Ukončete sázky, přichází zákon

19. března 2007, 00:00 - JIŘÍ NĚMEČEK
19. března 2007, 00:00

REGULACE HAZARDU Výrazné zpřísnění státní regulace hazardních her plánuje ministerstvo financí. Nový loterijní zákon má snížit počet provozovatelů na šestinu, množství heren a kasin prý klesne o polovinu. Obce by také konečně získaly pravomoc zakázat na svém území i provoz moderních videoterminálů, nikoliv jen klasických výherních automatů.

REGULACE HAZARDU Výrazné zpřísnění státní regulace hazardních her plánuje ministerstvo financí. Nový loterijní zákon má snížit počet provozovatelů na šestinu, množství heren a kasin prý klesne o polovinu. Obce by také konečně získaly pravomoc zakázat na svém území i provoz moderních videoterminálů, nikoliv jen klasických výherních automatů. Státu se nelíbí ani internetové sázení.

Jedni ho milují, druzí mu nemohou přijít na jméno. Ale i hazard patří k životu. Musí mít ovšem jasná pravidla. V Česku ovšem tento princip tak úplně neplatí. Část politiků si dala za úkol to změnit. Naposled se to nepodařilo loni v prosinci. Novela loterijního zákona už je ale připravena znovu a prý je ještě přísnější než ta původní.

„Nevzdáme svou snahu, abychom omezili hazard. Mohlo by to být už v květnu, ale do začátku parlamentních prázdnin návrh předložíme zcela jistě,“ říká senátor Josef Novotný (SNK ED), bývalý starosta Bystřice nad Pernštejnem.

Zpřísnění by například mělo spočívat v tom, aby obce mohly na svém území odmítnout i provoz technických her a videoterminálů, nikoliv jen klasických výherních automatů. Řada měst, která provoz povolují, si ani neuvědomuje, že stejně už víc než polovina prosázených peněz neposiluje jejich rozpočty, ale jde přímo do státní kasy. Lidé totiž stále víc sázejí na oněch moderních videoterminálech.

Stát přitom ani nemá přehled, kde který terminál stojí. To si ale obce ohlídají lépe. „Už proto, že chceme, aby dostávaly svůj podíl na prosázených penězích. Nechci zatím spekulovat o tom, kolik by to mělo být - to je stále v jednání a je to jedna z věcí, které chceme konzultovat s ministrem financí. Ale pořád opakuji: není záměrem, aby obecní kasy bohatly z hazardu, ale aby ho mohly kontrolovat, případně i zakázat,“ uzavírá svou vizi Novotný.

RISK SE SÁZKOU NA ŠTĚSTÍ I SMŮLU

V hazardu se otáčejí miliardy korun. Bez velkého úsilí tu lze přijít i k velkým penězům. Nebo ztratit všechno - majetek, rodinu, důstojnost. Risk má mnoho podob. Do státem posvěcených neřestí toho patří víc. Vedle cigaret či alkoholu jsou to právě i loterie, sázky, výherní automaty či kasina. Jen z literatury známá hra na burze nebo sázení na koníčky jsou v českých poměrech už desítky let až na výjimky passé.

Moralisté vždy logicky vyzdvihují negativní povahu těchto aktivit. A mají určitě svou pravdu. Každá závislost ničí zdraví, rozum nebo finanční jistoty rodiny. To vše ovšem jen v krajních případech. Člověk ale také v životě potřebuje určitou dávku soutěživosti, adrenalinu a naděje na trochu štěstí. To vše hazard (pokud je pod kontrolou) nabízí. Je také výnosným podnikáním, takže kvete všude, kde se mu nekladou velké překážky k rozvoji.

Senátor Novotný už několik let bojuje proti hazardu „profesionálně“. „Pro pochopení hloubky problematiky hazardních her se stýkám s hráči i lékaři, kteří se zabývají léčbou nemoci patologického hráčství. Všichni jednoznačně tvrdí, že hlavní příčinou problémů je snadná dostupnost hazardních her a úpěnlivě mě prosí o pomoc při jejich znepřístupnění. Málokdo tuší, že pro hazardního hráče je neřešitelným problémem dostat se kolem heren ze zaměstnání domů, nebo odolat pokušení ke hře po požití alkoholu. Proto se v některých hernách točí pivo zadarmo,“ nadhazuje pár příkladů z praxe.

KOMU ŠTĚSTÍ SKUTEČNĚ PŘEJE

Na hazardu ve skutečnosti nevydělá jen oněch pár šťastných výherců, kterým kolo štěstěny popřeje. Největší jistotu zisku mají totiž provozovatelé her. A hned v závěsu také stojí s nenápadně napřaženou rukou stát - ať už jde přímo o státní kasu, nebo městské pokladny.

Část výdělku putuje ze zákona na takzvaně veřejné účely. Většinou jde o sport. Matematika příslušných odvodů na tyto bohulibé účely je ale celkem složitá - v podstatě se pohybuje v rozmezí šesti až dvaceti procent z částky, kterou lidé ve výherních automatech nechají po odečtení výher. Pro představu: Jde o dvě až dvě a půl miliardy korun ročně, z toho čtvrtinu získají obce, kde se hazard provozuje. Má to ovšem háček.

Technický pokrok zase jednou předběhl zákonodárce. V této citlivé oblasti podnikání totiž existují nejméně dvě krizová místa, s nimiž si zákony v praxi příliš nevědí rady. Jde o internetové sázení a výherní automaty nové generace.

NENÍ AUTOMAT JAKO AUTOMAT Člověk neznalý věci ani nemusí poznat, v čem je rozdíl. Automaty se ale skutečně liší, a to nejen v tom, jak pracují, ale i v tom, kdo jejich provoz povoluje a komu z jejich práce plyne část zisku. Klasické výherní automaty mají „pod palcem“ města a obce, mohou je například zakázat obecní vyhláškou. Pokud je ale povolí, získávají z jejich provozu část zisku. Nová generace přístrojů v hernách je jiná. Jde vlastně pouze o terminály, koncová zařízení on-line spojená s centrálním herním mozkem. Tyto centrální loterijní videoterminály už obce na svém území zakázat nemohou, povoluje je totiž přímo ministerstvo financí. A také odvody z jejich provozu neplní obecní, ale státní pokladnu. V těchto terminálech také není žádná regulace, kolik lze vsadit do jedné hry. Některé navíc přijímají karty nebo bankovky, což notorickým hráčům umožňuje prohrát větší částky, aniž by si museli shánět mince u obsluhy herny. I tato malá „nepříjemnost“ dokáže podle psychologů řadu hráčů od další hry odvrátit, pokud své vášni ještě úplně nepropadli. „Jsme neobyčejně odolný národ, jestliže jsme to zatím přežili, neboť jde o návykové hry. Alarmující je nejen to, že stále roste počet hráčů, ale hlavně to, že narůstá hraní dětí. A nejde jen o nějaké pobudy. Znám tři soudce, jeden z nich prohrál již tři miliony korun. Znám gamblery - policisty. Existuje provázanost hazardu na politiky,“ varuje největší veřejný nepřítel hazardu, senátor Josef Novotný. Klasické výherní automaty jsou také hazardním lákadlem. Mají však podle zákona jasná pravidla, kolik do nich lze nasázet při jednotlivé hře. Podle zákona se v restauracích smí hrát o dvě koruny, v herně o pět, v kasinu o padesátikorunu. Každou sázku si tedy lze znovu a znovu rozmyslet, nedá se všechno vsadit na jednu kartu. GAMBLEŘI: MLÁDEŽ A NEZAMĚSTNANÍ Že je třeba schizofrenní situaci na sázkovém trhu řešit, přiznává i ministerstvo financí. Začalo proto připravovat úplně nový loterijní zákon, který by se se stávajícími nešvary vypořádal a vyřešil i nevyjasněný problém sázení po internetu. „Zákaz internetového hraní bude explicitně zakotven,“ prohlašuje Petr Vrzáň, ředitel odboru Státního dozoru nad sázkovými hrami a loteriemi. Kritici ale varují, že jde o běh na dlouhou trať a situaci je třeba řešit co nejrychleji. Nezáleží přitom na politické příslušnosti. Je třeba ztížit přístup mládeži k hazardu, vymýtit jej z center měst a případně se i smířit s tím, že nepotečou jako dosud tak velké peníze do obecních pokladen ani do státní kasy. To je názor řady politiků ze severních Čech. Paradoxně právě v regionech s vysokou nezaměstnaností totiž lidé propadají hazardu častěji. To se musí změnit, říkají například poslanci Petr Červenka (ČSSD), Oldřich Vojíř (ODS) nebo senátor Vlastimil Balín (KSČM). „Jasně si uvědomuji dopady loterijního zákona na podprůměrně situované vrstvy a rodiny a přes ně na rozpočet státu. Orgány parlamentu se zabývaly deseti zeměmi Evropské unie a zjistily, že u nás je právní úprava pro provozování hazardu nejbenevolentnější. Nejsou zavedeny limity maximálních proher jako v cizině. Bohužel, právo EU nemá pro toto normu a ponechává to na jednotlivých zemích,“ říká senátorka Alena Palečková (ODS). A právě skupina senátorů to hodlá co nejdříve změnit. „My už čekat nebudeme a přes Senát navrhneme novelu loterijního zákona,“ říká Josef Novotný. A bude podle něj ještě ostřejší než ta odmítnutá koncem loňského roku. OBCE BOJUJÍ I REZIGNUJÍ Měst a obcí, které už dnes regulují počet herních automatů, přitom stále přibývá. Přestože tak přicházejí o peníze. A ne o jen tak nějaké. I tak nevelké město jako Kutná Hora vloni inkasovalo z provozu automatů do rozpočtu 1,5 milionu korun. Kde se ovšem obce automatům nebrání, jejich počet roste. Příkladem mohou být severočeské Louny. „Zatímco v roce 1995 jich město evidovalo na 160, letos už jich ,pracuje‘ 211,“ potvrdila mluvčí radnice Hana Volkmerová. Některá města se ale už ubránila i výherním terminálům. První byl Bohumín, potom Jičín a naposled Valašské Meziříčí. Města dokonce hrozila žalobou ministerstvu financí. Jiné obce podlehly tlaku a raději se domluvily s provozovateli automatů a terminálů na kompromisu, že část výherních automatů v centrech zůstane. A důvod? Vysvětlil ho starosta Chebu Jan Svoboda: „Stát nám neumožňuje rozhodovat o svém městě. Bez nás rozhodne o povolení terminálů a my z nich nemáme ani peníze a dokonce nemůžeme omezit ani délku jejich provozu.“ Hrací automaty musí v Chebu provoz skončit ve 22 hodin večer, terminály mohou fungovat 24 hodin bez omezení. „Někdy si připadám, že si na správce měst, na starosty a na zastupitele jenom hrajeme, a že jsme prostě loutky v rukách prostě jiných zákonodárců, jiných předpisů,“ dodává trpce Jan Svoboda. DALŠÍ PROBLÉM: INTERNET Zatímco zástupci loterijních společností se větší regulaci automaticky brání, v jedné oblasti jsou se zákonodárci zajedno: chybí jasná pravidla pro sázky přes internet. Tím na nich víceméně pokoutně vydělávají společnosti, které nemají sídlo v České republice. Ovšem čeština na webových stránkách jim rozhodně potíže nedělá. „Podle loterijního zákona může v Česku podnikat jen firma s povolením ministerstva financí. Žádná z internetových sázkových kanceláří ho nemá a ani o něj nežádala. Působí zde nelegálně. Legálně fungující operátor, který v této zemi platí všechny poplatky, odvody na veřejně prospěšné účely, který je podrobován kontrole ministerstva financí, státního dozoru, obcí a tak dále, je tak proti nim v zásadní nevýhodě,“ řekl před nedávnem šéf největší české sázkové společnosti Sazka Aleš Hušák. ANI EVROPA NEMÁ PRÁVĚ JASNO Oblast internetového sázení rozčeřila v celé Evropě tento měsíc kauza italské společnosti Placanica. Evropský soudní dvůr v Lucemburku totiž počátkem března rozhodl, že tato internetová sázková firma může své podnikání provozovat i v dalších státech Evropské unie. Podle soudu žádný členský stát nesmí omezovat sázení zahraničních firem v rámci Unie ani z důvodu odvádění daní nebo příspěvků na obecně prospěšné účely. Evropská loterijní asociace i české ministerstvo financí ale tvrdí, že internetové sázení je stále v rukou státu. Z analýzy asociace vyplývá, že členské státy mohou za určitých podmínek omezit hazardní hry a sázení prostřednictvím licencí. „Zahraniční internetoví provozovatelé tedy působí v Česku bez povolení ministerstva financí, a tudíž v rozporu se zákonem,“ sdělila loterijní společnost Sazka, která je členkou asociace. Princip národní regulace zůstává zachován i podle ředitele loterijního odboru ministerstva financí Petra Vrzáně. V České republice je podle něj nadále provozování internetových her nelegální, protože žádná firma nemá k této činnosti povolení. V češtině přitom operuje více než desítka zahraničních provozovatelů internetového sázení a roční objem přijatých sázek se odhaduje na čtyři miliardy korun. ROZHODUJÍCÍ MÁ BÝT ÚČAST NA BURZE Jeden z provozovatelů, firma Bwin, ale s poukazem na rozhodnutí stejného soudu tvrdí, že může v Česku operovat i bez licence získané od českých úřadů. Jeden z výroků soudu podle zástupce Bwin Jindřicha Rajchla zní, že články 43 a 49 smlouvy o Evropském společenství musejí být interpretovány tak, že zakazují národním legislativám omezit přístup na herní a sázkový trh společnostem, jejichž akcie jsou veřejně obchodovány na regulovaných trzích. Smlouva o Evropském společenství je podle Rajchla ústavním zákonem a je předpisem vyšší právní síly než český loterijní zákon. Akcie Bwin se obchodují na burze a za pouhé dva dny po publikování rozsudku posílily o více než 30 procent. „Trh tak zcela jednoznačně ukázal, že rozsudek má výrazně liberalizační charakter a umožňuje Bwinu volně operovat na území členských států,“ doplnil Rajchl. Ministerstvo financí podává již několik let trestní oznámení na zahraniční internetové firmy a spolupracuje s policejním prezidiem. Navrhlo Radě pro rozhlasové a televizní vysílání zákaz reklamy na tento typ sázení. Rovněž doporučilo zakázání vedení účtů pro toto sázení u bank. „To si však vyžádá novelu bankovního zákona,“ upozornil Vrzáň. České sázkové firmy by měly o rozšíření podnikání o sázení přes internet zájem. Podle rezortu financí je jedním z hlavních problémů zamezení sázení osobám mladším 18 let. „To je možné splnit pouze v místech, která jsou pod dohledem odpovědných osob, například v hernách a kasinech, které mají za tímto účelem možnost kontrolovat průkaz totožnosti hráčů. Pravděpodobně to (sázení přes internet) tedy nepůjde povolit,“ shrnul Vrzáň i s poukazem na razantní postup některých zemí proti internetovému sázení, třeba kolébky hazardu Spojených států. PARADOXY ČESKÉHO PRÁVA Sázející by se ale účastí na sázkách v zahraničí trestného činu neměl dopustit. Může se však dopustit přestupku, neboť zákon o loteriích, § 4, odstavec 11 výslovně uvádí, že účast na sázkách v zahraničí je zakázána. Orgán státního dozoru tak může uložit pokutu do výše 50 tisíc korun účastníku kurzových sázek, pokud jednal v rozporu s tímto zákonem. „V praxi jsme se zatím s uložením této pokuty nesetkali,“ říká advokát Josef Aujezdský. Je poměrně zajímavé, že zákon o daních z příjmů s výhrami z loterií, sázek a podobných her provozovaných v zahraničí výslovně počítá. Jak zákon tvrdí, jsou totiž osvobozeny od daně z příjmů. KOLIK MÁME AUTOMATŮ

Na dvě stě obyvatel připadá přibližně jeden klasický herní automat. V sousedním Německu je to přitom poměr mnohem nižší - 1:500. Statistika, jak si v tomto srovnání stojí terminály, zatím bohužel neexistuje. Moderní videoterminály se v Česku objevily v roce 2003. K jejich rozmachu přispěla společnost Sazka. Nyní jich má v republice více než tisíc. Cílový stav jsou přitom desítky tisíc zařízení. Ostatní provozovatelé se pohybují jen v řádu stovek fungujících terminálů. „Máme jich asi tři sta,“ potvrdil mluvčí společnosti Synot Jiří Hrabovský.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče