Továrna na spotřební daň

16. října 2008, 12:59 - Mgr. Rudolf Marek
16. října 2008, 12:59

Kutnohorský podnik opustí ročně 26 miliard cigaret

Dva urostlí členové bezpečnostní agentury prohlížejí naše auto hned u první závory. Jejich oči zrentgenují všechna objemnější zavazadla, teprve poté se závora zvedá. O sto metrů dál je druhá kontrola. Tentokrát osobní. „Máte u sebe nějakou krabičku cigaret?“ ptá se ostraha převlečená za recepční a nevrle hledí na fotoaparáty mého kolegy. Přikyvuji. Nutí mne krabičku vydat, označí ji a pak mi ji vrátí. „Do některých prostor ale ani s označenou krabičkou nesmíte. Do prostor, které mají statut celního skladu,“ poznamená Petra Dobešová, členka představenstva a manažerka společnosti, do jejíž přísně střežené továrny vstupujeme. U brány stojí pylon s názvem firmy. Po stranách se tyčí několik dvoumetrových rostlin s obřími listy a fialovými kvítky v korunce. Nicotiana Tabacum. Co jiného by mělo kvést u nápisu Philip Morris.

Rarita Továrna na výrobu 26 miliard cigaret ročně je evropskou raritou. Stojí v areálu kláštera, kde do roku 1782 žili cisterciáci, než ekonomicky zkrachovali. Císař Josef II. pak klášter zrušil. V době Napoleonova tažení na Moskvu v roce 1812 spustila pod barokní střechou provoz tabáková manufaktura, která vznikla fúzí dvou podobných firem z Prahy a Golčova Jeníkova. Zabývala se zejména lulkovým tabákem. O 180 let později se v rámci kláštera uskutečnila poslední obchodní transakce, když Philip Morris zaplatil Fondu národního majetku za majoritní podíl ve státní společnosti Tabák 420 milionů dolarů, což byla zpráva, o níž se v roce 1993 psalo týden. Zároveň šlo o „jednu z největších zahraničních investic provedených vůbec v naší zemi“, jak tehdy pravil někdejší premiér Václav Klaus. V té době už se v Kutné Hoře vyráběly cigarety 110 let a za dolar se platilo dvakrát tolik co dnes.
Dnes jsou v konventu kláštera kanceláře. Pod svatým křížem nad refektářem (jídelnou pro 450 mnichů) se krčí například mzdová účtárna a Ježíš Kristus dohlíží i na vývojáře a další úředníky. Stěny dvoupatrového refektáře lemuje čtrnáct nadživotních maleb ze života prvních křesťanských mučedníků. Traduje se, že když ředitele fabriky někdo naštve, pošle ho na ochoz se slovy: „Vyber si trest.“ Nabídka je pestrá: od umučení svatého Víta po krvavé stětí svaté Barbory.
S dělníky se zachází očividně vlídněji. Otravné pro ně může být podezřívavé nahlížení do tašek ve vrátnicích, příjemné však to, že si do sytosti užijí dýmu v kuřárně za prosklenou stěnou nové haly. Mají 28 dní placené dovolené. A obědy v jídelně nemusejí platit. Na druhé jídlo jim firma ještě polovinu ceny připlácí. Mohou použít kartu na pohonné hmoty se slevou pět procent z každého natankovaného litru, jsou zařazeni do zdravotního programu, což mimo jiné obnáší Lázně Poděbrady, iontové nápoje, multivitaminy a příspěvek na očkování proti chřipce. To všechno jsou možná důvody, proč nikde nepotkáte gastarbeitera, ač se tu běžně pracuje na dvě směny, často i na tři.

Rachot „Výrobní linky ani zaměstnanci u nich, ani jinde se nesmějí fotit. I ve firemních laboratořích musí fotoaparát zůstat v batohu,“ přikazuje Dobešová později. „Absolutně vyloučené to však není, ale u každého stisknutí spouště chce být osobně ředitel (Nizozemec Walter Veen – pozn. red.),“ mírní zklamání Dobešová. Důvody? Firma prý nechce, aby si někdo podle jejího vzoru sestavil výrobní linky, zejména podloudní výrobci v garážích, kteří kazí trh. Proč nelze fotit ve fyzikální nebo chemické laboratoři, se už nedozvíme. Je to proto, že jsou součástí daňového skladu pod dohledem celníků? Je jasné, že jde o miliardy. Co krabička cigaret, to třicet, čtyřicet i padesát korun spotřební daně do rozpočtu ministra financí. A jeden stroj vyrobí za vteřinu 6,66 krabičky, jinak řečeno 400 za minutu. Nejnovější linka umí ještě přitvrdit. Z jejího pásu za sekundu sjede 8,33 krabičky, deset tisíc cigaret za minutu. Rámus je při tom natolik ohlušující, že pro návštěvníky visí u dveří automat na výdej špuntů do uší.

Reminiscence Asi před patnácti lety jsem se zúčastnil slavnostního zahájení provozu továrny konkurenční společnosti British American Tobacco v Mariánských Lázních. Zatímco na jednom konci dvora ještě pracovali asfaltéři, na druhém se už chystaly mažoretky. Hudba, exkurze, klobása. Tři výrobní linky se vešly do někdejších garáží, zbytek závodu byl sklad tabáku a kanceláře. S touto vzpomínkou v továrně Philip Morris neobstojím. Zatímco BAT potřebovala továrnu, aby nemusela platit dovozní clo, a po vstupu Česka do Evropské unie ji zrušila, Philip Morris se ve stejné době stal významným exportérem právě do unie. Více než polovinu produkce vyváží. Do příjmové stránky státního rozpočtu tak Philip Morris přispívá téměř třiceti miliardami ročně, zhruba tolik, co všichni jeho zbývající konkurenti na českém trhu dohromady.
Firemní laboratoře sledují nejen obsah nikotinu, oxidu uhlíku a dehtu v tabáku, ale věnují se i vývoji. Nemusí nutně jít o nové značky, ale také o zavádění jinde vyráběných cigaret u nás, což se v minulosti týkalo i slavného marlbora. Není tajemstvím, že marlboro pro český trh nemá totéž složení jako pro americký nebo malajský. „Zadáváme agenturám panely, při nichž se studují místní reakce kuřáků. Podle anonymního testu pak připravujeme národní mix tabáku pro určitou značku. Když se podíváme na spektrum tabákových odrůd, je české marlboro někde ve středu, malajské spíše do tmavého tabáku,“ vysvětluje expert Petr Hak, který je v továrně něčím jako tabákovým sládkem. K perlám patří jeho vysvětlení, že v Kutné Hoře nemají z dodávek tabáku téměř žádný odpad. Z tabákového prachu dovedou technologií podobné výrobě papíru vytvořit souvislý pás skutečně připomínající hnědý papír. Ten jde po rozdrcení znovu do výroby jako příměs levnějších značek. Tabák do lehkých cigaret se zase prožene vysokou teplotou 380 stupňů Celsia, aby se snížilo množství a složení alkaloidů, které škodlivé látky obsahují. Také řapíky listů po samostatném zpracování obsahují nižší procento alkaloidů. „Tabák je zemědělská plodina jako každá jiná,“ říká Hak. „Nikotin obsahují brambory i rajčata.“

Retrospektiva Philip Morris pečlivě neopatruje pouze odsvěcené církevní památky, ale vlastní zřejmě jediné muzeum cigaret v Česku. Tam se Petra Dobešová zbavuje podezření, že se na vzniku názvu populárních cigaret Petra podílela: „Původně se cigarety měly jmenovat Párty. Ale protože v té době se prodávaly také sušenky se stejným jménem, hledal se nový název, dokud se tehdejšímu generálnímu řediteli nenarodila vnučka Petra. A bylo rozhodnuto.“ K nejveselejší expozici patří výstavka cigaretových krabiček, které si v malých sériích objednávaly socialistické podniky. Kromě cigaret značky Mototechna nebo Technoexport se distribuovaly také cigarety nazvané Zemědělské zásobování a nákup nebo Závody všeobecného strojírenství. Cigarety se vyráběly i ke sportovním účelům jako například značka MS 1970, zřejmě k lyžařskému šampionátu v Tatrách. Philip Morris také zjevně fandí Spartě. Po někdejší konkurenční značce cigaret Slavia není v muzeu ani stopy.

BOX
Krize zvyšuje spotřebu „Finančníci vědí, že nervozita je tak veliká, že všichni kouří více než obvykle.“ odpověděl analytik společnosti Citco - Finanční trhy Jiří Šimek na dotaz, co je příčinou, že akcie Philip Morris na pražské burze zůstávají finanční krizí téměř nedotčeny.

FAKTA
• Obyvatelstvo planety spotřebuje ročně 853 cigaret na hlavu
• Výroba tabáku a výrobků z něj živí hlavně v zemědělství 100 milionů lidí
• Roční spotřeba cigaret stoupá. Poslední celosvětová bilance uvádí 5,5 bilionu cigaret, z toho nejvíce – 1,7 bilionu – v Číně. V USA se vykouří půl bilionu cigaret za rok • Nejrozšířenější pěstované typy tabáku jsou Virginia, Burley a Orient. Kilogram se vykupuje za dvě až 12 eur
Pramen: Tobacco Reporter, Tobacco International, US Department of Agronomy, UN Food and Agriculture organization

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče