Ukončete výplaty, příští stanice Kypr

08. února 2012, 16:54 - Jan Hrbáček
08. února 2012, 16:54

Z pražského dopravního podniku se za éry Martina Dvořáka vytahovaly stamiliony

Pochybná provize z jízdenek dodávaných firmou Neograph je jen kapkou v objemu peněz, které dlouhodobě odtékají z Dopravního podniku hlavního města Prahy (DPP). Bývalý generální ředitel DPP Martin Dvořák tvrdí, že přepravní firma díky outsourcování služeb vydatně šetří. „Spousta těch věcí byla vysoutěžená. Když to srovnáme s minulostí, tak nástup těchto firem znamenal automaticky úsporu, „říká Dvořák. Nicméně poskytování zakázek úzké a propojené skupině obchodních subjektů vyvolává spíše podezření, že se DPP ocitl ve ždímačce. A koordinovaný spolek neváhá využít každé příležitosti, aby vlastníkovi firmy, jímž je hlavní město Praha, i cestujícím pustil žilou.

Poklad jménem outsourcing

Klíčem k vyvádění peněz z dopravního podniku prostřednictvím nevýhodných kontraktů byl většinou outsourcing. Služby, které si společnost v minulosti zajišťovala sama, údajně s vidinou úspor svěřovala vzájemně propojeným firmám. Nadační fond proti korupci už na některé případy upozornil, zmínil zejména pražského podnikatele a lobbistu Iva Rittiga.

Rittig byl podle Nadačního fondu proti korupci příjemcem 17 haléřů z každé prodané papírové jízdenky do pražské MHD, navíc je přes zástupce statutárních orgánů spojen s dalšími firmami – velmi často sídlícími na Kypru – které z DPP ždímaly další miliony korun. Rittig v tom ale nejspíše „nejede“ sám. Už delší dobu Prahou kolují informace o angažmá Romana Janouška při dojednávání nákupu tramvají, které dodává plzeňská Škodovka.

Za co se tedy platilo a platí? Za poskytování různých služeb, třeba vymáhání pokut od černých pasažérů, prodej jízdenek či opencard a správu interních systémů DPP. „Věřím, že rozkrytí této kauzy znejistí podvodníky v naší zemi a především povzbudí všechny, kteří se snaží bojovat s korupcí,“ komentoval odhalení praktik v DPP předseda správní rady Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček.

Jakmile současné vedení pražského magistrátu pochopilo, že ze společnosti nekontrolovaně mizí velké sumy peněz, management postupně odvolal. Martin Dvořák pro jistotu rezignoval sám. Dohledání všech úniků peněz nicméně nebude pro akcionáře jednoduché. Problémem bude i vypovězení pochybně nasmlouvaných služeb. Velký kus práce však má před sebou hlavně policie, která se pokouší finanční machinace v DPP rozklíčovat.

Světelná revoluce

Jedním z podezřelých kontraktů byl například nedávno chystaný nákup LED žárovek, v němž šlo o obměnu osvětlení ve veřejných prostorách DPP. Světelná revoluce měla stát minimálně 250 milionů korun a výběrové řízení bylo podle informací týdeníku Euro ušito na míru předem vybranému výherci. Pražský magistrát ale coby majoritní vlastník společnosti po upozornění na nevýhodnost zakázky a její podivné aspekty nechal letos v lednu transakci zrušit.

Výběrové řízení s názvem Prostá obměna stávajících světelných zdrojů za LED technologie vypsal dopravní podnik loni 20. listopadu. Jenže zpracované znalecké posudky Tomáše Maixnera, Jakuba Černocha a Jany Lepší poukázaly na řadu problémů, například že by obměna nepřinesla úsporu provozních výdajů. Znalci upozornili, že by se neprodloužila životnost svítidel a výrazně by klesla intenzita osvětlení – měrný výkon by poklesl až o 60 procent. A samo pilotní měření osvětlení bylo podle znalců naprosto nekvalifikované a neprůkazné.

Bývalý šéf DPP Martin Dvořák má na kontrakt jiný názor. „Pointa byla v tom, že přijde firma, vymění žárovky, sama to kompletně zaplatí a dopravní podnik by to měl několik let splácet z úspory elektrické energie. My jsme nedělali žádné blbosti, že bychom z kapsy vyndali sto milionů a nějaké spřátelené firmě je nadělili. Ať ty příběhy a ty zadávací dokumentace někdo studuje,“ obhajuje projekt Dvořák.

Lákavé hmoty

V prosinci roku 2008 uzavřel generální ředitel DPP Martin Dvořák smlouvu se společností s ručením omezeným Koreo, přejmenované v lednu 2009 na CS Com Sys. Za „externí správu řídicích systémů v oblasti palivového hospodářství a oblastech s tím souvisejících“ platí dopravní podnik měsíčně 1,5 milionu korun bez DPH, celková hodnota zakázky je 192 milionů korun bez DPH.

Firmu Koreo v době uzavření smlouvy vlastnila kyperská společnost Certonia Trading Limited, v roce 2009 přešlo vlastnictví na další firmu se sídlem na Kypru Gavolux Limited. Ve statutárních orgánech společnosti Koreo alias CS Com Sys působili od vzniku v červenci 2008 právníci advokátní kanceláře Šachta & Partners David Michal a Karolína Babáková, kteří se Ivu Rittigovi starají o byznys. S Rittigem je spojen také Ferdinand Überall, který právníky střídal na postu jednatele firmy v srpnu 2008.

Überall skutečného vlastníka firmy odhalit nehodlá. Prý to není nikdo věřejně nebo politicky činný. „Soukromé údaje nebudeme zveřejňovat. Nechť si je Randák vyhledá sám,“ odpověděl. Sdílnější byl pouze ohledně spolupráce jeho firmy s DPP. „Jde o outsourcing externí správy čerpacích stanic Dopravního podniku. Na zakázku bylo vypsáno otevřené výběrové řízení, kterého jsem se se společností Koreo (CS Com Sys) účastnil. Nabídka podaná touto společností byla vyhodnocena jako nejvýhodnější a následně jsem byl, jakožto statutární zástupce, vyzván k uzavření odpovídající smluvní dokumentace,“ vysvětlil Überall.

Na dotaz, zda figuruje i v jiných společnostech, které mají uzavřeny kontrakty s DPP, opět neodpověděl. „Všechny společnosti, kde jsem figuroval či figuruji, pokud měly vztahy s veřejnou správou, tak se tak dělo/děje zcela transparentně a legálně. Nevím, proč bych měl jejich seznamy zveřejňovat, opětovně vás odkazuji na Randáka – vy se s ním zajisté snadno domluvíte,“uvedl. Iva Rittiga prý osobně nezná, ale zahlédl ho na jednom vánočním večírku advokátní kanceláře Šachta & Partners. „Což je oboje asi podezřelé. Nikdy jsem žádné jeho společnosti nespravoval a ani s ním nepodnikal, ani pro něj nepracoval,“ tvrdí Überall.

David Michal ze Šachta & Partners tvrdí, že jde o spiknutí proti jeho kanceláři řízené Karlem Randákem. „To, co se teď děje, je pouze a jenom špinavá diskreditační kampaň, kterou rozpoutal Karel Randák proti naší kanceláři, protože mu stojíme v cestě v realizaci jeho jiných zadání – politického na Rittiga a dalších – manipulaci s Nadačním fondem proti korupci; osobního od Michaely Krešlové (bývalé manželky šéfa DPP) na Martina Dvořáka. Všimněte si, že se to v médiích jen hemží slovy, jako je „podezření“, „vyvedení“, „neprůhlednost“. Nikdo netvrdí, že by někdo něco na DPP ukradl, poskytl neexistující nebo předražené plnění, případně nějak manipuloval s výsledky zakázek,“prohlašuje Michal.

Do centra dění je prý postavena advokátní kancelář Šachta & Partners a mezi jejími 400 klienty jsou malována propojení za posledních deset let. „Naši klienti jsou konfrontováni s útržky dokumentace ukradené z jejich bankovních spisů. Mají možnost buď naprosto rozkrývat své vztahy, anebo to nedělat a být po randákovsku osočováni z podezření,“ pokračuje právník. Otázka týdeníku Euro na vztah s Ferdinandem Überallem podle Michala naprosto zapadá do uvedeného scénáře. „Je to člověk, právník, kterého znám téměř celý svůj život. Jsou společnosti, kde jsme v minulosti pracovali společně, anebo stále pracujeme. Jsou společnosti, kde pracuje s jinými lidmi, některé znám, některé ani neznám. Prostě ideální kandidát na další podezření,“ dodává Michal.

Zdenka za čtyři miliony

Neméně zajímavé zisky vybraným firmám generoval marketing, který dopravní podnik outsourcoval. Za akci Jízdenka Zdenka zaplatil DPP 3,762 milionu korun, přestože dodavatel – společnost Rencar Praha – podle všeho nevzešel z výběrového řízení. (DPP má v Rencar Praha 28procentní podíl, zbytek podílu patří přes „eseróčko“ Europlakat německé společnosti Aussenwerbung Tschechien – Slowakei Beteiligungs.)

O propagační akci za bezmála čtyři miliony korun se na internetu nikde nedočteme, zato zarazí fakturované položky. Například práce hostesek a asistentů stála 1,5 milionu, výroba dvacetistránkové infobrožury formátu A5 přišla na více než 960 tisíc korun, kostým chodící karty na 387 tisíc. V představenstvu Rencar Praha seděl v době uzavírání smlouvy marketingový ředitel DPP Jan Svoboda, nedávno dosazený na post obchodního ředitele České televize.

Další faktura z účetnictví DPP, která se objevila na veřejnosti, byla vystavena na společnost T.T.V. v ceně 2,222 milionu korun. Jaké služby tato firma dopravnímu podniku poskytla, není známo. Nicméně nitky se opět sbíhají přes bývalé zaměstnance dopravního podniku u Jana Svobody. Ten odmítl, že by šlo o předražené zakázky. „Vše bylo v pořádku, v Rencaru jsem působil za dopravní podnik, nemám s těmi věcmi žádný problém,“ řekl týdeníku Euro Svoboda s tím, že se nechce stát dalším aktérem kauzy Martina Dvořáka.

Výnosní černí pasažéři

DPP byl soukromými firmami postupně zcela rozebrán. Outsourcováno bylo vymáhání pohledávek za černými pasažéry, prodej jízdenek prostřednictvím SMS, prodej papírových jízdenek i předplacených opencard.

Vymáhání pohledávek za černými pasažéry Dopravní podnik předal neznámé firmě se skrytými vlastníky Tessile ditta. Jak se později ukázalo, polovičním vlastníkem firmy se stal Dvořákův dlouholetý podřízený Martin Horák, který se na čas stal ekonomickým ředitelem DPP.

Dopravní podnik tají, kolik pohledávek společnosti Tessile ditta po dobu mandátní smlouvy odprodal. Metropolitní přepravce před nějakým časem pouze přiznal, že zhruba třetina pohledávek (od roku 2003 vždy přes 200 tisíc odhalených černých pasažérů) se vymáhá. Protože týdeník Euro vyžádané informace nezískal oficiální cestou, pokusil se o to alespoň neoficiálně.„Ročně se průměrně žalovalo přibližně šedesát tisíc pohledávek a zhruba třicet tisíc žalob se podařilo vymoci,“ řekl týdeníku EURO zdroj, který si přál zůstat v anonymitě.

Pojďme si tedy alespoň od oka vypočítat, jak lukrativní tento byznys je. Jestliže vycházíme ze sumy 30 tisíc úspěšně vysouzených pohledávek ročně a vynásobíme ji částkou 5100 korun – tedy odměnou společnosti – vychází nám roční obrat firmy 153 milionů korun ročně. A za dobu patnáctiletého kontraktu 2,295 miliardy korun.

Tessile ditta je nicméně patrně prázdná firma, protože pokuty podle zjištění týdeníku Euro fakticky vymáhala brněnská společnost Tessile ditta services, v níž je tentýž Martin Horák předsedou dozorčí rady.„Nejsem vlastníkem ani jedné z uvedených společností. Ve společnosti Tessile ditta, která má obchodní kontrakt s Dopravním podnikem hlavního města Prahy, jsem do 19. března 2010 působil jako místopředseda představenstva. Na valné hromadě 31. března jsem zastupoval padesátiprocentního akcionáře Romana Ambrože. Společnost Tessile ditta services není nijak majetkově provázána se společností Tessile ditta a nemá obchodní kontrakt s dopravním podnikem,“ sdělil týdeníku Euro Horák.

„To je typický případ, u Tessille ditta máte 100 procent nominálu, ještě máte dopředu peníze na účtě, ze kterého si můžete strhávat. Máte nulové náklady a srovnejte si, jak to bylo před nástupem té firmy. Co je na těch příbězích špatně?“ diví se bývalý šéf DPP Martin Dvořák.

Peníze i z SMS jízdenek

Zajímavým zdrojem příjmů je i provozování SMS jízdenek. U počátku projektu stojí společnost Crowsnest, která jako jediný uchazeč získala na přelomu let 2008 a 2009 dlouhodobý kontrakt s DPP. Po určitou dobu ji vlastnila advokátka Simona Pastrnková, koncem roku 2009 se za jediného majitele prohlásil Milan Jelínek. Ten působil do loňského února jako předseda představenstva společnosti Erika, která v Česku rozjížděla audiotexové služby.

Vlastníkem 55 procent akcií Eriky je firma Zarena a jejími statutárními orgány opět procházeli spolupracovníci Iva Rittiga - hlavně zástupci kanceláře Šachta & Partners. Zarena byla v květnu loňského roku zrušena, nástupnickým subjektem se stal Crowsnest. Dopravní podnik tají, kolik ze skutečné ceny elektronické jízdenky (24 a 32 korun) Crowsnest inkasuje. Neoficiální zdroje ale uvádějí až čtyři koruny z jedné SMS jízdenky.

Rudí koně v popředí

Příběhem vyvádění peněz z pražského dopravního podniku se táhnou bývalí příslušníci komunistické rozvědky, kteří zakrývají skutečné majitele firem odsávající z podniku peníze. Úzkým spolupracovníkem Iva Rittiga je například Peter Kmeť, který působil před rokem 1989 jako rezident rozvědky v New Yorku. Další kolegy z této služby – Vladimíra Sittu a Jana Janků – můžeme nalézt ve firmě Neograph spojené s kauzou předražených jízdenek. Oba byli zařazeni v 52. odboru komunistické rozvědky, jehož sférou působnosti byly USA a Latinská Amerika.

Jiného bývalého komunistického špiona nalezneme ve firmě, která dostala od dopravního podniku zakázku na prodej jízdenek a opencard v prodejnách umístěných v metru. Jednatelem společnosti Cross Point, jejímž vlastníkem je kyperská firma Countertop Limited, je Pavel Švarc. Ten byl zařazen v nelegální rozvědce do teritoria Evropy.

Na internetu je možné se o Pavlu Švarcovi dočíst následující informace: „Po ukončení vysoké školy v roce 1989 a krátkém působení ve sféře cestovního ruchu začal v roce 1991 podnikat svým jménem. Působil jako poradce několika zahraničních společností (např. britských Anstruther Properties, Top Ten Bingo, Agromet, holandských Versluis International Taxes a Taxatout Financial Services či rakouské Frantschach Packaging) a řady českých firem zejména v oblastech finančního řízení podniků. Je držitelem mezinárodního certifikátu International Education Society v oboru Taxation Consultant.

Pavel Švarc zastává současně funkci ředitele společnosti. Hovoří anglicky a rusky.“ To, že vystudoval Vysokou školu Sboru národní bezpečnosti a že je specialistou v zakrývání vlastnických struktur, se ale v jeho stručném životopise nedočteme.

Zakázka s DPP je jediným kontraktem společnosti Cross Point ve veřejné správě. Firma byla dle dostupných údajů vybrána v rámci elektronické dražby a hodnota kontraktu na prodej jízdenek přesahuje s DPH 356 milionů korun.

„Tam proběhla standardní soutěž a máme dvojnásobný počet míst a dvojnásobnou pracovní dobu. Ta propojování s Ivem Rittigem jsou spekulace, které mi samozřejmě vadí, ale ať to někdo rozkryje. Ale ne novináři, Randák a Krešlová, ale policie. Je to celé absurdní, nikdo se nehrabe v podstatě těch příběhů. Každý separátní příběh má svoje logické vysvětlení – úsporu. Srovnejte, jak to bylo, jak to je teď, a jsem si jistý, že všechny akce přinesly snížení nákladů a větší efektivitu,“ dodává bývalý ředitel DPP Martin Dvořák.

I přes závažnost zpráv o svérázném hospodaření Dopravního podniku se nelze vyhnout otázce, proč se kompromitující dokumenty dostávají na světlo právě nyní. Spekulace, které se objevují v médiích, i spousta informací, která Nadačnímu fondu proti korupci poskytli neznámí dobrodinci, totiž nesou jednoznačné znaky operace. A jejím cílem má být nejspíše velkoplošná mediálně-politická likvidace Iva Rittiga. Jsme svědky bratrovražedné války mezi takzvanými kmotry? Týdeník Euro se chtěl s Ivem Rittigem sejít a všechny okolnosti případu podrobně probrat. Rittig to však odmítl.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče