Tomáš Pavlík: Neziskovky málo táhnou za jeden provaz

03. října 2012, 08:23 - Petr Horký
03. října 2012, 08:23

Pět let pracoval jako mluvčí velké nadnárodní banky, ale rozhodl se odejít pomáhat Romům do malé neziskové organizace. Sterilní svět, kde se točí miliony, vyměnil za prostředí aktivistů, kteří řeší účtenku za každou propisku. Jak po devíti měsících hodnotí zkušenost z neziskového sektoru? „Některé neziskové organizace často v jednu chvíli honí strašně moc zajíců na louce a nakonec zjistí, že pytel je prázdný,“ říká Tomáš Pavlík.

* E15: Co přiměje člověka, který pracuje ve velké panevropské bance, aby šel do malé neziskovky, navíc z Prahy do Brna?

Já se rozhodl opustit komerční sféru v okamžiku, kdy jsem se v ní pohyboval dvanáctý rok. Posledních pět let jsem měl na starosti externí komunikaci jedné z největších českých bank a žil jsem si relativně dobře v krásné skleněné budově s výhledem na Prahu. A to byl ten poslední okamžik, kdy jsem si řekl: jak dlouho chceš v tomto prostředí dál fungovat? Ta odpověď zněla, že pokud se nerozhodnu udělat něco teď, tak už to neudělám příštích pět let.

Objevil jsem projekt Rok jinak, který funguje tak, že si člověk z komerční sféry najde neziskovku a spolu s ní požádá o grant. Když ho získá, pobírá stejný plat jako v práci, kterou opouští. Mohl jsem si najít něco v Praze a být tady rok v pohodě. Ale já jsem si řekl, že pokud změna, tak pořádná. Proto jsem si vybral organizaci IQ Roma Servis, která sídlí v Brně a je zaměřená na otázku sociálně vyloučených lidí, převážně Romů.

* E15: Proč zrovna Romové?

Vnímal jsem to jako možnost pochopit ten problém z druhé strany. Také jsem jako zástupce banky často musel odmítat žádosti o sponzoring. Když se pět let pohybujete v situaci, kdy většinu žádostí musíte odmítnout, tak si začnete říkat, jestli byste neměl nějak pomoci sám.

* E15: Jak na vaše rozhodnutí reagovala rodina a lidé v práci?

Rodina to vzala dobře. Spíš jim vadilo, že budu rok v Brně. U zaměstnavatele jsem překvapivě rychle získal pochopení. Myslím si, že to bylo i díky tomu, že jsem neodcházel ke konkurenci, ale úplně jiným, neočekávaným směrem.

* E15: Nikdo neříkal: ty jsi naivní, stejně ničemu nepomůžeš?

Existovaly dva druhy reakcí. Ten první byl určité nepochopení a hledání něčeho skrytého, co nám kolega nechce prozradit. A pak to byl obdiv. Lidé mi říkali: Tome, my ten projekt známe dva tři roky, sami jsme si kladli otázku, jestli do toho nejít, ale nenašli jsme odvahu. A teď vidíme, že tu je někdo, kdo do toho šel a komu to vyšlo. To mi dodávalo velkou sílu.

* E15: Jak vás brali po příchodu do Brna? To je ta hvězda z UniCredit, která to tady spasí, přinese peníze na projekty?

Byli lidé, kterým to bylo jedno. Brali mě jako nový článek týmu. Což byla podle mne většina. Potom tam byli lidé, kteří měli vysoká očekávání a říkali si: tady je někdo z komerční sféry, se kterou my se potýkáme, tak ať nám ukáže, co umí. To bylo ještě znásobeno tím, že přichází člověk z Prahy do Brna. Ten Pražák ze skleněného baráku do skromných podmínek naší neziskovky. Ale to období netrvalo dlouho.

* E15: Teď jste tam devět měsíců. Jak vás to změnilo?

Já jsem si na začátku řekl, že bych měl využít toho roku, abych se naučil bezprostředněji komunikovat s lidmi. Být otevřenější. A to se mi, myslím, podařilo. Také jsem se naučil vnímat mikroproblémy neziskového sektoru.

* E15: Můžete být konkrétní?

Je to počítání v minimálních položkách. Co je pro člověka z komerční sféry až banální věc, je pro tyto lidi stěžejní. Například dovybavení učebny, která má sloužit našim klientům, aby se dál vzdělávali. Ti lidé toho nemají v ruce moc, ale s tím málem se snaží dosáhnout svých cílů a věnují tomu enormní množství energie a času.

* E15: Od milionů k propiskám. Nepřipadaly vám ty věci ze začátku příliš malé, nedůležité?

Ty měsíce v Brně mě naučily odškrtávat nuly. A radovat se z menších částek, které se mi třeba podařilo pro organizaci získat. Myslel jsem, že to půjde mnohem snadněji, když jsem ten člověk z komerční sféry s těmi kontakty.

* E15: A pomohly ty kontakty nějak?

To je těžké odhadnout. Nikdy nevíte, nakolik je to kontakty a nakolik kvalitou projektu. Já myslím, že je to půl napůl. Někdy je to jen o tom, že víte, kdo podporuje konkrétní typy činností, a ani vás nemusí znát. Ta druhá část je o kontaktech, ale ani tam bych je nepřeceňoval.

* E15: Dá se nějak kvantifikovat, jak jste té neziskovce za devět měsíců pomohl?

Když jsem do organizace přišel, zjistil jsem, že je potřeba vytvořit nějaký trychtýř, kterým potečou ven informace. V organizacích typu IQ Roma Servis je spousta lidí se silně vyhraněným názorem, kteří o něm chtějí přímo komunikovat, a to jménem IQ Roma Servis. To přináší rizika, která si ne všichni v organizaci uvědomovali. Má role tedy byla naučit ty lidi určitému systému a spoluzodpovědnosti při komunikaci.

* E15: Když jste přišel, organizace mluvila mnoha ústy, dnes jedněmi?

Částečně. Těch lidí, kteří za organizaci komunikovali, bylo hodně. Teď to není o jednom člověku, ale o určité sestavě odborníků s vlastními tématy.

* E15: Čím jste ještě přispěl?

Druhá věc, kterou jsem přinesl, jsou znalosti z projektového řízení. Neziskové organizace často v jednu chvíli honí strašně moc zajíců na louce a nakonec zjistí, že pytel je prázdný. Mně se povedlo nastavit případovou studii, která by se dala použít i u dalších projektů.

Konkrétně mluvím o projektu charitativního a stipendijního programu pro nadané děti. Ten před mým příchodem existoval jen na papíře. Jestli jsem ale do organizace něčím obtiskl sebe, tak to bylo v marketingu. Řekl jsem: pojďme oslovit odbornou veřejnost i lidi z umělecké sféry a získat je na naši stranu. Pojďme je pak marketingově používat pro naše projekty.

Bavíme se o tématu sociálně vyloučených Romů ve chvíli, kdy za námi bylo Šluknovsko a před námi Břeclavsko. Jsem strašně rád, že se mi povedlo změnit myšlení klíčových zaměstnanců organizace. Najednou to přestal být problém. Do programu jsme dostali třeba Annu Polívkovou, fotografa Jindřicha Štreita, herce Kryštofa Hádka nebo režiséra Tomáše Bařinu. Vytvořili jsme set lidí, kteří nám pomáhali program medializovat a pomáhají nám i v jeho průběhu.

* E15: Sám jako novinář píšu o problematice Romů a jejich integrace a potýkám se s otázkou, jestli se to někdy vyřeší. Našel jste vy nějakou odpověď ?

Těch devět měsíců mě naučilo, že bych měl být méně skeptický, dokud jsou tu stále lidé, kteří věří, že to lze změnit. Pokud se věnujete třeba mladým Romům a umíte je nenásilně a dlouhodobě vytrhnout z určitého ghetta, ale nezbavujete je komunity, a současně poznávají v uvozovkách normální svět, a když vás ti lidé během dvou tří let neopustí, tak věřím, že tento malý počet lidí může v průběhu příštích desetiletí postupně proměňovat zbytek. Ony tady ty příběhy jsou. Ale málokdo z těchto talentů má v sobě ambici, aby se stal příkladem úspěchu.

* E15: S kým takovým jste se setkal?

Můžu uvést příklad dvanáctiletých dětí, které jsou talentované třeba na hudbu, tanec, výtvarné umění, ale pocházejí z rodin, kde ta situace opravdu není jednoduchá. Faktická finanční podpora od rodičů je minimální. V našem programu se takové talenty mohou rozvíjet, s pomocí adresných dárců mohou chodit na klasické výtvarné či taneční kroužky.


Čtěte také:

Otevřete si dveře do nového života, mzdu hradí Nadace Vodafone k

Splňte si svůj neziskový sen!

Místo zmocněnce po Kocábovi převezme Monika Šimůnková


Ale v programu Gendalos jde i o talentované ve věku kolem dvaceti let. Lidi, kteří jsou na střední škole a třeba se chtějí dostat na vysokou.

* E15: Vy nepůsobíte jako člověk, který se v soukromí pohybuje mezi neziskovkáři. Stává se vám teď často, že se ocitnete v roli obhájce Romů?

Přiznám se, že pokud jde o nějakou agresivně vedenou diskuzi, tak zatím ještě nemám dost síly do takového konfliktu vstupovat. Ale pokud vidím šanci říci svůj názor, tedy nesuďme všechny plošně, pojďme se bavit o konkrétních případech, tak to myslím není něco naučeného, mám to odžité. S Romy se potkávám denně v práci i v terénu. Jsem připraven tu komunitu obhajovat.

* E15: Když jsme u obhajování, hned mi mysl přeskočila zpátky do banky. Z let 2008, 2009 s tím máte asi hodně zkušeností…

To je vysoká škola pro lidi z externí komunikace. Globální krize, o které se mluvilo v tom kontextu, že za vším jsou banky, mě hodně naučila. Nehledal bych paralelu s tím, co zažívám teď. Ale v obou případech víte, že pravda je jinde a záleží na vás, jak často svůj názor můžete někde projevit. U globální krize to bylo jiné, protože se týkala všech bank v Česku. A ty banky najednou začaly komunikovat společně a dokázaly deklarovat jednotný postoj. Je zajímavé, že ne vždy se tohle dá říci u neziskovek.

* E15: Myslíte, že je mezi neziskovými organizacemi větší konkurence než mezi bankami?

To ne. Ale myslel jsem, že bude menší, než je. Utopisticky jsem se domníval, že se tam táhne za jeden provaz. V realitě tomu tak není.

* E15: Kde je největší nešvar neziskovek?

Jde o projektové řízení. Umět si stanovovat priority. Ta rozmáchnutost je tam opravdu silná. Druhá věc je umět vysvětlovat témata, kterým se neziskovky ve své činnosti věnují. To se pak odráží v naštvanosti, že se o věcech píše nepřesně a nepravdivě. Ale kdyby se řada těch organizací opakovaně zamyslela nad tím, jak to změnit, bylo by u externí komunikace co zlepšovat.

* E15: Co by naopak banka mohla neziskovce závidět?

Určitou odvahu a názorovou vyhraněnost lidí. Pravděpodobně je to z podstaty činnosti, ona k sobě přitahuje takovéto osoby. Řada firem by podobně odvážné, ale rozumné lidi potřebovala ve chvíli, kdy chce něco změnit, modernizovat. V neziskovkách je líheň těchto lidí.

* E15: Zbývají vám tři měsíce. Co bude pak?

Rád bych se vrátil do komerční sféry. Ale s tím, že jsem bohatší člověk, protože jsem poznal jiný svět. Kolik sektorů jsi prožil, tolikrát jsi člověkem.

* E15: Takže nevidíte svůj život v neziskovce?

To ne, ale neumím si představit, že bych se od těch projektů odstřihl. To bych bral jako zradu na vlastním dítěti.


Tomáš Pavlík (37)

Vystudoval sociální a masovou komunikaci na Univerzitě Jana Amose Komenského. Sedm let pracoval v PR agenturách a pět let byl hlavním mluvčím české pobočky banky UniCredit. Vloni se rozhodl svět public relations opustit a odejít na rok do neziskové agentury IQ Roma Servis, která se zabývá vzděláváním a poradenstvím Romů. Je ženatý a má osmiletého syna.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče