Tošovský nikdy nebyl náhoda

31. srpna 2007, 17:40 - Jan Schneider
31. srpna 2007, 17:40

Zvolení českého expremiéra do čela MMF není fantasmagorie z Forsythova románu

V polovině sedmdesátých let, během nejtvrdší normalizace, kdy Josef Tošovský začal jako referent pracovat ve Státní bance Československé (SBČS) a kdy také vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ), namontovali do hlavní zasedací síně (dodnes platný) citát od Lenina: Politika je koncentrovaným výrazem ekonomiky. Podle pamětníků údajně proto, aby zaměstnanci stále mysleli na ekonomiku. Tošovský, vzdělaný, chytrý, chladný, nepřístupný a vlastně nesympatický ekonom, každým rokem stoupal výš a výš. Koncem osmdesátých let byl státní bankou vyslán do Londýna, kde pracoval jako náměstek ředitele pobočky Živnostenské banky. V listopadu 1989 vystoupil z KSČ. V prosinci se tehdejší český ministr financí Václav Klaus zeptal předsedy centrální banky Svatopluka Potáče, koho by doporučil ze čtyř kandidátů jako svého nástupce. Guvernérem se mohl stát Václav Zahálka, který od roku 1968 byl považován za nejlepšího československého finančníka, náměstek generálního ředitele SBČS Ladislav Rusmich či pozdější generální ředitel Investiční banky profesor ekonomie Miroslav Tuček. Potáč však jednoznačně doporučil Tošovského. Po sedmi letech ho prezident Václav Havel jmenoval premiérem České republiky. O sedm měsíců později se vrátil do čela centrální banky, kde působil do konce listopadu 2000. Ale už 31. října stejného roku byl nečekaně zvolen šéfem basilejského Ústavu pro finanční stabilitu. Nyní je kandidátem Ruska na post ředitele Mezinárodního měnového fondu (MMF). Skvělá kariéra. Jak týdeníku EURO řekl nejmenovaný významný český finančník: Tošovský nikdy nebyl náhodný.

Takový mnohostranně neobvyklý krok vede k promýšlení změny na tomto postu v širších souvislostech. Není divu, že Tošovský je - spolu se svým protikandidátem, francouzským socialistou Dominiquem Straussem-Kahnem, kterého na stejný post paradoxně navrhuje pravicový prezident Nicolas Sarkozy - zkoumán doslova ze všech světových stran.
Proč Tošovského jmenovalo Rusko? Proč Kreml nenavrhl Rusa? A proč Tošovského nepodpořila Česká republika? Má tento ve světě nejznámější český bankéř proti francouzskému kandidátovi vůbec šanci? Na nejčastější kladené otázky této složité geopoliticko-ekonomické kauzy hledal týdeník EURO odpověď. Oslovili jsme čtyři významné české bankéře, kteří Tošovského důvěrně znají, a dva členy české vlády. Především na základě jejich názorů vznikla tato analýza.

Funkce premiéra se hodí vždy.

Soudy, týkající se konkrétních odborných postojů obou kandidátů, se mohou lišit. Je však zřejmé, že oba jsou mimořádně kvalitní a zcela vyhovují Radou MMF postulovaným kritériím: mají zkušenosti v ekonomické politice a manažerské a diplomatické schopnosti. Tošovský je na tom (co do rozsahu zastávaných funkcí) možná dokonce o trochu lépe, přestože z objektivních důvodů nemohl získávat zkušenosti s politikou v normální společnosti po stejně dlouhou dobu jako jeho francouzský sok. Proto nelze ani jednu nominaci považovat za slabší, či dokonce za neakceptovatelnou. Pro českého kandidáta hovoří i skutečnost, že v letech 1997 a 1998 byl necelých sedm měsíců premiérem České republiky.
Šokem pro české finanční kruhy, a zejména pro vládní politiky byla zpráva, že Tošovský je oficiálním kandidátem Ruska. První reakce zněla, jako by ji formuloval autor špionážních románů Frederick Forsyth: Rusové na takový post nominují pouze absolutně loajální lidi. Tudíž Tošovský musí být perfektně prověřeným agentem sovětských tajných služeb, který mohl úzce spolupracovat se současnou ruskou elitou, dokonce jsou s Putinem a jeho okolím vrstevníci. Tuto hypotézu můžeme potvrdit, nebo vyvrátit, až se v Rusku jednou otevřou všechny příslušné archivy.

Rusky moc neuměl.

Ale už dnes se dá s velkou pravděpodobností tvrdit, že na Tošovského tento popis nesedí. Lidé, kteří ho znají desítky let, tvrdí, že nebyl rusofil, spíše naopak. „Neuměl dobře ani rusky. Nevzpomínám si, že by v minulosti vstupoval do nějakých kontaktů se Sovětským svazem či Ruskem. Nikdy tam nestudoval ani nepracoval. Mohl se sice dostat do kontaktu s ruskými bankéři v době, kdy pracoval v londýnské pobočce Živnostenské banky, ale o tom bychom věděli,“ řekl týdeníku EURO nejmenovaný český bankéř. Podle dalšího finančníka však má Tošovský výborné vztahy s Alexejem Kudrinem, jenž od roku 2000 zastává post ruského ministra financí. Že by s nápadem kandidovat Tošovského přišel Kudrin? Nelze to vyloučit.
Tošovského nominoval jiný stát, což je podle znalců, ale i prezidenta Václava Klause nezvyklé. O důvodech či pozadí této zvláštnosti pan prezident spekulovat nechce, tlumočil ČTK Klausův názor ředitel jeho tiskového odboru Petr Hájek. Nominace cizí mocí připadá zvláštní i tajemníkovi prezidenta Ladislavu Jaklovi. „Oni pak člověku rejdí v hlavě různé červíčky, jestli třeba v zájmu cizí moci nejednal i jindy,“ řekl Jakl, „někdo by se v tom pošťourat měl.“ Pro český stát to podle něho být pocta nemůže. Bylo to podle něj totiž za jeho zády. „Ta věc nebyla vůbec konzultována s vládou ani českými institucemi,“ uvedl.

Křehký evropský konsensus.

A Jakl má pravdu. Česká republika svůj postoj koordinovala v rámci Evropské unie, jejímž kandidátem je Dominique Strauss-Kahn, přestože některé země, například Velká Británie, Nizozemské, některé skandinávské státy a konečně ani Česká republika, prý francouzského kandidáta nepřivítaly nadšením. Při různých jednáních údajně padala i otázka, zda těch Francouzů v čele mezinárodních finančních institucí nebude příliš. Prezidentem Evropské centrální banky je Francouz Jean-Claude Trichet a prezidentem Evropské banky pro obnovu a rozvoj je také Francouz Jean Lemierre. Takže Strauss-Kahn sice získal podporu mnoha zemí EU, ale na základě dost křehkého konsensu. „Nepovažujeme za seriózní tento návrh měnit,“ prohlásil premiér Mirek Topolánek. Ruské ministerstvo financí uvedlo, že nominaci Tošovského konzultovalo s partnery z dalších zemí. Česká republika však mezi nimi nefigurovala. Podle informací týdeníku EURO Tošovský o této ruské nabídce - ani předtím, ani poté - neinformoval oficiální místa v České republice. Nekontaktoval ani prezidenta Václava Klause, ani premiéra Mirka Topolánka, ani ministra financí Miroslava Kalouska, ani vicepremiéra Alexandra Vondru, ale ani guvernéra České národní banky Zdeňka Tůmu. Ten údajně Tošovskému do Basileje volal, až když byla kandidatura oficiálně ohlášena.
„Kdyby byl Tošovský nezávislým finančníkem, který by pracoval v českých komerčních bankách, nic neřeknu. On však byl dlouhá léta guvernérem ČNB a necelý rok premiérem. Považuji to za mimořádný projev neloajality vůči vlastní zemi,“ řekl týdeníku EURO jeden z ministrů.

Rozvědka na draka.

Tošovský tedy svou kandidaturu nekonzultoval s vládou ani s jinými představiteli státu. Alespoň tak se vyjadřují dotázaní a nikdo jiný se ke konzultaci s Tošovským (zatím) nepřiznal. Je-li to pravda, lze vidět příčinu například v již zcela jiných, mezi a nadnárodních horizontech, v nichž se Tošovský již několik let pohybuje, přičemž v otázce jmenování do této funkce je stanovisko české vlády tak marginální, že je prostě pod Tošovského rozlišovací schopnosti, máme-li použít neobvyklým směrem již zaběhané úsloví.
Na druhé straně se nad nevědomostí vlády snáší stín. Když to vládě neřekl ani nevzkázal Tošovský, měli to říci diplomaté a popřípadě nebo rozvědka. Jestliže nezjistili ani takovouto bombu, pak má hned ministr Kalousek námět, kde ušetřit. Nelze však teoreticky ani vyloučit možnost, že někteří členové vlády o nominaci věděli, ať již od Tošovského, z diplomacie nebo od zpravodajců. Pak by vznikly oprávněné pochybnosti o kvalitách rozhodovacích procesů uvnitř vlády.

Havel do Kremlu!

Naopak bývalý prezident Václav Havel nominaci Tošovského přivítal. „Josefa Tošovského znám jako zkušeného bankéře i jako předsedu vlády. Je to slušný člověk, který rozumí své věci. Jeho nominace do této prestižní funkce je velká pocta pro Českou republiku,“ sdělil ČTK Havlův tajemník Jakub Hladík. Exprezidentův postoj je ve světle všech okolností poměrně bizarní. Bývalí přátelé se totiž před několika lety rozešli kvůli jmenování guvernéra ČNB. Ačkoli Tošovský za svého nástupce vybral a vehementně prosazoval Oldřicha Dědka, Havel jmenoval Zdeňka Tůmu. Na otázku, proč tedy Havel vítá ruského kandidáta, existují tři odpovědi: Za prvé exprezident podporuje vše, co nepodporuje současná vláda a prezident Václav Klaus; za druhé díky svým excelentním vtahům s USA se možná doslechl o nějaké tajné dohodě mezi Georgem Bushem a Vladimirem Putinem o obsazení postu ředitele MMF; nebo za třetí hodlá kandidovat na ruského prezidenta… I kdyby Tošovský česká oficiální místa informoval včas, není pravděpodobné, že by ho vláda navrhla za svého kandidáta. Současná vládní garnitura hledí na Josefa Tošovského prizmatem bankovní krize devadesátých let, kdy bankovní dohled centrální banky, kterou Tošovský řídil, evidentně nesplnil svoji funkci. Jeho reputaci pošramotila také řada zveřejněných informací ohledně jeho údajné spolupráce s komunistickou tajnou službou. Deník MF Dnes začátkem letošního roku informoval o tom, že Tošovský byl ideovým spolupracovníkem bývalé komunistické rozvědky. Tošovský však jakoukoli spolupráci odmítá.

IPB, Nomura, arbitráž.

Svoji neloajalitu vůči České republice neprojevil poprvé. Současná vláda mu nikdy nezapomene, že odmítl při (později prohrané) mezinárodní arbitráži s Nomurou v kauze IPB svědčit. Je ovšem otázkou, zda v tomto případě jde o jednoznačnou skvrnu. Nemohlo to být třeba tak, že o své újmě volil objektivně menší zlo? Co když jeho odmítnutí vypovídat bylo možná to nejlepší, co mohl pro Českou republiku udělat? Kde berou kritici jistotu, že jeho pravdivá výpověď by byla ve prospěch České republiky? Možná někteří předjímáním vyznění jeho výpovědi naznačovali, jak by měl vypovídat. Ani pak by se nebylo možno divit, že se této hry odmítl zúčastnit, neboť by si tím sám mohl přivodit trestní stíhání.

Ve Švýcarsku je fajn.

Z chování Josefa Tošovského lze vyčíst, že od České republiky už nic nechce, nic neočekává. Koneckonců tato země mu dala už skoro vše, co mohla. Skoro. Mohl by být ještě prezidentem. Ale k tomu se ještě vrátíme.
Dne 28. září mu bude 57 let, pár roků před důchodem. S rodinou žije ve Švýcarsku, jeho dvě dcery již našly uplatnění mimo Českou republiku. Domů se Tošovský pravděpodobně nevrátí. Tím, že přijal kandidaturu Ruska, nemá co ztratit. „Někteří bankéři si myslí, že se tím odepsal, což si tedy vůbec nemyslím. On je rád někdo. Z hlediska jeho marketingu to byl úžasný tah a myslím, že má vynikající pozici na další vysoké posty v rámci MMF nebo jiných světových finančních organizací. Rusko za ním bude stát a je jasné, že tato velmoc chce ve světě získat mnohem větší vliv,“ míní zdroj týdeníku EURO z českých finančních kruhů.

I Balcerowicz mimo hru.

Proč ale Rusové do čela MMF nenominovali Rusa? Miroslav Ševčík z Liberálního institutu v této souvislosti poznamenal, že tyto nominace se nedělají pro krásné oči dotyčného. „Zajisté za tím mohou být zájmy, ať už spojené se současností či minulostí. Nemyslím si, že by Rusko nedisponovalo srovnatelným odborníkem na tuto funkci,“ uvedl. Skutečností však je, že Rusové na tento post jednoduše nemají vhodného kandidáta. V čele žádné světové či evropské finanční instituce nestojí žádný Rus. „Nynější světová a evropská finanční mašinerie nic takového nechce připustit. Proto je ruská politika poplatná tomu, že do čela MMF jmenuje někoho, kdo bude přijatelnější než jakýkoli Rus,“ řekl týdeníku EURO Tošovského dlouholetý spolupracovník.
Nikdo z ruských bankéřů se na mezinárodním poli neprosadil tak jako Tošovský. Ani žádný bankéř z východoevropských zemí. Ani bývalý guvernér polské centrální banky Leszek Balcerowicz, jehož jméno se letos v červenci objevilo mezi možnými kandidáty EU na post ředitele MMF.
Tošovský si ruské nominace považuje a mluví o příznivé reakci na ni ve světě. „Je pro mne velkou ctí být zvažován na nejvyšší funkci v MMF. Jsem potěšen, že moje navrhovaná nominace se setkala s pozitivní reakcí ministrů financí a guvernérů centrálních bank několika zemí ve všech světových regionech,“ uvedl bývalý guvernér ve sdělení zaslaném ČTK. Co Tošovského motivuje? Nestačí mu velice prestižní a dobře placený post v Basileji? Ideové motivace se dají bezpečně vyloučit! Nejrozšířenějším vysvětlením je, že spojí své osobní a profesní ambice s novými ruskými geopolitickými ambicemi.

Komunista v čele MMF.

I mezi členy české vlády, s nimiž týdeník EURO hovořil, převládá názor, že kandidatura Tošovského je jednou z mnoha perfektních, inteligentních a mazaných her Rusů vrátit se do mezinárodních pozic a ješitnost bankéře z malé země, Východoevropana, který má kredit, jim skvěle hraje do karet. V jeho případě do karet USA a jeho spojenci těžko mohou tvrdit, že na funkci ředitele MMF nemá. Vadou na kráse je, že v případě jeho úspěchu by se ředitelem MMF poprvé stal bývalý komunista.
Moskva považuje Tošovského za „správného člověka ve správné chvíli na správném místě“, uvedlo ruské ministerstvo financí. Dodalo, že kandidát je známý rozsáhlými praktickými zkušenostmi na poli mezinárodních hospodářských vztahů a je „všeobecně respektovaným odborníkem v otázkách finanční stability“. Ministr financí Alexej Kudrin prohlásil, že otevřenou volbu šéfa MMF z více návrhů podpořily v rozhovorech s ním přední rozvojové mocnosti, známé pod zkratkou BRIC - kromě Ruska to jsou Brazílie, Indie a Čína. Dodal, že o výsledku rozhodne především postoj Spojených států. Ty zatím proti Straussi-Kahnovi nic nenamítaly. Na tom, že Česká republika kandidaturu svého rodáka nepodporuje, neshledává Kudrin „nic strašného“.

Prezidentova strategie.

Také Sarkozyho podpora francouzskému protikandidátovi je však pozoruhodná. Podobně jako ruská iniciativa (a na rozdíl od reakce české vlády) je ovšem velmi inteligentní. Podporou Dominiqua Strausse-Kahna narušuje Sarkozy jednotu francouzských socialistů a posiluje své pozice - a nelze mu přitom nic vytknout, neboť jmenování kvalitních francouzských socialistů do funkcí je Francii nesporně ku prospěchu. Tím se Sarkozy vybalancovává ke středu, takže v budoucnu bude opravdu obtížně účinně napadnutelný, ať zprava či zleva. Navíc rozdrolí tábor levice, když vytipuje její nejlepší lidi a nabídne jim posty, které nelze odmítnout. Vláda Mirka Topolánka se může učit.

Deprese.

Jedním z odpůrců kandidatury Dominiqua Strausse-Kahna se - pro mnohé asi překvapivě - stal prestižní ekonomický list Financial Times. Ve svém redakčním komentáři sice vůbec nezmínil jméno Josefa Tošovského, ale přiklonil se k ruské argumentaci, podle níž Francouz není vhodným kandidátem. „Je depresivní, když ruský představitel mluví o budoucnosti Mezinárodního měnového fondu smysluplněji než Evropská unie,“ uvedl finanční deník. Rusové mají údajně pravdu v tom, že fond čelí těžké krizi své legitimity. A Strauss-Kahn v této situaci nemá nezbytné předpoklady k výkonu zmíněné funkce.
Role fondu dnes nespočívá v tom, že by mohl diktovat svou politiku jednotlivým zemím. Může nicméně dohlížet na makroekonomickou stabilitu a díky své politické či odborné autoritě nabízet rady či zprostředkovávat příslušná jednání. Strauss-Kahn podle Financial Times dokázal, že se na post nehodí, když za svůj cíl označil snižování propasti mezi bohatými a chudými - jako kdyby kandidoval na post šéfa Světové banky, nikoli MMF. I kdyby však byl Strauss-Kahn dobrým kandidátem, není žádný důvod k tomu, aby Evropa hloupě a arogantně trvala na svém nároku na tento post.

Dosahy a přesahy.

V případě zvolení Tošovského by se MMF měl šanci vrátit ke svému původnímu poslání. Rozvojové státy soudí, že fond si již delší dobu hraje především na své písečku - a že by do toho měly více hovořit. Proto nabývají na síle výzvy prosazovat do velevýznamných postů osobnosti méně politické, o to však odborně zdatnější. Nadto si mnozí myslí, že by se o tyto posty mělo soutěžit. Pravda, takto jsme si kdysi představovali demokracii.
Co se týče mezinárodního vyznění případného zvolení Tošovského, lze podle bývalého sociálnědemokratického ministra financí Jiřího Rusnoka těžko přecenit obrovský „marketingový úspěch a globální mediální podporu pro Českou republiku“. Panuje názor, že diskutovaná funkce je mnohem významnější než kdysi ta Kavanova v OSN. Tošovský by klidně mohl po ukončení funkčního období v MMF kandidovat třeba na prezidenta republiky. Obzvlášť v případě přímé volby.
Volba nového šéfa MMF se uskuteční kvůli předčasnému odstoupení Španěla Rodriga Rata. Ten post zastává od roku 2004 a jeho funkční období by trvalo do roku 2009. Rada MMF minulý měsíc rozhodla, že přijme nominaci od kterékoli ze 185 členských zemí a předložené kandidáty posoudí v září. Šéf MMF, jehož úkolem je podílet se na světové měnové a finanční stabilitě a podporovat hospodářský růst a zaměstnanost, celou instituci exekutivně řídí a zároveň rozhoduje o jejím strategickém zaměření. Podle bývalého ministra financí Pavla Mertlíka se dosud na obsazení klíčových postů v institucích, jako je MMF, dohodly vždy Spojené státy a Evropa. „To ostatně odpovídá jejich podílu na kapitálu a hlasovacích právech,“ dodal Mertlík.

Dluhopisová atomovka.

Zatím není zřejmé, koho podpoří Spojené státy (přestože by do toho neměly mluvit, když obsazují Světovou banku). Dominique Strauss-Kahn má kromě Francie podporu Německa a pochlubil se podporou Číny. Zde však vyvstávají důvodné pochybnosti. Jestli totiž Tošovského podporuje kromě Ruska i Brazílie a Indie, pak lze předpokládat podporu celého neformálního sdružení rozvojových zemí, známého pod zkratkou BRIC, tedy včetně Číny, neboť tak by byl jejich hlas mnohem silnější. Číňané totiž investovali do amerických dluhopisů zhruba 900 miliard dolarů a tamní ekonomové prý těmto bondům říkají atomové karty, což ekonomové Bílého domu zřejmě neradi slyší. Tento výraz je více než trefný. Kdyby Čína začala rozprodávat tyto dluhopisy, vyskočila by cena benzinu v USA. Ta je jedním ze zásadní faktorů, které vyvolaly krizi na hypotečním trhu (lidé dojíždějící z levných předměstí mají největší vzdálenost do práce). Také by se výrazně oslabil dolar a Fed by musel zvýšit úrokové sazby. Američané to před prezidentskými volbami riskovat nebudou.
Potom tedy nastává zajímavá možnost, že by Tošovský mohl být zvolen dokonce s tichou americkou podporou - za podmínky, že americké vládní dluhopisy zůstanou milosrdně ležet v čínských sejfech.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče