Trh je pro socialisty nadávka

14. března 2005, 00:00 - PETR BÝM
14. března 2005, 00:00

ROBERT AXAMIT, MÍSTOPŘEDSEDA OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ MAJITELŮ DOMŮ: Bytová politika současné vlády a sociální demokracie je naprosto nekompetentní, tvrdí Robert Axamit z Občanského sdružení majitelů domů. Právě v těchto dnech sdružení připravuje žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

ROBERT AXAMIT, MÍSTOPŘEDSEDA OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ MAJITELŮ DOMŮ:

Bytová politika současné vlády a sociální demokracie je naprosto nekompetentní, tvrdí Robert Axamit z Občanského sdružení majitelů domů. Právě v těchto dnech sdružení připravuje žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

* Proč jste vlastně s žalobou tak dlouho otáleli? Čekali jste na nyní tolik citovaný „polský“ rozsudek?

Na to snad lze odpovědět tak, že doba musela dozrát. Ještě v roce 1989 byly štrasburské rozsudky pro majitele nájemních bytů spíše nepříznivé. Jenže v souladu s tím, jak se celá evropská ekonomika vyvíjí směrem k deregulaci, začala se pomalu měnit i mentalita soudců. Vlastně šlo o generační výměnu - lidé, kteří zažili poválečnou obnovu, považovali státní intervence do oblasti nájemních vztahů za normální a užitečné. Dnes je situace jiná, podstatně více se akcentují vlastnická práva.

* Očekáváte tedy příznivý verdikt?

Samozřejmě. Zvláště, když v porovnání s Polskem je naše situace podstatně horší. Je to zřejmé na první pohled. Vždyť třeba maximální regulované nájemné tam dosahuje 75 korun na metr čtvereční, to je dvojnásobek toho, co u nás. Navíc roste tempem deset procent ročně. Přesto byly tyto poměry ve Štrasburku označeny za nevyhovující a pro majitele domů za diskriminační. A ještě něco: Česká republika nerespektuje rozhodnutí svých vlastních orgánů - to mluvím o Ústavním soudu. Díky tomu všemu je či by měla být naše pozice ve Štrasburku lepší.

* Jenže Poláci prý čekali na rozsudek deset let.

To není přesné - žaloba byla podána v roce 1997, o rok později se začala věc projednávat. Naše kauza by ale měla být jednodušší. Rozsudek ve věci polské majitelky je jakýmsi precedentem - soud by v podstatě měl pouze porovnávat poměry u nás a v Polsku. Takže ohledně termínu jsem optimista. Ale je na místě také říci, že Štrasburk není jediným místem, kam se můžeme obrátit. Je tady třeba londýnská arbitráž, která se zabývá ochranou zahraničních investic. Tam by mohli hledat zastání zahraniční majitelé nájemních domů.

* Vaše Občanské sdružení majitelů domů nejspíš není jediné, které bude hledat pomoc u soudů. Koho vlastně reprezentuje?

Máme přibližně tři tisícovky členů -hlavně ty majitele nájemních domů, kteří mají problémy. Jako jinde jsou i v této oblasti právě potíže hlavním důvodem toho, proč se lidé sdružují. Teď se nám denně hlásí další desítky zájemců o členství. Ten polský rozsudek vše akceleroval, všem už dochází trpělivost. Za námi je vidět práce. To, jak ožila česká města, jak se změnil jejich vzhled, to je především zásluha majitelů domů. Nicméně šest a půl roku žijeme ve státě, který si ČSSD za naše peníze kupuje hlasy voličů.

* Než se dostala k moci sociální demokracie, vládla u nás pravicová koalice. Ale ani ta v oblasti deregulace nájmů příliš neudělala.

Není to pravda. V letech 1993-1998 jakás takás deregulace probíhala. Kdyby to takto pokračovalo, dnes je už po problémech. Jenže nástupem sociální demokracie k moci se vše zmrazilo. A ještě hůř - my dnes vlastně vedeme obrannou válku, bojujeme za to, aby se postavení vlastníků nájemních bytů nezhoršilo. V tom jsme docela úspěšní, byť to není příliš vidět. Dokázali jsme zablokovat dva nebo tři návrhy zákona o nájemném, zabránili jsme i přijetí vyhlášky o parkování v Praze. Ta by majitelům víceméně nedovolovala zaparkovat před vlastním domem.

* Nemůžete si za špatné postavení majitelů domů tak trochu sami? Třeba jste měli být iniciativnější.

Ale to my jsme. Jenže standardní odpovědí na veškeré naše návrhy jsou diplomatické úsměvy - a tím to končí.

* Jaký by podle vás, tedy majitelů nájemních domů, byl ideální stav trhu s byty?

Prostě volný trh. Nikde se nepotloukají zástupy úředníků, kteří neustále vymýšlejí hlouposti. Na domech visí cedule „K pronájmu“ a lidé si byty normálně najímají. Když se k nim majitel bude chovat špatně, pocítí to sám především ekonomicky. Lidé mu nebudou platit, budou se s ním soudit, ale hlavně se přestěhují jinam. A fungovat to musí i obráceně: pokud bude chyba na straně nájemníka, majitel bude mít možnost rychle a efektivně ho na základě soudního rozhodnutí vystěhovat. To by byl ideální stav nejen pro majitele domů, ale pro celou společnost. Také proto, že teprve takové poměry by odhalily skutečné sociální problémy spojené s bydlením - a tady by měl stát zasahovat.

* Co máte na mysli?

I v ideálních poměrech budou existovat problémy, které trh ošetřit jednoduše neumí a musí to udělat stát. U nás jsou to třeba Romové. Bohužel byty v nájemním domě, kde by bydlela byť jenom jedna romská rodina, jsou hůře pronajmutelné. Z toho vyplývá, že na volném trhu by tato sociální skupina byt vůbec nemohla získat. A můžu pokračovat dál: jsou tady mladí lidé, kteří vycházejí z domovů mládeže, bezdomovci, důchodci. Musí také existovat jakási bytová rezerva pro případ přírodních katastrof. Stát musí dohlížet i na hladké fungování trhu a napravovat třeba otřesy, kterými v pravidelných intervalech trpí hypoteční trh. Pak je tu ještě otázka územního plánování a mnoho dalších věcí.

* Jak by se počítala výše nájemného?

Tady je ideálem rovnovážný ekonomický stav, ovšem toho u nás nedosáhneme ještě dlouho. Tržní nájemné v rovnováze činí zhruba šest až sedm procent z tržní ceny bytu ročně. Náklady na údržbu jsou asi dvě procenta, odpisy jedno procento a zbylá tři čtyři procenta představují čistý výnos investovaného kapitálu. To je ovšem stav, kterého se nedosahuje ani v bytech s tržním nájemným a průměrné tržní nájemné je zpravidla nižší. V tomto ohledu je u nás situace trochu zvláštní - máme více bytů než by odpovídalo síle ekonomiky. Takže paradoxně jsou na tom pronajímatelé nejlépe tam, kde jsou ceny i nájmy absolutně nízké, třeba na Mostecku.

* Tak jako tak by nájemné vzrostlo vysoko nad současnou regulovanou úroveň. Kritici uvolnění cen se obávají, že nájem by někde pohltil až polovinu příjmů domácností a že nízkopříjmové skupiny by vůbec nebyly schopny takové nájemné hradit.

Předpokládáme, že díky deregulaci by úroveň tržních nájmů oproti dnešnímu stavu klesla tak o třetinu. Takže třeba byt o rozloze 60 metrů čtverečních by nájemce stál nějakých šest sedm tisíc korun měsíčně. Bude ovšem záležet na tom, o jakou lokalitu půjde a jak kvalitní bude dům. Každopádně by se dnešní tržní nájmy měly výrazně snížit.

* Víte to jistě? Oč tuto vaši prognózu opíráte?

Především o znalost fungování zákona nabídky a poptávky. V praktické rovině pak o málo známou skutečnost, že ze 750 tisíc bytů s regulovaným nájemným se jich 90 tisíc nevyužívá - to je odhad ministerstva financí. Také o to, že řada takových bytů se pronajímá načerno. Konkrétně pražský trh by pak nepochybně obohatily stovky nových nájemních bytů v příměstských oblastech. Třeba řada vil v takových městech, jako jsou Říčany, byla původně koncipována jako nájemní. Dnes v nich nezřídka bydlí jeden dva lidé. Ale nepronajmou ani metr - prostě protože mají strach. Ochrana vlastníků či pronajímatelů je u nás zatím minimální. Toto vše by se v normálních poměrech na úrovni nájmů odrazilo velmi rychle.

* I tak by zřejmě nemálo domácností na nájemné nedosáhlo. Potom by musely přijít ke slovu příspěvky na nájemné, tedy další zátěž pro státní rozpočet.

Tato rozpočtová položka je obvykle odhadována na šest až osm miliard korun. A teď počítejte se mnou. Obcím by podle našich propočtů deregulace přinesla navýšení příjmů o 15 miliard korun. Podstatně by se zvýšila mobilita pracovní síly, která by i při velmi střízlivém odhadu měla vést k poklesu nezaměstnanosti nejméně o jedno procento, tedy ze současných devíti na osm procent. Tím by se veřejné rozpočty posílily o dalších 20 miliard korun. Zároveň by bylo možné zrušit většinu dotací na bydlení, které v souhrnu dosahují 40 miliard korun ročně. Jenom stavební spoření nás loni stálo kolem 15 miliard korun. A co jsme za to dostali? V porovnání s hypotékami dražší úvěry s hromadou papírování.

* Proč na tyto argumenty nikdo neslyší?

Neslyší na ně současná vláda. Ta je bohužel ve věcech bytové politiky naprosto nekompetentní, když pominu čestnou výjimku náměstka Přikryla na ministerstvu pro místní rozvoj. Jinak se v sociální demokracii touto problematikou zabývají lidé, pro které je slovo trh nadávka a konec regulace nájemného se jim kryje se zánikem světa.

CO JE OBČANSKÉ SDRUŽENÍ MAJITELŮ DOMŮ?

Občanské sdružení majitelů domů (OSMD) vzniklo v roce 1994 a jeho úkolem je bránit a prosazovat práva vlastníků bytových objektů. Dnes sdružuje kolem tří tisícovek členů, což představuje přibližně deset procent všech soukromých majitelů nájemních domů v Česku. Poskytuje jim především ekonomické a právní poradenství, navenek zastupuje jejich zájmy vůči státu a obcím. Vydává vlastní časopis a provozuje internetové stránky.

**ROBERT AXAMIT

Původním povoláním je vědecký pracovník, absolvoval vysokou školu chemickotechnologického směru. Je jedním ze dvou místopředsedů Občanského sdružení majitelů domů. Sám vlastní několik nemovitostí.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče