Tugendhat, verze 2.012

17. března 2012, 09:20 - Irena Ryšánková
17. března 2012, 09:20

Nikdy jsem nechtěla mít dům. Stačí mi chalupa a na tu skoro nejezdím. Přesto existuje dům, v němž bych chtěla bydlet. Kdyby mi to někdo nabídl, sbalila bych si jen kartáček na zuby a šla bych. Do vily Tugendhat.

Foto: Radek Míča / MFDnes / Profimedia

Mies van der Rohe postavil nádherný, člověka osvobozující a člověka povznášející dům. Člověka oslavující dům. A to prý podle něj architektura není umění. To je totiž od slova uměti. Nebo alespoň tehdy bylo.

Hledání dokonalosti

Adolf Loos kdysi označil ornament za zločin. Hledání dokonalosti, která by byla jednoduše a masově vyrobitelná, funkční a dostupná pro co největší okruh spotřebitelů, byla zasvěcena celá první polovina 20. století. Dokonalost dostupná všem jako chvála demokratizace společnosti a rozumu nového, lepšího století, přinášejícího pokrok vědy, lidského ducha a kooperace ku prospěchu každého, chce se říci. Ne hledání nadpřirozené a člověka přesahující víry ani nadřazenosti jedněch nad druhými nebo co nejoriginálnějších teorií a imaginací fantaskních snů, ale hledání co nejjednodušší konstrukce a tvaru, co nejsnazší vyrobitelnosti, co nejdokonalejších funkcí pro spotřebitele.

Design nemá být „hravý“ a „exkluzivní“, musí být funkční a všem dostupný. Musí formovat dobu. Touha po racionalitě a demokratičnosti předznamenala modernitu celého 20. století, přechod od společnosti nedostatku ke společnosti dostatku. Funkce jako obsah. Jako umění. Funkce jako jeho smysl. A vše, co neodpovídá těmto kritériím, pryč. Dnes žijeme ve společnosti za obrovských nákladů a iracionálního úsilí vytvářející „slevové“ přebytky snad všeho včetně citů, a přece stále tísnivěji cítíme nedostatek. Proč? Vydáváme peníze za zbytné a prestižní nefunkčnosti, a to je nám předestíráno jako onen pokrok. Dekadentně hravě rozvracíme a devalvujeme ideje pokroku, racionality. A kdesi v koutku duše cítíme, že takto to být nemá.

Funkcionalismus jako styl

Funkcionalistickou může být nazývána teorie zahraniční politiky, struktura jazyka i styl v architektuře a designu. Je to způsob myšlení, organizace světa. Je to teorie, která vidí společnost jako komplexní systém, jehož součásti pracují společně na podporu solidarity a stability jednotlivce, a tím celé společnosti. Práce i suroviny tvoří hodnoty, kterých je třeba si vážit, ne jimi plýtvat na výrobu budoucích odpadků. Je to způsob myšlení oproštěný o ekonomistní úvahy o „řízené životnosti výrobků“, omezující a limitující užitnou hodnotu vydíráním spotřebitele ve jménu šílené spirály zachování růstu Růstu. Dokonalý design je ten, který už nejde zlepšit.

Dnes ekonomika maximalizace zisku nutí k výrobě předmětů použitelných jen po dobu záruky. Vědecký pokrok je zneužit, aby nám naše práce a peníze za ni nesloužily co nejdéle, ale pokud možno co nejkratší dobu po záruční době. Proč? Máme zapomenout na to, že pračka pere stále stejně, mlýnek na maso mele spolehlivě 50 let, kalhoty lze nosit 10 i více let, nůž, jídelní servis, židle či dům vydrží desítky i stovky let… Spotřebním zbožím s řízeně omezenou životností materiálů a konstrukcí se dnes stává téměř vše. Lopatou počínaje, židlí, počítačem či autem konče. Snadnost oprav ztěžují záměrně nekompatibilní nebo předražené součástky.

Vila Tugendhat

Brněnská Vila Tugendhat je ojedinělým dílem německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který roku 1928 vypracoval návrh stavby na žádost manželů Grete a Fritze Tugendhatových. Vila, která se nachází na adrese Černopolní 45 na území městské části Brno-sever, je označována, spolu s německým pavilonem v Barceloně (1929), za stavbu, která určila nová měřítka moderního bydlení. Patří k základním dílům světové moderní architektury – funkcionalismu. Roku 2001 byla zapsána na seznam UNESCO.

Kvalita zůstává

Funkcionalistický design je činnost, v jejímž středu je člověk uživatel, ne spotřebitel, ne zisk výrobce či prodejce. Integruje a maximalizuje estetiku („krásu“) výrobku, co nejvyšší funkčnost, co nejdelší životnost, co nejnižší výrobní náklady i cenu, a tím vším vytvářející hodnoty, které mají přetrvat co nejdéle. Opakem designu je módnost. Funkcionalismus je i sociálním inženýrstvím. Má vám umožnit co nejlépe žít vlastní, co nejplnější tvůrčí život, ne se neustále učit ovládat prostředí a předměty v něm. Krájet nožem cibuli jste se také naučili pouze jednou v dětství, neučíte se to každý rok znovu, s každou „novou verzí“ nože, se stále se opakující frustrující myšlenkou, že budete negramotní, když to nedokážete… Proč se chcete učit ovládat telefon či počítač každý rok?

Vila Tugendhat je dnes, po více než 80 letech (van der Rohe ji navrhl roku 1928) stále moderní. A kdybychom se k ní dnes nechovali s pietní úctou jako k ojedinělé (ale dnes už muzejně mrtvé) připomínce – památce doby –, ale kdyby se bývala stala „panelákem“ moravské krajiny a i vy jste v ní bydleli, dokázala by vám funkčnost střídmého komfortu racionálně organizovaného života i dnes. O kolika současných stavbách a výrobcích dnešní „moderní doby“ se to dá říci?

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče