Umírat důstojně a lidsky

16. února 2004, 00:00 - JANA JANKEOVÁ
16. února 2004, 00:00

I TAK BY MOHL ZNÍT SLOGAN KE KANADSKO-FRANCOUZSKÉMU FILMU INVAZE BARBARŮ, KTERÝ DO NAŠICH KIN VSTUPUJE S LUXUSNÍ NÁLEPKOU - OSCAROVOU NOMINACÍ. V LOS ANGELES SE ZA PÁR TÝDNŮ UTKÁ S ČESKÝM FILMEM ŽELARY, S NÍMŽ SE DOSTAL V KATEGORII NEJLEPŠÍ CIZOJAZYČNÝ FILM DO VYBRANÉ PĚTICE.

I TAK BY MOHL ZNÍT SLOGAN KE KANADSKO-FRANCOUZSKÉMU FILMU INVAZE BARBARŮ, KTERÝ DO NAŠICH KIN VSTUPUJE S LUXUSNÍ NÁLEPKOU - OSCAROVOU NOMINACÍ. V LOS ANGELES SE ZA PÁR TÝDNŮ UTKÁ S ČESKÝM FILMEM ŽELARY, S NÍMŽ SE DOSTAL V KATEGORII NEJLEPŠÍ CIZOJAZYČNÝ FILM DO VYBRANÉ PĚTICE.

Jeho dvaašedesátiletý autor a režisér Denys Arcand u nás není příliš známý, ale v Kanadě patří k nejuznávanějším quebeckým tvůrcům. Pozorní a pečliví diváci si nejspíš vzpomenou na jeho Ježíše z Montrealu (1989), který svého času vzbudil nevoli ze strany církve a který zároveň přinesl svědectví o nevšedním filmařském talentu svého autora. Hrdinové filmu Invaze barbarů se sešli už v jednom Arcandově snímku - roku 1986 natočil režisér Úpadek amerického impéria (který je mimochodem zařazen do programu letošního Febiofestu). Figurovali v sešlosti žen a mužů, kteří se v druhé části filmu potkají na horské chatě, kde se s až nezvyklou otevřeností baví o sexu a partnerských vztazích a demonstrují svým způsobem úroveň současné společnosti. Příběh Invaze barbarů líčí jedno dlouhé, ale krásné umírání. Jeho hrdinou je Rémy, vysloužilý profesor, který celý život prožil v zálibě v bujaré existenci, ženách, vínu a nekonečných diskuzích. Teď je však v důsledku nevyléčitelné nemoci upoután na poslední lože svého života a ve společnosti svých někdejších přátel (včetně milenek) a blízkých se připravuje na smrt. Zdánlivě sentimentální téma dokázal Arcand rozvést do pozoruhodných rozměrů, přesahujících konec jednoho obyčejného života. V dialozích i monolozích, jež zúčastnění vedou, se odráží stav dnešní (pravděpodobně nejen) kanadské společnosti, zejména uhýbání před emocemi, které jsou pro ni typické. To vše přitom v obdivuhodně ironickém duchu. Arcand z vás pojetím jedné smrti nijak nemačká slzy, naopak místy výtečně baví, a přitom ani na okamžik neruší závažnost svého poselství. To je velmi prosté - v podstatě říká, že když se jen trochu chce, může kdokoli nám blízký umřít důstojně a s láskou. Nikoli na nemocničním lůžku, uprostřed spěchu zdravotnického personálu a pocitu, že je odepsán, nýbrž za účasti všech, kteří jej mají rádi a kteří s ním do poslední chvíle dokáží sdílet ty nejnepatrnější radosti života (a naopak mu, třeba i s porušením stávajícího zákona, ulehčit strasti). Invaze barbarů (za něž má autor všechny „necity“ moderní doby) je hlubokým dílem, které je přesto srozumitelné každému. Především díky skvělým hereckým výkonům - mj. Rémyho Girarda (v roli umírajícího Rémyho) a Marie Josée Crozeové (narkomanka Nathalie). Zcela po právu také získal na loňském festivalu v Cannes dvě ceny - za scénář a ženský herecký výkon.

(Invaze barbarů - Les invasions barbares, Kanada/Francie, 2003, scénář a režie: Denys Arcand, hrají: Rémy Girard, Stéphane Rousseau, Dorothée Berryman, Louise Portal a další.)

Mohlo by vás zajímat

  • Jiří Strach: Nejsem kaskadér. Bál bych se vložit peníze…

  • Radomil Doležal z CzechTrade: Nejvíc náš těší, když…

  • Největší mýty o bolesti zad

  • Profesor Sameš: Porucha lícního nervu není legrace

  • Rekola mění dopravu v českých městech

  • Roman Šmucler: Češky jsou posedlé zvětšováním prsou

  • Vinař Pavel Chrást: Víno se v Česku předražuje

  • Finance.cz pozvaly klienty na curling

  • Adam Hazdra: Třetina lidí je v práci nespokojených

Hry pro příležitostné hráče