Uměl pračlověk psát?

05. března 2010, 14:29 - Martin Rychlík
05. března 2010, 14:29

Magisterská práce mladé Kanaďanky šokuje archeology

[první strana, vpravo]

Celé generace archeologů přemýšlejí nad tím, jakou symboliku vkládal paleolitický představitel rodu Homo sapiens do maleb, jimiž tak úchvatně vyzdobil stropy v jeskyních Lascaux, Niaux, Chauvet nebo Altamira. Je tomu tak od chvíle, kdy malá Marie, dcerka dona Marcelina Sanze de Sautuola pobíhala roku 1879 v útrobách Altamiry, když tu za třepotavého svitu lampičky vzhlédla a užasla: „Podívej tati, voli!“ Na skále byly obrazy dvou tuctů bizonů seskupených do kruhu, se dvěma koňmi, jedním vlkem, třemi kanci a třemi srnami. Vše vyvedeno v černi, červeni a ve žluté. Další nálezy přibývaly: La Mouthe, Les Combarelles, Font de Gaume, Rouffignac, Le Tuc d’Audoubert… „Malby vypadaly příliš dobře, příliš realisticky, příliš umělecky, než aby byly dílem primitivní mysli,“ vysvětluje slavný paleoantropolog Richard Leakey, proč se svět zdráhal uvěřit nástěnnému umění starému třicet až jedenáct tisíc let. Teprve roku 1902 otiskl jeden z největších odpůrců článek, v němž svá pochybení přiznal. Dogma padlo. K milníku se dost možná schyluje i v současných výkladech takzvaného parietálního umění. Loni totiž obhájila mladičká antropoložka Genevieve von Petzingerová svou diplomovou M. A. práci na kanadské University of Victoria, v níž přináší detailní výzkum a také revoluční hypotézu: pravěcí lovci Evropy patrně znali 26 ustálených znaků. Jinými slovy, šlo o základy informačně-komunikačního systému. Ano, písma. A pozor: není to bulvární nonsens. Výsledky výzkumu publikoval před týdnem na obálce i magazín NewScientist.

[druhá a třetí strana, do středu / okolo 26 značek s popisem]

Magie, stopy luny nebo šamani?
Výkladů pravěkého umění byly desítky, ba stovky. Některé smysluplné, jiné přitažené za vlasy. Nejprve „lovci starožitností“ zastávali názor, že si pračlověk maloval tak nějak z dlouhé chvíle, pro prostou potěchu. Tvořil prý umění pro umění (É. Lartet, É. Piette). Poté převládla hypotéza lovecké magie, jež pravila, že pravěcí lovci tím chtěli zmnožit své úlovky a udobřit si Matku přírodu, jako to činili mimoevropští domorodci (S. Reinach. H. Breuil). Potíž byla v tom, že vyobrazená zvířata neodpovídala tomu, co lovci nejčastěji jedli! „Malíři starší doby kamenné měli na mysli koně a bizony, zatímco v žaludcích měli soby a bělokura-ptarmigana,“ píše Leakey. A tak přišel ke slovu strukturalismus. Vědci se pokoušeli vysledovat v malované zvěři systém (A. Leroi-Gourhan, A. Lamming-Emperairová), tudíž některé živočichy – tak trochu freudovsky – převedli na zástupce ženského či mužského plodivého principu. Ovšem každý jinak a přesně opačně, což vedlo po vzájemných neshodách k pádu celé teorie.
Posléze archeologové označili malované jeskyně za svatyně, iniciační školy nebo střediska politických aliancí (M. W. Conkeyová). Poslední dobou ožily různorodé neošamanistické hypotézy (D. Lewis-Williams, J. Clottes), podle nichž mohly být pravěké obrazy výtvory myslí ve stavu pozměněného vědomí a sloužily prý šamanům jako „živoucí vstupy do zásvětí“. Úžasný pokus učinili roku 1988 Francouzi (I. Reznikoff, M. Dauvois), kteří šli temnými jeskyněmi a zpívali… Co na tom? Porovnání rezonančních map, tedy míst, kde zvuky nejlépe zněly, se vzácně shodovalo s nejčetněji vyzdobenými sály a chodbami! „Jde o tak fantastický objev, že přitahuje naši pozornost k významu hudby a zpěvu v obřadech našich předků,“ jásal profesor Chris Scarre z Cambridge, takže po několika letech spoluzaložil novou archeologickou subdisciplínu – archeoakustiku.

Myšlenky vepsané do kamene
Šok pro vědeckou komunitu přišel v roce 1972, kdy Američan Alexander Marshack publikoval knihu Kořeny civilizace, ve které se snažil prokázat, že vrypy a vytlačené meandry v jeskyních byly prvními kalendářními záznamy – odpovídají prý cyklu luny. Jiní toto pojetí rozpracovali (A. D. Stoljar) a nastínili pravděpodobný vývoj pozdních schematických značek k ideogramům – prostému znakovému písmu, jež má společné charakteristiky i v sumerských, chetitských, egyptských a čínských znakových sadách. Ovšem i jim unikali ty nejprostší „čmáranice“: linky, šipky, křížky, tečky nebo otisknuté ruce. Bývaly jen označovány za „záhadné znaky a vzorky“.
A to nás vrací ke kanadské dívčině. Genevieve von Petzingerovou zaujalo, jak jsou v kontextu ostatního skalního umění tyto drobné značky marginalizovány a opomíjeny. Proto se je rozhodla analyzovat a vytvořit jejich databázi, přičemž došla k zajímavým zjištěním. Ve 146 francouzských lokalitách mladšího paleolitu, z nichž měla k dispozici údaje, byly následující značky přítomny v uvedené percentuální četnosti: na 72,55 % místech byly čáry a linky, 42,48 % nalezišť mělo tečky a také otevřené šipky, 29,41 % ovály, 24,84 % šipky, 22,22 % trojúhelníky a tak dále, jak vidíme na okolních obrázcích. Co je ovšem nejzajímavější: těchto 26 značek se v paleolitických jeskyních opakuje, někdy dokonce v pravidelných vazbách (třeba negativní otisk ruky s tečkami), což může vést k odvážným hypotézám prvopočátků dohodnutého znakového systému před 35 000 až 10 000 lety!

V Evropě to neskončí… „Nemůže být pochyb, že tyto značky byly vytvářeny záměrně. Šestadvacet typů v jednotlivých jeskyních je potvrzením vědomého záměru a skutečnost, že jsou rozmístěny napříč krajinou, jasně ukazuje rozsáhlou síť symbolické znalosti a difúze,“ píše autorka. Existence stejných značek odlišného stáří dokládá dle autorky i časovou kontinuitu této sítě. Ovšem úvahy nemusejí končit v evropských jeskyních. „Tato práce je skutečně vzrušující,“ řekl týdeníku NewScientist profesor Iain Davidson z University of New England, jenž se specializuje na australské skalní umění. Identifikoval tam prý již osmnáct totožných značek, podobné útvary jsou známy z celého světa (Česko, JAR, Malajsie, Čína, Jižní Amerika) a otevřená šipka – jeden z nejčastějších tvarů – je i v africké jeskyni Blombos s odhadovaným stářím 70 tisíc let.
Podle von Petzingerové a její školitelky je možné, že znalost značek si moderní lidé nesli s sebou ještě před příchodem do Evropy, což by vedlo k posunutí času tvořivé exploze o desítky tisíc let dále do minulosti. „Možná zde sledujeme první náznaky rudimentálního jazykového systému,“ uvedla archeoložka April Nowellová, jež diplomku vedla. V přípravě jsou články pro recenzované časopisy Antiquity či Journal of Human Evolution, aby myšlenky mohly být podrobeny odborné diskusi. Pakliže by se „prapísmenná“ hypotéza potvrdila, znamenala by pro lidský výklad dějin revoluci. A k otázkám, proč Evropa na dlouhá tisíciletí ztratila dovednost zachycení pohybu v umění nebo perspektivy, by se přidala další, daleko zásadnější: proč modernější lidé zapomněli na tak dlouho své znakové systémy – písmo?

*
Nálepka:
Revoluční diplomka? https://dspace.library.uvic.ca:8443//handle/1828/1402
*
BOXY (26 značek, AJ znění pro Vojtu):

Pravěká Rosettská deska
Diplomantka Genevieve von Petzingerová z kanadské University of Victoria analyzovala 146 vyzdobených jeskyní ve Francii, které zahrnují kromě slavných maleb i jednoduché značky různého stáří od 32 000 do 11 000 let. Vykazovaly překvapivě vzácnou shodu napříč časem i prostorem. Opakujících se symbolů je přesně 26, přinášíme je v kompletním vypodobení a s percentuálním výčtem, na jakém podílu archeologických lokalit se dotyčné značky objevují. Počtěte si.

Linka – 72 %, všechna období (LINE)
Otevřená šipka – 42 %, všechna období (OPEN-ANGLE)
Tečky – 42 %, všechna období (DOTS)
Ovál – 29%, všechna období (OVAL)
Stromeček – 25 %, poprvé před 25 tisíci lety (PENNIFORM)
Trojúhelník – 22 %, všechna období (TRIANGLE)
Kružnice – 20 %, všechna období (CIRCLE)
Obdélník – 20 %, všechna období (QUADRANGLE)
Půlkruh – 18 %, všechna období (HALF CIRCLE)
Vějířky – 18 %, všechna období (FLABELLIFORM)
Mřížka – 17 %, všechna období (CROSSHATCH)
Jednička – 15 %, všechna období (CLAVIFORM)
Prstové žlábky – 15 %, všechna období (FINGER FLUTING)
Negativní otisk ruky – 15 %, 30 až 13 tisíc let (NEGATIVE HAND)
Shluk teček – 15 %, všechna období (CUPULE)
Křížek – 13 %, všechna období (CRUCIFORM)
Stoleček – méně než 10 %, 30 až 13 tisíc let (AVIFORM)
Stan – 10 %, 25 až 13 tisíc let (TECTIFORM)
Pozitivní otisk ruky – 7 %, 30 až 13 tisíc let (POSITIVE HAND)
Had – 7 %, 30 až 13 tisíc let (SERPENTIFORM)
Hřebínek – 5 %, poprvé před 25 tisíci lety (PECTIFORM)
Ovál se žlábkem – řídce (RENIFORM)
Zubatice – jen 7 lokalit, 20 až 13 tisíc let (ZIGZAG)
Srdíčko – jen 3 lokality, 30 až 15 tisíc let (CORDIFORM)
Žebříček – jen 3 lokality, poprvé před 25 tisíci lety (SCALARIFORM)
Spirála – jen 2 lokality, 25 až 15 tisíc let (SPIRAL)

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče