Trh nemůže chránit sebevrahy

19. května 2008, 00:00 - Libuše Frantová
19. května 2008, 00:00

PREZIDENT SVAZU OBCHODU A CESTOVNÍHO RUCHU A PŘEDSEDA SVAZU ČESKÝCH A MORAVSKÝCH SPOTŘEBNÍCH DRUŽSTEV ZDENĚK JURAČKA - Chování některých obchodních řetězců je možná na hraně zákona, možná i kousek za ním, ale ani nový zákon všechno nevyřeší. Říká to nový prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu a předseda Svazu českých a moravských spotřebních družstev Zdeněk Juračka.

Je obchodní trh v České republice něčím zvláštní?

Zvláštností bylo absolutně liberální prostředí na počátku devadesátých let, a tím pádem volná ruka pro zahraniční řetězce, které byly přichystány sem přijít. Tak došlo velmi rychle ke změně tržní situace. Na rozdíl třeba od Slovenska, kde existovaly zákony, které expanzi zahraničních řetězců bránily.

Druhým specifikem je skutečnost, že v České republice jsou z obchodních řetězců zastoupeni v podstatě všichni nejsilnější hráči z celé Evropy. A třetí možná zvláštností, možná realitou je, že český obchod se rychle přizpůsobil. Obchodníci byli hozeni do vody prakticky bez podpory státu.

Jak se tuzemští obchodníci bez státní pomoci přizpůsobili takové konkurenci?

Každé zlo je k něčemu dobré. Nástup konkurence byl tak silný a prudký, že přinutil zdejší podnikatele rychle se zorientovat v konkurenčním prostředí. Dnes je na trhu několik ryze českých řetězců. Třeba COOP s více než 27 miliardami obratu je na pátém až šestém místě v top desítce nejsilnějších hráčů. Nebo Hruška, Flop a další.

Dnes i tyto řetězce mají vybudováno docela dobré tržní postavení, jsou s to vyjednat si konkurenceschopné obchodní podmínky. Mají také jednu výhodu – znají prostředí.

Mnohé malé obchodníky to ale semlelo, nebyli schopni vzdorovat silnému zahraničnímu kapitálu.

Část to semlelo, část to přinutilo integrovat se do sítí. Což byl další dobrý prvek, protože dnes je celý svět o kooperaci, o vytváření silných řetězců. A neplatí to jen v maloobchodě. Prozíravější se poohlédli po řetězci či alianci a ve spolupráci s ním přežívají.

Výsledkem je, že ve velkých městech je množství hyper a supermarketů, ale z menších vesnic prodejny zmizely. Mají malí živnostníci bez opory řetězce na trhu vůbec nějakou šanci?

Dovedl bych si představit fungování rodinného podniku. Kdyby takovému obchodu rodina věnovala víc času, mohla by provozovat samostatnou živnost. Ale moc jich nebude, protože samotný obchodník, který funguje bez opory řetězce, je chudák. Vždycky bude v rukách dodavatelů jako kůl v plotě. Integrace a spolupráce s řetězci je nutnou, i když ne postačující podmínkou tohoto stylu podnikání.

Dodavatelé si naopak stěžují na tlak ze strany velkých obchodních řetězců. Opoziční poslanci proto předkládají ve sněmovně zákon o významné tržní síle, který by omezil některé praktiky řetězců.

Nedomnívám se, že je to dobrý zákon. Odmítají ho nejen zahraniční, ale i české řetězce. A také Svaz obchodu a cestovního ruchu.

Zákon je duplicitní vůči stávající legislativě. Někdo říká, že dosavadní úprava není účinná a že musí vymyslet novou normu. Zdá se mi to krátkozraké. Je třeba prosadit dodržování současného zákona. Nová norma v podobě, v níž ji předložila opozice, nebude mít dopad na řetězce, ale na malé dodavatele. Obchodníci s nimi neuzavřou smlouvu, když budou očekávat, že si na ně dodavatelé budou stěžovat. Zvýší se ceny, dovozy, protože regulace trhu v důsledku většinou způsobí i cenové zvýšení.

Navíc zákon by byl velmi diskriminační, protože jak se chovají některé velké řetězce k dodavatelům, tak se chovají velcí dodavatelé vůči řetězcům. Jsou dodavatelé, kteří mají významnější tržní sílu než odběratelé. Nejvýznamnější hráč – společnost Tesco – má asi 15 až 20 procent trhu. Mnohem větší sílu mají například dodavatelé nealko nápojů nebo dodavatelé některých sýrů. Ti si dnes diktují ceny.

SOUČASNÝ ZÁKON STAČÍ, POKUD SE DODRŽUJE

Pomůže etický kodex, když nepomáhá zákon? Žádný z řetězců nedosahuje čtyřicetiprocentního postavení na trhu, jak popisuje zákon o zneužití dominantního postavení. Dohromady však vytvářejí takový tlak, že dodavatelé přistoupí téměř na všechno.

Všichni by se měli na trhu chovat mravně. Nejsme proti etickému kodexu, který by stanovil nějaká pravidla. Etický kodex Svazu obchodu existuje, podepsali ho čeští obchodníci, i Globus nebo Interspar. Ale my říkáme: ať podepíší etický kodex všichni, proč jen obchodníci? Podobně to funguje ve Velké Británii. Tam existuje kodex, který podepisují obchodníci i dodavatelé. Snad už i my jsme před takovou dohodou.

Myslím, že současná legislativa je dostatečná. Řada věcí je ošetřena v obchodním zákoníku i v jiných zákonech. Navíc nikdo z dodavatelů nepodal na chování řetězců žalobu k soudu. Chceme, aby o tom, kdo má pravdu, rozhodl soud. Pak bude nějaký precedens. Ústavní soud pak může třeba konstatovat, že zákonná opatření na ochranu trhu jsou nedostatečná.

ZDENĚK JURAČKA (63)

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou, obor ekonomika služeb a cestovního ruchu. Pro spotřební družstva pracuje od roku 1969. Postupně se prosadil v nejrůznějších řídících funkcích družstva. Byl také u zrodu dosud největší nákupní aliance v České republice – družstva COOP Centrum Praha, v jehož čele stojí a je předsedou představenstva od samotného založení v roce 1993. Od roku 2000 je místopředsedou dozorčí rady akciové společnosti COOP EURO se sídlem v Bratislavě. Rovněž působí jako předseda Svazu českých a moravských spotřebních družstev. Na konci letošního dubna se stal prezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu. Je ženatý, má dvě děti.

Nemůže zasáhnout Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, když má řadu podnětů o nepřiměřeném tlaku řetězců?

Úřad může přijmout i anonymní udání. Ale jak dlouho bude v této republice anonymní? Týden, čtrnáct dnů? Tady se provalí všechno. A kdyby se obchodník obrátil proti rozhodnutí k soudu, a na to má každý právo, u soudu stejně praskne, kdo si stěžoval. Zásadně platí, že antimonopolní úřad nemá chránit jednotlivé segmenty trhu, ale má hlídat, aby tržní vztahy fungovaly ve prospěch konečného spotřebitele.

Podle statistiků se na zvýšení cen potravin v poslední době víc podíleli obchodníci než dodavatelé. Například pekaři na vyšších cenách chleba participují 2,50 koruny, obchodníci devíti korunami. A když vyletěly ceny másla na konci loňského roku, zvyšovali je svévolně obchodníci. Nejsou zisky obchodníků na úkor výrobců i spotřebitelů nemorální?

Já tuto statistiku nemám. To jsou vybrané komodity, které nevypovídají o průměrné marži obchodníků. Když nastal pohyb u pekařských výrobků nebo másla, požádali jsme ministra průmyslu a obchodu, ať nechá prozkoumat, kdo z toho má nejvíc. Jestli prvovýrobci, zpracovatelé nebo obchodníci. Na Slovensku tak učinili a přišli na to, že nejvíc se na tom přiživují zpracovatelé.

Když se někde rychle zvýší cena vybraného výrobku, neříkám, že si tady i obchodníci nepomohli. Ale v prodeji pečiva, zejména rohlíků, dochází dokonce k prodeji pod nákupní cenou, která se pohybuje kolem 1,30 koruny. To je však marketingový tah – udržet zákazníka. Tento stav mně osobně vadí. Prodej pod nákupní ceny není dobrý, zkresluje to pohled zákazníka. Obchodníky, kteří takové praktiky neprovozují, považuje zákazník za zloděje. Je to nekalá soutěžní praktika.

NĚKTEŘÍ KDYSI PODEPSALI NESMYSLNÉ SMLOUVY

Jste tedy přesvědčen, že velké řetězce nezneužívají svého silného postavení na trhu?

Je sice pravda, že chování některých obchodních řetězců je možná na hraně zákona, možná že je kousek za ní, ale zákon všechno nevyřeší. To vyřeší jen postoj dodavatele, že nebude takovému řetězci dodávat.

Někteří dodavatelé byli sebevrazi a svými podmínkami se zahraničním řetězcům až vnucovali. Dnes na ně nadávají, protože řetězce už takové výhodné podmínky začaly vyžadovat trvale. Před deseti lety jsme jako spotřební družstvo jednali s některými dodavateli. Říkali, že nám nemohou dát stejně výhodné podmínky, protože zahraniční řetězce je budou v budoucnu živit. Bylo mnoho dodavatelů, kteří byli schopni podepsat nesmyslné smlouvy. Dneska už takoví nejsou – buď je smetl trh, nebo se naučili jednat. Tržní prostředí je tvrdé, nemůže chránit sebevrahy, kteří podepíší nesmyslnou smlouvu.

Váš řetězec COOP se chová jinak?

Solidní obchodník potřebuje solidního dodavatele trvale. My ho nechceme jednorázově využít a potom ho zničit. Obchodní podmínky musejí být vyvážené. Extrémy ve smluvních vztazích už jsou jen v omezené míře.

Dodavatelé si na některé praktiky stěžují stále. Vybírá se regálné, poplatky za zalistování a používají se i jiné formy, které podle nich stlačují nákupní ceny dolů…

Proti většině těchto poplatků nejsem, naopak v nich vidím výhodu. Jsou součástí strukturované ceny. Dodavatel pak ví, za co platí. Pokud jde o regálné: umístění zboží v regále má největší vliv na to, co zákazník kupuje. Nejvíc kupuje zboží, které má ve výši očí, nebo které je umístěno v pokladní zóně. Jsou místa v prodejně, která jsou atraktivnější než ostatní.

Regálné vymysleli dodavatelé, ne obchodníci. Když řekli: já chci mít zboží v regále tady, tak obchodníci odpověděli: když chceš, tak zaplať, protože se zboží bude víc prodávat. Myslím, že tyto poplatky mají logiku. Ale beru, že když někdo otvírá novou prodejnu a požaduje první závoz zdarma, že to je tvrdé. Družstva to nepoužívají. To už je nad rámec etických vztahů.

A zalistovací poplatky? Potravináři kritizují, že musí platit poplatek za celý seznam výrobků, ale některých z nich si obchodníci odeberou jen symbolicky pár kusů. Nepřipadá mi to správné.

Budu oponovat, protože zalistovací poplatky používají i spotřební družstva. Máme platný katalog, a když chce dodavatel nějaký druh zboží v katalogu mít, tak platí zalistovací poplatek. Ale nejde o statisíce, jde o tisícikoruny.

Pro dodavatele je to výhodné – má záruku, že když je určitý druh zboží v katalogu, družstva jsou pak povinna mít tyto výrobky na všech svých třech tisících prodejnách. A když dodavatel svůj výrobek na prodejně nenajde, tak se zalistovací poplatek krátí nebo úplně zruší. Pokud někdo tyto poplatky zakáže, musí je nahradit něčím jiným. Poplatky jsou reciproční, je to něco za něco.

Dodavatelům vadí také dlouhé lhůty splatnosti faktur. Za pekařské výrobky, které se prodají ještě týž den, kdy přijdou do prodejny – a neprodané si stejně musí odvézt dodavatel na vlastní náklady – řetězce zaplatí až za šedesát nebo i více než sto dnů. Ale zákon nařizuje platbu u rychloobrátkového zboží do maximálně třiceti dní. I když na to dodavatelé sami přistoupí ze strachu, že řetězce jejich výrobky jinak neodeberou, nepovažujete to za nepřiměřený nátlak?

To je pravda. Je fakt, že se doba splatnosti nedodržuje. Dlouhé doby splatnosti fungují trochu ze setrvačnosti z dob minulých. Uznávám, že to není dobré, čerstvé potraviny by se měly platit do 30 dnů, lhůta by se neměla protahovat. Tyto námitky jsou oprávněné.

My – spotřební družstva – ale dodavatelům nabízíme předplatby, máme volné finanční zdroje v řádu desítek milionů. Nabízíme, že zaplatíme za pět místo za třicet dnů, ale chceme za to nějakou další výhodu, protože to není zadarmo. Ale dodavatelé předplatby nechtějí.

Nebyla by spíš sebevražda, kdyby dodavatelé odmítli podepsat smlouvu s řetězcem a nakonec zboží neměli kde prodat?

Nemůžu to vyloučit. To je trh. Když si obchodník může vybrat, tak si vybere toho, kdo mu nejvíc vyhovuje po všech stránkách. Kdybychom chtěli, aby všichni měli stejné podmínky u všech dodavatelů, tak bychom se dostali na diktování cen a cenových limitů, a to jsme v socialismu.

Vím, že to je velmi tvrdé, vím, že hlavně pekaři si stěžují. Ale vinou je silný přetlak nabídky. V některých komoditách si čím dál víc rozšiřují výrobu sami obchodníci. Jsou řetězce, které mají rozsáhlou masnou výrobu, téměř každý hypermarket má pekárnu. Řetězce kupují krachující masokombináty v Polsku i jinde, kde si pak samy vyrábějí, aby se nemusely handrkovat s dodavateli.

Je to tvrdé – já jsem trh nevymyslel, ale uvítali jsme ho všichni. Zatím nám to drží slušné ceny, mimo první měsíce letošního roku. Kdyby se udělala nějaká regulace, tak si založíme na malér. Když se totiž jedné straně pomůže, tak se rozhodí trh a za pět let se bude muset pomáhat té druhé straně. Regulace trhu je jedna z nejnebezpečnějších záležitostí, protože objektivně regulovat trh nejde.

JEDINOU CESTOU JE INTEGRACE

U některých výrobků mi připadají výše marží u obchodníků až podivné. Proč je u rohlíků marže třeba padesát procent, když obchodník nenese žádné riziko, protože dodavatel si všechny zbytky musí odvézt na vlastní náklady?

U pekařů to tak je. Ale tady je strašně silná nabídka nad poptávkou. Takové praktiky, že si dodavatel musí odvézt neprodané pečivo, skutečně existují. Ale to je smluvní vztah. Tvrdý, uznávám.

Nyní obchodní řetězce zaujímají více než šedesátiprocentní objem trhu. Vy sám říkáte, že postupně dosáhnou až osmdesáti procent. Není to nerovný vztah v postavení řetězců a jejich dodavatelů?

Možná zanikne spousta pekáren, ale rohlíky se budou prodávat pořád. Zbude počet dodavatelů, kteří budou odpovídat poptávce na trhu. A třeba si pak budou moci diktovat. Jedinou cestou je integrace. Nemůže přežít tolik pekáren či masokombinátů. Také se musejí přizpůsobit trhu, musejí se integrovat. Jinak padnou, nebo budou živořit.

Nemyslím, že by tady měla být třeba jedna mlékárna pro celou republiku, ale nemůže jich tu být šedesát. Ty nejsou konkurenceschopné, pokud nemají sortiment, který obchodník potřebuje. Ale když to obchodní řetězce táhnou k osmdesáti procentům trhu, tak možná k nějaké regulaci trhu nakonec dojde.

Chování velkých obchodních řetězců kritizuje i Evropský parlament. Nechal vypracovat analýzu vztahů na trhu v Evropě a možná v budoucnu přistoupí k regulaci.

Ať se tím zabývá. Když srovnám Česko s Evropou, tak mi vadí, že se v tuzemsku z postavení obchodních řetězců dělá politika.

Řetězce se mnohdy nechovají dobře ani ve vztahu k zákazníkům. Prodávají prošlé zboží, uvádějí jiné ceny v regálech, než nakonec zaplatí zákazník u pokladny. Co takovému chování říkáte?

Nebudu se zastávat špatných obchodníků. Ale takové věci se musejí prokázat. Nekalá praktika vůči zákazníkovi je jedním z největších prohřešků trhu. Zákazník je pán.

Něco jiného je moje vyřizování účtů s dodavatelem, ale vůči zákazníkovi musím být naprosto korektní. Nekorektní jednání mi zákazníka odhání. Když se zklame, už do prodejny nejde. Hájím každé opatření, které zvýší korektní chování vůči zákazníkovi.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče