Tomáš Zdechovský: Nekoupím si výrobek od firmy, která neplatí daně

25. listopadu 2014, 19:28 - Lucie Bednárová, EurActiv.cz
25. listopadu 2014, 19:28

„Pokud budou lidé vědět, že se nějaká firma chová slušně a platí daně, tak ji podpoří, a naopak nebudou nakupovat u společnosti, která si daně krátí,“ říká český europoslanec Tomáš Zdechovský (EPP). Přispět by k tomu mělo „taxparentní“ řešení, které má nadnárodní korporace přesvědčit, aby dobrovolně odkryly své vlastníky a přiznaly, v jakých zemí odvádějí daně.

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker řeší v těchto dnech vážný problém. Na veřejnost se dostaly informace o tom, že coby ministr financí a premiér lucemburské vlády dopomohl k tomu, aby se z Lucemburska stal daňový ráj. Řada Vašich kolegů europoslanců si přeje jeho odchod z čela Komise a vyzývá Evropskou komisi, aby s nastalou situací něco udělala. Jak to vidíte Vy?

V první řadě bych chtěl zdůraznit, že se nejedná pouze o Lucembursko. Problém, kdy státy ve vidině vyšší výtěžnosti z daní a snížení svých rozpočtových deficitů nabízejí společnostem výhodné daňové podmínky, je celoevropský. Pokud jste malým nebo středním podnikatelem, tak musíte platit vždy a nikdo s vámi nediskutuje.

Velké společnosti, které mají danit obrovské částky, si ze svého postavení se státy domlouvají individuální podmínky, což sice není zákonem zakázané, ale není to dobře. Je to nefér, protože některé členské státy se tak obohacují na úkor jiných zemí a připravují je o poměrně zajímavé příjmy do rozpočtů.

Jaké kroky můžeme ze strany unijních institucí nyní v souvislosti s kauzou Luxleaks očekávat?

Jako první přijde na řadu vyšetřování lucemburského případu. Předseda Komise Juncker uvedl, že do toho nebude zasahovat a že to nebude ani v kompetenci Generálního ředitelství, které má tuto problematiku na starosti. Za další se musí na stůl položit celoevropské řešení, které bude fungovat.

Společně se skupinou českých právníků a ekonomů pracujete na návrhu, který označujete „taxparentní řešení“ (Taxparency). Návrh by měl přispět k tomu, že firmy budou řádně platit daně a nebudou vyvádět peníze do daňových rájů mimo EU. Jak by to mělo vypadat v praxi?

Řešení, které navrhujeme, by spočívalo v zavedení minimální úrovně zdanění - nadnárodní společnosti by v rámci celé Evropy odváděly na daních minimálně 11,25 procenta. Pokud nadnárodní společnost platí v jednotlivých zemích standardní zákonnou sazbu, je vše v pořádku. Pokud však přesouvá své zisky do daňových rájů a dostane se díky tomu až pod nejnižší průměrnou sazbu 11,25 procenta, měla by taková společnost zvýšené informační povinnosti a dostala by se do hledáčku daňových úřadů.


Čtěte více o návrhu Taxparency


Z jakého důvodu jste stanovili právě 11,25 procenta?

Jedná se o průměr nejnižších zákonných daňových sazeb v EU, které jsou používány v Bulharsku a Irsku. Sazbu jsme konzultovali se společnostmi, odbory, odborníky i ekonomy, a musím říct, že si získala podporu. Řada firem totiž přiznává, že pokud by ze zisku odváděla 11,25 procenta, tak by to pro ně bylo přijatelné a ani by neuvažovala o tom, že by zkusila vyvést zisky do nějakého z daňových rájů.

Uvádíte, že se jedná o transparentní řešení. V čem spočívá ona transparentnost?

Pokud by firma celosvětově danila minimálně 11,25 procenta a zároveň by odkryla svou vlastnickou strukturu, získala by právo nosit ochranné označení EU Taxparent. Tím by k lidem vyslala jednoznačný signál, že je daňově čitelná.

Jak budou firmy motivovány k tomu, aby řádně platily daně a byly transparentní?

Je to součást společenské zodpovědnosti firem, o které se hodně hovoří a korporace se k ní hlásí. Je to o tom, že si uvědomím, že žiji a podnikám v nějaké společnosti, která mi poskytuje určitý servis, například v oblasti soudnictví, administrativy, policie, správy věcí veřejných apod., a já jí to chci vrátit. Dobrovolně se rozhodnu k tomu, že v té zemi budu platit daně. Firmy tohle musí pochopit, bez toho to fungovat nebude.

Působím v kontrolním výboru Evropského parlamentu a vidím, že dnes rozhazujeme prostředky daňových poplatníků mezi společnosti, které mají neprůhledné struktury. Je paradoxní, že na jedné straně zavádíme sankce vůči Rusku, ale na straně druhé platí, že až 10 procent firem, které participují na evropském rozpočtu, mají ruský kapitál nebo ruského majitele. Řekněte mi, na co si tu pak hrajeme? Jaký smysl mají v takovém případě zavedené sankce?

Dokončení čtěte na EurActiv.cz


Čtěte také:

Zástupci 51 zemí uzavřeli dohodu, která má omezit daňové úniky

V Itálii odhalili daňové úniky firem za 1,7 miliardy eur

Juncker se před europoslanci hájil kvůli lucemburské daňové aféře

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče