Trojité espreso s kapkou amfetaminu

29. srpna 2011, 17:05 - Jiří Červenka
29. srpna 2011, 17:05

Nejdivočejší mini má k dokonalosti daleko, ale krev by rozproudilo i v mrtvém

Řídit auto je hrozná nuda, říkáme v posledních letech stále častěji. Zpravidla viníme obvyklé podezřelé jako hustý provoz, přísné předpisy nebo behaviorální diference mezi jednotlivými uživateli silniční sítě, kterýžto faktor bývá obvykle formulován sentencí: „Všichni jezdí jako kreténi.“ (Samo sebou přitom máme na mysli všechny kromě nás samých, protože my přece řídíme výborně.) Ať už ale spatřujeme příčinu své motoristické mizérie v čemkoliv, jen málokoho napadne, že k tomu, aby si člověk jízdu autem začal opět užívat, není nutné vyměnit legislativu, zemi bydliště ani všechny její obyvatele. Stačí relativně málo – vyměnit auto. Takové Mini John Cooper Works umí proměnit obyčejnou cestu do práce v událost.

Nejen módní doplněk

I čtenář sledující dění v automobilovém světě jen povšechně patrně tuší, že britské mini, znovuzrozené na počátku milénia pod křídly BMW, je miláčkem žen. Co možná nevíte, je, že na původní i nové mini přísahají rovněž nadšenci do aut a vyznavači sportovní jízdy. Mini totiž za svým roztomilým kukučem a vyšperkovaným interiérem schovává jiskrné motory a téměř obsesivně hravý podvozek, alespoň ve sportovních verzích Cooper a Cooper S. Verze John Cooper Works jde ještě dál. Než si ale vysvětlíme, v čem spočívá její výjimečnost, měli bychom dekódovat její zvláštní pojmenování. John Cooper byl úspěšný závodník, ještě větší věhlas ovšem získal coby konstruktér závodních vozů. V padesátých letech vizionářsky umístil motor mezi nápravy formulového monopostu, a položil tak technický základ všem soudobým jednosedadlovým závodním vozům s nekapotovanými koly, od Formule Škoda až po Formuli 1. Přibližně o dekádu později ho napadlo využít přirozené obratnosti malého a lehkého mini ke stavbě soutěžního speciálu, který vešel do historie, když v roce 1964 na rallye Monte Carlo porazil sice mnohem silnější, ale také těžší a neohrabanější rivaly, kteří do té doby rychlostním zkouškám světového šampionátu vládli.
Ještě krátce přes svou smrtí v roce 2000 založil činorodý konstruktér společnost John Cooper Works neboli JCW, která začala nabízet sady pro zvýšení výkonu nového mini, vyráběného pod patronací BMW. Mnichovská automobilka viděla ve značce JCW i v jejích produktech nezanedbatelný potenciál, proto ji v lednu 2007 odkoupila od Michaela Coopera, jenž převzal vedení společnosti po zesnulém otci. To, co dnes BMW pod značkou John Cooper Works nabízí, je tedy už tovární produkt, ale původ má v Cooperových dílnách.

Tuning přímo z továrny

Turbodmychadlem přeplňovaný čtyřválec o objemu 1,6 litru v Mini Cooper S byste nikdy nenazvali líným, ale zvýšení plnicího tlaku z 0,9 na 1,3 baru spolu s úpravou pístů, hlavy válců, těsnění a plnicího i výfukového potrubí zvedlo jeho parametry ze 125 kW a 240 Nm na podstatně šťavnatějších 155 kW a 260 Nm. Když pořádně sešlápnete plyn, funkce overboost krátkodobě zvýší plnicí tlak ještě o další kousek, a točivý moment tak naroste až na 280 Nm.
Co je na tomto motoru opravdu působivé, ovšem nejsou čísla, ale charakter. Na přišlápnutí plynového pedálu reaguje s netrpělivým entuziasmem štěněte, které čeká, až mu odpoutáte vodítko, napříč otáčkoměrem se žene, jako by šlo o život, a při svém řádění vyluzuje hřmící kakofonii industriálních zvuků, odfukováním ventilů turbodmychadla při každém řazení počínaje a závodnicky přímočarým řevem sportovního výfuku JCW konče. Bez nadsázky. S čestnou výjimkou již nevyráběného Focusu RS neexistuje v cenové hladině do půldruhého milionu jiné auto, které by dělalo z přesunu mezi dvěma body takové divadlo. Co je ale stěží k uvěření, konstruktéři dokázali vtisknout podvozku stejně frenetickou náturu, jako má čtyřválec pod kapotou. Z hlediska schopností na silnici není works příliš efektivní auto. Na nerovnostech záludně poskakuje a přední kola mají tendenci vrhat se do podélných nerovností jako honicí pes po stopě. Kdyby se auta dodávala v krabici, na téhle by muselo být varování, že rychlá jízda s Mini JCW může vést ke chronickému zbytnění předloktí, tolik se s vámi volant pere. Na delších cestách umí být sportovní podvozek JCW se sníženou výškou (o 10 mm), tužšími tlumiči a silnějšími stabilizátory extrémně únavný. Aby také ne, vždyť je to ještě sportovnější verze příplatkového sportovního odpružení, takže něco jako sportovní podvozek na druhou. Třeba na panelovém schodišti známém jako dálnice D1 začne jeho natřásání lézt na nervy i zocelenému nadšenci, o ženách a dětech na palubě raději nemluvě. Ale víte co? Bez ohledu na četné nedostatky svých jízdních vlastností vás nejrychlejší mini naprosto pohltí. Je opojné chlapáckým odporem, který vám klade jeho volant, řadicí páka i pedály. Bezuzdností, s jakou se stočí k vnitřní straně zatáčky, když v oblouku uberete plyn. Spolu s divokým a halasným motorem tvoří maniakální podvozek Mini JCW řidičský zážitek takové intenzity, jakému není široko daleko rovno.

Spolehlivý lék na nudu

Posuzováno jakýmkoli racionálním měřítkem je Mini John Cooper Works nesmysl: únavné, nepohodlné, nic a nikoho v něm neodvezete a hezky vybavené stojí devět set tisíc. A dokonce ani na okruhu neumí být tak rychlé, jak byste možná mysleli. JCW ale není pro ty, kteří vybírají auta s kalkulačkou a metrem v ruce. Je to vzácný a účinný lék pro pacienty s velmi specifickou diagnózou. Pokud najdete dostatek odvahy (nebo bláznovství) si ho pořídit, budete se o něm v průběhu času vyjadřovat všelijak. Ale už nikdy od vás nikdo neuslyší, že jezdit autem je nuda.

Plusy naprosto pohlcující zážitek z jízdy
stále originální styl
odkaz Johna Coopera

Minusy v každodenním provozu je únavný
mnoho toho v něm neodvezete
levnější konkurence je objektivně schopnější

Mini John Cooper Works Cena: 727 500 Kč Motor: přeplňovaný čtyřválec 1,6 l, 155 kW, 260 Nm Zrychlení z 0 na 100 km/h: 6,5 s Nejvyšší rychlost: 238 km/h Spotřeba 7,1 l/100 km

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče