Trh potravin zůstává zablokovaný

04. srpna 2008, 08:00 - Jiří Němeček
04. srpna 2008, 08:00

VOLNÝ SVĚTOVÝ OBCHOD - Volný trh potravin bez bariér zůstává v celosvětovém měřítku stále jen iluzí. Ani po sedmi letech se mocnosti nedokázaly dohodnout s chudými státy, jak světový obchod uvolnit. Liberalizace by přitom mohla citelně prospět i otevřené české ekonomice.

Levnější potraviny dovážené z rozvojových zemí, lepší přístup na rozvíjející se trhy pro české výrobce strojů, automobilů nebo energetických celků – to je v kostce výhoda volného světového trhu, o kterém se jedná už sedm let. Bohužel, stále marně. Poslední jednání Světové obchodní organizace (WTO) uvízla na mrtvém bodě v minulém týdnu.

„Je velkým zklamáním, že zasedání skončilo krachem. Cílem vyjednávání bylo zlepšit přístup na trhy rozvojových zemí a snížení jejich cel. Jsme otevřená ekonomika a potřebujeme vyvážet,“ vysvětluje prezident Hospodářské komory Petr Kužel. Další špatnou zprávou pro světový obchod podle něj je, že se zřejmě zastaví snižování bariér a spíše zavládne vlna protekcionalismu. „Zastavená liberalizace mezinárodního obchodu je pro exportéry stejně nepříjemná jako posilující koruna,“ říká Kužel.

„Málokdo očekával, že by po sedmi letech najednou došlo k dohodě. Krach jednání tak na české exportéry nebude mít výrazné dopady,“ uklidňuje naopak bývalý šéf Komory a současný předseda Národního výboru Mezinárodní obchodní komory v ČR Jaromír Drábek. „I kdyby se trh potravin skutečně uvolnil, nevěřím, že by se rychle snížily ceny pro spotřebitele,“ přidává se místopředseda firmy Reprogen Planá nad Lužnicí František Zobal. Ten letos s dalšími experty navštívil rozvojové země Afriky, aby na místě zjistil, jaké konkrétní věci od cel po dovozní bariéry brání obchodní spolupráci.

„Je jasné, že základem problémů je zemědělství. Vyspělé státy, zejména oba americké kontinenty se snaží prorazit se svou produkcí třeba na evropský trh, ten svůj ale tvrdě brání,“ vysvětluje Zobal. Krach ženevského jednání v takzvané banánové válce tak paradoxně považuje spíše za úspěch, který pomůže rozvojovým státům.

Čína a Indie proti Americe

Jednání zástupců asi 35 zemí se táhla více než týden a největší překážkou dohody se stal spor mezi Indií a Čínou na jedné a Spojenými státy na druhé straně v otázce ochrany farmářů v rozvojových zemích před prudkým zvýšením dovozů potravin. Peking a Dillí v této otázce odmítly všechny kompromisy, takže nebylo nic schváleno. Obě země si totiž v zájmu ochrany svých drobných farmářů nárokovaly právo zvýšit zemědělská cla nad současnou úroveň, což by podle USA bylo proti duchu celého jednacího kola.

Šéf WTO Pascal Lamy ale říká, že nehází ručník do ringu. Není ovšem jisté, že získá důvěru evropských partnerů. Jaromír Drábek navrhuje řešení: jednání mezi jednotlivými ekonomickými bloky, jako je Evropská unie, Severoamerická zóna volného obchodu NAFTA nebo jihoamerická celní unie Mercosur. Také Evropská unie si podle něj musí vyjasnit svůj přístup k liberalizaci obchodu. „Omezení týkající se ochrany životního prostředí, bezpečnosti práce či technologií komplikují evropským firmám jejich postavení na celosvětovém trhu a omezují jejich konkurenceschopnost,“ dodává Drábek.

Obchodní komisař Evropské unie Peter Mandelson už varoval, že na nezdar doplatí nejvíce rozvojové země. Skupina devíti zemí Unie v čele s Francií a Itálií už začala požadovat lepší obchodní podmínky, než jaké jí dával Lamyho návrh.

Ekonomové přitom váhají, zda za krach snahy o liberalizaci nesou skutečně vinu chudé státy nebo spíš neústupnost mocností, jako je USA či Evropská unie. I čeští vyjednavači mají své zkušenosti s přístupem Američanů k liberalizaci světového trhu.

Američané? Liberalizace jen když se jim vyplatí

„Je to velmi tvrdý lobing Američanů, kteří nepustí na své trhy nikoho a budou se tomu zuby nehty bránit, i když říkají něco jiného,“ sdílí svou osobní zkušenost Eugenie Línková z české Agrární komory. Vychází ze zkušeností ze světového kongresu k zemědělství, který byl vloni v Praze.

Na pozvání české strany se jej účastnili prezidenti agrárních komor z Ameriky, Kanady, Mexika a Evropské unie. Navíc přijeli i zástupci Ukrajiny, včetně prezidenta Viktora Gladije. Ukrajinská komora byla oficiálním pozorovatelem.

Při zahájení loňské pražské konference vstal americký komorový prezident Bob Gilman a zcela bez servítků požádal od řečnického stolu před zhruba 500 delegáty, aby Ukrajinci okamžitě opustili sál. Prezident kongresu Jena Lemetayer jej požádal, aby je tam nechal, že jsou pozorovatelé. Vstali jak delegáti Ameriky, tak Kanady a Mexika, kteří jsou velmi silnými spojenci a lobbisty v zemědělství tohoto kontinentu. Ukrajinci tedy nakonec museli pryč a na konferenci po dobu jejího třídenního trvání nesměli.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče