Trafika není trafika

12. září 2005, 00:00 - ANDREA CERQUEIROVÁ
12. září 2005, 00:00

DROBNÉ PODNIKÁNÍ Na trafice poblíž pražské Botanické zahrady září nápis NA PRODEJ. Její majitel Richard Kellner říká, že ji neprodává kvůli tomu, že by krachoval. Důvody některých jiných trafikantů však takové jsou - do první poloviny letošního roku jich ukončilo činnost přibližně čtyři sta.

DROBNÉ PODNIKÁNÍ

Na trafice poblíž pražské Botanické zahrady září nápis NA PRODEJ. Její majitel Richard Kellner říká, že ji neprodává kvůli tomu, že by krachoval. Důvody některých jiných trafikantů však takové jsou - do první poloviny letošního roku jich ukončilo činnost přibližně čtyři sta.

Když se po první světové válce hledala odměna pro válečné hrdiny, byla jim přidělena malá trafika. Většinou stála na rohu ulice. Od té doby se mezi obecným lidem lukrativní funkce nazývá „dobrou trafikou“. Jeden nezávislý a neúspěšný kandidát na senátora měl dokonce na billboardech slogan „Senát není trafika, Senát je o tvrdé práci“. Vůči trafikantům je to necitlivé. Mají totiž co dělat, aby se uživili. A stát jim rozhodně situaci neulehčuje.

V Česku se nachází asi třicet tisíc prodejních míst s tiskem a tabákovými výrobky. Nejsou to jen klasické trafiky, ale též supermarkety či benzinové pumpy. Klasických trafik fungovalo do první poloviny letošního roku na sedm tisíc. Až čtyři stovky z nich byly nuceny svou činnost ukončit. O několik procent jim totiž poklesly marže (viz tabulka na straně 16). A to především u zboží, které se prodává za pevně dané ceny - noviny, časopisy či dobijecí kupony do mobilních telefonů. Spolu s cigaretami (u kterých sice desetiprocentní marže neklesly, ale lidé začali kupovat levnější značky, tudíž zisk prodejců je nižší) toto zboží představuje až osmdesát procent nákupů v trafikách.

NEPŘÍZNIVÉ PODNIKÁNÍ

Prodej cigaret se navíc snižuje. „Kouření zkrátka přestává být v módě,“ říká prodavačka Zdeňka Barchánková z trafiky na pražském Václavském náměstí. Ona i přibližně dalších šedesát až sedmdesát procent trafikantů přitom kouří. „Mnozí trafikanti proto cigarety testují v rámci promo akcí, které probíhají se zaváděním nových značek. Zástupci tabákových společností jim poskytují vzorky (asi čtyři krabičky) cigaret za to, že danou značku budou prodávat. Někteří trafikanti však prodají i ty vzorky,“ tvrdí předseda Sdružení prodejců tisku Ivan Argaláč.

Pro mnohé prodejce se trafika stala nepříznivým podnikatelským prostředím nejen kvůli nižšímu prodeji cigaret. Trápí je také skutečnost, že i malí trafikanti museli začít platit daň z přidané hodnoty. Trafikanty též poškozuje, že knížky přibalené k časopisům dostávají pouze supermarkety. Řetězce vůbec drobným prodejcům šlapou na paty - přebírají jim klientelu.

Mnozí z trafikantů by si přáli, aby se cigarety či noviny směly prodávat jen a jen v trafikách. Odvolávají se při tom na francouzskou praxi. Tam je ale mnoho trafik součástí restaurace či kavárny, přičemž jsou oba prostory oddělené dveřmi či zástěnou. U nás je tato praxe zatím nepříliš vžitá - funguje například u franšízy Dobrá trafika.

Ministerstva financí a průmyslu a obchodu trafiky v Česku zvýhodňovat nechtějí. Návrhy trafikantů proto nemají v plánu realizovat. „Tuto oblast nehodláme regulovat. Plně v ní platí tržní a konkurenční pravidla,“ říká mluvčí ministerstva financí Marek Zeman.

JEN MALÁ VÍTĚZSTVÍ

Na něčem však trafikanti přece jen oklikou „vydělali“. Když se totiž loni schvalovala reforma veřejných financí, plánovala vládní koalice neblaze se dotknout i vydávání časopisů. To mělo být přesunuto do základní, tedy 19procentní, sazby daně z přidané hodnoty. Výjimku měly tvořit pouze některé tituly. Výsledkem by byl zánik mnohých z nich, tudíž i omezení sortimentu trafik a snížení jejich zisku.

Tlak Unie vydavatelů však vykonal své - časopisy zůstaly ve snížené pětiprocentní sazbě. „Schválená verze stanovuje, že pokud reklama v časopise nepřesahuje padesát procent, je možnost ponechat jej ve snížené - pětiprocentní - sazbě DPH,“ upřesňuje člen rozpočtového výboru sněmovny Jiří Dolejš (KSČM).

Pro trafikanty je též výhrou, že již neplatí vyhláška, podle níž se v centru Prahy nesmělo v trafikách prodávat občerstvení. Kupříkladu bagety, žvýkačky a nápoje. Pro provozovatele trafik byla zbytečným omezením. Naštěstí platila jen dočasně - od 15. 4. 2003 přibližně šest měsíců, poté se (jako ostatně každého půl roku) změnil tržní řád.

Zdržováním pro trafikanty byla také povinnost vydávat obligátně paragony za každé zboží v hodnotě nad padesát korun. Naštěstí platila také jen dočasně, do konce srpna (v Profitu jsme o ní několikrát podrobně informovali - pozn. red.). „Když jsme se povinnost snažili naplnit do puntíku, vypisovali se zvlášť s každou položkou, tak se nám tvořila pěkná fronta. Zdržovali jsme sebe i zákazníky. Někteří nevydrželi a odešli, aniž by cokoli nakoupili. Tím se nám přirozeně krátily tržby,“ uvádí Barchánková.

NEBEZPEČNÉ POVOLÁNÍ

V ostatních věcech trafikanti nevítězí. Velkým problémem je třeba bezpečnost - práce trafikanta se stává stále rizikovější. Každoročně stoupá počet loupežných přepadení trafik. Majitelka pražské trafiky v Šumavské ulici Hana Heyduková byla přepadena již dvakrát. „Jednalo se o ozbrojené loupeže. Jedna se stala ráno, druhá večer. Byla jsem v obchodě a přišla o peníze. Poprvé policie pachatele nechytila, po druhé údajně ano. Tím to ale skončilo,“ říká trpce. Lupičům se nikterak nebránila. „Proti ozbrojeným chlapům je člověk naprosto bezmocný. Ani kdybych nakrásně někde měla pistoli, nebyla by šance pro ni sáhnout. Okamžitě by stříleli,“ dodává. (O přepadení trafik píšeme na straně 18.)

Pro provozovatele trafik je nutná též ochrana zboží po zavírací době. Způsobů je hodně. Kombinace více bezpečnostních prvků (dveře, mříže, rolety, automatické dveřní systémy a další) umožňuje pojišťovnám poskytnout až 30 procent slevy z pojistné částky. „Pojišťovny jsou za peníze pochopitelně vcelku ochotné trafiku pojistit. Slabší to však občas bývá s pojistným plněním,“ podotýká Argaláč.

Trafikanti nejsou také příliš nadšeni z toho, že od roku 2007 mají být ve všech prodejnách ze zákona povinné registrační pokladny s fiskální pamětí. „My pokladnu máme už dávno. Přesto zákonnou povinnost považuji za zbytečnou buzeraci ze strany státu. Pro prodejny, které jsou mimo centrum a nemají takové tržby, bude pokladna drahou záležitostí,“ říká Barchánková.

ZAMĚSTNANCI SE NEVYPLATÍ

Vlastnit trafiku znamená též v zimě přicházet i odcházet za tmy a zapomenout na volné víkendy. Málokterému vlastníkovi malé trafiky, platícímu vysoký nájem, se totiž vyplatí mít zaměstnance. Důvody jsou nejen v otázce nesolventnosti. „Občas, když musím třeba na nějaký úřad, mi vypomůže kamarádka. Jinak jsem zde sama,“ uvádí Heyduková. Dodává, že zaměstnance již měla a nebyly s nimi dobré zkušenosti: „Musela jsem je hlídat a být tu i v době svého volna. Odrazovali mi zákazníky, kteří si už zvykli na můj styl práce. Každý koukal, aby měl co nejvíce peněz a nejméně práce.“

Jsou však i provozovatelé trafik, kteří zaměstnance mají. Jedná se především o ty, jejichž trafiky se nacházejí na rušných ulicích a tržby jim dovolují poskytnout pracovní příležitost či dokonce více příležitostí. To je třeba případ trafik na pražské Vinohradské ulici. V jedné z nich je zaměstnaná Jitka Frajbišová. „V blízkosti naleznete dalších šest trafik, nijak nás to však neohrožuje,“ říká.

Leckde trafiky fungují také coby „rodinný podnik“. Například v trafice, nacházející se v areálu Oskar centra v pražských Strašnicích, kterou vlastní Květa Foltýnová, prodává většinou její maminka. „Provozuji ještě sběrnu Sazky na Zahradním městě, takže bych to jinak nestíhala,“ popisuje majitelka.

Skutečnost, že provozovatelé trafik jsou většinou poctiví a slušní lidé, se kterými se dobře spolupracuje, dokazuje manažerka firemní komunikace První novinové služby Alexandra Müllerová. „Obchodní reprezentanti PNS se shodují na tom, že se převážná část našich obchodních partnerů z řad trafikantů snaží chovat slušně a oceňuje vstřícný přístup naší organizace,“ uzavírá.

MARŽE V TRAFICE

(odhady)

sortiment marže dříve marže nyní 
 noviny a časopisy20-25 procent 15-20 procent 
 cigarety10 procent 10 procent 
 dobíjecí kupony7-9 procent 4 procenta 
 známky4 procenta 4 procenta 
 jízdenky MHD4 procenta 4 procenta 
 kolky2,5 procenta 2,5 procenta 

Poznámka: U cigaret sice marže neklesly, ale jsou nyní z nízkých cen (lidé kupují levnější cigarety), takže celkový zisk trafikantů klesl. Známky, jízdenky a kolky jsou pro trafikanty nelukrativním zbožím stále. Pramen: Sdružení prodejců tisku

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče