Tvrdý pád oligarchy Olega Děripaska

12. dubna 2010, 05:23 - Tereza Nováková
12. dubna 2010, 05:23

Na počátku devadesátých let ovládl světový trh s hliníkem. Oleg Děripaska patřil mezi deset nejbohatších lidí světa. Pak se ale jeho jmění propadlo z 28 na 3,5 miliardy dolarů a britský Telegraph ho označil za nejstrměji padajícího ruského byznysmena.

Autor: Profimedia

V roce 1991, kdy se rozpadl Sovětský svaz a začal v rámci privatizací boj o nové rozdělení ekonomického vlivu, bylo Olegu Děripaskovi dvacet tři let. Tehdy začala také takzvaná hliníková válka, v níž ruští „podnikatelé“ bojovali o podíl na trhu s hliníkem. Bylo při ní zabito až sto nepohodlných. Nejvýraznější osobou tohoto odvětví byl Anatolij Bykov, hlava největších hliníkových firem v Krasnodarském kraji.

„Bylo to tady jako na Divokém západě,“ vzpomíná Děripaska. Podle jeho slov mohl přežít mezi lidmi, kteří jej obklopovali, jen díky disciplíně. „Ale byla to velká věc, měnit systém. Dát lidem příležitost, práci, tvořit nová pravidla. Brzy převzal Bykovovu roli v Krasnodarském kraji, jeho továrny. V roce 2002 soud poslal Bykova za zosnování vraždy bývalého kolegy na šest a půl roku do vězení. I sám Děripaska musel při cestě vzhůru čelit pokusu o atentát.

Nejmladší generální ředitel v Rusku

OLEG DĚRIPASKA
Datum narození: 2. ledna 1968 Bydliště: Moskva Majetek: 3,5 miliardy dolarů

Oleg Vladimirovič Děripaska se narodil 2. ledna 1968 ve městě Dzeržinskij, pojmenovaném po slavném zakladateli Čeky (Všeruské mimořádné komise pro boj proti kontrarevoluci, sabotáži a spekulaci). Vystudoval střední školu v Ust-Labinsku v Krasnodarském kraji a povinnou vojenskou službu absolvoval u raketových vojsk v Transbaikalii.

Když jeho otec zemřel, vychovávali ho prarodiče. „Pamatuji si, že babička měla velmi ponurý domek. Vyrůstal jsem v malé vesnici a v malém městě. Dostal jsem všechno, mohl jsem v Rusku studovat. Cítím za to zodpovědnost, chci to vrátit,“ vzpomíná.

Vystudoval fakultu fyziky Lomonosovovy státní univerzity v Mos­kvě. Již v průběhu studií pracoval jako burzovní makléř na Ruské komoditní burze. Do byznysu ho přivedl Michail Čornyj, který spolu s bratrem Lvem zastupoval společnost Trans World Group.

V letech 1991 až 1994 začal Děripaska prostřednictvím svojí společnosti Aluminprodukt skupovat akcie hutní společnosti Sayan v Sayanogorsku, třetího největšího producenta hliníku v Rusku. V listopadu 1994 se Aluminprodukt stal majoritním vlastníkem Sayanu.

Dalším vlastníkem hutě byla Trans

World Group. Děripaska byl zvolen generálním ředitelem společnosti Sayan a stal se nejmladším generálním ředitelem v Rusku. V roce 1994 Čornyj pod hrozbou zabití emigroval do Izraele. Děripaska dokončil studia na Plechanovově institutu, kde si doplňoval vzdělání, a rok poté, v roce 1997, se s Trans World Group a s Michailem Čorným rozešel.

Příbuzný Kremlu

V roce 2001 se Děripaska oženil s Polinou, dcerou Valentina Jumaševa. Polina studovala ve Velké Británii, v Rusku dokončila ekonomickou fakultu Lomonosovovy univerzity, obor management. Seznámili se v domě ropného magnáta a nejbohatšího Rusa Romana Abramoviče.

O jejich svazku se mluví jako o „dynastickém manželství Nového Ruska“. Osmnáct měsíců po jejich svatbě se totiž Polinin otec oženil s dcerou Borise Jelcina Tatianou Djačenkovou, Děripaskova žena se tak stala nevlastní vnučkou ruského prezidenta. Olegovi a Polině se narodily dvě děti. Petr v roce 2001 a Marie v roce 2003. Když bylo Petrovi pět a Marii tři roky, stala se Polina předsedkyní představenstva vydavatelského domu Forward Media Group. Koupi společnosti zainventoval její muž.

V roce 1997 sdružil Děripaska největší ruské producenty hliníku ve společnosti Siberian Aluminium. Aby získal prostředky pro další rozvoj, v květnu 1998 provedl dodatečnou emisi akcií podniku. Všechny akcie vykoupila společnost Aluminprodukt a její přidružené společnosti. Po vítězství v obchodní soutěži na prodej státních podílů závodu získal Aluminprodukt 76procentní podíl na továrně Sayan.

Jízda na divokém koni

Tři roky po svém vzniku se společnost dostala do první desítky největších producentů hliníku na světě. V roce 2001 přejmenoval Děripaska Siberian Aluminium na Basic Element. Ke skupině se připojila řada ruských podniků specializujících se na produkty z hliníku; od válcování a výroby polotovarů přes komponenty pro letecký průmysl, automobilový a loďařský průmysl, obaly, kontejnery či nákladní plošiny. Impérium zahrnuje i výrobce letadel Aviacor či část Aeroflotu.

Aktiva společnosti jsou rozložena v sektorech energie, surovinové zdroje, stavebnictví, strojírenství, finanční služby a letectví. Tržby firem patřících do Basic Element rostly v posledních letech o více než 40 procent ročně. Skupina zaměstnává 300 tisíc lidí v Rusku, zemích SNS, Africe, Austrálii, Asii, Evropě a Latinské Americe.

V roce 2000 spojil Děripaska společnost Siberian Aluminium (patřící pod Basic Element) s holdingovou společností Romana Abramoviče Millhouse Capital.

Společně vytvořili Rusal, do něhož patří kromě společnosti Siberian Aluminium také Sibněfť. Před třemi lety se Rusal spojil se Sual Group a švýcarskou Glencore International AG obchodující s komoditami a surovinami a vytvořil UC Rusal, největšího světového producenta hliníku a oxidu hlinitého. V lednu 2009 byl Oleg Děripaska jmenován generálním ředitelem této společnosti.

UC Rusal v současné době patří mezi deset největších společností v Rusku, co se týče objemů tržeb, a je čtvrtou největší soukromou společností po naftových Lukoil, TNK-BP, Surgutneftegaz. Působí v devatenácti zemích na pěti kontinentech a zaměstnává 75 tisíc lidí. Do Děripaskova Holdingu Basic Element patří kromě UC Rusal také Gorkého automobilový závod (GAZ), druhý největší výrobce automobilů v Rusku, pojišťovací společnost Ingosstrach, společnost řídící činnost dvou sibiřských výrobců energie EuroSibEnergo, stavební holding Moskvy a Moskevské oblasti Glavmosstroy a banka Sojuz.

Basic Element je v současné době druhým největším producentem hliníku na světě a Děripaska vlastní 75 procent společnosti. „Když chcete, aby vaše firma rostla o tři procenta ročně, to je v pořádku. Ale pokud chcete jít rychleji, na patnáct, dvacet procent ročně, je to samozřejmě risk. Je to jako jet na divokém koni,“ říká podnikatel. „A já mám rád divoké koně.“

Děripaska umí dobře anglicky. Svého času létal každý týden soukromým letadlem do Londýna, aby si zdokonalil výslovnost. V Londýně vlastní dům na Belgrave Square, místě sídel vévodů z Bedfordu. V souvislosti s Děripaskovými aktivitami v Londýně se také hovořilo o jeho zájmu koupit londýnský fotbalový klub Arsenal.

Boj s Čorným i Kellnerem V minulém roce ale Děripaska prohlásil, že si není jistý, zda bude nadále podporovat jakékoliv vztahy s Británií. Tamní média ho totiž obvinila, že se snaží získat pro svůj pros­pěch britské politiky. V létě téhož roku uspořádal na své jachtě Queen K večírek, jehož se účastnil labouristický politik, eurokomisař pro zahraniční obchod Peter Mandelson a konzervativec, stínový ministr financí George Osborne. Mandelson byl jako člen Evropské komise pověřen projednáváním snížení dovozních cel na hliník, což je Děripaskova eminentní oblast zájmu. Děripaska ani Mandelson médiím nepřiznali jiné než přátelské styky. V rozhovoru pro BBC řekl Děripaska: „Ano, znám Mendelsona. Je to můj přítel… Byla to moje dovolená, byl jsem tam s přáteli, dobře jsme povečeřeli. Bylo tam hodně lidí. Jsem překvapený, co z toho novináři udělali.“ V roce 2007 na něj navíc podal v Británii žalobu jeho bývalý kolega Michail Čornyj. Tvrdí, že v roce 2001 prodal Děripaskovi svůj podíl v Rusalu.­ „Děripaska mi nikdy nezaplatil. Později vykoupil za naše peníze také podíly Berezovského a Abramoviče, což znamená, že mi patří 40 procent Rusalu, což odpovídá ceně 15 až 20 miliard dolarů.“ Ve Španělsku zase Děripaska čelí obviněním z praní špinavých peněz. Orgány činné v trestním řízení ho obvinily z finančních machinací prostřednictvím účtů ruské mafie ve Španělsku. Konkrétně se jedná o čtyři miliony eur. V České republice bojuje Oleg Děripaska s Petrem Kellnerem, jehož PPF Investment koupily v roce 2006 čtyřicetiprocentní podíl pojišťovny Ingosstrach od Děripaskova partnera Alexandra Mamuta. Děripaska zpochybnil prodej tím, že měl Mamut nabídnout akcie nejdříve jemu. Pak se pokusil navýšit jmění Ingosstrachu tak, aby se Kellnerův podíl snížil na deset procent. Když soud námitku i pokus o navýšení jmění zamítl a zrušil, začal Děripaska Kellnera jako partnera ignorovat. Ačkoliv si Kellner před dvěma lety u arbitrážního soudu vybojoval zastoupení v dozorčí radě Ingosstrachu, v současné době se s Děripaskou soudí o platnost nepřehledných transakcí, které nechal Děripaska v minulém roce schválit na valných hromadách bez ohledu na postoj zástupců PPF. Oproti soudním sporům v zahraničí se zdá být jeho pozice v Rusku zatím stabilní. V roce 1999 získal státní vyznamenání Ruské federace Řád přátelství. Časopis Vedomosti ve spolupráci s Wall Street Journal a The Financial Times ho v letech 1999, 2006 a 2007 vyhlásily „Byznysmenem roku“ a v roce 2004 ho prezident Putin delegoval jako reprezentanta Ruské federace v Obchodním poradním sboru Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce. V roce 2007 byl Děripaska jmenován předsedou ruské sekce rady. A když Děripaska čelil zrušení víz do Spojených států, údajně za něj u americké administrativy prezident Putin osobně intervenoval. Naděje na asijských trzích **

Zásadněji než soudní spory ale zasáhla do Děripaskových aktivit světová hospodářská krize. V březnu 2008 odhadl magazín Forbes Děripaskovo jmění na 28 miliard dolarů. Stal se tak devátým nejbohatším člověkem na světě a nejbohatším Rusem. V létě 2008 v důsledku světové hospodářské krize ztratil jeho Basic Element podle odhadů ekonomů 16 až 32 miliard dolarů v důsledku výrazného poklesu hodnoty aktiv a Děripaska tak v roce 2009 klesl na žebříčku Forbes z devátého na stošedesáté místo. Ztratil 87 procent svého bohatství. Britský Telegraph napsal, že žádný z ruských oligarchů nikdy nepadal tak strmě jako Děripaska.

Děripaska se nyní pokouší zachránit. Pomoc hledá na asijských trzích. V lednu vstoupil s akciemi společnosti Rusal na burzu cenných papírů v Hongkongu. Na asijský trh hodlá nabídnout až desetiprocentní podíl ve společnosti. „Věříme, že je to první krok, že bude na Hongkongské burze více ruských společností,“ řekl pro britský Telegraph. „Do Hongkongu přijde více ruských peněz.“

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče