Tuzemští průvodci jsou volní

26. května 2008, 00:00 - Renata Lichtenegerová
26. května 2008, 00:00

Doposud museli turističtí průvodci absolvovat několikaměsíční kurzy. Nově stačí, aby je proškolil zaměstnavatel, ale ani to není podmínkou. Průvodcovství se stává volnou živností. Lidé z oboru se ale nedokáží shodnout, zda je to změna k lepšímu.

Novela živnostenského zákona

Průvodcovská činnost v Česku se stává volnou živností. Změna, kterou přinesla novela živnostenského zákona, v praxi znamená, že zájemci o toto zaměstnání už nemají ze zákona povinnost absolvovat speciální kurzy. „Velmi to vítáme. Novela představuje konec znevýhodnění, které na tuzemské průvodce padlo se vstupem Česka do Evropské unie,“ konstatuje Tomio Okanura, mluvčí Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. Naráží přitom na fakt, že průvodcovství je už dlouho zcela volnou živností v Německu, Belgii, Nizozemí, Lucembursku, Dánsku, Finsku, Švédsku, Norsku a Irsku.

Průvodci z těchto zemí mohli libovolně provádět i v ostatních státech Unie, ve kterých jejich tamní konkurenti skládali přísné zkoušky. Umožňovala jim to evropská legislativa. „Omezení průvodcovské činnosti v Česku tak paradoxně diskriminovalo pouze tuzemské průvodce. Stejně je tomu v ostatních členských státech, ve kterých ještě nějaká omezení platí,“ vysvětluje Okamura.

Regiony si vychovají své lidi

Uvolnění podmínek pro průvodcovskou činnost pomůže podle Okamury především českým regionům. „Praha má turistů dost, ale regiony po nich často jen marně touží. A právě tato nová změna zvýší možnost přílivu většího počtu turistů,“ míní Okamura.

Hlavní změna spočívá v tom, že nyní si například města, informační centra, památkové rezervace, přírodní památky a cestovní kanceláře mohou proškolovat vlastní průvodce podle svých potřeb. „Potenciální zaměstnanci tak nemusejí dojíždět na dlouhé měsíce na drahé kurzy do několika málo školicích zařízení v Česku, která stejně speciální školení na danou úzce specializovanou lokalitu nedělala,“ osvětluje Okamura.

Průvodce se navíc v mimopražských regionech celoročně většinou neuživí. Málokomu se tak doposud vyplatilo utrácet tisíce korun za kurzy, aby pak mohl tři měsíce v létě brigádničit v oblasti cestovního ruchu. Regiony tak ve výsledku trpěly totálním nedostatkem průvodců.

Cesta do pekel?

Zdaleka ale ne všichni lidé z oboru změnu legislativy vítají. Nejčastějším argumentem proti je obava ze snížení úrovně poskytovaných služeb. „Z novely radost nemám. Každé snížení nároku na kvalifikaci vede také ke snížení kvality. Čím nižší je kvalita nabízených služeb, tím větší příležitost mají černí průvodci,“ upozorňuje průvodce Michal Fojtek (jméno bylo na jeho přání pozměněno – pozn. redakce), který spolupracuje s tuzemskou cestovní kanceláří a provádí v Praze francouzské turisty. Sám musel doposud absolvovat několik kurzů, mimo jiné pro provádění Prahou, Pražským hradem, Židovským muzeem v Praze a v regionu Brno.

Úpadku průvodcovské živnosti se obává také ředitel státní agentury CzechTourism Rostislav Vondruška. „Přísné zkoušky měly své opodstatnění. Kvalifikace, která je pro tuto profesi potřebná, nevyžaduje jen jazykové znalosti, ale souvisí s podrobným poznáním regionu či města. Prohlídka musí být pro klienta zajímavá a poutavá,“ upozorňuje Vondruška.

Novela ale konec průvodcovských kurzů a zkoušek neznamená. Odstranila pouze jejich povinnost. „Každý průvodce, který bude chtít, aby si ho cestovní kanceláře více najímaly, si může školením projít,“ vysvětluje Okamura. Poskytovatelé služeb, tedy cestovní kanceláře, městská informační centra a podobně, si podle něho nedovolí najímat nekvalifikované zaměstnance. Nesou totiž za kvalitu prohlídek a výletů zodpovědnost.

PRŮVODCI A LEGISLATIVA EVROPSKÉ UNIE

V Evropské unii platí v současné době dvě směrnice, které jasně určují volné poskytování průvodcovských služeb:

Směrnice o službách na vnitřním trhu č. 123/2006 přijatá Evropským parlamentem dne 12. 12. 2006 zakotvuje volné a nediskriminační poskytování služeb a volné usazování se za účelem poskytování služeb v zemích Unie. Z této směrnice vyplývá, že žádný stát Evropské unie nesmí vyžadovat dodatečné přezkušování či dodatečné prokazování kvalifikace na osobě, která má povolení k vykonávání živnosti ve svém unijním domovském státě.

Směrnice o uznávání kvalifikačních předpokladů č. 36/2005 platná v zemích Evropské unie od 20. 10. 2007. Na základě této směrnice nesmí členský stát Unie omezovat volné poskytování služeb poskytovatelem legálně sídlícím v jiném státě Unie, z důvodů týkajících se odborné kvalifikace. Odbornou kvalifikaci průvodců může členský stát z jiných zemí Unie požadovat jen v případě poskytování průvodcovské služby ve veřejně nepřístupných objektech – to znamená v muzeích či historických památkách, které je možno navštívit jen se specializovaným profesionálním průvodcem.

Pramen: Asociace cestovních kanceláří a agentur ČR

Hurá do zahraničí

Změna živnostenského zákona podle Okamury neovlivní pouze průvodce samotné. Může se totiž dotknout každého českého turisty, který vyráží na dovolenou do zahraničí.

„Konečně mohou skupiny českých turistů legálně doprovázet průvodci, kteří mluví jejich řečí. Doposud to nebylo možné a cestovky musely v místě, většinou jen na oko, najímat tamní lidi. Potají v autobusech pak český doprovod poskytoval rychlovýklad k tomu, co turisté následně uvidí,“ popisuje Okamura. Omezení českých průvodců přitom nevycházelo (alespoň v rámci Evropské unie) z legislativy příjezdových destinací, ale naopak ze zákonů jejich vlastní země.

Unie totiž svým jednotlivým státům zakazuje omezovat v činnosti průvodce z ostatních členských zemí. (Konkrétně se na tuto problematiku vztahují směrnice číslo 36/2005 a 123/2006).

Sami průvodci ovšem o této skutečnosti často nevědí. Například Michal Fojtek se v rozhovoru pro Profit zmínil o tom, že „v zahraničí, jmenovitě v Itálii, Francii a Rakousku, přetrvávají omezení pro cizí průvodce“. Tomio Okamura však něco takového zásadně popírá. „Informovanost v této oblasti není zatím ideální. Skutečnost je ale taková, že stejně jako v jiných oblastech, tak i v cestovním ruchu dochází ke sjednocování evropského trhu. Každý bude moci bez omezení podnikat na celém území Unie, ať se to někomu líbí, nebo ne,“ konstatuje.

Zájezdy končí i u soudů

V této souvislosti často zmiňované Itálii došlo v minulosti už i na soudy. V květnu 2001 byl totiž průvodce německé cestovní kanceláře Studiosus Reisen, který provázel turistickou skupinu v Benátkách, zastaven místní policií a kontrolován ohledně průvodcování bez povolení místních úřadů. Dostal pokutu téměř 1500 euro, ale odvolal se u soudu první instance. K odvolání se přidal i jeho zaměstnavatel. Soud souhlasil s námitkami cestovní kanceláře Studiosus Reisen a svým rozhodnutím z prosince 2001 tuto pokutu zrušil.

Město Benátky se nechtělo vzdát, a tak došlo i na slovo italského nejvyššího soudu. Ten ve svém rozsudku ze dne 18. 5. 2006 rozhodl, že turističtí průvodci, legálně podnikající v jiném členském státě Evropské unie, kteří provádějí skupinu turistů z jiné členské země, nemusejí mít povolení místních úřadů. 

 Karlštejn je jen náš

U neomezeného podnikání průvodců v rámci členských státu Evropské unie existuje jen jedna výjimka. Jedná se o veřejně nepřístupné objekty – například muzea a historické památky, které je možno navštívit jen se specializovaným profesionálním průvodcem. V Česku jsou takovými památkami například hrad Karlštejn a zámek Konopiště.

„Tuzemští průvodci by pochopitelně měli rádi monopol i na Pražský hrad či Karlův most. To jsou ale veřejně přístupné prostory, u kterých mluví evropská legislativa zcela jasně. Chce-li tedy japonský průvodce provést svou skupinu po Karlově mostě, není možné mu v tom bránit,“ vysvětluje Okamura.

Kdo tu umí čínsky?

Volná živnost tedy pro průvodce znamená především zrovnoprávnění s jejich kolegy z Evropské unie. Zda povede ke zhoršení úrovně poskytovaných služeb, ukáže čas.

Stejně tak bude až za nějakou dobu možno posoudit, zda novela pomohla tuzemskému cestovnímu ruchu vytrhnout jeden z největších trnů v patě, kterým je nedostatek kvalitních průvodců. Ti ze své vzácnosti totiž těží.

Pro cestovní kanceláře bývá problém nahradit nespolehlivého zaměstnance, který například místo po památkách vodí klienty po obchodech a restauracích za účelem černých provizí. Vondruška ale v zázračné zlepšení této situace nevěří. Praze i regionům totiž podle něho chybí především průvodci mluvící například japonsky a čínsky. Ti se hledají těžko, ať je průvodcování činností vázanou, nebo volnou.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče