United: O’Hare dnes, zítra nic?

29. srpna 2008, 15:45 - Roben Farzad
29. srpna 2008, 15:45

Je čas tuto ochablou leteckou společnost zlikvidovat...

Celý podtitul:
Je čas tuto ochablou leteckou společnost zlikvidovat a svěřit řízení jejích částí do pevnějších rukou

V červencové epizodě smutné ságy společnosti United Airlines (UAL) bizarní firemní tiskové prohlášení slibovalo, že budou „podniknuty kroky na ochranu zákazníků“ (a bez záruky dalších zaměstnanců) před některými piloty, kteří v červenci uspořádali stávku formou zpomalení pracovního tempa. Pouštějte si Gershwina a létejte po přátelském nebi (tak zněla jedna z variant sloganu, který společnost používala asi 40 let – pozn. red.). Pravda, všechny aerolinie ničí vysoká cena pohonných hmot, zahlcená letiště a nemožnost účtovat si dost za letenky. Ovšem osmdesátiletá společnost United Airlines se zdá být obzvlášť a téměř trvale sužovaná, protože právě vykázala čtvrtletní ztrátu 2,7 miliardy dolarů (více než společnosti Delta, American a Continental dohromady) vedle dalších miliard, o něž přišla od roku 2000. Těžko by se hledala jiná velká letecká společnost, která je tak bita ze všech stran. Nebo taková, která je tak chronicky neschopná připravit se ve vzácných dobrých časech na nevyhnutelné zlé časy.
Skončí někdy toto utrpení? Jen když skončí společnost United Airlines. Cestujícím a sužovanému systému letecké dopravy by lépe posloužila tvořivá destrukce společnosti: zlikvidovat ji a svěřit řízení jednotlivých částí do pevnějších rukou. I když to může znít nepříjemně, precedenty v tomto odvětví a podnikatelská logika to téměř vyžadují. Mluvčí společnosti United Airlines Jean Medinaová tomu říká „absurdní závěr“, přičemž se odvolává na „silnou likvidní pozici“ a volný peněžní tok firmy.
Možná si vzpomenete, že se společnost těsně po 11. září 2001 téměř položila, když ztratila dvě ze svých letadel. Přibližně o rok později, když vláda odmítla její žádost o záruku za úvěr, společnost využila ochrany 11. kapitoly amerického zákona o konkurzu, který se stal nejdelším v dějinách letectví, protože trval od prosince 2002 do února 2006. V tomto období společnost zredukovala počet linek a snížila počet zaměstnanců, založila firmu Ted, neúspěšného nízkonákladového přepravce, a stala se největším neplatičem příspěvků do penzijních fondů v dějinách USA. K tomu se jí ještě podařilo utratit 335 milionů dolarů za odměny právním zástupcům a konzultantům.
Dlouhá pauza společnost příliš neposilnila. Za dva a půl roku od chvíle, kdy vystoupila z 11. kapitoly, spadly její akcie o 75 procent. V jednom okamžiku v červenci tržní hodnota společnosti United Airlines vyhovovala ustanovením výše uvedené právní úpravy. Plán vedení pro období po konkurzu bohužel počítal s průměrnou cenou 50 dolarů za barel ropy, i když ta počátkem roku 2006 dosahovala už 65 dolarů. Následující strmý vzestup pak v podstatě anuloval uspořené náklady společnosti.
I kdyby však tato letecká společnost vymyslela, jak pohánět své Boeingy 767 ropou kupovanou za všechny ty drobné vyždímané z pasažérů, jako instituce se zdá být kulturně téměř neschopna dosahovat zisku.
Všechno to začalo v roce 1994, kdy United Airlines dosáhla mzdových ústupků od pracovníků, když jim dala 55 procent akcií a tři místa v představenstvu, což byl manévr, který měl teoreticky uvést do souladu zájmy všech. Avšak v polovině roku 2000, když společnost vydělávala velké peníze na vysokých cenách letenek při internetové horečce a počítala s úspěšným létem, piloti v podstatě zastavili činnost společnosti, aby dosáhli velkého zvýšení platů. „Nechceme zabít slepici, která snáší zlatá vejce,“ prohlásil Rick Dubinsky, tehdejší šéf odborového svazu pilotů. „Chceme ji jen pořádně krmit, aby nám dávala úplně všechna vejce.“ Vedení kapitulovalo právě v době, kdy číhala recese a blížilo se 11. září.
Posuňme se vpřed do července letošního roku, kdy společnost United Airlines podala žalobu na odborový svaz pilotů, aby jeho členové přestali pracovat zpomaleným tempem a organizovat pracovní neschopnost, čímž způsobili zrušení 330 letů s dopadem na 36 000 cestujících.
Postoj odborového svazu: piloti společnosti pociťují odpor k tomu, aby pracovali pět let podle „drakonických smluvních a pracovních pravidel vyjednaných pod tlakem bankrotu“, řečeno slovy nahrávky na horké lince odborového svazu. Piloti si pak přisadili tím, že varovali regulační orgány, že nedávné problémy s motory dokazují, jak „se u společnosti United zhoršily normy údržby, protože provozní rozhodnutí jsou stále více ovlivňována ekonomickými zřeteli“. Žádali rovněž hlavu „nekompetentního“ generálního ředitele.
„Odbory ve společnosti United mají pocit, že se po nich chce, aby platily za chyby vedení,“ uvádí Gary Chaison, profesor pracovněprávních vztahů na Clarkově univerzitě. „Je to, jako kdyby byly většinovými společníky při sdílení ztrát, ale menšinovými společníky při dělení zisků v lepších dobách.“
„Lepší doby“ ovšem předpokládají důvěru zákazníků, že společnost United Airlines, plná takové vnitřní rivality, není jen udržovaná při životě. Podle vládních statistik je tato letecká společnost trvale blízko nejnižší úrovně spokojenosti zákazníků amerických aerolinií. Strnulost UAL možná postihla její chicagské centrum v O’Hare, které je z 32 nejrušnějších amerických letišť na posledním místě, pokud jde o včasné odlety.
Musíte se sami málem nechat uznat práce neschopnými, abyste se vyhnuli poslouchání hrůzostrašných příběhů o společnosti UAL, jako je ten od jednoho rozzlobeného kolegy z BusinessWeeku u fontánky na vodu: „Minulý týden jsem čekal šest hodin v La Guardii kvůli dvěma zrušeným letům – z nichž jeden byl zrušen deset minut před nástupem na palubu – a téměř bez jakéhokoli sdělení, co se děje. Nakonec jeden pasažér přes webové spojení svého telefonu zjistil, že stávkovali piloti.“
V různých okamžicích se společnost United Airlines pokoušela (vlastně prosila, jak říká jeden řídící pracovník) o fúzi se společnostmi Continental, US Airways a Delta. Všechno marně.
Překvapuje to vůbec? Celý systém je naprosto špatný. Byly mnohé druhé a třetí šance. Příliš mnoho neschopných hráčů se hnalo za příliš malým množstvím dolarů. Protože tolerance chyb je teď nanometricky tenká, pro zvláštní bagáž společnosti už není rezervní prostor.
V minulosti se United Airlines podělila s dalšími velkými aeroliniemi o posmrtnou kořist ze starých společností Eastern Air Lines a Pan Am. Je čas, aby se unavená osmdesátnice sama zařadila mezi ty drahé zesnulé.

popisek vpravo pod foto na s. 92 vpravo nahoře:
Den díkůvzdání 2007 v Denveru: naštvaní zákazníci společnosti United

bílý titulek v červeném obdélníku na s. 92 vlevo dole:
I kdyby společnost United Airlines nemusela trápit cena paliva, zdá se, že je kulturně téměř neschopna dosahovat zisku

Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc. BusinessWeek

PŘEKLAD: Jiří Kasl

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče