U zelených bude mazec

07. prosince 2007, 18:52 - Čestmír Klos
07. prosince 2007, 18:52

Očekávání dalších názorových střetů straníků s vedením

Právě zažehnané neshody uvnitř Strany zelených nejsou nic proti tomu, co podle některých prognóz zelené čeká, až se začne naostro projednávat instalace amerického radaru. Mezi straníky je jen málo zastánců výstavby vojenského zařízení, které navzdory svému obrannému charakteru už teď zvyšuje napětí mezi Českou republikou a Ruskem. Vyhranění odpůrci radaru jsou v převaze a k vyšší rozhodnosti je navíc podněcují Mladí zelení.
Koaliční vládě včetně ministra zahraničí za zelené Karla Schwarzenberga by však umístění amerického radaru na české půdě velké problémy nedělalo. Místopředseda vlády a předseda zelených Martin Bursík a zbývající dva zelení ministři by se tak mohli dostat do presu z obou stran.

Diplomat ve druhém úvazku.

„Naše skepse k radaru trvá,“ zdůrazňuje poslanec Ondřej Liška i po svém vstupu do vládního kabinetu. Ani po jmenování ministrem školství se nevzdal své volené role místopředsedy Strany zelených pro zahraniční politiku. „Mám mandát a budu aktivní,“ ubezpečuje Liška.
Už dříve navrhl postup, jak nejít hlavou proti zdi a zároveň uspokojit umírněné i radikální odpůrce radaru. Jeho „lišácké“ umění kompromisu bylo úspěšné a delegáti posledního sjezdu postup schválili. Zelení budou na jeho základě požadovat po vládě, aby nepokračovala v bilaterálních jednáních s Američany, ale aby se společně obrátili na partnery v NATO a Evropské unii. Pokud návrh vyvolá mezi spojenci rozpaky, Strana zelených výstavbu nepodpoří a bude se znovu rozhodovat, jak dál, tvrdí Liška.

Nesmiřitelní.

Mladí zelení nejsou mateřskou školou strany, jak by se zdálo podle názvu. Mají status občanského sdružení a jsou na vedení strany i na sjezdových usneseních zcela nezávislí. Nemají proto problém radar odmítat, a také to hlasitě dělají. Tvrdí, že přijetí radaru by bylo likvidačním krokem nejen pro zelené, ale pro celou českou politickou scénu. Vytýkají straně, že laboruje s kompromisy a neumí se partnerům v koalici postavit a říci ne. „Tak, jak to dělají v Evropské straně zelených, která přijala odmítavé stanovisko. Zelení jsou proevropští a nechtějí tu základny cizích mocností,“ vysvětluje předseda Mladých zelených Josef Šmída.
Mladíkům nečiní problém obrátit se s deklarací na evropské vlády, zejména na polskou a českou. Oba jmenované kabinety viní z toho, že lehkomyslně riskují a ohrožují současnou konstrukci mezinárodních dohod o nešíření jaderných zbraní a omezení konvenční výzbroje.

Háček.

Tvrdí, že realizace plánu USA nepovede ke zvýšení bezpečnosti, ale k nebezpečím a nejistotám, k novým závodům ve zbrojení. „Klidně vystoupíme i proti Straně zelených, jestliže se bude chovat nekonzistentně a bude uhýbat radaru,“ upozorňuje Šmída.
Má to ovšem háček, Mladí zelení jsou sice nezávislí, ale mnozí členové sdružení jsou zároveň straníci. Šmída je dokonce v šedesátičlenné republikové radě, nejvyšším stranickém orgánu mezi sjezdy. A tak mají zelení ve svém jádru dobře organizované radikální křídlo s přesahem do občanské společnosti a s čilými mezinárodními kontakty.

Ojedinělý pohled.

„Obávat se, že radar stranu rozdělí, je omyl. Je to jen jednoduchá show zabalená v mediální mlze, která má zakrýt skutečné problémy naší účasti v koalici. Zejména to, že se neplní koaliční dohoda ani programové prohlášení vlády,“ myslí si straník Jan Wünsch.
A upřesňuje: „Něco plní, ale jen velmi selektivně. Pouze tam, kde to slouží výdělečným lobby. To, že se programové prohlášení opomíjí právě v těch bodech, na nichž zeleným principiálně záleží, je možné jen proto, že to ostatním partnerům dovolíme neplnit. Že nejsme ochotni vytvořit takovou informační strukturu, která by předsednictvu dávala jasný obraz, co se ve státní správě skutečně děje.“
Wünsch si na rozdíl od mladých radikálů nemyslí, že by příčinou závažných nedostatků byla ochota zelených ke kompromisům. „Pokud ovšem kompromisy jsou skutečnými kompromisy, a ne totální rezignací. Martin Bursík jistě rád před svými koaličními parťáky vystupuje jako ten šéf, který si své poddané umí zkrotit. A to jen proto, že strana na něho není schopná vytvářet viditelný tlak, aby svým parťákům ve vládě mohl říct: ,Tak tohle by mi už ve straně neprošlo‘. Koaliční partneři musejí cítit, že když budou Bursíka příliš tlačit do kouta, strana to nevydýchá - a mají po Bursíkovi i po ptákách,“ myslí si Wünsch. A ví, co Bursík potřebuje: „Abychom na něho hlasitě a silně tlačili směrem k dodržování vládních závazků. Jinak je bezmocný a mohou si s ním dělat, co chtějí.“

Kašpařina.

To je ovšem ojedinělý pohled na stranického šéfa, který je v posledních dnech na každém kroku obviňován z přílišného autoritářství. Navenek je to velice obratný politik, ale ve straně stále přibývá dotčených lidí. Ale i na to má rozevlátý straník Wünsch recept: „Problémem strany je naučit Bursíka spolupracovat. Téměř nikdo ho nechce odvolat, nikdo za něho nenabídl alternativu. Je třeba ho přimět k seriózní spolupráci. Musí však akceptovat, že není šéfem, ale předsedou. A že mezi tím je velký rozdíl.“ Nebude zkouškou právě radar? „Proti problémům s programovým prohlášením je radar jen kašpařina,“ odbývá tu myšlenku Wünsch.

Žádné rozumné vysvětlení.

Také Petr Pávek na konci dobrovolně ukončené kariéry náměstka ministra pro místní rozvoj vnímá radar promítající se dovnitř strany jako zástupný problém. „Daně, energetickou politiku, rozdělování peněz z EU, provázanost legislativy a tisíc dalších problémů vidím z opětovného pohledu starosty malé obce jako závažnější a vhodnější ke stranické diskusi než radar,“ myslí si Pávek.
„Ačkoli jsem měl jako člen širšího vedení ministerstva přístup k informacím, nedobral jsem se smyslu, proč by ten radar měl stát právě tady. Buď je za tím něco, co ví jen hrstka zasvěcených, nebo je to jen nějaký podivný geopolitický tah. Nikdo ještě nepodal rozumné vysvětlení. Tedy nic, co by mělo vést k rozporům uvnitř strany,“ je přesvědčen Pávek.

Přirozený jev.

Rozpory ve stranách ovšem považuje za přirozený jev. Je normální, že se v nich vytvářejí frakce, které spolu soupeří o pojetí, o postavení, o svoje pravdy. U českých zelených vznikají frakce ad hoc, u každého problému jinak seskupené. Přidává se i Wünsch: „Nejsme bolševici, abychom si museli všichni myslet to samé a podporovat kroky předsedy, o jejichž správnosti pochybujeme. Hádky do krve jsou normální. Tajit je před veřejností by bylo nejen nečestné, ale i hloupé.“
Minulý týden se zelení nezalekli ani vysoké hry - poslankyně Věra Jakubková riskovala neschválení státního rozpočtu, když nedocílila opravy nejkřiklavějších vad ve Státním fondu dopravní infrastruktury a místo hlasování odešla. Karel Schwarzenberg a Ondřej Liška nabídli svá ministerská křesla, bude-li koaliční vláda zpochybněna problematickým návratem Jiřího Čunka.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče