Tvrdý jako beton

23. dubna 2007, 00:00 - TOMÁŠ STINGL
23. dubna 2007, 00:00

TOMÁŠ BŘEZINA Podnikatel k nepřehlédnutí. Charismatický byznysmen, který se drží nekompromisních pravidel a je tvrdý k sobě i k ostatním. Tomáš Březina napsal jeden z nejpozoruhodnějších příběhů porevolučního podnikání. Jeho betonářská firma Best je tuzemskou jedničkou oboru a uctivý respekt z ní má i světová konkurence.

TOMÁŠ BŘEZINA Podnikatel k nepřehlédnutí. Charismatický byznysmen, který se drží nekompromisních pravidel a je tvrdý k sobě i k ostatním. Tomáš Březina napsal jeden z nejpozoruhodnějších příběhů porevolučního podnikání. Jeho betonářská firma Best je tuzemskou jedničkou oboru a uctivý respekt z ní má i světová konkurence.

Nemá rád odbory a arogantní obchodníky. Svým zaměstnancům říká úplně všechno, i když to bolí. Je tvrdý k sobě i k druhým. Díky nekompromisním pravidlům ale jeho betonářská společnost Best sklízí jeden úspěch za druhým. Pravidelně se umísťuje v žebříčcích TOP 100 nebo Českých sto nejlepších. Firma obrací miliardy a nadbíhají jí světoví investoři. Březina pouze krčí rameny. „Prostě jen prodávám ošklivý beton,“ říká s nadsázkou. Ale prodává ho zatraceně dobře.

K úspěchu ho dovedl soubor pravidel, z něhož se skládá neortodoxní podnikatelské krédo. Někomu může přijít stejně tak tvrdé jako beton, který Březina prodává. Osou Březinových pravidel je ale především otevřenost a férovost.

PŮJČILA AŽ POSLEDNÍ BANKA Historie firmy Best se skládá ze tří kapitol, které odpovídají i vývoji mnoha jiných porevolučních podniků. Na začátku bylo trošku riskantní podnikatelské nadšení. Po čase přišla profesionalizace a expanze firmy. Nyní se úspěšný podnik dostává do etapy, kdy kolem něj začínají kroužit velké ryby, které by ho rády sluply. Každá kapitola zahrnuje v podání Bestu nejednu šťavnatou peripetii.

Firma začínala už v roce 1990. Samozřejmě prvním problémem bylo sehnat peníze. „Obešel jsem úplně všech 41 bank, které tehdy existovaly. Klaplo to až u té docela poslední - později neslavně proslulé Kreditní banky Plzeň,“ vzpomíná Březina. Netradiční byl způsob, jak banku přesvědčil. „Příslušná bankéřka se do mne tehdy zamilovala jako do svého syna. Po večeři v restauraci jsem ji tehdy vezl domů. Přede dveřmi dvě vteřiny váhala a pak řekla, že mi úvěr dá,“ vzpomíná podnikatel a upřesňuje, že získal stoprocentní půjčku konsorcia tuzemských i zahraničních bank na rozjezd firmy ve výši 100 milionů korun. „Navzdory obecnému povědomí o lehkovážnosti tehdejšího poskytování úvěrů jsem však samozřejmě musel tyto půjčky zaručit,“ uvádí Březina.

První továrna pak vyrostla doslova a do písmene na zelené louce. „Koupili jsme se dvěma společníky odlehlý pozemek v Rybnici u Plzně. Vlastnil ho dělník z kaolinky. Řekli jsme mu, že tam budeme prodávat stavební hmoty. Divil se, že na takovém místě nic neprodáme. Kdyby tušil, že chceme postavit továrnu, asi by byla koupě složitější. Tehdy jsme ji však zvládli za 48 hodin, smlouvu jsme podpisovali u něj doma v kuchyni,“ vzpomíná Březina.

JAK PRODAT BETONOVÝ KVÁDR

Firma se zaměřila především na výrobu betonové dlažby, palisád a obrubníků. Od začátku řešila problém, jak oslovit zákazníka. „Nabízet třeba mobilní telefon, to je snadné. Ale jak propagovat metr čtvereční šedivého betonu?“ ptá se řečnicky Březina.

V roce 1994 tak firma přistoupila k chytrému tahu, který byl možná rozhodujícím betonovým závažím na miskách úspěchu. „Podle hesla »poslední dolar dej do reklamy« jsme otevřeli první Arch centrum.“ Jde o venkovní výstavní plochu, kde si vzorky dlažby a dalších výrobků mohou zákazníci prohlédnout v ucelené kompozici a udělat si díky tomu lepší představu. Podobných prodejních „parčíků“ postupně otevřela firma více, dnes jich má již pět. „Vyrábět beton umí každý, kdo si pořídí špičkovou výrobní linku. Rozhodující je ale prodej, proto jsme se soustředili na něj,“ podotýká k tomu Březina.

NEMÁM RÁD ODBORY

Březina měl ve firmě šedesátiprocentní většinu, dva další společníci získali po dvaceti procentech. „Nikomu nedoporučuji, aby podnikal půl na půl. Neznám jediný případ, kde by to fungovalo,“ varuje podnikatel. I v Bestu samozřejmě po čase přišly rozdílné názory na vedení firmy, díky jasnému rozdělení podílů ale podle Březiny nebylo při odchodu společníků problémem vypořádat obchodní závazky. „Byl to jen lidský problém,“ dodává.

Jasná pravidla od začátku prosazoval i ve vztahu k zaměstnancům. „Pravidelně se s nimi stýkám a říkám jim úplně všechno. Jaké jsou problémy, jaké plány do budoucna, jaký jsme si vzali úvěr. Jediné, co nesdělujeme, jsou platy zaměstnanců. Každý z nás má ve své pracovní smlouvě zákaz o nich hovořit,“ říká podnikatel. „Svou informační otevřeností motivuje zaměstnance, aby se ztotožnili s cíli firmy a vložili do toho vše,“ podotýká k tomu výkonný ředitel společnosti Patria Finance Tomáš Klápště.

V Bestu tak platí staré pořekadlo, že jasná domluva dělá dobré přátele. „Otevřeně třeba zaměstnancům říkám, že nemám rád odbory. Přesněji řečeno, nemám rád kohokoliv, kdo chce profitovat na úspěchu bez zlomku vlastní odpovědnosti, a to je typická role současných odborů. Chcete si je založit? Dobrá, v tom případě tady máte klíče, a já zítra odcházím,“ říká podnikatel a pokračuje: „Chci disciplínu a profesionalitu. Bylo složité ji zavádět, ještě složitější udržet. Před patnácti lety jeden dělník ukradl plechovku barvy. Před nastoupeným podnikem, tehdy třiceti lidmi, jsme ho na hodinu vyhodili. Takových příběhů jsou stovky.“

Podle Klápštěho ale tento přístup funguje. „Tomáš Březina je silnou osobností a jeho úspěch je založen na tvrdé práci a férovém přístupu k partnerům i zaměstnancům. Důvěruje lidem kolem sebe, pokud si to zaslouží, a stanovuje jasné a motivující cíle,“ shrnuje Klápště.

DO RUMUNSKA NA ČEKANOU

Cílevědomost, zdravé sebevědomí a chytrá strategie přinesly ovoce. Firma vyrostla v tahouna českého trhu, který má stále silnější renomé i ve světě. „Best vyrábí tři miliony metrů čtverečních betonové dlažby ročně, což odhadem představuje podíl ve výši zhruba 30 až 39 procent českého trhu,“ uvádí Tomáš Klápště.

Společnost loni utržila téměř miliardu korun a zaměstnává 320 zaměstnanců. V Česku má již čtyři výrobní areály a v nich celkem 14 továrních hal. Celkem 90 procent klientů jsou obchodní řetězce a obchodníci, pět procent maloodběratelé a stavební firmy. „Export činí v současnosti méně než jedno procento, zatímco na začátku devadesátých let činil téměř sto procent. Beton je těžký a jeho doprava je proto velmi nákladná, tehdy však byla jiná cenová i investiční situace. Pro zahraniční expanzi je dnes nutno postavit pobočku přímo v zahraničí. O to se teď snažíme v Rumunsku. Ale rozjet podnik tam není lehké, takže tamější výrobna zatím nefunguje,“ uvádí Březina.

„Proč jsme úspěšnější než některé konkurenční podniky, to nevím. Vyrábíme podobné výrobky, ale možná šéfové jsou u konkurence horší. Tak ať tam hodně dlouho zůstávají,“ směje se Březina.

ČESKÝ HONZA PROTI SVĚTOVÝM ŽRALOKŮM Jak z Bestu vyrostl úspěšný podnik, přišla zhruba před dvěma lety akviziční fáze podnikání. O miliardovou firmu se začaly zajímat zahraniční investoři. „Přijel jeden ze světových gigantů a vyjednával opravdu tvrdě. Řekl: Prodejte firmu, nebo vám na protější louce postavíme konkurenční továrnu. Přitom za Best nabídl jen zlomek jeho ceny. Odmítl jsem je,“ uvádí podnikatel.

Druhá nabídka prý byla dvojnásobná. I tu Březina odmítl: „Jsem českej Honza, přesto se nenechám zatlačit do kouta. Situaci jsme otočili a vyvinuli protitlak. Vypsali jsme soutěž na prodej Bestu a přihlásilo se přes deset zahraničních zájemců o koupi. Nabízená cena byla nakonec devítimístná, pětkrát vyšší než původně nabízená. Byl to zatím nejsložitější okamžik v životě Bestu. Byl jsem však pyšný, že jsme nepochybně získali respekt a ukázali, že i tady v Česku umíme dělal dobrý byznys. Tendr na prodej jsem ale ukončil těsně před jeho koncem z osobních důvodů.“

O prodeji Bestu zahraničnímu kapitálu tedy není rozhodnuto. Zájem však trvá a firma mezitím šlape na plné obrátky. „Změny vlastnictví jsou v současné globalizované ekonomice každodenní rutinou. S tím se musí počítat. Mám ale zodpovědnost vůči lidem ve firmě i vůči značce, kterou jsme dlouho budovali. Na penězích mi nezáleží. Respektive jsou až na posledním místě a zatím jsem jim nikdy nepodlehl. Bylo mi padesát a blíží se důchod. Začínám dopočítávat do konce. O budoucnosti firmy rozhodnou jiné faktory než závratné finanční nabídky,“ uzavírá Tomáš Březina.

KILOMETRY BETONOVÉHO KOBERCE

V západní Evropě se uvádí, že roční spotřeba betonových dlažeb je zhruba jeden metr krychlový na obyvatele. V Česku je tento ukazatel asi o 25 procent nižší, což znamená, že velikost trhu je přibližně 7,5 až 10 milionů metrů čtverečních dlažby. Firma Best prodává kolem třetiny z tohoto objemu.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče