřebujeme k tomu, abychom byli efektivní. Zatím je to snazší v Indii, kde není tak veliká jazyková bariéra jako v Číně.

Brazílie, Spojené státy a Česko jsou země s odlišnými ekonomikami i systémem vzdělání, v čem jsou ty největší rozdíly? Brazílie je teď doslova vařící ekonomika. Roste neuvěřitelným způsobem a stejně tak je obrovská poptávka po vzdělávání manažerů. Na druhou stranu je s tím spojená i rychle rostoucí inflace. Nemyslím, že by se znovu dostali k hyperinflaci, ale i tak s tím bude vláda muset účinně bojovat, a vyrovnávat se s tím musí učit i firmy a manažeři. Evropa a USA jsou prakticky v opačné situaci, teď vyšly z recese. Není to sice příliš silné zotavení, ale nemyslím si, že by hrozila dvojí krize. Firmy jsou ale stejně nejisté a nenajímají tolik lidí, kolik by mohly. Spíše sedí na prostředcích pro investice. Čím déle takto budou postupovat, tím to pro ně bude horší. Pokud například dál nebudou investovat do vzdělávání svých zaměstnanců, budou v těžké pozici, až bude ekonomika silnější.

Praha z toho srovnání tedy nijak extra nevyčnívá? Praha se dá chápat jako bezpečné prostředí pro podnikání. Například v Brazílii pořád tak bezpečno není. A když se podíváte na Rusko, řadě lidí tamní ekonomické praktiky připomínají období divokého západu v historii USA. Tady tržní systém funguje v rámci určitých hranic, což je třeba.

Jedním z vašich kurzů je i Strategické vedení pro změnu, jak byste v tomto ohledu naučil politiky, aby dokázaly najít správná řešení? Nevím, kolik toho politiky můžete naučit. Problém s nedostatečným obsazením míst například ve výrobě má v podstatě jednoduché východisko, které je ale politicky nepopulární – správně nastavenou imigrační politiku. Tak by se dala obsadit místa, do nichž se obyvatelé nehrnou. To by se ale muselo prosadit „zadními vrátky“, protože ze strany politiky je vždycky problém toho, že „cizinci budou brát práci“, i když se do ní jinak nikdo nehlásí.
Obecně by to chtělo vytvořit prostředí, kde bude možné dokázat úspěch – třeba různé pobídky pro podniky i univerzity. Srovnáte-li USA a Německo a úspěch jejich výrobního průmyslu, možná by se mohlo dojít i k tomu, že ne každý musí chodit na vysokou školu. Uvažovat by se mohlo i o nižších daních pro lidi s vyšším vzděláním. Jsou ale různá řešení pro různé země, každá by měla mít správnou „byznys strategii“. Zlomovým bodem je i vývoj technologií.

V jakém smyslu? Jejich rozvoj má obrovský dopad na budoucnost – mohou změnit celkovou povahu pracovních míst, podobně jako se to stalo během průmyslové revoluce. Když se podíváte na média, tak pro papírová vydání budoucnost nevypadá růžově. Je stále populárnější číst si on-line podle vlastního výběru. Na obrazovce počítače nebo iPadu můžete sledovat zprávy podle jmen autorů, kterým důvěřujte a které rádi čtete, podle oblastí, o něž se zajímáte. K tomu pak nepotřebujete kupovat několik různých novin. Až někdo vymyslí, jak tohle skládání vlastního obsahu zapracovat do byznys modelu, a trefí se tím do poptávky, nejen že na tom hodně vydělá, ale změní se tak spousta věcí. Od médií až po tiskárny samotné. A dotkne se to i jejich zaměstnanců.

Podobným tlakům ale čelí i vzdělávání. Říkal jste, že neděláte kurzy on-line a přes satelity. To je, jako když vydavatelství trvá jen na tištěných novinách. My jsme ale úplně jiný „byznys“. Univerzity už z historie jsou v podstatě místními monopoly, které se s konkurencí nemusejí příliš vyrovnávat. Ta změna ale s postupnou globalizací přichází a konkurence začíná na univerzity působit také. Nejde o to, jestli budou fungovat on-line, ale ovlivňuje to jednotlivé aspekty vzdělávání, jak se využijí výhody technologií.

Máte i kurz etiky v podnikání – jak se díváte na problém korupce v Česku? Různé mezinárodní žebříčky nedopadají zrovna nejpříznivěji… Problémem korupce je, že ji podle mého nikdy nevymýtíte úplně. Jde jen o to, jak ji co možná nejvíce omezit. Různé regulace v podstatě nefungují. K řešení se musí přistupovat už na poli vzdělávání. V některých rozvojových zemích musíte manažery učit, že praktiky u nich vnímané jako běžná součást hospodářství jsou z globálního pohledu vnímané jako korupční a protizákonné. Také už od základního vzdělání musíme žákům vštěpovat, že pokud si pro svou školní práci okopírují různé části textů bez uvedení zdrojů, jde o podvod. Nejen, že okrádají původní autory, ale zároveň neodvádějí práci tak, jak by měli. A asi nejdůležitější je, aby ten, kdo je při korupčním chování přistižen, byl skutečně potrestán.

John Delaney (56) - Narodil se v americkém městě Rochester ve státě New York, bakalářský titul získal z oblasti průmyslových vztahů v roce 1977 na LeMoyne College.
- Magisterský a Ph.D. titul v oblasti pracovních a průmyslových vztahů získal na University of Illinois.
- Působil na Columbia University Graduate School of Business, University of Iowa a na Michigan State University.
- V srpnu 2006 se stal v pořadí šestým děkanem Graduate School of Business na University of Pittsburgh od jejího založení v roce 1960.
- Je uznáván jako erudovaná osobnost na problematiku mimosoudního řešení sporů a pracovně-právních vztahů.
- Publikoval řadu knih a článků a komentuje pro řadu médií, jako je například The Wall Street Journal, The Washington Post, The New York Times či CNN.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče