Tyhle peníze nechci!

14. května 2007, 00:00 - MGR. ZDENĚK BAUER
14. května 2007, 00:00

MINCE A BANKOVKY Kolik mincí stejné hodnoty je obchodník povinen přijmout? Co dělat při podezření na falešnou bankovku? A lze platit pamětními mincemi? Přinášíme odpovědi na časté otázky čtenářů.

MINCE A BANKOVKY

Kolik mincí stejné hodnoty je obchodník povinen přijmout? Co dělat při podezření na falešnou bankovku? A lze platit pamětními mincemi? Přinášíme odpovědi na časté otázky čtenářů.

Hned na začátku připomeňme málo známé pravidlo, že platné bankovky nemůže právnická ani fyzická osoba odmítnout. A to ani kdyby kupující platil účet za pět tisíc korun samými stokorunami. Nebo naopak, kdyby chtěl účet za dvacet korun zaplatit pětitisícovkou.

Pokud prodávající nemá zpátky drobné, musí si je obstarat, nebo se dohodnout se zákazníkem na zrušení obchodu. Nemůže však jednostranně odmítnout uskutečnění takové platby. Jestliže tedy kupující na uskutečnění transakce trvá, musí prodávající sám zajistit rozměnění peněz. Předpisy neznají žádné „polehčující okolnosti“ jako například nedostatek drobných po ránu. Obchodníci by jich tedy měli mít vždy dostatek, jakkoliv je to v praxi často obtížné.

NA KOVY JE LIMIT

Na rozdíl od bankovek lze platbu mincemi za určitých okolností nepřijmout. Jde o následující případy:

1. Kupující platí více než deseti mincemi téže nominální hodnoty (vyhláška ČNB hovoří o mincích „nad deset kusů“, takže deset stejných mincí je ještě obchodník povinen převzít).

2. Kupující platí účet přesahující 100 korun mincemi, přičemž ani jedna z nich nemá vyšší nominální hodnotu než 10 korun (včetně). Lze tedy odmítnout platbu nákupu za 130 korun, složenou například z devíti desetikorun, šesti pětikorun a pěti dvoukorun. Tento druhý bod je zdánlivě v rozporu s prvním bodem, zvláště představíme-li si nákup třeba za 102 koruny. Zatímco podle prvního bodu lze platit deseti desetikorunami, podle druhého bodu by obchodník mohl takovou platbu odmítnout, přestože rozdíl je jen ve dvou korunách navíc. Ale je to skutečně tak: Maximální částka, při které je pokladní povinen přijmout deset desetikorun, je tedy 100 korun.

3. Kupující platí účet přesahující 500 korun mincemi. Zde už nezáleží na nominální hodnotě mincí, takže třeba ani platbu 520 korun složenou z devíti kovových padesátikorun, tří dvacetikorun a jedné desetikoruny není obchodník povinen přijmout.

4. Kupující platí českými pamětními mincemi, a to i když jsou tyto mince stále platné. Podrobněji se o těchto málo viděných penězích zmíníme níže.

OPOTŘEBOVANÉ MINCE PŘIJMĚTE A NEVRACEJTE

Právnické osoby musí přijmout i peníze opotřebované oběhem, pokud jsou platné a jsou „celé a celistvé“. Za celé peníze se považují takové, kterým nechybí žádná jejich část. Celistvými se rozumí ty, které tvoří souvislý a neporušený celek.

Fyzické osoby (tedy i živnostník podnikající jako osoba samostatně výdělečně činná) mohou přijetí oběhem opotřebovaných peněz odmítnout.

Vedle toho se rozlišují i peníze „poškozené jinak než oběhem“, zjednodušeně nazývané poškozenými penězi. Takové není povinna přijmout ani právnická, ani fyzická osoba. Vždy je však musí přijmout Česká národní banka i další banky.

Vyhláška také stanoví, že opotřebované a poškozené peníze se nevydávají zpět do oběhu. Tato část je přitom závazná nejen pro banky, ale i pro ostatní právnické osoby. Přijmete-li tedy takové peníze, měli byste je předat bance (například společně s ukládáním tržby) a nikoliv vracet další den zákazníkům. Ti totiž analogicky mají právo takové peníze odmítnout! Málokdo však o této možnosti ví, a proto se celkem běžně stává, že od obchodníka dostanete zpátky opotřebované nebo poškozené peníze. Ostatně v maloobchodní praxi je složité takové peníze ihned „vyřazovat z oběhu“ a současně mít v pokladně vždy dostatek neopotřebovaných, tedy přísně vzato zcela nových bankovek či mincí.

PADĚLANÉ PENÍZE? ODEBRAT!

Fyzické osoby mohou odmítnout přijetí bankovek nebo mincí, které jsou padělané nebo pozměněné. Postačí, když takové podezření vznikne. Naopak právnické osoby je přijmout musí - nepovažuje se to však za platbu, ale za odebrání bez náhrady. Jinými slovy: S falešnou bankovkou nemůžete poslat zákazníka pryč, přestože mu takovou platbu neuznáte.

O odebrání falešných nebo podezřelých bankovek nebo mincí musí právnická osoba vystavit potvrzení osobě, která jimi chtěla zaplatit (předložiteli). Vyhláška přesně stanoví, co takový dokument musí obsahovat:

  • údaje o osobě předložitele (jméno, příjmení, rodné číslo, popřípadě datum narození a státní příslušnost, u právnické osoby její název a identifikační číslo),
  • adresu místa trvalého nebo přechodného pobytu, u právnické osoby její sídlo,
  • druh a číslo dokladu, podle kterého byla zjišťována totožnost předložitele,
  • druh a nominální hodnotu bankovky a její sérii a číslo nebo nominální hodnotu a letopočet ražby mince, počet kusů jednotlivých druhů a nominálních hodnot bankovek nebo mincí a jejich celkovou nominální hodnotu,
  • datum odebrání bankovek nebo mincí a název a sídlo právnické osoby, která je odebrala,
  • podpis předložitele.

Na žádost předložitele se na potvrzení uvede bankovní spojení na území České republiky, kam je možné protihodnotu odebraných peněz poukázat, prokáže-li se jejich pravost.

Takto odebrané peníze musí právnická osoba zaslat k odbornému posouzení zkušebně platidel ústředí České národní banky. Zároveň musí odebrání bezodkladně oznámit policii nebo státnímu zastupitelství.

PAMĚTNÍ MINCE NEMUSÍTE BRÁT, ALE…

Česká národní banka vydává několikrát ročně také pamětní mince, a to ve zlatě nebo stříbře. Přehled vydaných mincí, stejně jako plán na další měsíce, je k dispozici na internetových stránkách www.cnb.cz. Součástí je vyobrazení lícové i rubové strany a jejich detailní textový popis.

Československé stříbrné pamětní mince vydané do roku 1992 již neplatí (vyhláška č. 142/2000 Sb.), ale českými pamětními mincemi vydanými od roku 1993 lze teoreticky běžně platit. Rozhodující je přitom nominální hodnota uvedená na minci. U stříbrných jde téměř vždy o 200 korun, u zlatých se nominální hodnota pohybuje mezi 1000 až 10 000 korunami.

Nákup zboží za 200 korun tedy může zákazník zaplatit jednou stříbrnou pamětní mincí. Jak už jsme uvedli, máte však právo takovou minci nepřijmout. Mnoho obchodníků ji asi skutečně nepřijme, protože buď pamětní mince vůbec nezná, nebo nechce riskovat přijetí padělku. Přitom získání takové mince může přinést mnohem vyšší částku, než která je na ní uvedená. Pamětní mince jsou totiž sběratelsky hodnotné, pomineme-li, že jde o investici do zlata nebo stříbra. Na numismatickém trhu tak bývá cena pamětních mincí několikanásobně vyšší, než kolik činí její nominální hodnota.

ASPOŇ ČTVRTINU BANKOVKY

Poškozené bankovky a mince, u nichž nejsou pochybnosti o tom, o jakou nominální hodnotu se jedná, vyměňují Česká národní banka a banky provádějící pokladní operace. Bez jakýchkoliv srážek vám v bance vymění i bankovku skládající se ze dvou částí, u níž nejsou pochybnosti o tom, že k sobě patří.

Náhradu v nominální hodnotě bankovky dostanete i tehdy, jestliže je její předložený zbytek větší než tři čtvrtiny původní plochy. Jestliže předložíte jen tři čtvrtiny až polovinu původní plochy bankovky, dostanete náhradu ve výši poloviny její nominální hodnoty.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče