Tři mýty o pracujících důchodcích

15. prosince 2003, 00:00 - FRANTIŠEK VLASÁK, právník
15. prosince 2003, 00:00

Zaměstnaní poživatelé starobního důchodu mají v nemocenském pojištění určité odchylkyPOŽIVATELÉ STAROBNÍHO DŮCHODU JSOU PRO ZAMĚSTNAVATELE VÍTANÝMI ZAMĚSTNANCI. JEJICH PRACOVNÍ TEMPO BÝVÁ LECKDY POMALEJŠÍ, NA DRUHOU STRANU JSOU SPOLEHLIVĚJŠÍ A ZKUŠENĚJŠÍ.

I v důchodu lze pracovat. V případě nemoci však pro nemocenské dávky platí některé odchylky

Zaměstnaní poživatelé starobního důchodu mají v nemocenském pojištění určité odchylky

POŽIVATELÉ STAROBNÍHO DŮCHODU JSOU PRO ZAMĚSTNAVATELE VÍTANÝMI ZAMĚSTNANCI. JEJICH PRACOVNÍ TEMPO BÝVÁ LECKDY POMALEJŠÍ, NA DRUHOU STRANU JSOU SPOLEHLIVĚJŠÍ A ZKUŠENĚJŠÍ. I KDYŽ VŠAK PRACUJÍ NA STEJNÉM MÍSTĚ A SE STEJNÝM PLATEM JAKO OSTATNÍ ZAMĚSTNANCI, JE JEJICH POSTAVENÍ V SYSTÉMU NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ ODLIŠNÉ.

Ačkoli zákon o důchodovém pojištění rozeznává celkem šest důchodů (starobní, plný invalidní, částečný invalidní, vdovský, vdovecký a sirotčí), používá se v hovorové řeči pojem „pracující důchodce“ pro zaměstnaného poživatele starobního důchodu. V tomto smyslu bude použit i v tomto článku - ze všech poživatelů výše uvedených důchodů jsou totiž v nemocenském pojištění stanoveny odchylky pouze pro poživatele starobního či plného invalidního důchodu (pro poživatele částečného invalidního důchodu žádné odchylky v systému nemocenského pojištění zaměstnanců neplatí).

SOCIÁLNÍ BEZ VÝJIMKY

V hovorové řeči se běžně rozlišuje starobní důchod (někdy také s přívlastkem „normální“) a starobní důchod předčasný, zákon o důchodovém pojištění takové rozlišení nezná. Rozlišuje sice případy, kdy má pojištěnec nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku (§ 29 až 31 tohoto zákona), avšak výsledný důchod nazývá vždy jednotným názvem starobní důchod. Proto i v oblasti nemocenského pojištění znamená výraz „poživatel starobního důchodu“ jak poživatele, který odešel do důchodu při nebo po dosažení důchodového věku, tak poživatele, který tak učinil před tímto dosažením. Nejprve je však třeba zmínit jednu situaci, kdy se na tyto důchodce žádná odchylka nevztahuje - placení pojistného na sociální zabezpečení. Ač se tak řada pracujících důchodců domnívá, skutečnost, že důchod již pobírají, neznamená pro placení pojistného na sociální zabezpečení žádnou úlevu, platí tedy pojistné ve stejné výši, jako ostatní zaměstnanci.

BEZ OCHRANNÉ LHŮTY

První odchylka stanovená v nemocenském pojištění pro pracující důchodce se týká běhu ochranné lhůty. Obecně platí zásada, že dávky nemocenského pojištění náleží, jestliže se podmínky rozhodné pro jejich přiznání splnily

* v době účasti na nemocenském pojištění,

* po skončení pojištění, avšak ještě během doby, po kterou zaměstnanec pobírá nemocenské, podporu při ošetřování člena rodiny nebo peněžitou pomoc v mateřství,

* po skončení pojištění v ochranné lhůtě (ta činí v běžných případech 42 dnů od skončení zaměstnání).

Odchylka spočívá v tom, že ochranná lhůta neplyne ze zaměstnání, při kterém se důchodci dále poskytuje starobní důchod v nezměněné výši. Znamená to tedy, že pokud by byl pracující důchodce zaměstnán v takovém zaměstnání, při kterém by mu výplata starobního důchodu nenáležela, plynula by mu ochranná lhůta stejně jako ostatním zaměstnancům. Pokud by jeho pracovní neschopnost (popř. jiná sociální situace zakládající nárok na dávku nemocenského pojištění) vznikla po skončení zaměstnání, měl by nárok na nemocenské. V opačném případě (pokud by pobíral starobní důchod i při zaměstnání) by ochranná lhůta neplynula a nárok na nemocenské by při pracovní neschopnosti vzniklé po skončení zaměstnání nevznikl. Od uvedené situace je nutno odlišit tu, kdy pracovní neschopnost pracujícího důchodce vznikla v době trvání zaměstnání (např. sjednaného na dobu určitou) a dobu zaměstnání přesáhne. V takovém případě se poskytuje nemocenské i po skončení zaměstnání, nejdéle však do vyčerpání maximální možné doby, tzv. podpůrčí doby.

OMEZENÁ PODPŮRČÍ DOBA

Druhá odchylka se týká délky podpůrčí doby. Na rozdíl od obecné právní úpravy, podle níž se nemocenské poskytuje nejdéle po dobu jednoho roku od počátku pracovní neschopnosti (s možností dobrovolného prodloužení o celý další rok), je podpůrčí doba pracujícího důchodce omezena. Jemu se poskytuje nemocenské při téže pracovní neschopnosti nejdéle po dobu 84 kalendářních dnů a při více pracovních neschopnostech po dobu 84 kalendářních dnů vjednom kalendářním roce. Znamená to tedy, že v případě prvé pracovní neschopnosti poživatele starobního důchodu vzniklé v kalendářním roce mu náleží nemocenské až po dobu 84 kalendářních dnů. Pokud by pracovní neschopnost trvala déle, zastaví se výplata dávky počínaje 85. dnem; pokud by naopak skončila dříve, nevyčerpaný zbytek této doby „zůstává k dispozici“ pro další případná období pracovní neschopnosti. Proto například v případě, kdy poživatel starobního důchodu při prvé pracovní neschopnosti pobíral nemocenské po dobu 55 kalendářních dnů, zastaví se při druhé pracovní neschopnosti, která by trvala celkem 40 kalendářních dnů, výplata nemocenského počínaje 30. dnem trvání této pracovní neschopnosti. K uvedené odchylce je nutno doplnit dvě výkladová pravidla. Podle prvého platí, že nevyčerpané dny podpůrčí doby se do následujícího kalendářního roku nepřevádí. Naproti tomu pravidlo, že při téže pracovní neschopnosti se nemocenské poskytuje nejvýše po dobu 84 kalendářních dnů, platí i tehdy, přechází-li tato pracovní neschopnost z jednoho kalendářního roku do druhého. Pokud například celková doba pracovních neschopností v roce 2003 činila u poživatele starobního důchodu 60 kalendářních dnů, jeho nová pracovní neschopnost vznikla 20. 12. 2003 a trvá i přes 1. leden 2004, bude mít při této pracovní neschopnosti nárok na nemocenské po dobu 84 kalendářních dnů, přičemž každý z těchto dnů, za které se mu poskytne nemocenské od 1. ledna 2004, se mu zároveň odečte z 84 kalendářních dnů „fondu podpůrčí doby“, po které má za rok 2004 celkově nárok na nemocenské. Pokud by v době pracovní neschopnosti došlo k vyčerpání podpůrčí doby, nárok na nemocenské se přechodem do následujícího kalendářního roku neobnoví. Výjimkou z odchylek platných pro podpůrčí dobu poživatelů starobního důchodu je pak pravidlo, že uvedená omezení neplatí, jestliže pracovní neschopnost vznikla pracovním úrazem či nemocí z povolání; v takovém případě plyne i tomuto poživateli podpůrčí doba podle obecných předpisů v délce jednoho roku s možností dalšího dobrovolného prodloužení.

KDY SE VZDÁT DÁVEK

Třetí a poslední odchylka se týká výplaty dávek nemocenského pojištění. Zaměstnanec se totiž může písemným prohlášením vzdát nároku na nemocenské, jestliže pobírání nemocenského vylučuje nebo omezuje nárok na výplatu některého důchodu podle předpisů o důchodovém pojištění (typicky např. starobního důchodu); učiní-li tak, zaniká nárok na nemocenské ode dne, kdy se zaměstnanec nároku vzdal, pro další trvání téže pracovní neschopnosti (karantény).

**TŘI MÝTY O ZAMĚSTNANÝCH PRACUJÍCÍCH DŮCHODCÍCH:

1. Protože již pobírají starobní důchod, platí nižší pojistné.

2. Plyne jim ochranná lhůta.

3. Mají nárok na nemocenské vždy po dobu 84 kalendářních dnů.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče