Tržby nám snížil i nový silniční zákon

13. listopadu 2006, 00:00 - JAROSLAV SCHEJBAL
13. listopadu 2006, 00:00

JIŘÍ SEDLO, PŘEDSEDA SVAZU VINAŘŮ ČESKÉ REPUBLIKY:Hlavní bolestí českých vinařů stále zůstávají nerovné podmínky vůči ostatním členským zemím Unie. Nečekaně velkou ranou byl pro vinaře závislé na cykloturistice také nový silniční zákon. „Zatímco dříve cyklisty nikdo nekontroloval, zda požili nějaký alkohol, dnes je zákon daleko přísnější.

JIŘÍ SEDLO, PŘEDSEDA SVAZU VINAŘŮ ČESKÉ REPUBLIKY:

Hlavní bolestí českých vinařů stále zůstávají nerovné podmínky vůči ostatním členským zemím Unie. Nečekaně velkou ranou byl pro vinaře závislé na cykloturistice také nový silniční zákon. „Zatímco dříve cyklisty nikdo nekontroloval, zda požili nějaký alkohol, dnes je zákon daleko přísnější. Tržby vinařů se tím snížily asi o jednu třetinu,“ tvrdí Jiří Sedlo.

Posledních několik let si vinaři pravidelně pochvalují kvalitu vína. Jak to vypadá s letošní úrodou?

Co se kvality týče, bude to velmi pravděpodobně enormně povedený ročník. Současně nám však stále klesá průměrný výnos, takže z hlediska příjmů pěstitelů to zrovna nejlepší nebude.

Může tato situace ohrozit existenci některých vinařů? Jak velké části?

Samotný jeden ročník existenci vinařských podniků asi neohrozí. Avšak i minulý rok byl na příjmy poměrně špatný. Takže pokud bude takový i příští a přespříští rok, mohlo by to opravdu pro tuzemské vinaře znamenat vážné problémy.

Relativně čerstvou událostí na vinařském trhu je spojení několika menších jihomoravských výrobců vysoce jakostních vín pod společnou značku V8. Je toto cesta, jak bojovat hlavně proti levným vínům ze zemí Unie?

Určitě. Takových sdružení existuje ale více, V8 není jediné. Jsou zde také například sdružení vinařů v některých obcích, která svá vína také prodávají pod jednotnou značkou. Principem takových sdružení je stanovení podmínek, za kterých se jednotliví vinaři můžou stát členy uskupení. Tím vlastně dochází k dobrovolnému zvyšování kvality vína.

Atraktivním způsobem, jak spotřebiteli víno nabídnout, je vinařská turistika. Mají v této oblasti vinaři ještě nějaké rezervy?

Vinařská turistika se tady rozvíjí více než deset let, jenom nyní dostala pěknou ránu do zad novým silničním zákonem, protože vinařská turistika je hodně postavena na cykloturistice. A zatímco dříve cyklisty nikdo nekontroloval, zda požili alkohol, dnes je zákon daleko přísnější. Tržby vinařů se podle mého odhadu v letošní sezoně snížily asi o jednu třetinu, ale už se to začíná stabilizovat.

ČEŠI VÍNO NEROZEZNÁVAJÍ

Nedávno se rozběhla reklamní kampaň na víno. V tuzemských podmínkách trochu neobvyklé…

My jsme měli mírný handicap oproti ostatním evropským producentům vína v tom, že u nás vlastně téměř neexistovala žádná reklama na víno. Nebyla možná z finančních důvodů, což se podařilo překonat až teprve v posledních letech vznikem Vinařského fondu.

Kolik máte k dispozici prostředků na tuto kampaň?

Podstatné je, kolik prostředků má Vinařský fond - z nich se totiž část použije na tuto kampaň. Reálně lze dlouhodobě počítat s 50 až 60 miliony korun ročně na marketing.

Na co se chcete v této kampani zaměřit?

Nechali jsme si udělat studii, jak spotřebitelé znají naše vína. Zjistili jsme například, že někteří lidé pokládají odrůdu Müller Thurgau za víno z dovozu, kvůli tomu názvu. Přitom je to u nás nejčastější odrůda. Často také spotřebitelé považují krabicové víno za české víno, přitom většinou pochází z dovozu.

Jak se tedy dá poznat, že se jedná o tuzemské víno?

Je to napsáno na láhvi, ale spotřebitel samozřejmě nečte všechno a přečte si potom jenom to, co je tam největší, a to je ta odrůda.

Jak to chcete tou kampaní změnit? Můžeme pouze informovat spotřebitele, my to nezměníme z hlediska zákonných předpisů, protože je to zase dáno unijními nařízeními, co má být jak veliké. To je konkrétní příklad toho, jak je oblast vína přeregulovaná. Také není možné dělat podporu konkrétním vínům od konkrétních výrobců. Součástí kampaně jsou například visačky na láhve s označením „vína z Moravy, vína z Čech“. O PÁR METRŮ DÁL - TŘETINOVÁ DOTACE

Vyplatil se českým producentům vína vstup do Evropské unie? Víno je v Unii mimořádně kontrolované a regulované. Věděli jsme, že budeme svázáni stejně jako ostatní členské státy a navíc, že nebudeme mít v prvních letech srovnatelné podmínky se starými členskými zeměmi. Takže jsme ten vstup jako vinaři zrovna dvakrát nevítali. Ono se to sice jmenuje společný trh s vínem, ale ve skutečnosti to k němu má hodně daleko. Veškeré regulace a toky finančních prostředků jsou nastaveny tak, aby vyhovovaly pouze některým zemím. K nastavování systému došlo totiž před lety, vstoupili jsme do rozjetého vlaku. Které problémy tuzemského vinařství považujete za nejpalčivější? Úplně nejzásadnější jsou již výše zmíněné nerovné podmínky, kdy například vinař ve Valticích dostává třetinovou dotaci oproti sousedovi, jehož vinice je o pár metrů dál, v rakouském Schrattenbergu. Moravský vinař potom nemá oproti svému rakouskému kolegovi moc šancí uspět. Ale pracovní síla a půda je v Česku přece levnější než v Rakousku. To v žádném případě není pravda. Cena půdy je srovnatelná a navíc, pokud patří vinaři, tak se mu v hospodaření projevuje jen ve formě daně z pozemku, což je v ročních nákladech ve vinohradnictví zanedbatelná položka. Pracovní síla je sice v Česku v zemědělství zhruba o nějakých deset procent levnější, to ale v celkových nákladech na kilogram hroznů nedělá ani dvě procenta. I na rakouských vinicích pracují převážně Češi, Slováci či Poláci, takže ta práce u nás nemůže ani být výrazně levnější. Naopak lacinější jsou například v Rakousku některé přípravky na ošetřování vinic. V současné době probíhají živé debaty o reformě unijního trhu s vínem. Jak se vám líbí příslušný návrh Evropské komise? Vezměme to stručně jedno po druhém. Jako první opatření je navrhováno takzvané klučení. To znamená, že by docházelo ke zničení přebytečných vinic. Příslušný vinař by pak za to dostal zaplaceno. My si však myslíme, že se tyto finanční prostředky dají využít daleko efektivněji, například na podporu podniků, aby produkovaly kvalitnější víno. Většina přebytečných vinic je ve státech jižní Evropy. Unie tak většinu prostředků, na které se skládají všechny členské státy, utratí právě v těchto zemích. A jak hodnotíte návrh na zrušení podpory vývozu stolních vín a dotací na destilaci nadbytečných vín? To jsou opět prostředky, které naprosto nevyužíváme. A nikdy využívat nebudeme. U nás stolní víno prakticky nevyrábíme. Zřejmě však s tímto návrhem souhlasíte. Určitě, kdyby se zrušily tyto podpory, tak zůstanou prostředky, které by se mohly spravedlivě rozdělit. Nám jde o to, aby se celkový rozpočet na vinařský sektor rozdělil podle nějakého spravedlivého klíče, dejme tomu plochy vinic. Může někdy dojít k úplně liberalizaci evropského trhu s vínem?

Evropská komise říká, že by to mohlo být po roce 2013, já tak optimistický nejsem. Tipuji tak rok 2020.

ZJEDNODUŠENÍ PRO „MALÉ“ JENOM NA PAPÍŘE

Pokud se podíváme obecně na tento problém, tak vy jste spíše pro to, aby vám stát dával dotace, nebo si přejete naprosto volný trh?

Já se domnívám, že dotace do vinohradnictví oprávněné jsou, protože když vyklidíte svahy, tak tam nebude nic, dojde k půdní erozi a dalším souvisejícím problémům, nehledě na tvář krajiny. Ale za takových podmínek, jaké máme momentálně my a všechny nové členské země, by bylo lepší, kdyby žádné dotace nebyly.

Ale dají se dotace skutečně odůvodnit péčí o krajinu? Není lepší to nechat na spotřebiteli, ať rozhodne, které věci chce a které už méně?

Víno z roviny vyprodukujete za třetinových nákladů, oproti vínu z kopců. Takže všichni by pěstovali jenom na rovinách. A to podle mého názoru není dobře. Spotřebitele zajímá konzumovaný produkt, poměr jeho kvality a ceny, není zatím ochoten připlácet za údržbu krajiny. Byla by tu měsíční krajina, je to stejné, jako kdyby stát vybíral daně na základě dobrovolnosti.

Jak pomohlo malovinařům zjednodušení administrativy, ke kterému došlo na začátku letošního roku?

Do novely vinařského zákona se podařilo prosadit, že drobní vinaři nemusí dávat různá hlášení do registru. Následně na to však státní správa oznámila, že se tím nebude vůbec řídit, protože podle unijních předpisů, které jsou naší legislativě nadřazeny, musí podávat hlášení do registru každý. Takže ve skutečnosti žádné odlehčení pro malé vinaře nenastalo.

Chystáte se někdy v dohledné době zase protestovat jako letos v lednu?

Samostatně jako vinaři nic takové nepřipravujeme, ale Agrární komora připravuje protest všech zemědělců, pokud nedojde k dorovnání dotací na tu výši, která byla dohodnuta před vstupem v Kodani. Pro příští rok by se mělo jednat o podporu na úrovni sedmdesáti procent starých členských zemí.

NEJVÍCE MORAVSKÉHO VÍNA SKONČÍ V PRAZE

Vy osobně máte sklípek? Jaké máte nejvzácnější víno? Sklípek mám, ale produkci vína jsem už výrazně omezil a dělám to nyní vyloženě jenom pro zábavu. Máte tam nějaké víno, které si schováváte na nějakou významnou chvíli? V našich podmínkách uchovávat víno po dobu nějakých třiceti nebo dokonce padesáti let nemá velký smysl. Já mám nejstarší víno z roku 1983. A to z toho důvodu, že mě ho tehdy připravil můj otec k promoci. Otec však zemřel, tak si toto víno uchovávám jako památku na něj. Toto víno samo o sobě už ale žádnou velkou hodnotu nemá. Jakou odrůdu vína máte nejraději? Rád ochutnám každé dobré víno, ale upřednostňuji z bílých odrůd Veltlínské zelené a Ryzlink vlašský, z červených vín pak Svatovavřinecké. Produkuje se v Česku nealkoholické víno? Ochutnal jste ho?

Pokud vím, tak nealkoholické víno u nás nikdo nevyrábí. Ono to také není nic jednoduchého. Ačkoli by se zdálo, že když tam není alkohol, že to víno bude levnější, ale je to úplně naopak. Mně osobně například chutnal nealkoholický sekt.

Pošlete letos nějaké kvalitní moravské víno také do Prahy, nebo jako obvykle?

Ne „nebo jako obvykle“, ale „ano, právě jako obvykle je tam pošleme“. Praha je největším trhem s vínem u nás a řada jejích obyvatel má o vínu nadstandardní znalosti. Víno se v Česku produkuje především na Moravě, ale většina se ho spotřebuje v Čechách, proto musíme o tento trh pečovat.

Ing. JIŘÍ SEDLO, CSc.

Narodil se v roce 1962. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze, kde si později udělal také aspiranturu. Absolvoval studijní pobyt na zahradnické fakultě v Lednici, která patří pod brněnskou Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu. Pak pracoval ve Společném podniku Jižní Morava, který se zabýval pěstováním květin, zeleniny a vína. Poté působil ve vědecko-výrobním sdružení při tomto podniku, které se věnovalo šlechtění odolných odrůd vinné révy. Je ženatý a má dvě děti. Předsedou Svazu vinařů ČR je od roku 2000.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče