Uhlobaron z Lipníku

30. června 2008, 00:00 - Robert Šimek
30. června 2008, 00:00

Židovská rodina Gutmannů podnikala již koncem 18. století. Její členové prodávali plátno, velkých úspěchů ale nedosáhli. Teprve roku 1849 začal Wilhelm Gutmann obchodovat s uhlím a nastal obrat. Z malých živnostníků se do několika let stali mocní uhlobaroni.

Wilhelm Gutmann Židovská rodina Gutmannů podnikala již koncem 18. století. Její členové prodávali plátno, velkých úspěchů ale nedosáhli. Teprve roku 1849 začal Wilhelm Gutmann obchodovat s uhlím a nastal obrat. Z malých živnostníků se do několika let stali mocní uhlobaroni.

Město Lipník nad Bečvou leží v údolí Moravské brány při řece Bečvě. Již od středověku se zde rozvíjela drobná řemesla a obchod, do kterého se výrazně zapojili místní Židé.

Jedním z nich byl i Issak Gutmann, který se do Lipníku přiženil v polovině 18. století z Kolína. Díky finančním prostředkům tchána se v novém prostředí rychle prosadil a brzy se zapojil do obchodu s vlnou a flanelem.

V podnikání pokračoval i jeho syn Marcus Leopold, který otcův podnik ještě koncem 18. století zmodernizoval a rozšířil. Začal i s vlastní výrobou látek, po roce 1830 se mu ale z neznámých důvodů přestalo dařit. Firma se dostala do potíží a Gutmann její krach neunesl. Roku 1838 předčasně zemřel a zanechal po sobě manželku, dceru a dva nedospělé syny – Wilhelma a Davida.

 WILHELM GUTMANN (1826-1895)

Narodil se 18. srpna 1826 v Lipníku nad Bečvou. Původně se měl stát rabínem, rozhodl se ale pro podnikání. Obchodoval s obilím a sádrou, úspěch mu však přineslo teprve uhlí. Roku 1856 získal zakázku od Severní dráhy Ferdinandovy a s bratrem Davidem založil společnost Gebrüder Gutmann. Ve spolupráci s Rothschildy ovládli Gutmannové veškeré doly i železárny na Vítkovicku a zařadili se mezi nejbohatší rodiny střední Evropy. Wilhelm Gutmann, povýšený roku 1878 do rytířského stavu, zemřel 17. května 1895.

Zběhlý rabín

Wilhelm Gutmann se narodil roku 1826. Před finančním úpadkem rodinné firmy měl soukromého vychovatele, poté ale musel do běžné školy. Přáním rodičů bylo, aby se stal rabínem, přičemž teologická studia měl absolvovat v Topoľčanech a Szabokretu v Uhrách. Nezájem o výuku a ambiciózní povaha ho ale vedly jinam. Přijal místo vychovatele ve Štípě u Zlína a později se v nedalekém Lukově stal správcem statku a pivovaru. Zpět do Lipníku ho přivedla teprve smrt sestry Deborhy. Krátce působil jako učitel a zapojil se i do obchodu s obilím. Podnikání se mu však příliš nedařilo a začal raději obchodovat se sádrou a uhlím. Zpočátku také neúspěšně. Vše ale změnil rok 1856, kdy uzavřel dohodu s ředitelstvím Severní dráhy Ferdinandovy a převzal veškerý její obchod s uhlím. Společně s mladším bratrem Davidem pak ještě tentýž rok založil společnost Gebrüder Gutmann (Bratři Gutmannové).

S Vondráčkem do Orlové

Díky zakázkám pro Dunajskou paroplavební společnost, Společnost státní dráhy či Anglickou plynárnu ve Vídni se firmě podařilo již do poloviny 60. let 19. století získat dostatek peněz pro další expanzi. Ve spolupráci s ostravským důlním podnikatelem Ignátem Vondráčkem si roku 1865 pronajala doly olomouckého arcibiskupství v ostravsko-karvinském revíru a začala s těžbou.

Smlouvou z 1. října 1867 přešla pod správu společnosti Kamenouhelné doly Orlová-Lazy, jejímiž podílníky byli právě Gutmannové a Vondráček, i nedokončená Hlavní jáma v Orlové a důlní pole v Lazích. Přestože nájemní smlouva byla podepsána jen na dvacet let, podařilo se společníkům již roku 1877 získat za 300 tisíc zlatých celý revír do přímého vlastnictví.

Bratři rytíři

Již roku 1865 zahájili Gutmannové spolupráci i s někdejším konkurentem, baronem Anselmem Rothschildem (Profit o něm psal v čísle 42/2005). Společně provozovali několik dolů v okolí Vítkovic a produkci v nich zvýšili až na pětinásobek.

Spolu s Rothschildy pak roku 1871 založili také Rakousko-uherskou společnost pro vysoké pece a Vítkovické horní a hutní těžířstvo. Tyto společnosti postupně zlikvidovaly ostatní firmy podobného zaměření a převzaly veškeré železářské a důlní kapacity v regionu.

Gutmannové navíc pronikli i do dalších průmyslových odvětví. Pustili se do výroby vagonů, šamotových kachlů, cementu i cihel. Vybudovali cukrovary v Lipníku a Břeclavi, lokomotivku ve Vídni, celulózku ve Vratimově a sladovnu v Kroměříži. Jejich úspěchy přitom ocenil i císař František Josef I., který roku 1878 oba bratry povýšil do rytířského stavu. Starší Wilhelm si pod rodový erb zvolil heslo „Semper progrediens“ (Stále vpřed), mladší David „Alles zur Zeit“ (Všeho do času).

 DAVID GUTMANN (1834-1912)

Narodil se 2. prosince 1834 v Lipníku nad Bečvou. Po krachu rodinné firmy žil s matkou a sestrou ve skromných podmínkách městského ghetta. Teprve roku 1856 byl bratrem povolán do Vídně a stal se společníkem firmy Gebrüder Gutmann. Staral se především o finance a účetnictví. Roku 1887 zakoupil velkostatek Tovačov a opravil tamní zámek. Věnoval se také cukrovarnictví a zasedal v představenstvech řady bank a firem. Stejně jako bratr byl roku 1878 povýšen do rytířského stavu. Zemřel 14. května 1912.

Za hranice střední Evropy

Po smrti Wilhelma Gutmanna roku 1895 se vedení podniku ujal jeho nejstarší syn Max, který se narodil roku 1857. Po studiích na Vysoké škole technické ve Vídni absolvoval v letech 1879 až 1883 Báňskou akademii v rakouském Leobenu. Následně vstoupil do rodinné firmy, kde měl na starost rozvoj a technologii.

Jako ředitel soustředil pozornost zejména na hutní závody Vítkovického horního a hutního těžířstva a na další rozvoj Kamenouhelných dolů Orlová-Lazy. Zasloužil se také o získání železnorudných dolů na Slovensku a ve Švédsku, čímž význam podniku překročil hranice střední Evropy.

Počátkem dvacátého století vlastnila rodina již přes padesát tisíc hektarů půdy, včetně panství v Tovačově a rakouském Jaidhofu. Po rozpadu monarchie roku 1918 se sice tento majetek podstatně zmenšil, všechny průmyslové podniky ale Gutmannům zůstaly.

Od uhlí k lovu

Roku 1930 Max Gutmann zemřel a vedení firmy převzal jeho syn Wolfgang. Doba mu ale nepřála. Nejdřív musel čelit hospodářské krizi, později nacistické diktatuře. Němci roku 1938 veškerý majetek rodiny „odkoupili“, obnos 4,15 milionu říšských marek však Wolfgang Gutmann nikdy neviděl. Válku přečkal v Brazílii a nakonec byl rád, že uchránil aspoň holý život.

Ani po roce 1945 nebyly šance na odškodnění velké a rodina nakonec získala zpět jen někdejší koncernovou banku (Bank Gutmann). Wolfgang Gutmann ale již rodinnou firmu obnovovat nechtěl. Odešel do Švýcarska a na podnikání zanevřel.

K uhlí se přitom nehodlá vracet ani jeho synovec Guntard, který byl po roce 1989 nějaký čas i ve službách České spořitelny. V současnosti spravuje původní jaidhofské panství a ve volném čase se věnuje lovu.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče