Umlčený éter

12. srpna 2009, 13:43 - David Kasl
12. srpna 2009, 13:43

Prezident Hugo Chávez chystá otevřenou cenzuru médií

Rád bych vás informoval, že vaše vysílání končí. Takto stroze oznámil prezident venezuelské Národní telekomunikační komise Conatel v dopise 34 rozhlasovým stanicím příkaz vládního kabinetu Huga Cháveze. Z pátku na sobotu 1. srpna se rádia odmlčela. Jen několik hodin předtím oznámil prezident Conatelu a zároveň ministr veřejných prací Diosdado Cabello důvody pro okamžité ukončení vysílání: neprodloužení vysílací licence nebo úpadek jejich majitelů. Padl tím jeden z nemnoha argumentů, kterými mohl Chávez doposud čelit obviněním z autokratismu – totiž že ve Venezuele neexistuje přímá cenzura, která by zakazovala kritiku jeho politické činnosti.
Což ale stejně byla jen poloviční pravda. Vláda si totiž během posledních let jednak vytvořila okruh věrných mediálních příznivců a jednak neúprosně potlačovala všechny, kdo poskytovali negativní informace. Již v roce 2007 ukončila vysílání Rádia Caracas, přitvrzovala proti dalším menším stanicím a útočila proti Globovisión, poslední celoplošné televizní stanici kritické vůči Chávezovu režimu.

Chudák prezident

Chávez, který kontroluje veškerou moc v zemi, se považuje za mediální oběť. Proto jeho generální prokurátor představil parlamentu návrh zákona, který umožňuje potrestat až čtyřletým odnětím svobody každého, kdo by šířil informace, jež by například mohly „ohrozit stabilitu státních institucí, duševní zdraví či všeobecnou morálku“ nebo by mohly mezi obyvatelstvem „navodit pocit beztrestnosti či nejistoty“.
Dle španělského deníku El País považují venezuelští novináři a vydavatelé nový zákon proti mediálním deliktům za „brutální“, protože by mohl kriminalizovat jakýkoli názor. Tím spíše, že návrh neupřesňuje, kdo bude posuzovat, do jaké míry jsou zprávy nepravdivé či zmanipulované. A mají se čeho obávat. Venezuelské ministerstvo informací například popírá, že by stoupala nejistota venezuelských obyvatel, ať již kvůli obchodu s narkotiky či nedostatku potravin. Ministerstvo podobně považuje za nepravdivé informace o předání raketometů, které Venezuela koupila od Švédska, kolumbijské teroristické organizaci FARC, přestože Stockholm si již od Caracasu vyžádal vysvětlení.

Do rukou lidu

Ve Venezuele je stále mnoho míst, zejména na venkově, kam nedosáhne televizní signál a kde lidé mohou poslouchat pouze rozhlasové stanice. Dle oficiálních údajů v zemi s více než 26 miliony obyvatel vysílá 472 stanic, z toho 73 je státních a 243 komunálních. Pro Chávezovu revoluci to však není dostatek, a proto se její vedoucí činitelé snaží dát více mediálního prostoru do rukou lidu. Aby komunitní organizace financované státem mohly získat více licencí, je třeba odebrat je „privilegovaným, kteří se prostřednictvím éteru snaží rozbít bolívarskou revoluci“.
„Jde o prvních 34 stanic,“ uvedl ministr Cabello k nedávnému opatření, „a když se naše národní a revoluční vláda rozhodla pro demokratizaci rozhlasového prostoru a ukončení mediálního velkostatkářství, mysleli jsme to vážně.“ Vláda vyhrožuje uzavřením dalším 250 stanicím – 40 regionálním televizím a 210 rozhlasovým – protože „vymývají mozky venezuelského lidu“. Již 9. července Cabello v parlamentu prohlásil, že „pokud oligarchové neustoupí od svých práv po dobrém, lid je donutí po zlém“. Lidem v tomto případě rozumějme venezuelskou vládu.
Místní obyvatelé, novináři a opoziční politici ihned 1. srpna v hlavním městě Caracasu protestovali v okolí uzavřených rozhlasových stanic. Z těch, které mohou nadále vysílat, se žádná neodvážila vyzvat lidi k účasti na manifestaci. Státní televize mezitím vysílaly animované seriály, podobně jako televize v Hondurasu během státního převratu, nebo záběry z nedávné návštěvy španělského ministra zahraničí v Caracasu. Znovu se potvrzuje, že řádné volby ani jejich vítězství zdaleka nejsou zárukou demokratického systému. Tím spíše, jsou-li jako v případě Venezuely veškeré státní instituce ve službách moci. Ať si Hugo Chávez říká, co chce, jeho směřování k plné diktatuře je více než evidentní.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče