Tohle nám neřekli

02. února 2011, 15:51 - Blahoslav Hruška
02. února 2011, 15:51

Ha-Joon Chang analyzuje 23 příkladů, v nichž jsou zásahy státu lepší než volný trh

Z dlouhodobé zkušenosti víme, že jsme současného bohatství a ekonomického pokroku dosáhli díky volnému trhu a podnikání, řekl Václav Klaus v roce 2009 na zasedání OSN v New Yorku. Kdyby v budově na První Avenue seděl korejský profesor politické ekonomie Ha-Joon Chang, musel by si radostí mnout ruce. Ne snad že by mu Klausova slova přirostla k srdci. Naopak – právě takové liberály a vyznavače svobodného trhu nemilosrdně tepe již několik let. Úplně naposledy pak v knize 23 Things They Don’t Tell You About Capitalism (23 věcí, které vám o kapitalismu neřeknou). Příměr s českým prezidentem, který rád o liberální ekonomii přednáší i tam, kde si to posluchači možná ani nepřejí, není náhodný. Pokud by chtěl nejnovější knihu profesora Cambridgeské univerzity někdo vydat v českém překladu, klidně by název mohl poopravit na chytlavý titul Co vám Klaus o kapitalismu neřekne, a ještě by přitom autorovu ústřední myšlenku nijak nezkreslil. Ze všech možných úhlů pohledu se totiž snaží vyvodit, proč nic takového jako svobodný trh neexistuje a proč tolik pranýřované státní podpory a regulace mohou naopak být krokem k prosperitě. „Až na několik málo výjimek zbohatly všechny dnešní prosperující země, a to včetně údajných domovů volného trhu – Velké Británie a USA, kombinací protekcionismu, podpor a jiných praktik, které rozvojovým zemím dnes nedoporučují provádět. Politika volného trhu dosud jen málo zemí přivedla k bohatství a nejinak tomu bude i v budoucnu,“ píše Chang hned v jedné z prvních kapitol. Jako by snad znal nazpaměť Klausův citát z úvodu a měl ho potřebu vyvracet.

Kapitalismus není na odpis

Jedno má ovšem Chang s Klausem společné. Je celkem jedno, kde a kdy mluví nebo píší, oba své přesvědčení o liberalismu opírají o sadu argumentů, které se opakují a tvoří jen záchytné body dalších a dalších přednášek a knih. Podobně je to i s recenzovanou knihou, kterou je možné chápat jako jakýsi komentovaný výběr z Changovy předchozí práce z roku 2008, která vyšla pod názvem Bad Samaritans – The Myth of Free Trade and the Secret History of Capitalism (Nemilosrdní samaritáni – Mýtus volného obchodu a tajné dějiny kapitalismu). Opakování slova kapitalismus v titulu nemá nic společného s levičáckým útokem, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jednak by takovou literaturu stěží vydalo renomované nakladatelství Penguin Books, pádnějším důvodem je ale důraz autora na to, co nám při vyslovení slova kapitalismus na mysli nevytane. Ano, o kapitalismu nám politici a ekonomové neříkají všechno a kromě jeho oficiálních dějin plných úspěchů jsou tu i tajné dějiny, které většinou zůstávají zakamuflované. „Být kritický vůči ideologii volného trhu neznamená zavrhovat kapitalismus. I když má své problémy a limity, stále věřím, že je to nejlepší ekonomický systém, který lidstvo vynalezlo,“ argumentuje Chang.

Moderní scholastika

Nutno dodat, že struktura jeho argumentace zmíněným 23 věcem sluší a přesně odpovídá stylu krátkých kapitol. Ha-Joon Chang jako by se vracel do dob středověkého teologa Tomáše Akvinského. Za úvodním odstavcem s nadpisem Co vám říkají, který obsahuje argument z dílny ortodoxních vyznavačů volného trhu (angličtina pro ně má termín free-marketeers, tedy doslova volnotrhovci), následuje Changův protiargument a teprve pak se odvíjí sama kapitola. Navíc ještě kapitoly postupují od obecného ke konkrétnímu, od celku k detailu, přitom ale na sebe nenavazují, a tak je možné knihu číst na přeskáčku. Které věci nám politici o kapitalismu neřekli? Podle autora především to, že nic takového jako volný trh neexistuje. Vždy jde o to, co jsou politici ještě schopni připustit, aby nepřišli o voliče. Chang na příkladu Mekky volného trhu – Spojených států – demonstruje, že každá doba přinesla zásadní omezení svobody podnikání v podobě státních zásahů. Již v roce 1808 byl zakázán dovoz nových otroků z Afriky, čímž mnoho plantáží přišlo o přísun té nejlevnější pracovní síly. A někdejší prezident George W. Bush zase v létě roku 2008 musel sáhnout k zestátnění banky Fannie Mae a Freddie Mac – k nástroji, který je jinak pro teorii volného trhu synonymem dirigismu a potírání rozvoje trhu. „Když tedy ekonomové volného trhu říkají, že by se něco nemělo zavádět, protože by to omezilo svobodu trhu, nevyjadřují tím nic víc než svůj politický názor,“ uzavírá Chang.

Trh práci neocení

Jedním z největších omylů kapitalismu je podle korejského profesora přesvědčení, že trh dokáže lidskou práci sám ocenit, a že tedy lidé berou v zásadě to, co odpovídá jejich výkonům v daném hospodářství. Chang se k problému vrací hned na několika místech. Srovnává třeba plat švédského taxikáře s tím, co si v Novém Dillí vydělá jeho kolega. Rozdíl je padesátinásobek, což by se podle teorie volného trhu mělo vysvětlit tím, že Švéd má na trhu práce vyšší postavení. Ale v čem, ptá se Chang? Umí padesátkrát lépe řídit? A i když má zřejmě lepší školy – je to pro taxikaření přidaná hodnota? Nikoliv, podstata rozdílu je v nepřiznaných státních regulacích, o nichž nám teoretici zapomněli říct. Švédsko si svůj trh práce hlídá, a i když je vůči imigrantům relativně otevřené, rozhodně jim nedovoluje vytvářet konkurenci. I kdyby chtěl Ind zbohatnout na tom, že své levné služby nabídne ve Švédsku, úřady mu to nedovolí. Platy neodpovídají odvedenému výkonu, a to ani po započítání průměrných nákladů na hodinu práce v daných zemích. Autor to kromě zmíněných taxikářů dokládá i na výkonech lidí stojících na horních stupíncích společenského žebříčku. Americký CEO dostává dvakrát více než jeho švýcarský kolega, a kdybychom do příjmů započítali i předkupní právo na akcie, přijde si japonský generální ředitel na dvacetkrát méně. Řídí své podniky snad hůře? Mnohdy naopak – finanční krize ukázala, že hrozbu propadu většina amerických firem naopak ignorovala. „Jestliže manažerská třída v USA a do značné míry i v Británii disponuje takovou ekonomickou, politickou a ideologickou silou, že dokáže manipulovat trhem a negativní dopady připisovat jiným lidem, tak je iluzí domnívat se, že platy manažerů zhruba odpovídají optimální hladině určované trhem,“ rozhořčuje se autor. Více státu by podle Changa neškodilo, protože ten se za svůj výkon nemusí stydět. Autor sahá pro příklady do své vlasti. V roce 1968 Korea založila státní společnost Pohang Iron and Steel Company (POSCO) a do jejího čela dosadila vojenského generála bez ekonomického vzdělání. A vida – POSCO bylo v roce 2001 úspěšně zprivatizováno, stát vydělal miliardy dolarů, a neviditelná ruka trhu se přitom ani nepohnula. Podobně i chemičce Lak-Hui přikázala vláda vrhnout se na kabely a polovodiče. Dnes přitom konsorcium LG patří mezi největší výrobce elektroniky na světě. Když věci řídí stát, nemusí to znamenat fiasko. Tím Chang nijak neříká, že státní firmy mohou být jen úspěšné. Pokud ale zůstaneme „zaslepeni ideologií volného trhu“, může se lehce přihodit, že se připravíme o celou řadu možností rozvoje, nabádá profesor politické ekonomie z Cambridge.

Příliš regulované myšlenky

Čtivá kniha plyne lekci po lekci až k závěru. Možná až příliš lehce a bezproblémově. Připomíná spíše vydlážděné koryto řeky než nějaký divoký tok, kde by voda vřela, vracela se zpátky nebo tvořila boční proudy. Největším problémem Changovy knihy je fakt, že často „volnotrhovcům“ připisuje jednoznačné argumenty, které nevyznávají ani oni sami. Firmy by se neměly orientovat podle zájmu svých akcionářů, protože ti často chtějí jen vydělat za každou cenu a nemyslí na budoucnost ani rozvoj společnosti, hněvá se korejský profesor. Jistě – třeba pro hedgeové fondy to platí, protože jejich akvizice jsou opravdu rychloobrátkovým zbožím. Jenže je celá řada firem semknutých kolem otců-zakladatelů (Microsoft, Virgin nebo nejnověji třeba Facebook), pro něž okamžité zisky nejsou tak důležitou hodnotou. Nehledě na společnosti, jako je například německý Bosch, kde firmu řídí nadace a většina zisků skončí jako granty a stipendia. Kapitalismus není tak černobílý svět, jak si ho Chang maluje.
Závěr knihy tvoří osm návodů, které bychom si z posledních třiceti let měli vzít jako ponaučení. Kapitalismus rozhodně není na odstřel, ale přece jen by stál za vylepšení, argumentuje Chang. Jak? Je třeba více kontrolovat finanční trhy přestat doporučovat třetím zemím rozvojové strategie, které je naopak umrtví. Kapitalismus není podle autora ani tak mechanismus, jako spíše stroj, který je potřeba promazávat a seřizovat. A jaké místo v něm má volný trh? Ten je součástí soukolí, a proto je třeba vystavit ho permanentní regulaci. Vrchním mechanikem se musí stát politici, neboť i hospodářství je věc veřejná. Vlády by proto podle autora měly mít mnohem větší pravomoci než dnes. „Výstupy trhu nejsou žádným přirozeným fenoménem. Je možné je měnit,“ uzavírá seřizovač kapitalismu Chang svou nejnovější knihu, kterou mnozí „volnotrhovci“ jistě nebudou vnímat jako návod ke zlepšení, ale jako pomlouvačný pamflet. Vskutku – takové „falešné větičky“ by Václav Klaus raději číst ani neměl. 23 things they don’t tell you about capitalism
(23 věcí, které vám o kapitalismu neřeknou)
Autor: Ha-Joon Chang
Vydal: Penguin Books Ltd, 2010
Rozsah: 263 stran

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče