Továrna na petice

15. března 2013, 10:49 - Tomáš Plhoň, Euro
15. března 2013, 10:49

Rekonstrukce státu. Už jen název čerstvého příspěvku k lekci z občanské iniciativy má úderný a poutavý název. Kdo by nechtěl rekonstruovat stát… Navíc pomocí devíti zákonů, které Česku skutečně chybí, a které chce toto hnutí/projekt/iniciativa prosadit do konce volebního období.

Takže kde to mám podepsat? Například vedle jmen dalších účastníků, jako jsou Michal Babák, Karolína Peak a dalších lidí ze stran Lidem a Věci veřejné, kteří projekt podporují? Ne, nebudu už dál jedovatý. Ona iniciativa má skutečně něco do sebe. A byť se na jejích křídlech veze řada černých pasažérů, v jejím jádru stojí lidé, kterým skutečně jde o zlepšení poměrů v naší zemi. Chci ale upozornit na něco docela jiného.

Zkuste si schválně teď z hlavy spočítat, kolik podobných iniciativ se u nás za posledních pár let objevilo a jak rychle zmizely z povrchu zemského. Namátkou Inventura demokracie, Vyměňte politiky, Veřejnost proti korupci a nezapomeňme na new age postapokalyptickou Pozitivní evoluci. Opět – nechci ony jistě chválihodné vlny ve vodách občanské společnosti (kterou potřebujeme) nějak snižovat – tedy snad až na tu evoluční… Potíž je, že dnešní zběsilý věk internetu nám dal spousty možností, jak se okamžitě propojit v hledání společných témat a bojovat za jejich prosazení.

Dal nám ovšem také neuvěřitelnou schopnost se na ně chvíli potom vykašlat, nebo je jednoduše přehlížet. Příkladem toho budiž internetové petice. Na webu petice24.com můžete zahájit sběr podpisů prakticky na cokoliv během několika vteřin. Tím sice dostalo prostor několik vznešených myšlenek, ale také se tu objevila petice proti zrušení seriálu Obchoďák, petice za svobodnou konzumaci alkoholu v Českém Krumlově, či má oblíbená petice na podporu delfínů v Praze. Jsme koneckonců národ, který dokázal dát dohromady jednu z historicky nejslavnějších petic vůbec – samozřejmě Chartu 77.

Když se podívám kolem sebe a vidím všechny ty hnutí/projekty/iniciativy, cítím se trochu rozpolceně. Na jednu stranu je skvělé, že lidé stále hlasitěji dokáží artikulovat svoje problémy, na druhou stranu se mi zdá, že pomalu devalvuje skutečná hodnota jakýchkoliv podobných občanských projevů. A není to jen na internetu. Kupříkladu před Národním divadlem protestovali umělci během posledních pár let hned několikrát. Pokud si vzpomínám, pokaždé z velmi dobrého důvodu. Ale přiznám se, že posledně už jsem i já měl potíže brát je opravdu vážně.


Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:

Virtuální návrat měnových válek

Vláda arogance

Moc bezmocných médií


Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče