Truhlář s pořádně velkou dílnou

26. května 2008, 00:00 - Tomáš Stingl
26. května 2008, 00:00

Na kroměřížsku najdete podnikatele, který je Hanák nejen jménem, ale i regionální příslušností. Vlastně jen pokračuje v rodinné truhlářské tradici, ovšem dílnu má už zatraceně velkou: přes 35 tisíc metrů čtverečních a na nich téměř dvě stě zaměstnanců. Přední výrobce kuchyní odmítl uniformitu a vsadil na zakázkovou výrobu nábytku s osobitým designem.

Výrobce kuchyní Stanislav Hanák Na kroměřížsku najdete podnikatele, který je Hanák nejen jménem, ale i regionální příslušností. Vlastně jen pokračuje v rodinné truhlářské tradici, ovšem dílnu má už zatraceně velkou: přes 35 tisíc metrů čtverečních a na nich téměř dvě stě zaměstnanců. Přední výrobce kuchyní odmítl uniformitu a vsadil na zakázkovou výrobu nábytku s osobitým designem.

Stanislav Hanák se se svou firmou vypracoval mezi tři největší tuzemské výrobce kuchyňského nábytku. Neměl to lehké. Výrobnu mu v devadesátých letech zdevastovala voda i oheň. Odvážný byl i obchodní model, na nějž moravský podnikatel vsadil. Snaží se sám, bez kooperujících firem, vyrábět kuchyně i celé interiéry s osobitým designem a precizním provedením, byť se to promítá do relativně vyšší ceny.

To je zdánlivě sebevražedná strategie na českém trhu, kde se výrobci často podbízejí zákazníkovi sice uniformním, ale levným nábytkem. Hanák navíc zatím jen málo investuje do reklamy a slevových akcí.

Sečteno podtrženo, vypadá to jako recept na obchodní kolaps. Ale chyba lávky. Firma naopak nebývale prosperuje. Dobývá také jeden zahraniční trh za druhým. Loni dosáhla obchodní síť prodávající značku Hanák jen v tuzemsku obrat zhruba 650 milionů korun. „Prostě jen pokračuji v rodinné tradici, všichni mí předkové byli truhláři,“ říká k tomu skromně Stanislav Hanák. V čem ve skutečnosti tkví kouzlo úspěchu jeho firmy?

 

Nejdřív záplavy, potom zase požár

Když v roce 1990 Stanislav Hanák s otcem Stanislavem a maminkou Marií obnovovali v Kroměříži tradici rodinné živnosti z první republiky, asi by nikdo netipoval, k jak mohutné expanzi se jednou malá truhlářská dílna rozmáchne. „Vzali jsme si drobný úvěr. Banky po revoluci rozdávaly miliony, my si ale půjčili jen 50 tisíc. Byl to zatím jediný úvěr v dějinách firmy,“ vzpomíná Stanislav Hanák. „Za ty peníze jsme koupili lisovací stroj na výrobu potravinářských kelímků. Takže jsme vlastně začínali s plasty,“ usmívá se.

Brzy ale začala firma ve velkém vyrábět i kuchyňský nábytek. V roce 1995 zakoupila další výrobní a skladové prostory v nedaleké obci Popůvky. Původní areál v Kroměříži naopak stíhalo jedno neštěstí za druhým. Nejprve ho v roce 1997 poničily záplavy. O rok později kvůli závadě na elektroinstalaci výrobna pro změnu vyhořela. To byl její definitivní konec.

Naopak areál v Popůvkách spolu s expandující firmou neustále rostl. Dnes už má komplex plných 35 tisíc metrů čtverečních. „Je to technologicky velmi dobře vybavená výroba s moderní organizací práce,“ chválí Hanákovu továrnu tajemník Asociace českých nábytkářů Tomáš Lukeš.

Vše si vyrábíme sami

Co růstu nábytkářské firmy pomohlo? Stanislav Hanák vědomě odmítl vyrábět s pomocí subdodavatelů. „Díky kooperaci několika dodavatelů je nábytek sice možná levnější, ale podle nás úplně postrádá duši. Zákazník prochází mezi kuchyněmi, které mají různé značky, ale vypadají vlastně všechny úplně stejně. Aby ne, když jednotlivé díly vyrábějí titíž dodavatelé. V tom se pomalu vracíme do dob socialismu, kdy jste našli v každém dětském pokoji nebo v každé kanceláři totožný sektorový nábytek,“ míní Hanák.

Svou produkci proto zacílil jinak. „Snažíme se být vždycky originální. V roce 2003 jsme zprovoznili vlastní designové centrum, v němž nastálo pracuje šest designérů. Také si zakládáme na kvalitním provedení nábytku a na jeho dlouhé životnosti,“ říká podnikatel.

To vše se ale nutně promítá do ceny, takže si kuchyně Hanák získaly reputaci nábytku spíš pro mohovité klienty. „Třeba lidé v mém sousedství to vnímají tak, že má-li někdo kuchyň od Hanáka, tak je to známka bohatství. Říkají – to není pro nás, vobyčejný lidi,“ popisuje své zkušenosti pohledem spotřebitelů například televizní moderátor Aleš Cibulka.

„S takovou image bychom v Česku neuspěli. Myslím, že naše ceny jsou víc než přijatelné vzhledem k tomu, že jde o top provedení v dýze nebo laku. Pro méně náročné zákazníky zkoušíme zavést levnější řady výrobků hlavně pod obchodní značkou Active. Nikdy ale nechceme klesnout a neklesneme pod určitou kvalitativní úroveň, jen abychom prodali,“ říká k tomu Hanák. To je podle něj běžná praxe ve všech oborech. Jak dodává, honba za vizí co nejnižší ceny nutí výrobce i dodavatele k lecčemu. „Víme o tom všichni, všichni nadáváme, ale zároveň všichni jdeme hlavně po ceně a po slevě. Přistoupit na tuto hru naše firma nechce,“ podotýká podnikatel.

Nábytek i pro boháče z Ruska nebo ÁzerbÁjdžánu

Naopak zejména v Rusku může firma kalkulovat se zcela opačnou cenovou politikou. „Do Moskvy vypravujeme jeden dva kamiony zboží každý týden. Tam čeká přesně ten druh zákazníka, který chce luxusní zboží, jež se liší od všech ostatních výrobků. A také luxusní služby, které tahle kategorie zákazníků bere za samozřejmost,“ říká hanácký podnikatel. V Moskvě těmto zákazníkům vyšší cena naopak potvrzuje, že se jedná o luxusní zboží.

Podobně specifický trh je například Ázerbájdžán, kam se firma také snaží proniknout. „Přestože je to velice chudá země, najdete tam úzkou skupinku závratně bohatých lidí. Na tamější trh je ale prakticky nemožné dostat se jako cizí firma. Musíte najít místního partnera, přes kterého budete prodávat,“ říká Hanák, který vyváží i na Island, Ukrajinu, do Anglie, Švédska, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Bulharska či Spojených států.

KONKURENČNÍ VÝROBCI

V segmentu kuchyní jsou hlavními českými hráči vedle společnosti Hanák nábytek také firmy Nadop, Sýkora a Koryna. Ze zahraničních společností jsou zde významné italské firmy Scavolini, Pedini, francouzská Mobalpa, německé značky Siematic, Pogenpool, Alno a řada dalších. Produkce nábytku v Česku neustále roste. Loni – podle předběžného odhadu Asociace českých nábytkářů – vyrobily tuzemské firmy zboží v hodnotě přes 58 miliard korun. Z toho kuchyní (v závodech s více než 20 zaměstnanci) za přibližně 1,8 miliardy.

Dotace už napotřetí

Další zdroj úspěchu firmy je chytré využití evropských fondů. Společnost z nich čerpala už dvakrát. Letos žádá již o třetí dotaci. Jde o příspěvek na robotizaci lakovny.

Nový počin ostatně dobře ilustruje zmíněnou orientaci společnosti na výrobu spíš než na prodej. Zatímco do strojů či designu firma směle investuje, například na reklamu dává málo. „To je opravdu zatím naše velká slabina. Zatímco naši hlavní konkurenti tlačí do reklamy a slevových akcí velké peníze, my jsme v tomto ohledu na českém trhu popelkou. Zatím investujeme do kvality zboží a prorážíme spíš originalitou designu,“ říká Hanák.

Truhlařina dnes není o hoblících

Jestli hanáckého podnikatele něco trápí, pak je to – jak jinak – nedostatek lidí. „Nedávno jsme kvůli tomu dokonce museli poprvé v historii firmy dočasně zastavit hlavní výrobní linku,“ říká a se sarkasmem v hlase dodává: „Opravdu nám pomohl ten výborný nápad, že první tři dny nemocenské se nebudou zaměstnancům platit. Ti, kdo dřív marodili týden, teď zůstávají doma rovnou čtrnáct dní,“ glosuje ironicky Stanislav Hanák.

O zaměstnance má nouzi tím spíš, že do továrny potřebuje kvalifikovanou sílu. „Řemeslná výroba dnes už dávno není o hoblících. Truhlář musí naopak ovládat sofistikovaný CNS řídicí stroj. Ze 160 lidí, které mám ve výrobě, jich má sedmnáct vysokoškolské a zhruba padesát středoškolské vzdělání,“ upozorňuje Hanák. Ještě společně s designéry, obchodníky a administrativními silami dává jeho firma v současnosti práci celkem 190 lidem. Obchodní zastoupení má v 60 českých prodejnách, kde je obvykle značka přítomna formou smlouvy s obchodním partnerem.

A jaké koníčky má úspěšný podnikatel? Přes zimu hraje hokej. Také chodí do posilovny, věnuje se bowlingu a po večerech četbě. V létě jezdí na kolečkových bruslích a hraje fotbal. Samozřejmě – za firemní tým vlastního podniku.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče