Tomáš Janků: Vím, že po halovém šampionátu nezůstane dluh

20. února 2015, 06:40 - Milan Novotný
20. února 2015, 06:40

Nebývá obvyklé, aby sportovci přecházeli na manažerskou pozici. Přesto se bývalý skokan do výšky Tomáš Janků ujal postu výkonného ředitele halového mistrovství Evropy v atletice, které se uskuteční 5. až 8. března v pražské 02 areně. „Z vlastní zkušenosti vím, že když sportovci přijedou na velkou akci, berou všechno jako samozřejmost. Když jsem závodil, nevěděl jsem, co se za organizováním šampionátu skrývá. Domníval jsem se, že je to jednodušší, jenže realita je mnohonásobně horší,“ říká.

E15: Datum startu halového mistrovství Evropy v atletice v Praze se blíží, jak se vám večer usíná?

Ne moc dobře. Na spánek mám míň času a zároveň cítím obrovskou zodpovědnost, zda všechno sedí, jestli jsme na něco nezapomněli, a hlavně jestli to, co jsme naplánovali, bude opravdu fungovat. Dopředu se to nepozná a vyjde to najevo až naostro. Hodně bude záležet na lidském faktoru a odpovědnosti každého jednotlivce. Pořádat šampionát není totiž jen o práci, ale také o srdci, které do příprav musí každý vložit.

E15: Jak jste se dostal k místu výkonného ředitele šampionátu?

Před více než dvěma roky jsem se zúčastnil konkurzu, který vypsal Český atletický svaz. Nejdřív bylo zájemců několik desítek. Mezi nimi byly i zajímavé osoby s manažerskými schopnostmi a zkušenostmi z velkých firem. Sice nepochybně umějí řídit lidi, ale měli hendikep v tom, že nerozuměli atletice a zejména neznali prostředí závodů. Já se naproti tomu dlouhé roky pohyboval po nejrůznějších atletických štacích, a to asi ve spojitosti s mým ekonomickým vzděláním sehrálo rozhodující roli.

E15: Napadlo vás v době, kdy jste jezdil jako skokan na velké závody, že budete mít jednou takovou akci na starosti?

Ne, navíc z vlastní zkušenosti vím, že když sportovci přijedou na takovou akci, berou všechno jako samozřejmost. Tenkrát jsem si nedokázal představit, co se za organizováním šampionátu skrývá. Domníval jsem se, že je to jednodušší, jenže realita je mnohonásobně horší.

E15: Jako závodník jste byl vůdčí typ, například jste dělal kapitána reprezentace. Mohl jste do funkce ředitele převzít nějaké prvky z vaší aktivní kariéry?

Udělat partu v družstvu, aby táhlo za jeden provaz, bylo daleko snazší. Tým připravující šampionát je mnohem početnější, a proto je v tomto případě cesta za úspěchem těžší.

Měl jsem štěstí na tým schopných lidí, kteří dobře znali poměry. Bez nich by se asi k rozpočtu musela přimalovat nula, protože bychom nejspíš v řadě případů narazili na vlčáky, kteří by si na šampionátu chtěli namastit kapsu

E15: Ve funkci jste dva roky, čím bylo potřeba začít?

V podstatě to začalo tak, že jsem si na Strahově sedl do prázdné kanceláře, otevřel dvousetstránkový manuál, jak uspořádat mistrovství Evropy a pak to musel celé vymyslet. Řešil jsem, jaké lidi nabrat, jak pojmout strukturu řízení, kdo bude zajišťovat dopravu a ubytování, kdo bude v hale stavět konstrukce… Měl jsem štěstí v tom, že se kolem mě shromáždil tým schopných a zodpovědných lidí, kteří dobře znali terén a poměry v oblastech, které jsme museli zajistit. Bez takových opor by se to nejspíš také zvládlo, ale asi by se k rozpočtu musela přimalovat nula, protože bychom nejspíš v řadě případů narazili na vlčáky, kteří by si na šampionátu chtěli namastit kapsu. Dokonce se někde podařilo ušetřit a z původních milionových odhadů se staly statisícové výdaje.

E15: K uspořádání takového podniku je důležité sehnat schopné typy lidí. Kolik jich pod vaším vedením pracuje a podle čeho jste je vybíral?

To bylo poměrně náročné. Musel jsem sladit lidi, kteří rozumí atletice, s těmi, co umí zorganizovat velkou akci. Celou dobu jsem pak musel sledovat, aby se informace od řekněme sportovního štábu dostávaly včas a ve správné podobě k produkci. Úzký tým čítá asi padesát lidí a s dobrovolníky se rozroste asi o tři stovky.

E15: V čele šampionátu stojí organizační výbor. Jaké jsou kompetence výkonného ředitele a za co zodpovídá?

Organizační výbory jsou dva – exekutivní a operativní. V tom vyšším jsou zástupci státu, Prahy, atletického svazu, nižší tvoří soutěž. Na mě je, abych určil, jak všechno proběhne. Nejvíc si cením toho, že mám volnost při nakládání s financemi. To je vždycky ošemetné, a proto se o výdajích bavím s vyšším výborem. Nicméně mám pravomoc, že schvaluji toky peněz. Díky tomu je mám pod kontrolou a nikde mi neutečou.

E15: S jakým pracujete rozpočtem a jak se vám ho daří dodržovat?

Kolem 150 milionů korun, ale na začátku jsme moc nevěděli, jaké náklady nás čekají. Dají se sice odhadnout, ale určitě se nedá předpokládat, že budeme muset vytápět rozcvičovací plochu a instalovat tam osvětlení. Přistupuji k tomu tak, že se to musí udělat za rozumné peníze a aby to fungovalo. Požadavky se mi daří naplňovat a vím, že za nás nikdo nebude platit dluh.

E15: Atletická akce takového významu se u nás nekonala dlouhá desetiletí. Neradil jste se s někým, kdo se podílel na mistrovství Evropy 1978?

Sice tady pár lidí z té doby je, ale v roce 1978 bylo všechno jinak. Byla to venkovní akce, byla jiná pravidla a organizace. Navíc rozdíl téměř čtyřiceti let od posledního šampionátu je obrovský a halový podnik má svá specifika. Musíme se vmáčknout do stísněných podmínek O2 areny; například dráhu pasujeme mezi zdi tak, že na okrajích zůstává vůle jednoho centimetru.

E15: K získání organizačních zkušeností jste vyjížděl na šampionáty do ciziny. Dalo se od zahraničních pořadatelů něco okoukat?

Když jsem přede dvěma roky vyrazil jako pozorovatel na šampionát do Göteborgu a organizátoři mě provedli zákulisím a všechno mi ukázali, moc jsem nevěděl, na co se ptát. U nich už všechno běželo, ale já byl na úplném začátku. Ptal jsem se víceméně obecně, co byste nám doporučili nebo na co si máme dát pozor. Z toho si člověk moc neodnese. Když jsem byl loni v Curychu na akci, která předcházela našemu mistrovství, zjistil jsem, že se stejně blbě ptá zástupce šampionátu na další rok. To znamená, že cestu si musí každý organizátor prošlapat sám.

Tomáš Janků (40)
Jablonecký rodák pochází z výškařské rodiny. Přes laťku skákal i jeho bratr Jan a oba trénoval otec. Tomáš Janků vybojoval šestnáct domácích titulů a tři velké medaile. Bronz na juniorském ME 1993, kov stejné hodnoty na HME 1998 a stříbro na ME 2006. Jeho osobní rekord je 234 cm. V průběhu aktivní kariéry získal na Vysoké škole ekonomické titul inženýra. S manželkou Kateřinou a bývalou úspěšnou tyčkařkou (za svobodna Baďurovou) vychovávají dvě malé děti.

E15: Dá se na halovém šampionátu přijít v časově svázaném třídenním programu s něčím novým?

Velice těžko. Evropská atletika má jasně daná pravidla. Přede dvěma roky se program poprvé rozšířil o čtvrteční kvalifikace, tedy o takový nultý den, a my na to navazujeme. Umístíme do něj méně atraktivní kvalifikační závody, aby se v pátek divák mohl věnovat bojům o medaile. Ve čtvrtek zároveň proběhne slavnostní zahájení, v němž bude v uměleckém ztvárnění představena slavná historie české atletiky.

E15: Jak jste spokojený s dosavadní propagací mistrovství Evropy?

Myslím, že se nám to při vynaložení rozumných prostředků podařilo. Ohlasy jsou pozitivní, ale nejdůležitějším signálem je to, že máme na tři dny vyprodáno. Klademe i důraz na spojení šampionátu s Atletikou pro děti, což je úspěšný projekt svazu, který běží v atletických klubech a oddílech po celé České republice již pátým rokem. V jeho rámci nyní probíhá akce Atletíme k halovému mistrovství Evropy, v níž ambasadoři přibližují dětem své disciplíny. Například Zuzana Hejnová vysvětluje, jak překonávat překážky. Na improvizovaném hřišti na Harfě se bude běhat i v době šampionátu.

E15: Co říkáte na patrona pražského šampionátu, nebylo ve hře něco sportovnějšího než pohádkový Krteček?

Ne všechny halové šampionáty mají maskoty, protože program je nabitý a také to něco stojí. Nechtěli jsme vymýšlet nějaké postavičky, ale pracovali jsme s ideou, že by bylo dobré z mistrovství cosi vytěžit. Krtek nás napadl proto, že by šel využít k Atletice pro děti. Sice není dokonalý sportovec, ale má snahu a svého dosáhne. Osloví děti a ty si ho spojí s atletikou. Na šampionátu nebude jako maskot, ale v roli patrona, který bude motivovat. Navíc výtěžek z merchandisingu připadne Nadaci Zdeňka Milera.

E15: Po ukončení kariéry v roce 2009 jste se v atletickém prostředí příliš neobjevoval. Čím jste se zabýval?

Měl jsem výhodu, že jsem přestal závodit proto, že jsem chtěl a ne že musel. Proto se mi po atletickém prostředí zase tolik nestýskalo. Dal jsem se na podnikání v dřevozpracujícím průmyslu a prodeji dřeva. Časem jsem ale začal pokukovat, jak se k atletice vrátit, a to mi nabídka na konkurz výkonného ředitele šampionátu umožnila.

E15: V O2 areně se stále hraje hokej. Kdy se do ní váš tým dostane a co se v jejích útrobách bude muset změnit?

Naprosto všechno. Kromě dráhy a sektorů se musí vybudovat tribuna pro píšící novináře, pozice pro televizní kamery, komentátory a fotografy. Na plochu a ochozy se musí umístit zařízení nutná k řízení soutěží, místa pro rozhodčí, prostory pro masáže a týmy. Nejnáročnější je postavit rozcvičovací plochu s další dráhou, která bude stát v obřím zatepleném stanu vedle O2 areny. Kromě toho vybavujeme asi čtyřicet místností nábytkem a kancelářskou technikou. Do haly nastupujeme 24. února.

E15: Jak se na šampionát těšíte?

Chtěl bych si ho užít, ale asi to nepůjde. Samozřejmě bych si nechtěl nechat ujít finále výšky, ale asi budu mít jiné starosti. I když nějaké závody uvidím, budu obcházet jednotlivé sekce a zjišťovat, jestli všechno funguje, jak má. Zkušení manažeři tvrdí, že pokud mě v průběhu šampionátu nebude bolet žaludek, tak to nedopadne dobře. Ale protože mě zatím pořád pobolívá, tak jsem v tomhle ohledu optimista. Třeba pak za mnou někdo přijde a řekne: hele, to byla pěkná atletika… A já si pak celý šampionát pustím ze záznamu.


Čtěte také:

Roman Šebrle: Skončit jsem už musel, ale pořád se cítím na dvacet

Oštěpařka Špotáková se stala tváří stavebního dodavatele Heluz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče