Troufl si i na Baťu

21. dubna 2008, 00:00 - Robert Šimek
21. dubna 2008, 00:00

FRANTIŠEK ŠTĚPÁNEK - František Štěpánek byl významnou osobností Zlína. Začínal jako učitel, postupně se ale vypracoval až na majitele obuvnické továrny a starostu města. Počátkem 20. století konkuroval i Baťovi a nebýt několika špatných investic, mohl souboj dokonce vyhrát.

Daleko nejznámějším zlínským podnikem byly Baťovy obuvnické závody. Vedle nich ale ve městě působily i další továrny, které vznikaly hlavně počátkem 20. století. Některé vydržely jen pár let, jiné prosperovaly i několik desetiletí.

Menší podniky hledaly odbyt pro výrobky především v zahraničí. Dařilo se například botám od Zapletala či kamaším od Červinky. Nejvýznamnější postavení měla ale až do první světové války Štěpánkova továrna na Cigánově. Příběh jejího zakladatele Františka Štěpánka je důkazem toho, že k podnikatelskému úspěchu může vést cesta třeba od kantorské tabule.

Z podučitele prokuristou

František Štěpánek se narodil roku 1872 v Luběnicích na Olomoucku. Ačkoliv nevystudoval žádnou vysokou školu (měl jen maturitu na reálce v Prostějově), rozhodl se pro pedagogickou dráhu. Do Zlína přišel roku 1892 a z podučitele se do šesti let vypracoval na odborného učitele chlapecké měšťanky.

Jeho budoucnost se zdála být jasná, on ale prokázal, že má širší zájmy i schopnosti. Koncem 90. let 19. století se sblížil s Tomášem Baťou a účinně mu vypomáhal při řízení začínajícího podniku. Vedl obchodní knihy, měl na starosti účty a vyřizoval korespondenci. Získal si vlivné postavení a roku 1900 se stal dokonce tichým společníkem firmy.

Spolupráce s Baťou otevřela Štěpánkovi nové možnosti a nakonec ho přiměla i k životnímu rozhodnutí. Roku 1905 pověsil kantořinu na hřebík a vstoupil do podniku. Jako prokurista se výrazně podílel na jeho vedení, spolupráce s Baťou však trvala jen do roku 1907. Tehdy se oba muži nepohodli a každý pak šel jinou cestou.

FRANTIŠEK ŠTĚPÁNEK

(1872-1934)

Narodil se 16. ledna 1872 v Luběnicích u Olomouce. Po studiích na reálce v Prostějově se rozhodl pro kantorskou dráhu a roku 1892 se přesunul do Zlína. Z podučitele se brzy stal odborným učitelem a díky veřejným aktivitám se seznámil i s Tomášem Baťou, kterému začal pomáhat s vedením firmy. Roku 1905 se stal tichým společníkem a druhým nejvlivnějším mužem Baťových závodů. Roku 1907 se osamostatnil a do tří let vybudoval na Cigánově moderní obuvnický závod, ve kterém zaměstnával až 600 lidí. V letech 1908 až 1919 byl zlínským starostou a zasloužil se mimo jiné o vznik městské elektrárny. Po první světové válce se mu však přestalo dařit a z města odešel. Zemřel v dubnu 1934 v pražské Hostivaři.

Cesta k vlastní továrně

Když v létě 1907 opouštěl Baťovu továrnu, neodcházel Štěpánek s prázdnýma rukama. Jeho čtvrtinový podíl ve firmě dělal úctyhodných 65 tisíc korun!

Po vyplacení peněz, kterých se domohl soudní cestou, se dal na samostatné podnikání. Otevřel si zprostředkovatelský obchod obuví a zanedlouho převzal družstevní obuvnický závod, založený předtím několika nespokojenci z Baťových závodů.

V této malé výrobně v Poláškově domě na Zarámí začal Štěpánek s vlastní výrobou obuvi. Koncesi získal hned v září 1907 a v následujících dvou letech podnik díky předchozím zkušenostem a manažerským schopnostem výrazně pozvedl. Vydělal tolik peněz, že již v červenci 1909 mohl uvažovat o větším podniku. Stavba továrních budov ve zlínské čtvrti Cigánov začala roku 1910 a ještě tentýž rok vyrostl na břehu řeky Dřevnice moderní výrobní areál.

Pes prohání zajíce

Vyráběly se v něm především boty na zimu (takzvané meltonky), plátěná obuv a sandály. Denní produkce dosahovala až dvou set tuctů.

Mezi několika obuvnickými závody tehdejšího Zlína se pouze Štěpánkova továrna rozvinula do takové velikosti, že mohla úspěšně konkurovat i Baťovi. Ilustruje to například tento detail: Baťa nechal na podešve bot razit obrázek běžícího zajíce a Štěpánek hned začal vyrábět boty s logem běžícího psa. Zlíňané z toho měli povyražení a říkalo se, že pes honí zajíce a Štěpánek prohání Baťu.

Kromě podnikání se František Štěpánek hodně věnoval také veřejnému dění. Roku 1907 výrazně přispěl ke zvolení T. G. Masaryka do vídeňského parlamentu, v letech 1908 až 1919 působil jako starosta Zlína a do roku 1913 byl i poslancem moravského zemského sněmu. Jeho postavení vzbuzovalo respekt: byl úspěšným politikem i majitelem prosperující obuvnické továrny.

Nešťastné investice

Za první světové války se Štěpánkova firma podílela, spolu s ostatními zlínskými podniky, na rozsáhlých dodávkách vojenské obuvi. Pracovalo v ní až 600 dělníků. V letech 1917 až 1918 byla postavena vlastní koželužna, nový vysoký komín a rozšiřovaly se i obuvnické dílny.

Štěpánek zakoupil nedaleko podniku rodinnou vilu a roku 1915 vybudoval navíc pobočnou továrnu v Hostivaři u Prahy (dnešní součásti Prahy 10). Některé nešťastné investice do pražských činžovních domů a realit však vedly k zadlužení.

Od někdejšího úspěšného politika se brzy začalo odvracet štěstí. Přestože byl pokrokovým starostou a Zlín se za jeho působení úspěšně rozvíjel, roku 1919 vyhráli ve volbách sociální demokraté a do čela města dosadili svého kandidáta Františka Nováka. Ještě horší pak byly důsledky poválečné krize. Štěpánkova zlínská továrna ztrácela odbyt, podnik roku 1923 vykazoval ztrátu skoro 19 milionů korun a z dluhů se již nedostal. Následovalo soudní vyrovnání s věřiteli, zastavení výroby a likvidace firmy.

Místo továrny stadion

Štěpánek ve městě ztrácel půdu pod nohama. Ještě roku 1923 zasahoval do vyostřené volební kampaně, ale už neovlivnil výsledek. Starostou se stal Tomáš Baťa. Jedenapadesátiletý bývalý učitel tehdy ze Zlína odešel. Ruce do klína ale nesložil a všechny síly obrátil ke své obuvnické továrně v Hostivaři, která mu ještě zbyla. Zemřel v dubnu 1934 a jeho synové pak podnik vedli až do konce druhé světové války.

Práce v průmyslovém areálu na Cigánově na čas ustaly. Teprve po soudním vyrovnání roku 1924 převzala objekty Moravská agrární a průmyslová banka, která podnik obnovila pod názvem „Zlínské akciové továrny na obuv a kůže“ se značkou „Zlinea“. V dubnu 1927 koupil továrnu Tomáš Baťa a budovy začal využívat pro výrobu a úpravu kůží. Tomuto účelu sloužily několik let, nakonec bylo ale rozhodnuto o jejich zbourání. Poslední zanikly na přelomu let 1934 a 1935.

Po pětadvaceti letech existence továrna zmizela. Místo ale zůstalo opuštěné jen pár let. Již v květnu 1940 zde vznikl fotbalový areál SK Letná, dnes domovský stadion týmu FC Tescoma Zlín.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče