Topolánek proti přesile

15. ledna 2010, 14:34 - Petr Nováček
15. ledna 2010, 14:34

Předseda ODS chce vyhrát volby, přestože mu nedůvěřuje zhruba 70 procent občanů

Perex: Předseda ODS Mirek Topolánek v televizní debatě prohlásil: „ODS usiluje při maximalizaci svého zisku o 40 procent. Chce oscilovat mezi 35 a 40 procenty výsledku.“ Od předsedy strany, jež vyhrála minulé parlamentní volby a ráda by si to letos v květnu zopakovala, se sice neočekává tichošlápkovská skromnost, ale takové téměř blouznění také ne. Všechny renomované agentury přece Topolánkově straně předpovídají až pětiprocentní ztrátu za vítěznou ČSSD. Očekávaný volební zisk ODS se v aktuálních volebních modelech pohybuje do 30 procent. Tedy o pět až deset procentních bodů níž, než kde by měla ODS dle Topolánka „oscilovat“.

Výsledky volebních průzkumů nejsou většinou tajné, a je proto třeba obdivovat Topolánkovu kuráž, s níž hauzíruje 40 rekordními procenty! Jen aby se příslovečně racionální pravicový volič neurazil: Co kdyby mu připadlo, že si z něho Topolánek dělá legraci? Ano, politik může ztrácet důvěryhodnost i kvůli zdánlivým prkotinám. V Topolánkově případě je už tento proces v chodu. Je to zřejmé z výsledků výzkumů CVVM a STEM zabývajících se speciálně důvěryhodností, případně popularitou stranických představitelů. V říjnovém šetření CVVM skončil Topolánek z 27 hodnocených politiků jedenáctý. V listopadovém výzkumu STEM však z 22 „měřených“ až patnáctý. Z předsedů parlamentních stran dopadl hůře – jen „o fous“ – pouze komunista Vojtěch Filip. Dle CVVM důvěřovalo Topolánkovi jen 22 a podle STEM 28 procent dotázaných. Přitom všichni respondenti ho znají. Jeho nízký počet kladných hlasů není tedy jako u některých jiných politiků způsoben i tím, že jsou pro veřejnost obtížně identifikovatelní. Z detailnějšího šetření CVVM vyplývá, že mu důvěřuje 22, ale nedůvěřuje 72 procent občanů. 50procentní minusové skóre je pro ambiciózního politika zdrcující. Jak asi chce „zapalovat jiné“, jestliže mu natolik výrazná většina občanů nevěří?

Pokles popularity

Přitom Topolánek míval i 35procentní popularitu. Lidé ocenili jeho vytrvalost, s níž po měsících povolebních zmatků v lednu 2007 konečně poskládal koaliční vládu, která získala důvěru sněmovny. Od léta téhož roku už však dle STEM Topolánkova popularita a podle CVVM jeho důvěryhodnost, což je silnější vztah, začíná klesat. Premiérům, jejichž vlády si troufnou na nepopulární reformy, se to stává. A „Topolánkův batoh“, ve sněmovně koalicí doslova prohlasovaný 21. srpna 2007 a z něj vyčuhující poplatky ve zdravotnictví tehdejšího ministra resortu Tomáše Julínka, značně nepopulární byl!
Topolánkovi později popularita stoupla. Poté, co se před rokem Česká republika úspěšně ujala předsednictví Evropské unie a on se jako premiér ocitl v záři reflektorů. Jenže „kdeže ty loňské sněhy jsou“! Je-li dnes Topolánkovi připravena důvěřovat jen asi čtvrtina občanů – a výrazně jinak tomu nebude, poněvadž průzkumy CVVM i STEM jsou statisticky i sociodemograficky reprezentativní – pak to má jako volební lídr ODS těžké. A měl by to ještě těžší, pokud by se řízením osudu stal po volbách předsedou vlády s ambicemi zemi vést a vyvést z krize. Nízká popularita ho prostě hendikepuje. To však současně znamená, že Topolánek musí být velmi sebevědomý, odvážný a ovšem také trochu nesebekritický člověk a ODS ve velké personální nouzi, pokud si troufá ji vést do voleb a ona si to nechá líbit.

Býval neporazitelný

Popularita není samozřejmě všechno. Zejména pokud se někdo považuje za cosi jako Ilju Muromce a Mirka Dušína zároveň. Od konce roku 2002 je Topolánek předsedou ODS a od té doby s ní vyhrál asi tucet voleb. S Václavem Klausem byly potíže. S opozicí v ODS byly a jsou potíže. Téměř v každých volbách se proti ODS kdekdo s kdekým spojoval, leč v čele s Topolánkem, ač dle Klause „falešným a prázdným“, ve volbách vítězila. Šest let – od františkolázeňského kongresu ODS až do října 2008 – se zdál být „Topol“, jak mu „modrokabátníci“ mezi sebou říkají, dítětem štěstěny. Tato éra však pro něho nejspíš skončila. Během dvou předloňských říjnových týdnů totiž ODS utrpěla dvě zdrcující porážky – ve volbách do krajských zastupitelstev a třetiny senátu. Dvanáct krajských hejtmanů ODS, svého druhu její elita a každopádně mocná síla, padlo. Kraje ovládla sociální demokracie, jež v předvolební kampani bušila do ODS kvůli nepopulárním Julínkovým poplatkům ve zdravotnictví.
Topolánek tehdy na podzim 2008 jako předseda strany selhal. Neodhadl zničující efekt v celostátním měřítku vedené, sice primitivní, ale propagandisticky účinné kampaně Paroubkovy ČSSD. Včas si neujasnil, že krajské volby se nemusejí týkat jen specificky krajských témat a že pražská centrála ODS nemůže nechat volební štáby krajů na holičkách. A že se musí do krajských volebních kampaní ODS aktivně zapojit a nevyhovět některým bázlivým krajským lídrům, kteří se bojí lidi provokovat a na svých předvolebních mítincích Topolánka raději nechtějí.

Nová konkurence

Dvojnásobné volební fiasko ODS sice nemohlo Topolánka nepřipravit o kus sebevědomí, ale v červnu 2009 ve volbách do Evropského parlamentu opět dovedl občanské demokraty k vítězství. Na rozdíl od eurovoleb 2004 však skončila sociální demokracie druhá a s příliš slušným výsledkem, než aby se Topolánkovo sebevědomí mohlo plně zrevitalizovat. Zhruba v téže době navíc ČSSD „zapustila kořeny“ v čele žebříčků volebních preferencí, přičemž na konci loňského roku byl její náskok před ODS zhruba pětiprocentní. Topolánek, jenž už býval jako politik v lepší kondici, musí hodně a rychle „šlápnout na plyn“, chce-li sociální demokracii dohnat a v květnových volbách do sněmovny předehnat.
Vedle „ódéesky“ se mu k tomu všemu vztyčila nová a nepříjemná konkurence, jakási „ODS s lidskou tváří“ – TOP 09. Jejím intelektuálně mrštným a organizačně dovedným hybatelem je v roli prvního místopředsedy Miroslav Kalousek. Toho má Topolánek, jak přiznává, „strašně rád“. Kalouskovi dal ve své koaliční vládě přednost před dosud zasloužilým členem ODS a chráněncem prezidenta Klause Vlastimilem Tlustým. Topolánek připouští, že Kalousek jako ministr financí měl jeho „absolutní podporu“. O záměru založit TOP 09 byl ostatně Kalouskem víc než včas informován. Zpočátku „topce“ téměř držel palec, spatřuje v ní potenciálního koaličního partnera, jichž ODS neměla nikdy nazbyt. Teď je prý však Kalousek „soupeřem se vším všudy“, zdůrazňuje Topolánek. Bodejť by ne, je-li pravda, jakože asi ano, že mu Kalousek „vykrádá elektorát“ ODS. „Vykrádat“ bude určitě i Topolánek, najde-li stranu, jež si to nechá líbit. Neboť jak Topolánek dobře ví, a na rozdíl od předsedy ODS blahé paměti Václava Klause a jiných jejích potentátů to otevřeně přiznává, „ortodoxních pravičáků“ není dost, aby se jen s nimi daly vyhrávat volby.

Jinak než Klaus

Topolánek sice neříká stejně jako v roce 1996 tehdejší první místopředseda ODS Josef Zieleniec, že se strana musí „rozkročit“. Leč jeho příměr o „tvrdém jádru a měkkém obalu“ znamená totéž – „catch all party“ neboli strana pro všechny. Topolánek o přeměnu ODS v „širokorozchodnou“ stranu vytrvale usiluje a ortodoxními spolustraníky je kvůli tomu opakovaně kritizován. ODS prý zbavuje pravicové identity a připravuje o voliče, manévruje-li s ní zprava až do politického „středu“. To je mimochodem také věcný sukus Klausovy kritiky na Topolánkovu adresu – opravdu změnil ODS, udělal z ní jinou, méně pravicově se prezentující stranu. Spor Topolánka a jeho kritiků o charakter „ódéesky“ přitom stěží kdo rozsoudí. Pokud Topolánek v květnových volbách s ODS pohoří, pro jeho nástupce to bude imperativ, aby pohnul se stranou výrazně doprava. Co se však stane, jestliže Topolánek s ODS uspěje? Jeho kritici pak nejspíš budou tvrdit, že kdyby byla pravicovější, výsledek by byl ještě mnohem lepší. Empirický důkaz však bude scházet.
O tom, že to myslí Topolánek s přeonačením ODS na „catch all party“ vážně, svědčí i jeho odpor k velké koalici s ČSSD a naopak zájem koalovat s menšími středo-pravicovými stranami. Velká koalice s levicovou stranou by zatlačila ODS z pravo-středové pozice hodně doprava. Proč? Inu Jiří Paroubek nemůže doleva kvůli komunistům, a proto by musela doprava „cuknout“ ODS, aby si obě strany zachovaly jakýs takýs odstup. Před vznikem TOP 09 však posun na pravý okraj politického spektra hrozil izolací ODS. Aby se jí Topolánek vyhnul, po „patových“ volbách do sněmovny v červnu 2006 iniciativně nabídl společnou koalici KDU-ČSL a Straně zelených a přislíbil jim změnu volebního zákona, jež by byla pro menší středo-pravicové strany výhodná. O altruismus samozřejmě nešlo. Topolánek si chtěl lidovce a zelené pojistit a dále „pěstovat“, aby byli i v budoucnu ODS po ruce jako koaliční partneři. Měla to být i svého druhu prevence velkých koalic, neboť maje partnery v lidovcích a zelených, Topolánek by mohl na Paroubka snáze dělat dlouhý nos. Sázka na malé středo-pravé strany byla jedním z nejzásadnějších a v prostředí ODS také nejodvážnějších a nejkonfliktnějších rozhodnutí, jež Topolánek učinil.
ODS si však přednostní orientací na tyto strany dopředu omezuje manévrovací prostor. To by Topolánkův předchůdce na předsednické židli nikdy neudělal. Václav Klaus s lidovci a ODA spolupracoval, poněvadž musel, nikoli protože chtěl. Však si také opakovaně stýskal, že voliči bohužel nedali ODS 51 procent hlasů, aby ve státě mohlo být po jejím. Topolánek takovou ambici nemá. Mírní ho premiérská zkušenost, že změnu volebního zákona, jež by k „jednobarevným“ vládám ODS otevřela cestu, nelze prosadit, poněvadž jiné strany ji – vedeny pudem sebezáchovy – nepřipustí.

Pozor, ďábel!

Topolánkova hlavní starost je jiná. Zdá se, že mu nejde přednostně o to, aby ODS mohla vládnout sama, nýbrž aby po volbách nevládla ČSSD s komunisty. Ostatně kvůli nim a také Klausovi nechala prý ODS ve sněmovně projít špatný rozpočet na rok 2010. Topolánek se rozhodl „vchodit v narod“, aby mohl lidem osobně vysvětlit, že kdyby to bývala ODS neudělala a nastalo rozpočtové provizorium, levice a prezident by proti ní rozpoutali před volbami pod heslem „ODS není schopna kompromisu a odnesou to důchodci“ zničující kampaň. Pokud takhle alibisticky ODS opravdu uvažovala a Topolánek tomu z USA telefonem požehnal, pak jsou „modrokabátníci“ včetně jejich velitele nakažení populismem stejně jako Paroubek, kterému jej otloukají o hlavu.
Předseda ODS je už z USA doma a rozpoutal „šňůru“ osvětových setkání s občany. Pokud během ní rozvine myšlenky ze svých nedávných mediálních interview, bude to svrchovaně zajímavé. V jednom z nich například odhalil, že ODS „vlastně tak zcela není“ ve Fischerově vládě, neboť do ní nominovala odborníky, a nikoli jako Paroubek partajníky v čele s „Pecinovou guerillou“. Na Paroubka vůbec pozor, nabádá Topolánek. Sérii dohod, jež prý všechny Paroubek porušil, „uzavřely volby, které byly ukradeny rozhodnutím ČSSD a Jiřího Paroubka, jenž fakticky volby zrušil“.

Změna režimu nehrozí

Propagandistických zkratek užívá Topolánek s gustem a jistě i s efektem. „Pecinovu guerillu“ a „ukradené volby“ si totiž zapamatuje indiferentní občan, jehož konkrétní volební program ODS, pokud se na něj zmůže, nebude příliš zajímat. Bez využití oněch cejchovacích zkratek a často také troufalých a zavádějících historických i jiných paralel by se mu totiž jen obtížně vytvářel „obraz nepřítele“. Kdyby na Paroubka útočil jen fakty a věcnými argumenty, z nepřítele by byl „jen“ protivník, proti němuž se špatně mobilizuje. Topolánek stejně jako před ním Klaus pravidelně před volbami mobilizuje proti levicové hrozbě, ale po nich se ona hrozba kamsi „vypaří“ a všechno běží po starém. Právě rozpor mezi slovy a činy, mezi verbální zásadovostí a posléze mnohem méně zásadovou realitou, je Topolánkovou Achillovou patou. Nedostatek serióznosti, s nímž se jaksi počítá u populistické strany nesené pěnou dní, je však u středo-pravicové, liberálně-konzervativní „catch all party“ nepřijatelný. Seriózní smlouva s voliči tvoří základ stran tohoto typu, a nevezme-li si to Topolánek k srdci, s ODS ve volbách neuspěje, poněvadž cestou k nim seriózní voliče poztrácí.
Ve volbách přitom skutečně půjde o mnoho. Budeme-li se, či nebudeme ještě více zadlužovat, vybředneme-li a jak z hospodářské krize, zvládneme-li sociální problémy a půjdeme-li dál se Západem, anebo zvrtneme-li se východním směrem. Úprk od demokracie či změna režimu, kdyby volby vyhrála ČSSD a vládla s podporou komunistů, nám však uprostřed Evropy a v 21. století nehrozí, byť tím Topolánek opět straší. Po volbách možná nastane střídání v čele některých politických stran, ale epoch v České republice nikoli.

Průzkumy
V říjnovém šetření CVVM skončil předseda ODS Mirek Topolánek z 27 hodnocených politiků jedenáctý.
V listopadovém výzkumu STEM však z 22 „měřených“ až patnáctý.
Dle CVVM důvěřovalo Topolánkovi jen 22 a podle STEM 28 procent dotázaných.
Z detailnějšího šetření CVVM vyplývá, že mu důvěřuje 22, ale nedůvěřuje 72 procent občanů.
Nízká popularita Topolánka hendikepuje.

Selhání
Na podzim 2008 Topolánek jako předseda ODS selhal.
Neodhadl zničující efekt v celostátním měřítku vedené a propagandisticky účinné kampaně Paroubkovy ČSSD.
Včas si neujasnil, že krajské volby se nemusejí týkat jen specificky krajských témat a že pražská centrála ODS nemůže nechat volební štáby krajů na holičkách.
A že se musí do krajských volebních kampaní ODS aktivně zapojit a nevyhovět některým bázlivým krajským lídrům, kteří jej na předvolebních mítincích nechtějí.

Spor
Mirek Topolánek vytrvale usiluje o přeměnu ODS v „širokorozchodnou“ stranu.
Ortodoxní spolustraníci ho za to opakovaně kritizují.
Spor Topolánka a jeho kritiků o charakter „ódéesky“ přitom stěží kdo rozsoudí.
Pokud Topolánek v květnových volbách s ODS pohoří, pro jeho nástupce to bude imperativ, aby pohnul se stranou výrazně doprava.
Co se však stane, jestliže Topolánek s ODS uspěje?

Volby
Ve volbách do Poslanecké sněmovny půjde o mnoho.
Budeme-li se, či nebudeme ještě více zadlužovat, vybředneme-li a jak z hospodářské krize, zvládneme-li sociální problémy.
A půjdeme-li dál se Západem, anebo zvrtneme-li se východním směrem.
Úprk od demokracie či změna režimu, kdyby volby vyhrála ČSSD a vládla s podporou komunistů, nám však nehrozí, byť tím Mirek Topolánek straší.

Popisek 1: Na cestě do pekel. Na tiskové konferenci ODS 31. července 2009 předseda strany Mirek Topolánkek čelil útokům médií a ČSSD ohledně své dovolené v Toskánsku. Příliš však neuspěl.
Popisek 2: V záři italského slunce. Mirek Topolánek o své dovolené v Toskánsku prohlásil, že ji strávil v pronajatém domě a využil pozvání na projížďku lodí registrovanou v České republice v majetku známé společnosti. Tato nekonkrétní sdělení mu však vyšší popularitu nepřinesla.
Popisek 3: Poslední radost? V únoru 2008 se Mirek Topolánek ještě mohl společně s předsedou Poslanecké sněmovny Miloslavem Vlčkem (vlevo) a svým poradcem Markem Dalíkem (vpravo) radovat v Brně z vítězství českých tenistek ve Fed Cupu. Na podzim téhož roku mu však porážka v krajských volbách podobné potěšení nepřinesla.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče