U konce s rozumem

01. dubna 2009, 20:56 - Luděk Bednář
01. dubna 2009, 20:56

Další řada článků v listu Financial Times odhalila vnitřní i vnější posun moci kapitálu

Americkému bankovnictví hrozí ztráta více než tří bilionů dolarů, japonské je v krizi. Čína směřuje k hospodářské stagnaci. Většina odborníků na finanční trhy se domnívá, že jsme se ocitli v jednom ze zlomových dějinných okamžiků, kdy již nic nebude stejné jako dříve. Přizpůsobí se kapitalismus novým podmínkám?

Dvě selhání

Současná ekonomická krize je důsledkem několika selhání tržního systému, z nichž nejvýznamnější jsou dvě. První je institucionální – banky se proměnily z ústavů sloužících veřejnosti v „kasina“. Jejich regulátoři a politici, kteří nejvíce ovlivňují chod finančních institucí, podlehli představě efektivního fungování trhu – názoru, dle nějž finanční trhy nedokážou trvale špatně hodnotit aktiva, a proto je není třeba nijak zvlášť regulovat.
Druhé selhání je intelektuální. Nejvýznamnější ekonomové totiž nabyli přesvědčení, že idea efektivního fungování trhu vyřeší veškeré problémy. Nepředvídali ani neočekávali finanční krizi, protože většina z nich se domnívala, že trh sám vše napraví. Toto intelektuální selhání loni na podzim překvapivě připustil i bývalý šéf Fedu Alan Greenspan: „V létě 2007 se zhroutila intelektuální konstrukce fungování trhu.“

Nové banky vítězí

Ve třetím týdnu – od 23. do 27. března – věnoval britský deník Financial Times budoucnosti kapitalismu šest článků (předchozí viz EURO 12, 13/2009). Jejich ústředním tématem bylo bankovnictví. Zabývali se jím redaktoři deníku a právě Greenspan.
Redaktoři listu Financial Times se ve svém článku věnovali obrovské změně v pořadí největších světových bank během posledních deseti let. V roce 1999 z dvaceti největších bank na světě dle tržní hodnoty pocházelo z USA jedenáct a z Velké Británie čtyři. V roce 2009 zůstaly na žebříčku z USA jen čtyři a Británie je zastoupena jedinou. Americká Citigroup, která v roce 1999 byla nejvýše, se propadla na 46. místo.
Na žebříčku z března 2009 se objevily nové banky, které se v něm před deseti lety vůbec nevyskytovaly. Jde především o čínské Industrial & Commercial Bank of China, China Construction Bank a Bank of China, které jsou v současnosti na prvních třech místech a na akciový trh vstoupily v letech 2006 a 2007. V první dvacítce je doplňují další dvě čínské banky. Překvapivý je i posun dvou australských bank a jedné brazilské do první dvacítky. V proměně pořadí bank se však také odráží zvládnutí finančních systémů jednotlivých zemí Západu. Například Kanadu, jejíž regulace bránily bankám v rizikových operacích, v první dvacítce zastupují dvě banky. V roce 1999 přitom neměla jedinou nejen v první dvacítce, ale ani padesátce (viz Posun z USA do Číny).
V této souvislosti napadají dvě otázky: Není právě tato změna v pořadí bank dokladem přesunu světové moci ze Západu na Východ, o němž se dnes často hovoří? A je Kanada příkladem úspěšného fungování regulací?

Preventivní pravidla

Alan Greenspan se v článku pokouší odhalit příčiny finanční krize. Všechny sofistikované matematické a počítačové finesy vycházely z předpokladu, dle nějž vlastní osvícený zájem povede majitele a manažery finančních institucí k tomu, aby se nestali nesolventními, a proto budou aktivně sledovat kapitál svých firem a rizikové operace. Několik generací byl tento předpoklad nezpochybnitelný. V létě 2007 však selhal. Techniky rizikového řízení a riskantních operací se totiž staly natolik složitými, že si s nimi nedokázali poradit ani nejchytřejší účastníci trhu.
Navzdory tomuto selhání seberegulace trhu by se finanční systém nezhroutil, kdyby druhá ochrana proti krizi – státní regulační mechanismus – fungovala efektivně. Pod náporem krize se však zhroutila také. Důležitým ponaučením je, že bankovní regulátoři nedokážou zcela nebo přesně předvídat, zda se například nadstandardní hypotéky nestanou toxickými či nezačne-li se konkrétní tranše zajištěné dluhové obligace nesplácet. Většina těchto předpovědí bude vždy chybná.
Dle Greenspana musí dohled nad finančními institucemi vytvořit řadu kapitálových a zajišťovacích podmínek a dalších preventivních pravidel, která nebudou vyžadovat předvídání nejisté budoucnosti. Dohled by měl také vynucovat jejich dodržování i omezit a zakázat konkrétní druhy bankovních půjček. Regulace by však současně měly zvyšovat konkurenceschopnost na trhu, nikoli ji omezovat. Konkurenceschopnost, nikoli ochranářství, je totiž hlavním dlouhodobým zdrojem úspěchu kapitalismu.

Bubliny a zase bubliny

Greenspan dále píše, že důvody k nové regulaci vycházejí z dnešní skutečnosti – některé finanční instituce jsou příliš velké, aby se mohly nechat zbankrotovat. Toto postavení jim však poskytuje konkurenční výhodu na trhu. Řešením je regulace kapitálu těchto finančních institucí, která jim znemožní stát se příliš velkými a odstraní jejich konkurenční výhodu. V žádném případě však není třeba spěchat s reformami. Trhy si totiž již dnes vynucují mnohem větší překážky, než by dokázala stanovit jakákoli řada regulačních pravidel.
Kapitalismus volného trhu vyšel ze souboje idejí jako nejúčinnější prostředek k maximalizaci materiálního blahobytu. Periodicky jej však poškozují bubliny založené na cenách aktiv a občas i zničující hospodářské krize. Bubliny vznikají během dlouhého období prosperity, jehož hlavními rysy jsou oslabení inflace a dlouhodobě nízké úrokové sazby. Z historické zkušenosti vyplývá, že podcenění rizik – charakteristický znak bublin – může trvat dlouhou dobu. Pokud se v důsledku výjimečně příznivého ekonomického prostředí objeví bublina, lidská přirozenost vede ke spekulacím a k hledání nových a nevyzkoušených oblastí zisku. Spekulace vytvářejí stále nové přístupy, až se nakonec finanční systém zhroutí.
Greenspan netvrdí, že centrální banky nemohou zlikvidovat žádnou bublinu. Pokud však monetární politika poškodí ekonomickou činnost, politická opatření, jež by měla vést k odstranění bubliny, nebudou úspěšná. Dle něho se dosud žádné výdajové monetární politice nepodařilo bublinu zlikvidovat. Proto by se mělo předtím, než se začneme vážně zabývat vhodným novým druhem regulací, zjistit, zda by nešlo nějak obnovit dnes nefunkční finanční systém.

Přirozené riskování

Vypadá to, jako by Greenspan dnešním postojem chtěl omlouvat své předchozí intelektuální selhání, kdy věřil v seberegulaci trhu. Grenspan správně říká, že krize nelze předvídat a rizikům zabránit. Neměl by však zajít ve své úvaze o lidské přirozenosti ještě dál? A zamyslet se nad hlubšími příčinami intelektuálního selhání? Ať už totiž ve 20. století vládla levice nebo pravice – trh netrh – role státu neustále rostla. Jako by každé prosazování volného trhu následně posílilo roli státu. Nespočívá hlavní problém ve zbožštění rozumu? Není hlavním omylem, že rizika lze matematicky spočítat a tím jim předejít? I pro kapitalismus totiž platí výrok francouzského matematika a filozofa 17. století Blaise Pascala: „Srdce má důvody, které rozum nezná.“

Tabulka 1:
Posun z USA do Číny Pořadí dvaceti největších světových bank dle tržní hodnoty v roce 1999 (v miliardách dolarů)

Pořadí Název banky Země Tržní hodnota (v mld. dolarů)
1. Citigroup USA 150,9
2. Bank of America USA 112,9
3. HSBC Holding Velká Británie 93,7
4. Lloyds TSB Velká Británie 72
5. Fannie Mae USA 69,6
6. Banc One USA 66,8
7. Wells Fargo USA 66,1
8. UBS Švýcarsko 63,4
9. Bank of Tokyo-Mitsubishi Japonsko 61,8
10. Chase Manhattan USA 61,1
11. Morgan Stanley Dean Witter USA 55,1
12. Credit Suisse Švýcarsko 48,1
13. Barclays Bank Velká Británie 45,8
14. First Union USA 44,7
15. Charles Schwab USA 42,9
16. Freddie Mac USA 40,5
17. National Westminster Bank Velká Británie 38,8
18. Banco Santander Central Hispano Španělsko 38,2
19. Sumitomo Bank Japonsko 36,6
20. Goldman Sachs USA 32,3

Pramen: Financial Times

Tabulka 2:
Pořadí dvaceti největších světových bank dle tržní hodnoty v roce 2009 (v miliardách dolarů)

Pořadí Název banky Země Tržní hodnota (v mld. dolarů)
1. Industrial & Commercial Bank of China Čína 175,3
2. China Construction Bank Čína 128,7
3. Bank of China Čína 112,8
4. JPMorgan Chase USA 94,5
5. HSBC Velká Británie 76,3
6. Wells Fargo USA 62,1
7. Mitsubishi UFJ Financial Japonsko 56,2
8. Banco Santander Španělsko 54,1
9. Goldman Sachs USA 45,7
10. Royal Bank of Canada Kanada 40,3
11. Bank of America USA 40,1
12. Bank of Communications Čína 38
13. BNP Paribas Francie 37,5
14. Westpac Banking Austrálie 34
15. Commonwealth Bank of Australia Austrálie 31,5
16. Credit Suisse Švýcarsko 31,2
17. China Merchants Bank Čína 31
18. Banco Itau Brazílie
19. Toronto-Dominion Bank Kanada 29,1
20. UBS Švýcarsko 29

Pramen: Financial Times

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče