Ukaž, co nosíš na ruce, a já ti řeknu, kdo jsi

16. prosince 2002, 00:00 - Pavel Beran, WATCHMAGAZINE
16. prosince 2002, 00:00

Součástí image podnikatele začínají být i náramkové hodinky Každým rokem se na světě vyrobí 1,2 miliardy náramkových hodinek. Toto téměř neuvěřitelné číslo naznačuje dvě věci. Za prvé: náramkové hodinky jsou na počátku 21. století masovým spotřebním zbožím. Za druhé: nabídka je široká.

Součástí image podnikatele začínají být i náramkové hodinky

Každým rokem se na světě vyrobí 1,2 miliardy náramkových hodinek. Toto téměř neuvěřitelné číslo naznačuje dvě věci.

Za prvé: náramkové hodinky jsou na počátku 21. století masovým spotřebním zbožím. Za druhé: nabídka je široká. A stejně jako třeba automobilový trh má své špičky, tak i ve světě náramkových hodinek existují značky vysloveně luxusní a prestižní vedle výrobků průměrných i podřadných. Desítky a stovky výrobců a značek, tisíce typů a modelů - nezasvěcenec se v tomto množství jen těžko vyzná. Přitom požadavky zákazníků rostou - lidé s vyššími nároky na životní styl už od hodinek požadují více než jenom měření času. Chtějí celkově vyšší užitnou hodnotu, nejen přesnost, ale i eleganci, pro různé příležitosti odpovídající hodinky. Hodinky jsou přitom také stále více součástí image svého majitele. Pochopitelně, že to souvisí s bohatstvím - největšími odběrateli luxusních hodinářských výrobků jsou dnes Američané a Japonci.

Není značka jako značka

Stejně jako u jiných výrobků je i u hodinek velmi podstatná značka. V zásadě existují značky originální (společnost vyrábí „ve vlastní režii“ hodinky jedné či více značek) a značky obchodní (jde víceméně o „produkci“ výroby - od různých dodavatelů nakoupené komponenty se obvykle v Asii na zakázku montují). Kvalita obchodních značek vůbec nemusí být špatná, ale o špičkové výrobky už z povahy věci nejde. Jejich život je také často jepičí - trh masové spotřeby vyžaduje stálé inovace. Originální značkové hodinky naopak získávají na prestiži právě svou historií, která nezřídka sahá hluboko do minulosti. Zatímco například existuje několik málo výrobců opravdu kvalitních vozů, u luxusních hodinek je situace složitější - tady má extraliga hráčů podstatně více. Jejich kategorizace je proto věcí složitou, ne-li nemožnou. Alespoň trochu v orientaci na trhu pomůže rozdělení značek ve SWA TCH Group, seskupení, které má ve světovém hodinářském průmyslu silné pozice. Navíc většina její produkce se u nás prodává. Do skupiny „prestižní“ jsou zařazeny značky Breguet, Blancpain, Original Glashütte, Jaquet Droz a Léon Hatot, ve „špičkové“ pak Longines a Rado, „střední“ kategorii tvoří Tissot, Mido, Hamilton, Calvin Klein a Certina, „standard“ pak samotná značka SWA TCH a dětské hodinky FlikFlak. Toto rozdělení (dobře patrné na cenách) je kromě jiného odrazem charakteru hodinek, jinak řečeno, jde o to, jsou-li hodinky mechanické, nebo elektronické. V e světě prestižních značek je právě tento parametr klíčový.

Staré dobré časy

Zlatou érou hodinářského řemesla bylo 19. století - tehdy byl vlastně vývoj klasických mechanických hodinek víceméně dokončen. Potom se většinou vylepšovalo již jednou objevené. Jistý zlom přišel v II. polovině 20. století, kdy byly vynalezeny hodinky elektronické, quartzové. Je možné říci, že co do kvantity nakonec elektronika v produkci náramkových hodinek zvítězila, opravdovou kvalitu ale představuje mechanický strojek. Je to trochu paradoxní, protože vyšší užitnou hodnotu (tj. přesnější měření času) nabízejí bezesporu hodinky quartzové. Zatímco podle přísných švýcarských norem se u mechanických hodinek povoluje denní odchylka v rozmezí -4 sek/+6 sek, u elektronických je to pouhých 0,4 sek celkem (0,2 sek). Totéž platí pro nejrůznější „přídavné“ funkce (hodináři mluví o komplikacích), jako jsou stopky (často se nazývají „chronograf“), datumovka, budík, ale také třeba ukazatel měsíčních fází - hodinky mechanické s nimi získávají na váze (i přes 10 dkg) i objemu (tloušťka kolem 10 mm), zatímco elektronika dokáže totéž bez jakýchkoli změn pouzdra a hmotnosti. Přesto je kvalita spojována právě s mechanickými strojky. Souvisí to jistě nejen s výrobou (strojky quartzové jsou chrleny v milionových sériích, zatímco mechanické vyžadují stovky hodin kvalifikované řemeslné práce a každý je vlastně unikátem), ale také s posunem nároků a požadavků, které uživatelé na hodinky mají. Jde jim dnes prostě o víc, než jenom přesné odměřování času - tuctové zboží nikdy moc nelákalo a u hodinek to platí dvojnásob.

Švýcarsko je jednička

Sýry, čokoláda a hodinky - tyto produkty se snad na celém světě spojují se zemí helvétského kříže. Označení „SWISS MADE“ je tak pro každého zájemce o kvalitní hodinky jakýmsi základním vodítkem. A nutno dodat, že dobrým. Dokládají to i průměrné světové ceny hodinek, kde Švýcaři daleko předstihují veškerou konkurenci. Označením Swiss made se ovšem nemůže honosit každý. Stručně řečeno: mohou je mít pouze ty výrobky, jejichž součástky pocházejí přinejmenším z 50 % ze Švýcarska (z hlediska finanční hodnoty) a které jsou také v této zemi smontovány a otestovány. Kontroly a testy si provádí každý výrobce sám, Švýcaři na to mají ale ještě oficiální nezávislou instituci - COSC. „Certifikováno COSC“ je tedy vedle Swiss made (nezaměňovat s „Made in Switzerland“) další zárukou kvality. Hodinářské renomé Švýcarska je tak silné, že se jím označují i jednotlivé součástky, například strojky (Swiss movement).

Nejen Swiss made

Jakkoli je Švýcarsko pro hodináře zemí zaslíbenou, dobré hodinky se dělají i jinde. Skutečností ovšem je, že originální značky jsou soustředěny v několika málo zemích, k nimž patří Německo, Francie, Británie a USA. Nám nejbližší by měly být hodinářské výrobky z Německa, které je druhým největším vývozcem náramkových hodinek. Pod značkou „Made in Germany“ putují do světa značkové hodinky různých stylů. Na jedné straně je to například firma Junghans, kde sází na moderní design a technické inovace, na druhé pak značky, které představují světovou extratřídu - například Lange&Söhne a Original Glashütte. Spolu s dalšími třemi výrobci hodinek sídlí v Glashütte, do něhož je to z Cínovce asi půlhodina. Skoro zázračný comeback tamějšího hodinářství, které v časech NDR trpělo na úbytě, u nás zatím nemá velký ohlas - na trhu na ně lze narazit jen vzácně. V podstatě totéž platí pro špičkové hodinářské výrobky z Francie, Británie nebo USA, s pouze malými výjimkami. Přitom nejen značka Cartier, ale i třeba Boucheron, Alain Silberstein nebo Bulova (tu v New Y orku před více než sto lety založil český rodák Josef Bulova) jsou v oboru pojmem.

Jak nakupovat

1. Ujasněte si, co od hodinek očekáváte. Jde vám více o prestiž, nebo užitek? Chcete hodinky společenské, sportovní, letecké? Stačí vám základní funkce (tedy čas, případně datum), nebo čekáte víc (stopky, telemetrické a tachymetrické stupnice, budík atd.)?

2. Kolik chcete do hodinek investovat? Jde skutečně o investici - ceny hodinek známých značek se složitějšími mechanismy v některých případech rostou raketovým tempem. Uvádí se, že je to i10 % za rok.

3. Máte-li jasno stran značky či konkrétního modelu, musíte vyhledat prodejce. Zase pomůže internet, použijte ale raději český vyhledávač (např. Seznam), který vás po zadání hesla v podobě značky navede na konkrétní obchod.

4. Nenakupujte nikde jinde než v „kamenných“ obchodech. Jedině tam máte záruky pravosti, kvalitní konzultace a odborného servisu.

5. Vždy vyžadujte certifikát původu. Velmi významné je v tomto směru výrobní číslo - pokud se dostanete např. ke starším hodinkám, v případě pochyb o původu vám výrobce právě na jeho základě pravost ověří.

Omega a Rolex - dvě legendy. Díky kvalitě a vysoké prestiži, která je také důsledkem promyšlené a bohaté marketingové politiky (např. právě nyní je opět aktuální spojení značky Omega s legendou z jiného světa - Jamesem Bondem), dvě pravděpodobně nejoblíbenější hodinářské značky na světě. Zásluhu na tom má i velká produkce, jejíž objem v posledních letech dosahuje stovek tisíců kusů ročně. To je ve sféře prestižních značek opravdu hodně - výroba řady renomovaných firem se pohybuje o dva řády níž, tedy v tisících kusů za rok.

Neobvyklé umístění číselníku, sekundové ručky i datumovky, nejrůznější komplikace (v tomto případě ukazatel měsíčních fází a rezervy chodu) spolu s klasicistním, takřka empírovým stylem dělají z hodinek značky Lange&Söhne z německého Glashütte jeden z vrcholů současného hodinářského řemesla. Německá nabídka je ale široká - hodinky firmy Mühle (sídlí rovněž v Glashütte) představují její druhý pól. Jejich vysoká užitná hodnota vyplývá z robustního provedení a přísně utilitární koncepce, soustředěné na snadnou „čitelnost“ a jednoduché ovládání. Díky kombinaci mechanických a elektronických prvků obstojí i ve velmi extrémních podmínkách.

Ačkoli první přenosné hodinky spatřily světlo světa ve stře dověku a z hlediska technického a konstrukčního vývoje pro ně bylo hlavním a nejdůležitějším obdobím 19. století, i v hodinářství se stále objevují novinky. V poslední době získaly značnou pozornost výrobky z dílny mladého hodináře Martina Brauna. Jeho model EOS dokáže ukazovat čas východu a západu slunce, k čemuž slouží dvě ručky ve spodní části číselníku.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče