Tragický konec jedné z nejvýznamnějších českých skláren

26. ledna 2011, 03:03 - Robert Šimek
26. ledna 2011, 03:03

Firma J. Schreiber & Neffen patřila koncem 19. století k významným sklářským podnikům habsburské monarchie. Založil ji roku 1844 Josef Schreiber, sklárnu v severomoravském Rapotíně ale vedl jeho synovec Josef Schreiber mladší.

Foto: Výzkumné centrum průmyslového dědictví

První zprávy o sklářských hutích na Šumpersku pocházejí z poloviny 15. století. Od roku 1769 fungovala v Andělských žlebech sklárna Karla Seewalda, již po osmi letech ji ale převzali majitelé zdejšího panství Žerotínové. Roku 1779 se výroba přesunula do Annína u Koutů nad Desnou a podnik dostal název Karlova huť.

Počátkem 19. století prodali Žerotínové panství i se sklárnou Liechtensteinům, kteří roku 1829 přeložili výrobu do Rapotína. Podnik sestával ze dvou tavicích pecí a výrobny sklářského kmene. Dodával suvenýry pro lázeňské hosty v Jeseníku a jeho produkce patřila k nejkvalitnějším na Moravě. Po roce 1845 ovšem přestali mít Liechtensteinové o vedení sklárny zájem a začali hledat nájemce. Prvním se stal Johan Schrenk z Vrbna, již roku 1857 ho ale vystřídal vídeňský obchodník Josef Schreiber.

Strýc a synovec

Narodil se roku 1819 v Dubu nad Moravou v rodině sedláka. Po ukončení obecné školy odešel do Vídně, kde se vyučil brusičem skla a sklenářem. Oženil se s dcerou svého mistra, který byl zároveň obchodníkem se sklem. Získané věno vložil do podnikání a roku 1844 si založil vlastní sklenářskou a brusičskou živnost.

Jeho podnikání se natolik rozšířilo, že bylo nutné poohlédnout se po vlastní sklárně. Roku 1857 proto přijal nabídku Liechtensteinů a stal se nájemcem sklářské hutě v Rapotíně. Vedení svěřil dvaadvacetiletému synovci stejného jména a podnik se začal slibně rozvíjet. Najatí verbíři přivedli zkušené skláře z Vysočiny, většinou Němce. Bylo mezi nimi ale i několik Čechů, pro jejichž děti zařídil Schreiber ml. školní výuku v češtině. Ve sklárně se zpočátku vyrábělo hlavně tabulové a užitkové sklo, později se sortiment rozšířil také o sklo barevné.

Požárem k prosperitě

Ani provoz na dvou pecích ovšem nestačil poptávce, proto si roku 1859 firma pronajala další hutě – ve Svaté Sidonii u Zlína a ve Svätom Štefanu na Slovensku. K nim brzy přibyly také sklárny v Prosekanci u Proseče, v Čejči na Moravě a brusírna ve Světlé nad Sázavou.

Roku 1866 předal Josef Schreiber senior veškeré podniky synovcům (rapotínskému Josefu Schreiberovi a bratrům Göpfertům) a odešel do ústraní. Firma se změnila na veřejnou obchodní společnost a začala používat název J. Schreiber & Neffen.

V červenci 1871 rapotínská huť vyhořela, rozvoji podniku to ale spíš prospělo. Josef Schreiber ml. získal od pojišťovny náhradu a mohl přistoupit k modernizaci provozů. Využil přitom vynálezu drážďanského inženýra Friedricha Siemense, který nahradil přímé topení v pecích zplyňováním pevných paliv v generátorech. Sklárna měla navíc štěstí, že byla napojena na nově vybudovanou železnici ze Zábřehu do Sobotína, která navazovala na dráhu Praha–Olomouc. Tím byl zajištěn odvoz výrobků, a odpadla tak náročná doprava povozy.

Svítidlová budoucnost

Rozmach firmy neustal ani v letech 1873 až 1878, kdy v Rakousku-Uhersku nastala hospodářská krize. Sklárna tehdy zaměstnávala 158 dělníků, z toho 44 dětí. Roku 1880 Josef Schreiber ml. sklárnu od knížete Liechtensteina koupil a vybudoval další dvě hutní haly – Eduardovu a Josefovu. Počet sklářských pecí firmy se tím zvýšil již na šestnáct. Podnik se přitom úspěšně účastnil i řady světových výstav, na nichž získal četná ocenění. V Londýně roku 1862 to byl diplom, v Paříži roku 1867 velká stříbrná medaile, v Moskvě roku 1872 zlatá medaile a ve Vídni roku 1873 čestný diplom.

Právní forma veřejné společnosti se však časem ukázala jako málo pružná. Roku 1897 proto přišla přeměna na akciovou společnost. Josef Schreiber ml. přestal mít na její vedení vliv a z podniku vystoupil. Reorganizace závodu na počátku 20. století pak přinesla další změnu – do Rapotína se soustředila výroba skel pro elektrická svítidla. Na užitkové sklo se začaly specializovat jiné firmy a výroba tabulového skla byla zcela zastavena.

Josef Schreiber ml. (1835-1907)

Synovec Josefa Schreibera se narodil 8. března 1835 v Charvátech na Olomoucku. Navštěvoval školy v Olomouci a sklářem se vyučil u strýce ve Vídni. Roku 1857 se stal ředitelem sklárny v Rapotíně, kterou výrazně rozšířil a zmodernizoval. Po požáru roku 1871 přešel závod na vytápění plynem a rozmach přinesla i výroba osvětlovacích těles. Kvůli nedostatku kapitálu byla ale roku 1897 firma změněna na akciovou společnost. Josef Schreiber ml. přestal mít na její vedení vliv a z podniku vystoupil. Zemřel 17. listopadu 1907.

Konec RapoSkla

Za druhé světové války pece v Rapotíně na čas vyhasly, hned roku 1945 se je ale podařilo opět zprovoznit. Roku 1949 vznikl samostatný podnik Rapotínské sklárny, o 10 let později začleněný do národního podniku Osvětlovací sklo.

V letech 1964 až 1968 došlo k rozsáhlé modernizaci, při které byla rozšířena hutní výroba a vybudovány nové rafinační provozy. Vznikla linka na výrobu Petriho misek a roku 1969 začal fungovat i poloautomat na strojní foukání skla. Produkce směřovala především na Střední východ, konkrétně do Kuvajtu, Iráku a Íránu.

Změna nastala teprve po roce 1989. Rozpad socialistického bloku měl za následek výrazný pokles odbytu a záchrana podniku závisela na úspěšné privatizaci. Závod se změnil na akciovou společnost a zpočátku se mu dařilo výrobu udržet, a dokonce i rozšiřovat. Nástup hospodářské krize ale znamenal pád a firma RapoSklo skončila roku 2008 v konkurzu.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče