Účet pro Obamu

26. října 2010, 15:17 - Mgr. Dáša Hyklová
26. října 2010, 15:17

Republikáni si od nadcházejících voleb slibují výrazné vítězství

Nejméně čtyři témata ovlivňovala letošní napjatou a drahou volební kampaň do amerického Kongresu. Neradostný stav ekonomiky, nesplněné sliby prezidenta Baracka Obamy, příliš vysoké výdaje jeho vlády a rekordní nezaměstnanost. Jedna část Američanů, kteří přijdou 2. listopadu k volebním urnám, aby rozhodli o budoucím rozložení sil ve 435členné Sněmovně reprezentantů, o 37 senátorech a 37 guvernérech, zcela jistě pociťuje deziluze. Ta druhá, zřejmě o něco početnější, zlost. Listopadové kongresové volby, odehrávající se uprostřed čtyřletého mandátu amerického prezidenta, bývají považovány za neoficiální referendum o tom, jak si šéf Bílého domu prozatím vede. Letos to pro Baracka Obamu, který před dvěma lety voličům sliboval změnu, platí dvojnásob. Ve hře je také kontrola Kongresu, který představuje nejvyšší zákonodárnou moc. Zatímco počet senátorů je pevně stanoven ústavou (každý stát má dva zástupce), počet kongresmanů závisí na počtu obyvatel v daném státě. Od voleb v roce 2008 ovládala Demokratická strana na Kapitolu obě komory. Ve sněmovně měla převahu 40 křesel a v Senátu jí patřilo 59 mandátů (včetně dvou nezávislých senátorů, členů demokratického klubu). Poslední průzkumy veřejného mínění čtyř hlavních agentur krátce před volbami naznačovaly, že republikánská Grand Old Party (GOP) by letos mohla ve Sněmovně reprezentantů získat nad demokraty převahu. Demokraté ztratí podle všeho křesla také v Senátu. Otázkou zůstává, kolik přesně a zda to bude stačit na udržení těsné většiny alespoň v horní komoře Kongresu. Velkou neznámou ovšem až do poslední chvíle bude, kdo vlastně půjde v Americe v úterý volit.

Prezident a jeho sliby

„Volby budou pravděpodobně silným republikánským momentem,“ uvedl pro týdeník EURO Frank Lavin, náměstek ministra obchodu USA z administrativy prezidenta George W. Bushe, který v letech 1987–89 působil jako politický ředitel v Reaganově Bílém domě. Hlavním důvodem má být skutečnost, že ekonomika USA je slabá a Američané jsou s tímto stavem velmi nespokojeni. Obama je aktivistickým prezidentem s agresivní agendou, která zahrnovala mimo jiné zásadní zákon na podporu ekonomiky, zákon regulující automobilový průmysl a nejvýraznější zákon o zdravotní péči. Naneštěstí pro něj však přišla velká deziluze s jeho hospodářským vedením a negativní názory na jeho domácí agendu na sebe nenechaly čekat. „Obama zůstává jako osobnost oblíbený, ale jeho politika je rozhodně nepopulární,“ dodal Lavin. Nad dosavadními výkony nynějšího prezidenta USA je rozčarována také řada dlouholetých oddaných voličů Demokratické strany. „Po výkonu Obamy v Bílém domě jsem o demokratech ztratil veškeré iluze,“ říká americký bankéř působící nyní v Asii. „Domnívám se, že řada lidí má podobné pocity, a strana proto bude ve volbách potrestána,“ řekl týdeníku EURO Američan, který doposud vždy volil a také finančně podporoval demokraty. Barack Obama je pro celé politické spektrum neuvěřitelným zklamáním. Je sice talentovaný řečník, ale definovat a řešit hospodářské ekonomické problémy, zvláště nezaměstnanost, se mu nepodařilo. Jeho legislativní agendě chybělo zaměření a smysl v kontextu hospodářské krize, které země čelila. Většina Obamových původních obdivovatelů a také odpůrců se dnes paradoxně shoduje v několika bodech. Mezi jinými v tom, že prezident se v průběhu kampaně v roce 2008 velice dobře „prodal“ . Byl velikášský, možná i naivní, sliboval i věci, u kterých si nebyl jist, že je může splnit. Také různým skupinám a menšinám říkal to, co chtěly slyšet. Záměr byl jediný – být zvolen. „Sliboval vše, právy homosexuálů a lesbiček počínaje, přes amnestii pro ilegální přistěhovalce a legislativou týkající se klimatických změn konče,“ konstatuje investiční bankéř působící v Silicon Valley.

Nejcitlivější ekonomická témata

Jednou z prvních iniciativ Obamovy administrativy bylo schválení ekonomického stimulu ve výši 787 miliard dolarů v únoru 2009. Snížení daní ve výši 288 miliard dolarů, podpora investic a další iniciativy si kladly za cíl nastartovat spotřebu, případně ekonomický růst. Hlavně ale mělo jít o záchranu 900 tisíc až 2,3 milionu pracovních míst. Jak však vyplynulo ze zářijového průzkumu veřejného mínění The Times/CBS News, pouze osm procent Američanů dnes ví, že snížení daní se týkalo 95 procent daňových poplatníků v USA. Ekonomická recese začala v USA v prosinci 2007 a skončila v červnu 2009. V jejím průběhu země přišla o 7,6 milionu pracovních míst. Pro mnoho Američanů však krize trvá i nadále: spousta lidí zůstává bez práce a stěží platí účty. Ceny domů, z nichž většina je zatížena hypotékou, nadále klesají a dluh na hypotékách mnohdy převyšuje současnou hodnotu domů. Není divu, že v takové atmosféře prohlášení Bílého domu o vytvoření tří milionů nových pracovních míst zapadají. Republikáni navíc oponují, že tato čísla jsou přehnaná. Podle nich představují většinu nových zaměstnanců sezonní pracovníci, případně pomocní dělníci na stavbách. „Stimul ekonomice reálně nepomohl, šlo opět o vyhozené peníze daňových poplatníků,“ říká výše zmíněný bankéř, zastánce politiky GOP. Skutečnost je taková, že momentálně žije v USA přibližně patnáct milionů lidí bez práce, dalších devět milionů pracuje na částečný úvazek. A to je nejhorší situace za posledních 26 let. Voliči demokratů jsou rozčarováni, že vedení strany v čele s Obamou nebylo schopno jasně vysvětlit, jak hodlá postupovat v boji s hospodářskou recesí. Tvrzení, že krize je zodpovědností republikánů, nepředstavuje strategii jak se vypořádat s jejími aspekty – především s nezaměstnaností – vyčítají prezidentovi. Obamovi bylo také v průběhu letošní kampaně vytýkáno, že se podepsal na výši obřího federálního rozpočtového deficitu. Ve fiskálním roce 2009 dosáhl rekordní výše 1,41 bilionu dolarů (9,9 procenta HDP) a pro tento rok je odhadován na 1,56 bilionu. Naštvaní pravicoví voliči zdůrazňují, že je to devětkrát více, než činil deficit v letech 2002 a 2007, kdy republikáni kontrolovali Bílý dům a jednu z komor Kongresu. Jako vyřešené téma nemůže prezident předložit voličům ani zákon týkající se reformy zdravotní péče. Původním záměrem bylo schválit legislativu, díky které by získalo zdravotní pojištění přibližně 87 milionů Američanů, kteří dnes žijí bez něj. Republikáni hned od začátku vystupovali proti této iniciativě v hodnotě 940 miliard dolarů a v letošní kampani šikovně poukazovali na vysokou cenu zákona a jeho nedostatky. Kongres sice 2700stránkový dokument díky převaze demokratů schválil a prezident jej letos 23. března slavnostně podepsal, nicméně několik minut poté generální prokurátoři třinácti amerických států požádali u federálních soudů ve Virginii a na Floridě o jeho zablokování. Tvrdí, že se jedná o bezprecedentní zasahování do suverenity států –velmi citlivé téma pro řadu amerických voličů.

Čajoví aktivisté

Konzervativně smýšlející Američané obviňují prezidenta Obamu z toho, že se po vzoru socialistů snaží ekonomickou krizi řešit především posilováním role federální vlády. Podle nich to dělá způsobem, který ohrožuje ústavní principy garantované samými zakládajícími dokumenty Spojených států. Tito nespokojenci se počátkem loňského roku začali sjednocovat v seskupení s název Tea Party. Hlavním heslem čajových aktivistů, mezi které patří například bývalá guvernérka Aljašky Sarah Palinová, patří nižší daně, méně regulace a menší vláda. Za příkladný vzor zbytečného utrácení nynější federální vlády si vzali zmiňovaný objemný a nákladný zákon týkající se reformy zdravotní péče. V současné době je Tea Party neorganizovanou sítí místních buněk vznikajících na nejrůznějších místech USA. Zda se z něj stane regulérní strana, se teprve ukáže. Nicméně již nyní vyvíjí na GOP dostatečný tlak, aby ze strany odešli kariéristé, kteří na půdě Kongresu hlasují především podle toho, které zájmové skupiny je platí.

Nic není ztraceno

Od konce 2. světové války každá americká politická strana, jejíž prezident se právě nacházel v Bílém domě, v listopadových volbách ztratila v průměru 24 křesel ve Sněmovně a tři až čtyři křesla v Senátu. Obamovy demokraty čeká podle všeho 2. listopadu také porážka. Půjde však o to, jak veliká. Podle předpovědí utrpí ztráty také na úrovni států při volbách guvernérů. I kdyby se však naplnily nejčernější prognózy, neznamenalo by to, že američtí voliči Demokratickou stranu zcela zavrhli a dávají přednost GOP. Prezident Obama se pouze bude muset adaptovat situaci, která ve Washingtonu novým rozdělením sil v Kongresu vznikne. A také se začít více snažit. Co se týče jeho možného znovuzvolení do Bílého domu, ještě není nic ztraceno. Ronald Reagan připravil GOP ve volbách v roce 1982 o 26 křesel ve Sněmovně a sedm guvernérů. O dva roky později byl mimo jiné díky zlepšující se ekonomice znovu zvolen prezidentem. Bill Clinton musel v roce 1994 v listopadových volbách strávit ještě větší propad. Demokraté tehdy přišli o 52 míst ve Sněmovně, devět senátorských křesel a deset guvernérů. V roce 1996 se však ekonomika nadechla, republikánský kandidát Bob Dole nebyl tím nejsilnějším vyzyvatelem a Bill Clinton zůstal v Bílém domě další čtyři roky. Frank Lavin také upozorňuje na to, že americký prezidentský systém se od parlamentního systému výrazně liší. „Statisticky neexistuje žádná silná vazba mezi prezidentovými výkony v době kongresových voleb a jeho nadějemi na znovuzvolení,“ uzavírá.

Volby za miliardy Letošní volby se zařadí do historie USA jako jedny z nejkritičtějších vůči Bílému domu, ale také nejdražších. David Levinthal z washingtonského think thanku Centre of Responsive Politics odhaduje jejich celkové výdaje na 3,7 miliardy dolarů. Nejdražší souboje o senátorská křesla se vedla ve státech Connecticut, Kalifornie, Nevada, Arizona a Arkansas. Celkově nejvíce se prozatím utratilo v Kalifornii v boji o křeslo guvernéra, které se uvolňuje po končícím Arnoldu Schwarzeneggerovi. Meg Whitmanová, bývalá výkonná ředitelka eBay, již dříve oznámila, že je v boji proti demokratickému kandidátovi Jerry Brownovi ochotna jen z vlastního konta obětovat 140 milionů dolarů. Pro srovnání: srpnové federální volby Austrálie stály dohromady milionů dolarů a ve Velké Británii mohou politické strany utratit v celostátních volbách pouze 31 milionů dolarů.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče