Tradice není stagnace

19. prosince 2005, 00:00 - VÍT SMRČKA
19. prosince 2005, 00:00

JOSEF JANČÁŘ, ODBORNÍK NA LIDOVÁ ŘEMESLA: Lidová řemesla stále žijí. Přinášejí lidem radost i užitek, ale ke svému dalšímu rozvoji potřebují větší osvětu a tedy i pomoc státu.

JOSEF JANČÁŘ, ODBORNÍK NA LIDOVÁ ŘEMESLA: Lidová řemesla stále žijí. Přinášejí lidem radost i užitek, ale ke svému dalšímu rozvoji potřebují větší osvětu a tedy i pomoc státu. * Řadu let se zabýváte studiem lidové kultury. Můžete říci, jak se dnes žije řemeslníkům dodržujícím tradici lidové výroby? Specifika lidových řemeslníků je v tom, že vědomě dodržují tradiční technologické principy zpracovávání převážně přírodních materiálů. Tradice není stagnace, nýbrž kontinuální proces, v němž mají důležité místo inovace. K tomu potřebují lidoví řemeslníci nejenom pomoc výtvarníků, ale i osvěty, a to bez pomoci státu nemohou zvládnout. Tím, že musí své výrobky sami prodávat, se liší od kovářských, pekařských, tesařských a jiných řemesel, která jsou součástí tržního hospodářství, nikoliv jeho doplňkem. * Využiji vašich odborných znalostí a zeptám se, jak současná národopisná věda definuje tradiční řemeslnou výrobu, kdo je považován za jejího nositele?

Vědecký národopis má několik definicí lidových řemesel z hlediska jejich historického vývoje. V České republice pro potřeby udělování titulu Nositel tradice lidových řemesel se při výběru kandidátů bere v úvahu výjimečnost technologie a vysoká úroveň jejího ovládání, estetická a užitná hodnota výrobku, návaznost na tradice a schopnost předávat znalosti a zkušenosti následovníkům.

* Můžete srovnat situaci se zahraničím, především v okolních státech? Podporuje se tam tradiční lidová výroba více?

Ve všech evropských státech se péče o tradiční lidová řemesla vyvíjela obdobně. Tak jako v Česku i v okolních státech vznikala od počátku 20. století různá družstva na podporu lidových řemesel. S rostoucím rozvojem průmyslu se stále více projevovala snaha uchovat místní nebo regionální rukodělné výroby některých doplňkových spotřebních předmětů jako jeden ze znaků národní identity. Proto ve většině evropských států jsou ze státních prostředků podporovány zejména výzkum a dokumentace tradičních řemesel, nejrůznější školy a kurzy tradičních řemesel a často i právní ochrana jejich výrobků.

* Téměř 50 let existovalo Ústředí lidové umělecké výroby, které se staralo o rozvoj tradiční rukodělné výroby. Nechybí tato, případně podobná organizace?

Zrušení Ústředí lidové umělecké výroby v roce 1993 způsobilo, že Česká republika dnes nemá reprezentativní organizaci, která by zabezpečovala výzkum, vývoj a marketing pro lidové řemeslníky, jako je tomu v členských zemích Evropské federace pro lidové umění. Některé tyto aktivity do jisté míry supluje Národní ústav lidové kultury ve Strážnici v souvislosti s přípravou dokumentací pro udělování titulu Nositel tradice lidových řemesel. Lidová řemesla patří k neformálnímu sektoru živností, který příliš nezajímá obchodní komory. Občanská sdružení lidových řemeslníků a výrobců bez státní pomoci nemají předpoklad vyrovnat se organizaci lidových řemesel v okolních státech.

JOSEF JANČÁŘ

Je odborný pracovník Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici. Publikuje zejména práce o lidové kultuře hmotné, zejména o lidových řemeslech, a o novodobém folklorismu.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče