Uhelný magnát jsem já!

30. ledna 2006, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
30. ledna 2006, 00:00

SLAVNÍ PODNIKATELÉ - IGNAZ PETSCHEK Petschkův palác v Praze proslul především jako mučírna gestapa. Jeho staviteli byli však příslušníci podnikatelské rodiny Petschků, která ovládala české bankovnictví i těžbu uhlí. Nashromáždili takový majetek, že jim ho mohl závidět nejeden světový koncern.

První filiálka Ignaze Petscheka v Ústí nad Labem.

SLAVNÍ PODNIKATELÉ - IGNAZ PETSCHEK

Petschkův palác v Praze proslul především jako mučírna gestapa. Jeho staviteli byli však příslušníci podnikatelské rodiny Petschků, která ovládala české bankovnictví i těžbu uhlí. Nashromáždili takový majetek, že jim ho mohl závidět nejeden světový koncern.

Nejbohatšími muži v českých zemích před druhou světovou válkou byli představitelé rodinných dynastií, které ovládly uhelné doly, těžký průmysl a banky. Jména Bondy, Schicht, Weinmann, Larisch, Liebig či Gutmann byla svého času pojmem, ani tito podnikatelé však nedisponovali takovým majetkem, jaký se podařil nashromáždit rodině Petschků. Tři bratři, Ignaz, Isidor a Julius Petschkové, totiž svého času kontrolovali téměř padesát procent evropské hnědouhelné těžby a jejich celkový majetek se odhadoval na téměř šest miliard korun.

Z UČEDNÍKA KONKURENT Ignaz Petschek se narodil v rodině kolínského židovského obchodníka Mojžíše Petschka. Po vystudování pražského gymnázia na Malé Straně nastoupil roku 1874 jako učedník do služeb Pražské banky. Jedním z jeho úkolů bylo provést revizi hospodaření lounského cukrovaru, a protože práci provedl velmi dobře, vyhlédl si ho záhy pro velkoobchod s uhlím ústecký podnikatel Jakob Weinmann. Od roku 1876 pracoval tedy Petschek jako obchodní cestující u Weinmanna. Díky podnikatelskému talentu a píli se však brzy natolik zorientoval v oboru, že se roku 1880 rozhodl osamostatnit. Založil v Ústí nad Labem vlastní obchodní firmu s hnědým uhlím a začal svému bývalému zaměstnavateli konkurovat. V roce 1882 se spojil s kapitálově silnou Anglobankou a současně koupil velký balík akcií několika severočeských hnědouhelných společností, jakými byly Britannia AG, Duxer Kohlengesellschaft AG a další. Díky těmto prozíravým investicím a některým nově zavedeným metodám, mezi kterými byl například komisní prodej uhlí, ovládl Petschek do konce 19. století celou polovinu severočeského uhelného průmyslu. UHLÍ ZNAČKY HOHENLOHE Počátkem 20. století, v době odbytové krize černého uhlí, zavedl se skvělým exportním úspěchem výrobu briket a ekonomické aktivity rozšířil také do Horního Slezska a středního Německa. Rozhodující průlom do německého hnědouhelného průmyslu se mu pak podařil roku 1905, kdy se zúčastnil sanace bývalého majetku knížecí rodiny Hohenlohe a získal přitom majoritní balík akcií společnosti „Hohenlohewerke AG“. Podílníky nové firmy se pak stali další uhlobaroni Emanuel von Friedländer-Fould a Cezare Wollheim, se kterými Petschek následně založil dceřinou společnost Fulmen, zabývající se prodejem uhlí z německých dolů. Díky poválečné inflaci v Německu se vliv společnosti „Petschek-Ústí“ i nadále rozšiřoval. Kromě výrazného podílu ve firmě Hohenlohewerke AG získala brzy také řadu akciových podniků ve středním a severním Německu, namátkou Ilse Bergbau, Oehringer Bergbau či Niederlausitzer Kohlenwerke. Zásluhou těchto rozsáhlých podnikatelských aktivit se Ignaz Petschek stal jedním z nejvýznamnějších uhelných magnátů meziválečné Evropy. BANKOVNÍ DŮM PETSCHEK Pozadu však nezůstal ani Ignazův o rok starší bratr Julius, který pomocí obratných burzovních obchodů výrazně znásobil otcovo dědictví a získal přitom i značné podíly v uhelném, papírenském, sklářském a chemickém průmyslu. Vytvořil finanční skupinu „Petschek-Praha“, jejíž centrálou byla zpočátku advokátní kancelář třetího bratra Isidora a později nová budova Bankovního domu Petschek. Tato monumentální stavba, vybudovaná v letech 1923-29 podle projektu Maxe Spielmanna, měla v suterénu tak dobře zabezpečené sejfy, že se je za celou dobu fungování banky nikdo nepokusil vykrást. S bratrem Ignazem však Julius Petschek nevycházel zrovna nejlépe, po roce 1917 se dokonce nejednou střetli v zájmu o severočeské i německé uhlí. Juliovi se přitom podařilo ovládnout dvě největší české těžařské společnosti - Severočeskou a Mosteckou. Za jeden provaz začali bratři Petschkové táhnout až počátkem 20. let minulého století, kdy společně s dalšími zhruba padesáti firmami založili syndikát, zabývající se těžbou hnědého uhlí. Podle odhadů kontrolovalo svého času toto seskupení téměř polovinu evropské hnědouhelné těžby. KOLONA ZE ZLATA Po smrti bratří Petschků stanuli v čele ústecké i pražské společnosti jejich synové. V podnikání si vedli zdatně, brzy však museli čelit nastupujícímu nacismu v Německu. Zatímco skupina Petschek-Praha stihla ještě své německé i české uhelné majetky pod cenou prodat, ústecká firma tuto cestu odmítla a později při německém záboru pohraničí o všechno přišla. Pražští Petschkové, sedm rodin s více než čtyřiceti příslušníky, opustili v červenci 1938 Československo a zamířili do Anglie a později do Spojených států. Celkem se jim před Němci podařilo zachránit více než 600 milionů korun a traduje se, že některé součásti jejich kolony aut byly celé ze zlata. Byl to však jen zlomek jejich skutečného majetku, který mohl podle odhadů být až desetkrát větší. Budovu bankovního domu sice předali v březnu 1939 československému státu, Němci však darovací smlouvu nerespektovali a v objektu zřídili nechvalně známé centrum gestapa. Zde byly vyslýchány a mučeny tisíce českých vlastenců, z nichž mnoho tyto útrapy nepřežilo. Po válce byla budova Petschkova paláce neboli „Pečkárny“ adaptována pro potřeby ministerstva zahraničního obchodu a dnes v ní sídlí část ministerstva obchodu a průmyslu. Rodina Petschků by tak mohla být spokojena - po nacistické anabázi zde přece jen zvítězilo podnikání. IGNAZ PETSCHEK (1857-1934) Český velkoobchodník s uhlím a důlní podnikatel Ignaz Petschek se narodil 14. června 1857 v Kolíně jako třetí syn židovského obchodníka Mojžíše Petschka. Jeho jediným ukončeným vzděláním bylo šest tříd humanitního gymnázia na Malé Straně v Praze, poté pracoval jako bankovní praktikant, obchodní cestující a následně prokurista ústecké firmy E. J. Weinmann. Roku 1880 založil v Ústí nad Labem vlastní velkoobchod s uhlím a do konce 19. století ovládl polovinu severočeského hnědouhelného obchodu. Stal se vůdčí osobností podnikatelské skupiny „Petschek-Ústí“, která na začátku 20. století rozšířila svou působnost také do Německa a v době inflace po první světové válce dosáhla dominantního postavení v německém důlním průmyslu. Vedle podnikání byl Ignaz Petschek štědrým mecenášem města Ústí nad Labem. Financoval výstavbu dětského pavilonu ústecké nemocnice, chlapeckého výchovného domova Na kabátě i sousední ozdravovny pro nemocné tuberkulózou. Zemřel 15. února 1934 ve věku sedmdesáti sedmi let. Jeho průmyslové a bankovní impérium mělo v té době hodnotu přes 200 milionů marek. JULIUS PETSCHEK (1856-1932)

Starší bratr Ignaze Petschka, významný český podnikatel a bankéř Julius Petschek, se narodil 14. března 1856 v Kolíně. Vystudoval práva na pražské univerzitě a v letech 1878-1906 působil ve službách finanční prokuratury v Praze. Následně se stal členem generální rady Anglo-rakouské, později Angločeskoslovenské banky.

Za pomoci bratra Isidora, předního pražského advokáta, podstatně znásobil prostřednictvím obratných burzovních obchodů otcovo dědictví a získal značný vliv v uhelném, papírenském, sklářském a chemickém průmyslu. Následně vytvořil finanční skupinu „Petschek-Praha“, jejíž centrálou se od roku 1920 stal nový Bankovní dům Petschek. Odtud pak řídil a financoval celý rozsáhlý koncern průmyslových a obchodních podniků. Kromě podnikání se také výrazně věnoval společenským a kulturním aktivitám pražských Němců, stal se například předním mecenášem Německého divadla v Praze i několika zdejších německých sportovních klubů. Zemřel 22. ledna 1932 ve věku sedmdesáti šesti let. Hodnota jeho podniků se v té době odhadovala na 45 milionů marek.

Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Český biografický slovník XX. století, Pražská informační služba Ignaz Petschek nechal v roce 1915 vybavit na své náklady sanitní vlak. Sanatorium pro nemocné tuberkulósou „Na kabátě“ v Ústí nad Labem, rok 1913. Ústav pro výchovu chlapců „Na kabátě“ v Ústí nad Labem, rok 1911.  Budova bankovního domu Petschek a spol. v Praze, později smutně proslulá „Pečkárna“. 

foto: Muzeum v Ústí nad Labem

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče