Ty pán - já pán?

16. ledna 2006, 00:00 - DUŠAN ŠRÁMEK
16. ledna 2006, 00:00

Prezident republiky Václav Klaus se ve svém projevu předneseném minulý týden v Centru pro ekonomiku a politiku (plné znění přinášíme na straně 23) zamýšlí nad nastartováním scénáře ekonomické reformy před 15 lety, kterou nazývá „cestou ke kapitalismu“.

Nic proti tomu - ale můžeme s klidným svědomím říci, že už jsme skutečně v demokratické společnosti, ve společnosti kapitalistické, která ctí právo, ochranu soukromého vlastnictví a především vyváženě formuluje vztah občana a státu?

Česko-anglický podnikatel Jiří Picka byl před třemi roky obviněn z trestného činu podvodu. Vinným jej uznal soud prvoinstanční i odvolací, až Nejvyšší soud případ hodil předchozím institucím zpátky na hlavu. Proč? Protože páni příslušníci z vyšetřovačky na Praze 4 usoudili, že nepotřebují důkazy, které by svědčily ve prospěch „sprostého podezřelého“. Ten si je tak musel opatřit sám a nyní žaluje vnitro o téměř sedmdesát tisíc korun. Musel totiž za policii, byť ve svůj prospěch, udělat práci, kterou měla provést sama.

Odhlédněme od toho, zda nakonec bude podnikatel se svou kuriózní pohledávkou uspokojen, či nikoli. Podstatné je, že on měl onu částku a čas, aby se mohl věnovat očistě svého jména a mohl prokázat svou nevinu. Co by se ale stalo podnikateli, který by ten čas a peníze prostě neměl? Už by seděl.

Případ, byť by se podobných našlo více, je pouhým vrcholem ledovce, kdy občan, a především podnikatel, je v roli prosebníka, osoby žmoulající s nahrbenými zády kdesi v koutku úřednické místnosti či soudní síně čapku. Klepajícího se strachy, jaký bude i přes jeho zjevné a zákonem nezadatelné právo jeho další osud, co vyřkne načalstvo.

Namátkou stačí jenom jmenovat témata, která týden co týden pranýřujeme na stránkách Profitu, aniž by se politici a úředníci chytili za nos, začali se chovat slušně a v občanech viděli své partnery, a ne raby či zločince.

Minimální daň uvalená na ty nejmenší ze živnostníků, kteří každý den bojují o přežití, aniž by měli ruku nastavenou směrem ke státu, není nic jiného než vyjádření arogance státu. Ten je všechny a priori považuje za lumpy, kteří chtějí ošidit stát na daních. Stejně tak jako v případě nebožáků, kteří musí při žádostech o dotaci či úvěr postoupit potupné martýrium při odhalování svého soukromí, jenom proto, aby se vyloučilo, že mezi stem poctivých proklouzne jeden darebák.

Nepřehledné zákony a celé další legislativně administrativní spleti ve stylu Mínotaurova bludiště nutí bezúhonné podnikatele vnucovat úplatek. Ten vedle finanční oběti znamená pro dotyčnou osobu především ponížení z toho, že se nebyla schopna domoci svých práv zákonnými prostředky.

Bohužel, tento diskriminující vztah neodstranil zcela ani Klaus a koaliční vlády v čele s ODS, od nástupu ČSSD se pohyb dokonce vydal zpět k listopadu 1989. A tak skutečného vítězství kapitalismu v Čechách bude dosaženo až tehdy, kdy si občan i stát budou moci s klidným svědomím říci „ty pán - já pán“.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče