Topenáři všech zemí, učte se!

28. května 2007, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
28. května 2007, 00:00

JINDŘICH KAREL RUDOLF Vyučený klempíř Jindřich Karel Rudolf založil roku 1875 v Plzni dílnu, v níž vyráběl plechové zboží. Brzy začal montovat také vodovody a topení či elektrická zařízení. Jeho firma se rozrostla v jeden z největších instalačních závodů v Čechách.

JINDŘICH KAREL RUDOLF Vyučený klempíř Jindřich Karel Rudolf založil roku 1875 v Plzni dílnu, v níž vyráběl plechové zboží. Brzy začal montovat také vodovody a topení či elektrická zařízení. Jeho firma se rozrostla v jeden z největších instalačních závodů v Čechách.

Ve čtyřicátých letech 19. století bylo plzeňské strojírenství teprve v počátcích. V seznamu řemeslníků z té doby figuruje pouze jeden strojník a jeden technik. Zato o dvacet let později se díky rozvoji železnice s průmyslovými podnikateli doslova roztrhl pytel.

Vedle Waldsteinské strojírny, která se později změnila ve Škodovy závody, vznikla ve městě roku 1862 strojírna Anastazia Pilze a také továrna na výrobu hřebíků Schwarz a Beck. O čtyři roky později je doplnila ambiciózní slévárna bratří Belaniů, kterou následovaly firmy podnikatelů Hirsche, Tuschnera či Juránka.

Většina strojírenských podniků v Plzni však patřila spíše k menším továrnám a zaměstnávala vždy jen několik desítek pracovníků. Výjimkou byly již zmíněné Škodovy závody (více v Profitu č. 5/2005), železárny a smaltovny Bartelmus (více v Profitu č. 3/2006) a také firma J. K. Rudolf. Z malé dílny na výrobu plechu se postupně rozrostla ve velký podnik a roku 1931 v ní pracovalo již přes 400 dělníků.

STEJNÝ METR VŠEM

Jindřich Karel Rudolf se narodil roku 1848 v Praze. Vyučil se klempířem a odešel roku 1875 do Plzně, kde se chtěl usadit. Převzal malou klempířskou dílnu ve Školní ulici (dnešní ulice B. Smetany), ve které začínal s jedním pomocníkem. Díky píli a vytrvalosti se mu brzy podařilo získat důvěru zákazníků, takže již v následujícím roce přijal další zaměstnance a zakoupil i několik strojů na zpracování plechu.

Příznivý vliv na další podnikání měl i přechod na metrickou soustavu, se kterou souvisela i nutnost výměny všech starých plynoměrů. Rudolf měl najednou tolik zakázek, že si musel pronajmout několik dalších objektů.

Nedostatek prostoru nakonec vyřešil zakoupením celého domu na rohu Ferdinandovy a Jungmannovy (dnešní Klatovské a Americké) ulice, kam celou výrobu roku 1881 přestěhoval. Firma nesla název „J. K. Rudolf, klempířství a prodej zboží pro domácí, kuchyňské a galanterní potřeby“ a vedlo se jí znamenitě. Do roku 1900 se z ní stala moderní továrna, ve které pracovalo již 140 zaměstnanců.

PALÁCOVÝ OREL Podnik měl opravdu velký záběr. Sestával ze slévárny neželezných slitin a litiny, kotlárny s kovárnou, soustružny, truhlárny, galvanizovny, cínárny a čistírny. Rozsáhlé bylo zejména oddělení klempířské, kde byla kromě vlastní klempírny ještě kovotlačitelská dílna, oddělení pro vybavení koupelen, výrobu kovových ornamentů i kovového nábytku. Továrnu doplňovala také samostatná dílna na montáž plynovodů, vodovodů a nejrůznějších čerpadel. Ze stavebněklempířské výroby vynikaly zejména různé ornamentální a figurální práce, jejichž vkusné a kvalitní provedení zajistilo firmě dobrou pověst. V roce 1888 byly společnosti zadány například ozdobné práce při stavbě nové spořitelny a roku 1902 provedla i náročnou výzdobu justičního paláce. Orel na hlavním znaku měl rozpětí 3,5 metru a dva lvi ze zinkové slitiny měřili každý 2,25 metru. ÚSPĚŠNÉ SIGNÁLY Také v instalaci vodovodů a topení měla firma velmi dobré výsledky. V roce 1889 se značnou měrou podílela na stavbě a instalaci městského vodovodu, instalovala vodovod pro Plzeňský pivovar a postavila i některé rozvody ve Strakonicích a Tetíně. Úspěšná byla i konstrukce signalizačních zařízení pro železnice, díky níž se J. K. Rudolf stal dokonce stálým dodavatelem rakouských drah. Kromě toho vyráběl také ledničky, pračky, kuchyňská a koupelnová zařízení, železný nábytek, petrolejové měřiče, plynoměry a čerpadla. Všechny výrobky se těšily velké oblibě a získaly i několik cen na průmyslových výstavách. Jindřich Karel Rudolf byl navíc vyznamenán císařským zlatým záslužným křížem a směl používat i označení c. k. dvorní dodavatel. INSTALAČNÍ VELIKÁN Po Rudolfově smrti v roce 1912 převzali vedení podniku jeho synové Jindřich a František, kteří úspěšně pokračovali v otcově činnosti. Roku 1921 si dala firma patentovat ochrannou známku IKAR a postupně se stala jednou z nejvýznamnějších instalačních společností v Československu. V mnoha velkých stavbách provedla instalaci ústředního topení, kanalizace i vodovodů a začala také s elektroinstalacemi. Nově vyráběla zařízení pro pošty, telegrafní ústředny i automobilky a její výrobky se vyvážely do Jugoslávie, Rumunska, Švýcarska, Bulharska či Řecka. Měla i tři pobočné závody - v Praze, Klatovech a Bratislavě. Roku 1931 zaměstnávala již přes 400 dělníků a počátkem druhé světové války zakoupila bývalou továrnu Zikmunda Theinera v Plzni-Koterově. Do ní se přestěhovala některá výrobní oddělení, například výroba umyvadlových baterií a kohoutů. Roku 1944 se navíc změnilo i vedení podniku - pozici zesnulého Františka Rudolfa převzal jeho syn Karel. BEZ RUDOLFA BOST**

Po skončení druhé světové války byla firma narychlo transformována na společnost s názvem „Průmyslové podniky IKAR“, aby se vyhnula znárodnění. K tomu ale nakonec stejně došlo a bývalý podnik J. K. Rudolfa se roku 1947 stal součástí nově založených Instalačních závodů.

Původní továrna v Klatovské ulici se později na čas osamostatnila, již roku 1952 byla ale začleněna do Armastavu, pod kterým zůstala dalších pět let. Poté ji převzaly Pozemní stavby Plzeň a z podniku se stal závod Stavomontáže. Počet zaměstnanců postupně vzrostl až na tisíc a firma se stala nejsilnějším stavebně-montážním závodem v Západočeském kraji.

Změnu přinesl teprve rok 1990, kdy zanikly Pozemní stavby Plzeň. Závod Stavomontáže byl o dva roky později privatizován a změnil se ve firmu Stavební montáže, s. r. o. Ta se dnes zabývá tradičními instalacemi i stavitelstvím a od roku 1998 používá registrovanou ochrannou známku Bost.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče