Učím tak, aby adrenalin poháněl a nesvazoval,

16. prosince 2002, 00:00 - Natálie Nová
16. prosince 2002, 00:00

říká o lezení na umělé stěně instruktorka Soňa Boštíková Na tuhle činnost má vysokoškolský diplom. Ale to je určitě to poslední, čím by se instruktorka lezení na umělé horolezecké stěně Soňa Boštíková mezi tisíci umělých chytů chlubila. Ani vlastními lezeckými salakvardami pod stropem se své žáky nesnaží ohromit.

říká o lezení na umělé stěně instruktorka Soňa Boštíková

Na tuhle činnost má vysokoškolský diplom. Ale to je určitě to poslední, čím by se instruktorka lezení na umělé horolezecké stěně Soňa Boštíková mezi tisíci umělých chytů chlubila. Ani vlastními lezeckými salakvardami pod stropem se své žáky nesnaží ohromit. Tvrdí, že se umí i dost bát.

Co musím umět, než se dám na stěnové lezení?

Telefonovat.

Prosím?

Stačí jenom zatelefonovat. Tady nejsme žádná výběrová skupina, ze které se vybírají ti nej z nej.

Tak jinak. Co musím chtít, abych se na tenhle sport dala?

Nejprve přicházeli studenti. To bylo stěnové lezení něco jako módní výstřelek. A pak se začali objevovat běžní lidé. Teď mám v kurzu vedle obchodníka s nemovitostmi i tesaře a zedníka. Myslím, že zavoláte, když se budete chtít odreagovat od stresu nebo monotónní práce a hledáte nenáročný sport, za kterým nepojedete daleko a na který nebudete muset šetřit rok. A který vám rychle půjde. To vždycky potěší.

Vypadá to jako konečně nalezená idylka technikou degenerované civilizace. Přenést horolezectví do tělocvičny.

Existují i trenažéry veslování a pořádají se v nich dokonce oficiální šampionáty snímané televizí. Zbytečně bych předsudky nehledala.

Tak dobře, pojďme na to. Čím začneme?

Hned od počátku učím techniku lezení: spustím se přes karabinu nahoře na stěně dolů a uvážu žáka. Když bude takhle jištěný, v případě pádu se jen neškodně pohoupe a nic se mu nestane. Pronese se tak o půl metru. Takže žádný pád.

Ještě jsme nikam nevylezli a už padáme…

T ři pevné body. To je zásada. To znamená, že stojím na obou nohách a jednou rukou musím držet opravdu jistý chyt, abych se mohla natáhnout po dalším. Jasné?

Naprosto, můžeme dál.

Každý přijde rychle na to, jak moc dělá samotný způsob držení chytů. Nejvíc poberou poslední články ukazováčku, prostředníčku a prsteníčku. Občas je ještě třeba vyztužit shora ukazováček palcem.

T o už jsme ale zase u extrému!

Ale ten - jak si teď myslíte - extrém budete za pár lekcí lézt sama!

Těším se. Co se budeme učit dál?

Nohy. Kam je dát. Kde jimi doplnit těžiště. Je třeba pochopit, že nic moc nevylezu, pokud budu celé tělo tahat nahoru rukama. Lézt, tedy zdvihat, musejí nohy.

Teď je čas na trochu ironie. Je to snadné, že?

Bude. To ale přijde přesně ta chvíle na silový trénink. Vydržte hodinu na kolmé stěně. Budou vás pekelně bolet prsty a celá vnitřní strana předloktí. Prsty na nohou nebudete cítit. Ale bude se vám to líbit.

Už vám s tím někdo na tréninku praštil, že ho to nebaví?

Nikdo.

Strach lidí z výšek ale překonávat musíte.

Často. Já to dělám tak, že když na nějakou takovou hranici s žákem narazíme, nenutím ho lézt dál. Potřebuje jen podpořit, povzbudit. Příště se odváží výš. Mám to vyzkoušené. Každého je ale třeba povzbuzovat jinak. Vlastně je to i o individuálním přístupu. Už proto beru do skupiny maximálně šest lidí.

Takže až se rozklepu jako ratlík kousek nad podlahou jako ten podnikatel, tak se mi bude smát jenom pět žáků a jedna instruktorka. To není moc.

Nikdo se nebude smát! To je zákon. Každý si někdy zažijeme těžkou chvíli. A nikdo, kdo je právě OK, toho nesmí zneužít.

Tak, kurz máme za sebou. Co mám dělat teď?

Náš absolvent si může sám jít zalézt na kteroukoliv umělou stěnu na světě. Zná zásady bezpečného jištění a i když bude lézt sám - říká se tomu bouldrovat - zná své hranice. A taky s námi může jet na kurz skalního lezení.

Říká se, že kdo se naučil lézt na umělé stěně, tomu na přírodní skále chybějí chyty.

Já sama jsem dokladem, že tohle tvrzení neplatí. Ze stěny jsem přešla na skály a už mám za sebou i osmitisícovku.

Spolu s celosvětovým nárůstem popularity horolezectví se rychle vyvinula jeho městská podoba - lezení po uměle sestavených horolezeckých stěnách. V době svého vzniku bylo lezení po umělých stěnách chápáno především jako trénink a příprava na letní sezonu, ale i jako kratochvíle a zábava. Dnes už je autonomním horolezeckým směrem s vlastními pravidly a soutěžemi. Dává totiž možnost lézt bez rizika dlouhých pádů, létajícího kamení a nutnosti znát všechny technické postupy jištění. Důležitou předností umělých stěn je i jejich snadná dostupnost a možnost lézt za jakéhokoli počasí.

Umělé lezecké stěny jsou sestaveny z několika mobilních prvků. Dají se snadno demontovat a sestavit podle konkrétních potřeb horolezců. Většinou je stěna z desek se speciálním protiskluzovým nástřikem vytvářejícím charakteristický drsný povrch. Nezbytnými prvky jsou pak chyty a stupy.

Tvary umělých horolezeckých stěn bývají dvojí. Buď jsou sestavovány do podoby rovných, vzhledem k podlaze kolmých stěn, sloužících k nácviku lezení v tzv. plotnách, to je lezení využívající lezeckou techniku na tření. Druhým případem jsou tzv. převisy nebo stropy, do nichž rovné plotny po několika metrech přecházejí. Podle míry nakloněnosti, množství a velikosti chytu, určujeme obtížnost horolezecké stěny.

Co budete potřebovat a kolik to stojí (v Kč)

Bezpečnostní sedací úvazek 950 až 1500

Lezecké boty 1200 až 1700

Karabina se zámkem 250

Slaňovací osma 250

Pytlík na magnézium 300

Lano 1500

Kurz pro začátečníky 2950 *)

*) Pro frekventanty kurzu je zapůjčení výše zmíněného materiálu zahrnuto v ceně

SKVĚLÁ ZÁBAV A, ALE INSTRUKTOR JE NA MÍSTĚ. Do pestrobarevných „podvazků“ se souká osmatřicetiletý podnikatel v přiléhavých teplákách a vytahaném triku. Obouvá o číslo menší cvičky a nakonec si uvazuje ještě pytlík s bílým práškem. Tělocvična plochou připomíná malou garsonku, zato výškou malý kostel. Všechny stěny jsou ze silné dřevotřísky s tisíci lezeckými chyty. Lze vysledovat celé barevné linie chytů od podlahy až na strop. Lezec už je na stěně. Rukama se zachytává za drobné výstupky, nohama hledá i ty nejtitěrnější opory a zvolna půl metru nad podlahou krouží kolem místnosti. Instruktorka sleduje mužův výkon a postupně se začíná usmívat. Nejištěný lezec už visí v polovině výšky stěny. Hrbolek pod jeho levou nohou není ani vidět, ruce svírají drobné výstupky nad hlavou a pravá noha s kolenem opřeným o dřevotřískovou desku končí sedminou podrážky na něčem jako je půlka pštrosího vejce. Nedávno se přitom tenhle pán ještě třásl hrůzou, když měl nohy necelý metr nad podlahou. A to byl jištěn lanem! Teď je tady třikrát týdně a přihlásil se na první volný termín kurzu skalního lezení.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče