Tygr honí draka

22. října 2011, 12:30 - Jitka Znamenáčková
22. října 2011, 12:30

Indie by chtěla ekonomicky dohnat Čínu. Zatím ale v souboji dvou nejlidnatějších zemí světa zaostává. Čína má sedmkrát vyšší vývoz. Její HDP roste rychleji. Průměrný Číňan je statisticky třikrát bohatší než Ind. Také v boji o obchodní kolonizaci rozvojových zemí zatím vítězí Čína. Indie má přesto své trumfy, které jí mohou v růstu výrazně pomoct.  

Foto: Profimedia.cz

Indie chce být jako Čína, ale nerada to přiznává,“ řekl onehdy indický konzultant pro prestižní světový týdeník The Economist. Z titulků, které každoročně plní indické noviny v době zveřejnění ročního hospodaření země, by se ale dal soudit opak. Indický tygr se v tu dobu často srovnává s čínským drakem a pobízí k většímu přiblížení ekonomik. Loňský téměř dvouciferný ekonomický růst Indie byl proto důvod k oslavám a posílení národní hrdosti ve smyslu hesla „přece jen tu Čínu dostaneme“.

Ačkoliv se Indie růstem hrubého domácího produktu rok od roku Číně přibližuje, stále jí něco chybí, aby bohatšího souseda dostihla. Faktorů je samozřejmě mnoho, slabou střední třídou a nevyhovující infrastrukturou počínaje, obecně nízkou úrovní vzdělání a korupcí pokračuje a mizivými vývozy konče.

Motorka už znamená střední třídu

Jedním z hlavních problémů indické ekonomiky je stále scházející silná střední třída a její kupní síla. Vypůjčíme-li si zmíněné srovnání, pak Číňané jsou třikrát bohatší než Indové, a to přesto, že definice střední třídy v Indii je velmi benevolentní. Patří do ní mimo jiné rodiny, které žijí v nájmu (ne ve slamu), mají jakýkoliv pravidelný měsíční příjem, vlastní elektrospotřebiče a případně dopravní motorový prostředek – motocykl či auto. Přitom například nejlevnější auto světa TATA Nano je k dostání od 100 tisíc rupií, tedy zhruba 45 tisíc korun.

Budování koupěschopné střední třídy miliardové Indii ještě chvíli potrvá, mezitím se ale stále prohlubuje rozdíl mezi bohatými deseti procenty obyvatel a zbytkem. Podle loňské studie “Global Wealth Report” společnosti Credit Suisse Research Institute se bohatství Indie za poslední dekádu ztrojnásobilo, přesto poslední čísla světové banky ukazují, že zhruba 400 milionů Indů žije s méně než 1,25 amerického dolaru na den. Jde především o populaci na vesnicích, kde často vázne základní infrastruktura – elektrifikace, přístup k vodě, o vzdělání nemluvě.

Velká Indie má jen o málo větší export než Česko

Různě silná střední třída se odráží i na trhu se spotřebním zbožím (kromě potravin), který je v Číně desetkrát větší než v Indii. Indický spotřebitel na místním trhu nebo v supermarketu najde vždy zboží vyrobené v Číně, od oděvů po elektroniku, obráceně to však příliš nefunguje. Indie stále vyrábí spíše pro svůj vnitřní trh než pro vývoz. To souvisí s dalším faktorem, který ji zpomaluje v závodě s Čínou, a tím je zahraniční obchod. Zatímco Čína stíhá výrobu jak pro obrovský domácí trh, tak i pro zahraničí, indický export není příliš vysoký a ne o moc převyšuje například vývoz České republiky. A nezlepšují to ani softwarový vývojáři a služby call center.

Indie tak dlouhodobě zápolí s deficitem zahraničního obchodu, zatímco Čína je výrazně v přebytku. Čínský export loni dosáhl 1 578 miliard amerických dolarů a získal tím třináctiprocentní podíl na celosvětovém vývozu, Indie s pouhým necelým dvouprocentním vývozem exportovala zboží za 216 miliard dolarů. A to i přes masivní podporu státu, které se dostává indickým exportérům z tradičních oborů, jako je textilní výroba, produkce čaje a koření či těžké strojírenství.

Kromě výše zmíněných faktorů brzdí Indii ve větším rozletu i všudypřítomná korupce, kterou již i indičtí experti přiznávají a považují ji za endemickou. Tato choroba sužuje největší demokracii světa již desítky let a bohužel roste úměrně bohatství země. V každoročním srovnání míry korupce, které provádí společnost Transparency International, se Indie umísťuje skoro deset příček za Čínou. Ta byla loni na 78. místě, zatímco Indie na 87. Indická vláda se s korupcí snaží bojovat, zatím ale spíše prohrává. Korupční jednání sílí především na úrovni federálních vlád a místních samosprávách. Častý nacionalistický argument Indie, že je největší demokracií světa, k čemuž se hrdě hlásí, a Čína že má naopak totalitní systém, v tomto světle poněkud ztrácí význam.

Přes mnoho handicapů má však Indie nad Čínou jednu velkou konkurenční výhodu, za niž může poděkovat svému bývalému kolonizátorovi. Anglicky umí téměř každý, kdo prošel školní docházkou, což se o Číně rozhodně říci nedá. I to je mimo jiné důvod existence několika světově uznávaných indických univerzit, na něž jezdí studovat lidé z celého světa. O to smutněji však působí statistiky z nejzaostalejších států Indie, jako je například Bihar, kde negramotnost žen dosahuje 67 procent. Bohužel i přes přítomnost IT univerzit na vysoké úrovni Indie pokulhává za Čínou například ve vesmírném programu a dalších oborech.

Boj o novodobé kolonie

Další pole soupeření, které přinesla poslední dekáda a v němž se Indie snaží dohánět Čínu, je rozvojová pomoc a z ní plynoucí ekonomický a politický vliv v méně rozvinutých částech světa. Obě země, které spolu s Brazílií náleží do BRIC, patří k takzvaným „emerging economies“, tedy nejsou již čistě rozvojové, ale ani vyspělé (ačkoliv jejich současný růst HDP mluví jinak).

Indie je paradoxně příjemce světové rozvojové pomoci a zároveň její poskytovatel. V roce 2009 byla dokonce druhým největším příjemcem rozvojové pomoci z programu Světové obchodní organizace Aid for Trade, a to ve výši 1,8 miliardy dolarů, zatímco u Číny to bylo řádově kolem 600 milionů dolarů. Obě země se však v poslední dekádě předhánějí v poskytování rozvojové pomoci, a to jak v asijském regionu, tak mimo něj. Ale ani rozvojová pomoc není zadarmo, což pro Indii a Čínu platí dvojnásob. Odměnou je pro oba asijské obry obchodní a politický vliv.

Pro ilustraci jejich současného souboje o moc v regionu lze uvést Nepál. Indie považuje svůj vliv v Nepálu za téměř neotřesitelný, tamní vodní elektrárny postavené z indických peněz jsou vykoupeny elektřinou, která z nich jde přímo na indický trh. Nepál samotný se přitom stále potýká s nedostatkem elektrické energie.

Indie tak s velkou nelibostí sleduje sílící rozvojové aktivity Číny v Nepálu. Jako píchnutí do vosího hnízda na indické politiky zapůsobila aktuální zpráva o aktivitách čínské společnosti, která společně s rozvojovou agenturou Organizace spojených národů UNIDO plánuje rozvojový projekt za tři miliardy dolarů v nepálském rodišti Buddhy, městě Lumbini. Tam by měla vyrůst buddhistická univerzita, hotely a mezinárodní letiště. Právě o rozvoji letiště již dříve jednala indická vláda s Nepálem. Ten je rozhodně jednou ze zemí regionu, kde má Indie největší vliv, který rozhodně nechce ztratit ve prospěch Číny. To se pomalými kroky děje například na Srí Lance díky mohutným čínským investicím do tamní infrastruktury po skončení válečného konfliktu s tamilskými tygry v květnu 2009. Proč vliv na Srí Lance? Odpověď je jasná. Země je bohatá na nerostné suroviny, ale vázne jejich těžba a hlavně zpracování, o které se čínští investoři rádi postarají.

Do hledáčku ekonomického a politického vlivu v regionu mezi dvěma velmocemi se dostávají další státy, aktuálně například Barma či Bangladéš. Obě země jsou strategicky významné coby obchodní cesty do jihovýchodní Asie. Indie se však kromě svých východních sousedů soustředí i na západní hranici s Pákistánem, pro Indy tak citlivou. Indie má v plánu eliminovat Pákistán z jakékoliv strategické infrastruktury, kterou do Indie přes tuto zemi směřuje například ropa nebo plyn. Z toho důvodu indická diplomacie začala před pár lety vyjednávat přímé cesty z Iránu, popřípadě přes Afghánistán. Výměnou za strategickou bezpečnost Indie mohutně zainvestuje do iránského přístavu Chabahar, který jí umožní přímý přístup k ropě a plynu z Iránu.

Asií to však pro Indii ani Čínu zdaleka nekončí, obě země již před několika lety zacílily na Afriku, kde zatím bitvu o rozvojovou pomocí a obchodem vyhrává čínský drak, zatímco indický tygr pomalu navazuje na dříve silná pouta. Ačkoliv počet konferencí a vrcholových návštěv indických politiků v Africe či naopak se v poslední pětiletce zdvojnásobil, Čína zatím vítězí svými investicemi a levným spotřebním zbožím. A právě kvůli obchodu jsou novodobé kolonie pro obě asijské velmoci důležité.

Rivalita a soupeření asijského tygra a draka jako mávnutím proutku končí v mezinárodních institucích. Zde obě země často táhnou za jeden provaz a ladí své pozice. Ať už jde o otázky klimatických změn řešených v rámci OSN nebo liberalizaci obchodu v rámci jednání z Dohá Světové obchodní organizace. Čína a Indie se spolu s Brazílií staví do role ochránců zájmů rozvojového světa, který pro svůj vliv potřebují, ačkoliv jejich individuální zájmy jsou mnohdy velmi rozdílné.

Vývoj HDP (v procentech)

                               2009      2010

Čína                      9,1          10,3

Indie                      5,7          9,7

Export v roce 2010

Vývoz v milionech USD                    podíl na světovém exportu v procentech

Čína                      1 578                                                    13,3

Indie                      216                                                     1,8

Autorka je bývalou pracovnicí obchodně-ekonomického úseku ZÚ Dillí, nyní pracovnice MPO.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče