Topolánkův batoh přelezl první kopec

11. června 2007, 00:00 - DUŠAN ŠRÁMEK
11. června 2007, 00:00

Poslanecká sněmovna pustila do druhého čtení reformní batoh Topolánkovy koaliční vlády. Je sice otázkou, zda se patří celému souboru předložených norem vůbec říkat reforma, když od tohoto označení ustupuje nakonec i kabinet. Nejde jenom o slovíčkaření.

Poslanecká sněmovna pustila do druhého čtení reformní batoh Topolánkovy koaliční vlády. Je sice otázkou, zda se patří celému souboru předložených norem vůbec říkat reforma, když od tohoto označení ustupuje nakonec i kabinet.

Nejde jenom o slovíčkaření.

Celý komplet je totiž až přespříliš poznamenán jediným leitmotivem, a to zabránění růstu deficitů rozpočtů. Ty v poměrně slušně rostoucí ekonomice nejsou dány ničím jiným než populistickými kroky politiků při korupčních nákupech voličské přízně. Za cenu toho, že na takto koupené hlasy budou ve chvíli splácení doplácet i jejich vlastní potomci. Už dnes ročně jen obsluha státního dluhu činí 35 miliard.

Kolik by za to mohlo být postaveno dálnic, jeslí, škol či jiných investic? Každý Čech by mohl zaplatit o 3500 korun méně na daních. Je ovšem otázkou, zda vládní návrh nesleduje pouze jedno, byť tak důležité hledisko. Těžko v něm lze totiž najít nějaký pozitivní prvek, který by nastartoval vyšší hospodářský růst. Především tedy radikální snížení sazeb daně, i za cenu rozšíření daňového základu na straně jedné, na straně druhé pak daleko razantnější snížení státních výdajů, především mandatorních. Nepřehlednost a chaos v daňových zákonech dnes vede k tomu, že někdo daně platí, a poměrně vysoké, a jiný minimální, neřku-li žádné. Vedle deklarované snahy „zamezit černému pasažérství“ při pobírání sociálních dávek, tak existují i černí pasažéři daňoví. Ty ale vláda jaksi zatím opomíjí. Celkové škrty mají být zhruba ve výši 23 miliard korun. Z toho ale téměř dvacet přijde na zkrácení nemocenské. Umrněný zbytek pár miliard je tedy jenom zlomkem z oněch padesáti, které poslanci předhodili v předvolebním šílenství. Nemocenskou ale platí ve formě pojištění zaměstnavatelé i zaměstnanci. Proč tedy stát zároveň nesníží výši pojistného? Protože to není pojistné, ale daň. Pak ale tedy zdanění supehrubé mzdy je dvojím zdaněním. Ve výčtu dílčích nesrovnalostí by se dalo pokračovat. Nicméně, chvála bohu alespoň za snahu. Doufejme, že většinu se podaří ještě upravit v průběhu parlamentního projednávání, a že platí slib vlády o pozdější skutečné reformě.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče