Ucpěte tu zatracenou díru!

12. srpna 2010, 11:15 - Martin Rychlík
12. srpna 2010, 11:15

Mají technologické možnosti lidstva nějaká omezení?

BP sem, BP tam. Ropná havárie v Mexickém zálivu plnila od 20. dubna světová média a teprve nyní se zdá, že gigantický únik ropy (4,9 milionu barelů) bude zastaven. Průšvih plošiny Deepwater Horizon byl klasickou výzvou – Američané tohle slovo milují! – jak se vypořádat s vážnou komplikací, s níž ještě lidé nebyli konfrontováni. A protože potíže stimulují myšlení, dostalo se i na unikátní technologická řešení. Po odsávání „brčkem“ přišlo na řadu zabahňování, cementování a použití dálkově ovládaných ponorek s klepety (ROV) v hloubce 1650 metrů. „Pracovat takhle na dálku je jako snažit se trefit zvonek u dveří násadou od koštěte,“ řekl BBC pilot jednoho z akvabotů.
Nápadů, jak zastavit tryskající spoušť z vrtu Macondo, se urodilo bezpočet. Některé šílené, jiné naivní či odvážné. Vojenský inženýr Franz Gayl dokonce přišel s ideou použít k zavalení desetitunovou bombu GBU-43 MOAB, jejíž exploze 5500 stop pod vodou by měla „neuvěřitelně těsnicí efekt“… Jak ale připomněl magazín Wired, pan Gayl sice mívá fantastické nápady, jež posouvají technologie až na samu mez, nicméně nepříliš často domýšlí důsledky svých vynálezů. Výbuch by mohl odpálit daleko větší inferno, než je černá skvrna. Naštěstí se řešení opět našlo. Technokratičtí optimisté s bezmeznou vírou v lidské schopnosti mohou jásat, rozum a um zvítězil i tentokrát. Bude tomu tak vždy?

Nejpřizpůsobivější druh

Někteří antropologové tvrdí, že největší výhodou člověka je jeho „nespecializace“. Prakticky nic moc extra neumí; není přizpůsoben žádnému prostředí: nelétá, nevydrží dlouho pod vodou ani ve velké zimě, nemá vrozené výhody k lovu nebo obraně… Slovy Desmonda Morrise, taková obyčejná „nahá opice“. Jenže má dar rozumu. A novým podmínkám a situacím se snaží (a dokáže) přizpůsobit. Míra adaptace je úžasná, o čemž svědčí studie etnologů z celého světa: nápaditost, s jakou se homo sapiens uchytil v nelítostných koutech, je nevídaná.
Eskymáci si na bílých pláních severu vymysleli brýle se škvírkou proti oslnění, Korowajové na Nové Guineji přesunuli svá obydlí do korun stromů desítky metrů nad zem a Křováci se přizpůsobili drsné poušti Kalahari natolik, že pracují daleko méně než my a volný čas tráví s rodinou. Moderní člověk se posunul ještě dál. Oštěpy vylepšil, oheň si podmanil. Pak přišla na řadu ostatní příroda. Z kostního mlatu se nebývale rychle stala raketa, jak ukázal Stanley Kubrick ve snímku 2001: Vesmírná Odyssea. Lidé opanovali svět. A filozofové opakovaně pláčou, jak příliš mocným – a přitom nepokorným – se člověk stal.

Akvabotci z budoucnosti?

Byly to obrázky jako z jiného sci-fi filmu – z Cameronovy Propasti. Operátoři řiditelných ponorek, oněch ROV, se trpělivě snažili pospojovat kabely, hadice a utáhnout šrouby tam, kde bylo třeba. Ve tmě. Míli pod hladinou. Během záchranných operací měla BP v jednom okamžiku pod vodou čtrnáct akvabotů! „Normálně by šlo o nejméně rok dopředu plánovanou akci, nyní k tomu ale byli lidé donuceni bez přípravy,“ řekl BBC oceánský inženýr Ed Galloway. I nástavce pro ponorky se vyráběly za chodu, až na místě. Řidiče ROV navádí a informuje až šest lidí, které má za zády. Poté, co obrázky klepetáčů z hlubin obletěly svět, zvedla se vlna zájmu podobná stíhačkářské euforii po uvedení filmu Top Gun.
„No, zase tak vzrušující práce to není. Představte si, že se každý den sunete podél potrubí nahoru a dolů při rychlosti jedné míle za hodinu,“ mírní nadšení jeden z pilotů, kteří se osobně podíleli na zastavení úniku ropy. Operátoři mají většinou námořní nebo aviatické zkušenosti, jsou slušně placeni – tři roky po škole berou 125 tisíc dolarů ročně (2,34 milionu korun). „Poptávky po službách robotů bude stále více přibývat. Technologie ROV je lepší a lepší,“ tvrdí Bob Christ, prezident společnosti SeaTrepid, jež se zabývá podmořským inženýrstvím a robotickými řešeními. Akvaboti se uplatňují v oceánografii a v těžebním průmyslu; v souladu s tím, jak se rozvíjí čím dál hlubinnější byznys. Kvůli katastrofě sice došlo ke zpřísnění zákona o podmořské těžbě, ale svět jinou možnost nemá. Z hlubinných mořských vrtů v Mexickém zálivu pokrývají USA 23,5 procenta své ropné spotřeby.

Biodegradace na spadnutí

Ale nejen roboti učinily kvůli bezprecedentní pohromě pokrok. Po nezdařených pokusech se firmě BP (která vykázala za poslední čtvrtletí ztrátu asi 333,2 miliardy korun) podařilo utěsnit únik speciálním tekutým, těžkým bahnem a posléze i cementovou zátkou. Dalším krokem má být dokončení pomocného vrtu u ložiska a následně ucpání osudného vrtu i zespodu, aby byl definitivně zabezpečen. Už 15. července byla černá díra uzavřena provizorním poklopem. O nabyté zkušenosti ohledně použitých materiálů, technologií a postupů se dle agentury AP chtějí představitelé BP podělit s úřady i s dalšími těžařskými firmami. Nejen akce, kdy odlehčovací vrt zasáhne s přesností několika centimetrů vrt Macondo, je pravým technickým oříškem. Týdeníkem EURO oslovení geologové a stavaři se k problematice nechtěli vyjadřovat, neboť je prý „příliš specifická a postrádají zkušenosti s mořským dnem“.
Mozkové závity si po inženýrech budou namáhat i oceánologové a mořští biologové. Oproti škarohlídským vizím prý nebude pohroma tak děsivá. Vědci, citovaní deníkem The New York Times, tvrdí, že většina zbylé ropy má formu tenkého filmu na povrchu moře, případně se rozptýlila v hlubinách a brzy se rozpadne. Podle publikované zprávy amerických vědců zůstává v Mexickém zálivu asi čtvrtina uniklého černého zlata. BP je prý zavalena nápady, jak zbylou ropu odstranit. Bez mechanických postupů to nepůjde, dostane se i na toxické disperzanty čili látky podporující rozklad ropy.
„Likvidace havárie takového rozsahu a v takové hloubce tu ještě nebyla; všechno se děje poprvé. Těžko můžeme nějaký postup označit předem za dobrý, nebo špatný,“ říká docent Bohumír Janský z Přírodovědecké fakulty UK, předseda Českého národního výboru pro spolupráci s oceánografickou komisí UNESCO. Ale to by nebyl člověk, aby se z dobrých či špatných postupů nepoučil. Poučit by se měl: příroda je stále ještě mocnější, což si uvědomil i prezident Barack Obama, když hřímal na své poradce: „Ucpěte konečně tu zatracenou díru!“

(box)
Tři měsíce s ropou 20. dubna – Výbuch a požár na plošině Deepwater Horizon zabíjí jedenáct dělníků.
22. dubna – Těžební plošina se potápí a do moře začíná z poškozeného vrtu unikat ropa.
25. dubna – Neúspěšný pokus o uzavření vrtu prostřednictvím bezpečnostního ventilu.
2. května – BP začíná hloubit první odlehčovací vrt s cílem ucpat poškozený vrt zespoda.
7. května – Neúspěšný pokus zastavit únik ropy pomocí obřího krytu.
29. května – BP oznamuje, že pokus o ucpání vrtu speciálním bahnem selhal.
2. června – Další pokus o uzavření vrtu; při odřezávání trubice se zasekává podmořská pila.
4. června – Na vrt je umístěn kryt zachycující část unikající ropy, kterou svádí do tankerů.
15. července – Po utěsnění nového krytu do moře poprvé od havárie neuniká žádná ropa.
4. srpna – BP zastavuje unikající ropu vháněním bahna do poškozeného vrtu.

Pramen: ČTK

(graf - koláč)
Čtvrtina v moři Co se stalo se 4,9 milionu barelů uniklé ropy do Mexického zálivu (v procentech)

25 – rozpuštěno a odpařeno
17 – odsáto trubicí
16 – zmizelo přirozeně
8 – zmizelo chemicky
5 – spáleno
3 – posbíráno
26 – zůstává v moři

Pramen: Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA)

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče